Místnost s bránou

First topic message reminder :

Pravděpodobně největší místnost na celé lodi. Podlaha ani není podlaha, je to normální půda. Na konci této místnosti na zlomyslně vyhlížejícím pahorku je samotná brána, tvořená kamením a větvemi stromů, které ji obmotávají a objímají. Celá místnost je tak různorodá, až oči nechtějí věřit. Strop ani není stropem, pokud pohlédnete nahoru, uvidíte tmavé noční nebe poseté tisíci hvězdami. Najdeme zde zkameněliny, malé jezírko, sochy z dávného Východu stejně tak jako sochy bohů uctívané ve starověkém Řecku a Římě. Tato místnost odráží schopnost brány, která je schopná snílky přenést do jiných míst a časů. Je to jakoby jste vešli do místnosti, kde čas ztratil svou roli a prostor zde nemá žádný účel. Není však náhodou, že vypadá podobně jako brána na lodi Destiny. Tato brána je totiž její sestrou.

Objavila som sa na Insignii so známym pocitom točenia hlavy. Chytila som sa brány, zavrela oči a čakal, kým to odznie.
Keď som otvorila oči, už bez točenia hlavy, zbadala som Em, Ellu a Kaeho.
"Ahojte," pozdravila som ich s úsmevom. Mala som radosť, že ich znova vidím.

Cože? To jako hned?, vykulila jsem na kapitána oči. Ten si tedy s těmi rozkazy pospíšil, jen co je pravda. To mám za tu péči, pomyslela jsem si a popotáhla. Pak jsem si prohlídla svůj vzhled. Tepláky, to asi nebylo úplně to nejvhodnější na cestu do přístavu. Tak já se skočím převléknout. Někdo se hlásí dobrovolně?, zvolala jsem do placu. Nějak se dohodněte a za pět minut se tu sejdeme, jen na sebe hodím něco... vhodnějšího, dodala jsem a řítila se z místnosti. Hlavou se mi honilo tolik myšlenek...

(přesun)

Veľa emócií, veľa emócii! Hlava mi div neexplodovala. Premena sa stiahla a ja som si radšej sadla. "...aj tak som chcela vidieť kapitánku Bereniku... môžem ísť? Nebude to nikomu vadiť??" Spýtam sa a zdvihnem sa zo zeme. Potom si prehrábnem vlasy, znova emócie.

Tak jsem tu..., hlásila jsem, když jsem doběhla zpátky a pokoušela se dohnat ztracené výdechy. Ahoj Momo, zamávala jsem na ni se zářivým úsměvem, šťastná, že jsou všichni v pořádku zpátky. Tak, kdo že to jde se mnou? No nehlaste se všichni, rozhlédla jsem se po přítomných.

Ellie, ty nikam nejdeš, leda tak na ošetřovnu. A to myslím vážně, zachmuřila jsem se a nekompromisně ukázala ke dveřím.

Pomyslel jsem si, že jsme si nemohli přát víc, než tuhle posádku. Nenapadlo by mně, že nás tu budou čekat, některým se to třeba nevyplatilo (XD).
"Ano Matte, přesně tak, jsme v pořádku a tady.
Pokud budete mít někdo nějaké otázky, směřujte je tady Mattovi, dnešním hrdinou je on. Takže si poslužte, hlavně ho moc nepocuchejte.
Pokud mě omluvíte, já si zalezu do kajuty, bylo toho na mě trochu moc a potřebuju si na chvíli odpočinout, takže se uvidíme až zítra."
Letmo jsem všem mávnul a poté odešel z místnosti. (Přesun)

Nesúhlasne som pokrútila hlavou. "Ale ja chcem ísť, prosím, nebudem ti tam vadiť a ani nepípnem a nič ma nebude bolieť sľubujem! Prosíííím?" Nahodila som na ňu psie oči. Potom som ale videla len černotu a zvalila som sa na zem. Omdlela som.

Já bych šel také... řeknu eM v tom si všimnu Ell, chytnu jí do náruče a rovnou s ní odběhnu na ošetřovnu. (přesun)

Nejde o vazení, ale o to, jak vypadáš. Sama víš, jak to dopadlo posledně, když se ti začaly jen protahovat nehty. Tohle by Berenika neschválila a já to taky neschválím. Mazej na ošetřovnu, než někoho zaúkoluju, aby tě tam donesl, kázala jsem Elle rozhodným hlasem. Celé to byla tak trochu výmluva, nechtěla bych ji tahat do přístavu ani kdyby byla sama sebou, ale v takovém případě už vůbec ne. Kdoví co nám tam mohli udělat kdyby viděli, co se s ní děje. Berenika mluvila o inkvizici. Ať zahrnovala cokoli, nechtěla jsem to zjišťovat.

Jelikož Matt a Momo se právě vrátili z jednoho úkolu a měli dost, nezbývalo mi moc možností. Kae byl ale rychlejší než já a než jsem se ho stihla optat, čapnul kácející se Ellu a byl s ní pryč. Hm, tak já asi půjdu sama nebo co, zabručela jsem si pod fousy.

Jen se nedělej..., otočila jsem se na Matta. Všichni jsme viděli, cos dokázal a bylo to... stylové. Prostě... awesome, mrkla jsem na něj, protože jsem nedokázala najít lepší české slovo. Zase.

Objevím se znovu v místnosti s bránou. Insignie už se o ní stará...bude v pořádku... řeknu k Ellinu stavu. Nebo alespoň doufám...
No pokud není nikdo proti klidně půjdu s tebou eM... nahodím do ticha.

Super, zaradovala jsem se, když se Kae vrátil. Tak jdem, ať Berenika nečeká, dodala jsem, zatajila dech a prošla závojem portálu.

(přesun)

Tak se mějte... zvolám do místnosti a vlastně si ani neuvědomuji jestli tam někdo je. Upravím si vlasy a vydám se za eM. (přesun)

Trocha som sa zľakla, keď Ella z ničoho nič omdlela, potom ju Kae bleskovo chytil a odniesol zrejme na ošetrovňu. Snáď bude v poriadku.
"Ja som nič nevidela, budeš mi to musieť porozprávať," povedala som s úsmevom Mattovi.
Keď som sa chcela ponúknuť Em, že s ňou pôjdem, zjavil sa tu znova Kae a hneď aj odišiel s Em bránou.
Asi som už dosť unavená, ledva stíham reagovať na udalosti, pomyslela som si.
"Hej," usmiala som sa na Matta, "Nestíham to tu ani sledovať." Zasmejem sa.
"Za Cherryl, ktovie, čo tu tá stvárala bezo mňa."

"Tak ju odomňa pozdrav."
Zasa som sa otočil na Momo, keď som dal pozdravovať Cherryl.
"Ja zájdem do sprchy, no a potom skočím do jedálne. Ak by sme sa tam stretli, môžme si povedať, čo všetko sa udialo."
Usmial som sa na otočil zasa k dverám.
"Ale ak nie, tak sa dobre vyspi, myslím, a pokecáme pokojne aj zajtra."
Pomaly som už však mieril k dverám v nádeji, že sa v tej jedálni predsa len ešte stretneme. Rád by som videl Cherryl, ale hlavne sa mi dobre spí, keď si s niekým poviem dobrú noc.
(presun)

"Jasné," poviem mu, znova sa naňho usmejem a vybehnem dvermi preč, v duchu si hovoriac, že sa tam určite stretneme. Potom sa moje myšlienky upriamili na Cherryl. Kde si ty potvorka malá? pomyslela som si, ale jej myseľ som nevyhľadávala, nechcela som si privodiť zbytočné bolesti hlavy.

(presun)

Woohooo, made it!, zaječela jsem nadšeně, když jsem se vyloupla na druhé straně a zpozorovala známou scenérii netradiční "místnosti" s bránou. Kae prošel hned za mnou a zdálo se, že i zásoby dorazily, kam měly. Všechno podle plánu, pobrukovala jsem si a zhluboka se nadechovala. Pocit, který mě zaplavil po návratu domů, se nedá slovy popsat. Byla to neskutečná úleva, všechen ten stres obtočený kolem žaludku naráz opadl, ramena se mi napřímila, přestala jsem se hrbit, dýchalo se mi tak klidně a cítila jsem příjemné lechtání v žaludku, jako by i Insignia poskakovala radostí z toho, že nás má zpátky. Nevím jak ty, ale já už mám fest hlad. Půjdu ho něčím zahnat a pak asi spááááát, spáááát, zapředla jsem se smíchem. Už jsem se nemohla dočkat své kajuty. Samozřejmě by se nejspíš hodilo podat hlášení. Uvažovala jsem, jestli se protentokrát ovládnu nebo jestli se zase vrhnu Eserathovi kolem krku. Tolik jsem se těšila, až svou "rodinu" zase uvidím.

(přesun)

Yatta... zvolám na celou místnost s bránou když konečně dorazím domů. Rozhlédnu se tu a i tahle místnost kterou jsem nikdy neměl moc rád mě přišla jako ráj. Napětí odpadlo, nálada se zvedla, mohl jsem zase konečně v klidu oddechnout. I Insignie mě přišla že je ráda že jsme konečně doma. Než jsem se stačil s eM rozloučit byla ta tam. Ještě chvíli jsem tu stál a pak se vydal hledat Ell i když jsem tušil že Insignie mě nenechá na holičkách.
(přesun)

Ako som preletel cez bránu, stále som utekal. Mal som zatvorené oči a narazil som do steny. Hodil sa na zem a pozeral ako krúžia hviezdičky. Chvíľu som len tak nevládne pozeral na strop a čakal.

Vyběhl jsem z brány,ale mé tělo si uvědomilo,že nemám energii na běh,tak jsem se zpomaloval,zpomaloval,až jsem skončil u zdi na kolenou a čelem opřen o tutéž zeď.

"Sla..v.v.va..nazd..rr...vvvyle..tuuu" vyji jako kojot v Novém Mexiku.

"Nóó poďme..." poviem a snažím sa postaviť. Páru krát spad ale po páru pokusoch som sa postavil."Juhú..." zaradujem sa, že som sa postavil."Vstávaj..máme ešte dlhú cestúúú...." povedal som popravde. Absolútne som nevedel, kde sme. Podal som mu ruku aby sa postavil.

Odlepím čelo od pohodlné kovové zdi...mám na čele vytlačený krásný vzor od stěny.
"Eš..ešt..tě..jd...dnu..pa...e..vr..chn..i" zázrakem se postavím na nohy.

"Js...em..si...vz..al..sil..e..le..kkk..y" motám se kolem vlastní osy.
"Ve...ď..m..ě..kama...rde" mluvím na Pietroviče.