Řídící místnost

Nejzajímavější místnost na celé lodi. Do této místnosti mají přístup pouze povolaní snílci či hosté, kteří zde přijdou s kapitánem. Vchod do této místnosti je vyřešen velmi chytře, jelikož do řídící místnosti se vchází skrze strojovnu a ta je na nejnižším patře lodi, tudíž se zde musí vyjet výtahem.

Přední část místnosti je prosklená velmi pevným sklem a umožňuje tak nevídaný rozhled na cestu, která se rozléhá přímo před nosem. Střed této místnosti tvoří menší stupínek s kormidlem, které řídí celou loď. I když skoro vždy loď udává kurz sama, na rozkaz kapitána, může se stát, že Insignia někdy odmítne uposlechnout a poté je třeba, aby se kapitán ujal kormidla sám. Dále je zde plno střelek, kompasů, zdi jsou doslova vytapetovány hvězdnými mapami a vůbec nejdůležitější jsou zde měřicí přístroje, které neustále přepočítávají trajektorii letu tak, aby loď do ničeho nenarazila.
Interiér je zdoben zlatavou barvou v kombinaci s červenými látkami a převisy.

Hoc sa zdalo, že sa posádka oboch lodí, jak Destiny, tak Insignia, prebúdza do ďalšieho pokojného dňa, nečudo, že im túto pohodu predsa len niečo skazilo. Najväčší problém bol nepochybne fakt, že sa momentálne v riadiacej miestnosti nenachádzal kapitán. To však nič nemení na tom, že bola loď i napriek tomu schopná zaznamenať odkaz od spojeneckej snovej lode, Aethera.

ODKAZ:

citace :

/// - - / * / * - - - / - * * / * / * - - - // - * / * - / * - - * / * - / - * * / * - * * / * * // - * / * - / * * * // * - - - / * // * * / - - - - // * - - * / * - * / * * / * * * - / * / * - * * / * - // * - - * / - - - / - - / - - - / - * - * ///

Otázkou ostáva jedine, kedy si ho kapitán príslušnej lode všimne. Nie je snáď ani len nutné naznačovať, že sa jedna o niečo veľmi zlé. Všetky snové lode sa chystá ovplyvniť blížiaca sa pohroma.

Vyjeli jsme až výtahem úplně nahoru a najednou se výtah zastavil, tak odporně mi poskočil žaludek, že jsem se až předklonil, aby mi nevyletěl z těla.
"Fain, jsme tady... Drž se trochu v zadu, kdyby náhodou."
Vysvětlil jsem a moje oči najednou začaly modře zářit.
Opatrně jsem začal otevírat dveře, snažil jsem se je otevřít tak potichu, jak jen to šlo... Jednou ale trochu víc zavrzaly.
Sakra! Zaklel jsem v duchu.
Opatrně jsem dveře otevřel a hned jsem vystrčil hlavu a svým zrakem prověřil místnost, bylo tady tolik světla, bylo tu opravdu pěkně... Téměř škoda, že se zde skoro vůbec nechodilo.
Jakmile jsem si byl jistý, že tady nikdo není, tedy dle mého názoru. Normálně jsem vyšel z výtahu a prošel se po místnosti.
"Vypadá to, že tady nikdo není..."
Konstatoval jsem a díval se po celé místnosti, abych našel zdroj toho nepokoje.

Výťah zastavil. Držala som sa za Eserathom a Cherryl za mnou.
Keď usúdil, že tam nikto nie je, vstúpil do miestnosti a obzeral sa. Vstúpili sme za ním. "Uau," zašepkala som si pre seba. Bolo to tu prekrásne. Potom som sa však vrátila k problému.
"Nevyzerá, že by sa tu niečo stalo," usúdila som, prezerajúc si mapy a rôzne prístroje.

Díval jsem se po místnosti a zaměřil jsem se především na stíny... Ale nic tu nebylo. Zachytil jsem pohled Momo, jak se dívá na přístroje a v tom mě to trklo.
"Přístroje!"
Vyběhl jsem k přístrojům a začal jsem kontrolovat jeden po druhém. Hlavně jsem zkontroloval kurz a poté jsem přeběhl k hvězdné mapě, jestli nemíříme někam, kde by nás mohlo něco zničit. Asteroid či něco podobného, ale nic takového se nedělo.
"Kurz je správný, výška se neřeší, směr je dobrý..."
Najednou jsem se zastavil, jelikož jsem došel k přístroji, který zaznamenal zprávu a vytisknul ji na malý kousek papíru.
"Tady to je!"
Podíval jsem se na kousek papíru a odtrhnul jsem ho. Pozvedl jsem ho blíže k obličeji a tenhle systém zápisu mi přišel povědomý.
"Co to sakra je?! No jasně! Morseovka..."
Zakřičel jsem přes místnost a poté přešel k Momo.
"Tohle je asi zdroj toho celého poprasku. Problémem je, že jsem se jí ještě nestačil naučit... Ty ovládáš morseovku, Momo?"
Optal jsem se, jelikož já jsem ji neuměl, to znamenalo dvě možnosti, buď ji ovládá Momo, nebo se budeme muset přesunout do knihovny.

Kapitán ku mne podišiel s kúskom papieru v rukách. Keď sa opýtal, či ovládam morzeovku, musela som pokrútiť hlavou.
"Nie, vôbec. Ani len SOS neviem vyťukať." Pozerala som na správu a snažila sa prísť na to, od koho môže byť. Samozrejme ma nič nenapadalo.

"No... Myslím, že tady s tím nic nevykouzlíme, navrhuji se teda přesunout do knihovny, tam si najdeme Morseovu abecedu a budeme luštit..."
Dokončil jsem svůj návrh a pomalu už šel k výtahu.
"Jen doufám, že z toho nevyleze nic špatného..."
Zalamentoval jsem a už jsem byl zase ve výtahu a čekal jsem na Momo a Cherryl.
"Pojďte holky, poslední tady bude leštit okna."
Pokusil jsem se trochu nadlehčit atmosféru.

"To aj ja," súhlasila som. Naozaj sme nepotrebovali zlé správy.
Zasmiala som sa, keď na nás Eserath zavolal z výťahu. Obe sme vošli za ním a čakali, keď sa dvere znova zavrú a výťah nás zavezie dolu.

Opět jsem uzavřel výtah a zmáčknul tentokrát spodní tlačítko, což dalo výtahu pokyn k tomu, abychom se rozjeli zpět dolů. Jakmile se rozjel, opět nám to oznámil tančící žaludek, který jsem já nesnášel zrovna dobře.
V ruce jsem žmoulal kus papíru, který obsahoval zprávu a modlil jsem se, aby to nebylo nic špatného... (Přesun)

Výťah klesal. Stála som opretá o stenu a rozmýšľala, čo môže tá správa obsahovať. Správu z Destiny alebo z tej organizácie alebo úplne odniekiaľ inam?
(presun)

Vyjel jsem výtahem až do řídící místnosti a otevřel jsem dveře od výtahu. Vylezl ven a podíval jsem po místnosti.
"To by mě zajímalo, proč je tahle místnost tak daleko od celého komplexu podpalubí. Je tu strašně pěkný výhled...
Ještě se tu někdy vrátím, až budu chtít klid... Ale teď bohužel není čas."
Přešel jsem k přístroji, ze kterého vyšla zpráva od postižené lodi, a začal jsem si opisovat kód, který byl na displeji přístroje.
"15.7.98."
Opsal jsem si na papírek, kde byla i zpráva, akorát z druhé strany a jakmile jsem to měl napsané, opět jsem se obrátil a zamířil pryč.
Musel jsem zase skrze výtah, strojovnu a skladiště...
Zavřel jsem tedy za sebou dveře a sjel zase dolů. (Přesun)

Vyjel jsem výtahem až do řídící místnosti a vylezl ven. Málem mi vypadly oči, když jsem spatřil okolí přístroje, které vyhledávalo souřadnice Aethery.
Bylo kolem něj snad 5 metrů papíru, celý popsaný souřadnicemi od zhora až dolů a všechny byly poškrtány.
Přibělh jsem tedy k již neaktivnímu přístroji a odtrhnul papír, poslední souřadnice byly ty správné, odtrhnul jsem tedy kus papíru, který jsem potřeboval a přeběhl jsem se souřadnicemi k velké hvězdné mapě, která byla na stěně.
"Hmm..."
Brblal jsem si, když jsem hledal cílové místo.

"Mám to, je to odvrácená strana Země vody... Co o ní víš?"
"Je to opuštěná planeta, je tam hodně vody, pobřeží a na odvrácené straně planety je tma..."
"To by mohlo znamenat jen jedno..."
"Ano, stíny! Ale záleží, jestli je loď ve vzduchu nebo na planetě, to odtud nemůžeme zjistit..."
"Za jak dlouho tam můžeme být?"
"Přibližně pár hodin..."
"Fain, nastavím kurz, vyrážíme ihned. Čas je teď proti nám..."
"Souhlasím s tebou, ale uvědom o tom posádku."
"Neboj se, jakmile tady skončím, půjdu do zasedačky..."

Přešel jsem ke kormidlu a opatrně, jakoby mě mělo zranit, jsem jej chytl a pootočil tak, abych nastavil správný kurz.
"Konečně si připadám jako správný kapitán!"
Loď se trošku zakymácela a stočila se v takový směr, který jsme potřebovali. Zajistil jsem tedy kormidlo tak, ať neuhne z kurzu a vydal jsem se do zasedačky, měli jsme jen pár hodin... (Přesun)