Místnost s bránou

First topic message reminder :

Pravděpodobně největší místnost na celé lodi. Podlaha ani není podlaha, je to normální půda. Na konci této místnosti na zlomyslně vyhlížejícím pahorku je samotná brána, tvořená kamením a větvemi stromů, které ji obmotávají a objímají. Celá místnost je tak různorodá, až oči nechtějí věřit. Strop ani není stropem, pokud pohlédnete nahoru, uvidíte tmavé noční nebe poseté tisíci hvězdami. Najdeme zde zkameněliny, malé jezírko, sochy z dávného Východu stejně tak jako sochy bohů uctívané ve starověkém Řecku a Římě. Tato místnost odráží schopnost brány, která je schopná snílky přenést do jiných míst a časů. Je to jakoby jste vešli do místnosti, kde čas ztratil svou roli a prostor zde nemá žádný účel. Není však náhodou, že vypadá podobně jako brána na lodi Destiny. Tato brána je totiž její sestrou.

Prikývla som. "Kapitán s Berenikou by tu mali byť o chvíľu," povedala som.
Kým som zháňala Matta, celkom som zabudla na bolesť hlavy, teraz som si ju však znova uvedomila. Prešla som si párkrát prstami po spánkoch. Našťastie už poľavovala.

"Uhm, len ma bolí hlava, používala som schopnosti... onedlho by to malo prejsť," odvetila som a usmiala som sa naňho.
Zatiaľ, kým prídu kapitáni, som si sadla na zem a snažila sa nepremýšľať, aby mi bolesť hlavy odznela čo najskôr.

"No, moja zvedavosť je utlačená obavou, či sa niečo nezvrtne," priznala som. Bolesť hlavy už skoro ustúpila úplne. Pozrela som na Matta. Nevyzeral, že by ho sužovali, také obavy ako mňa. Zvrtla som pohľad na bránu. Dúfam, že zvládnem prechod bez točenia hlavy. Nechcem byť oslabená pred nimi...

"Krásný den," prohodila jsem směrem ke dvěma přítomným.
Jména se mi vybavila hned. Momo jsem sice vídala na své lodi delší dobu, ale i Matta jsem si pamatovala dobře. Vypadala jsem však trochu unaveně, ale ne tolik, aby se to projevilo na celkem dobré náladě.
"Asi bysme měli jít. Ale jak se vám tu doteď líbí?"

Přispěchal jsem hned za kapitánkou.
"Tak, jsme tady všichni. Doufám, že jste se rozhodli dobře a nebudete toho litovat. Každopádně, jelikož je neutralita velmi křehká, poprosím vás, abyste si nejdříve vše pořádně promysleli, než to řeknete. A povede nás tady kapitánka."
Ukázal jsem na ni a postavil se vedle brány, jelikož já adresu neznal.

"Dobrá tedy..." ještě jsem jemně skousla spodní ret a otočila se na Eseratha.
"Ještě jste neopustil loď po spojení s ní, že ne?" ani jsem nemusela čekat na odpověď. Věděla jsem, že ne.
"Měl byste se připravit na to, že to bude bolet... Hodně bolet... Jen chvíli, ale pořád vám bude na prvním výletě těžko. Můžu myšlenky ukazující na bolest odsunout dozadu. Zablokovat je, abyste na Zemi nic necítil. Ale nebude to napořád a po několika hodinách bude bolest větší než kdybyste si tu bolest prožil rovnou. Špatně bude i mě, ale protože opouštím loď už nějakou dobu, bude mě hlava bolet jen mírně."
Zatím jsem zadala adresu a sledovala vlnící se vzduch.

Pomalu jsem přivřel oči a zhluboka se nadechl.
"No... Super, takže nejvíc na obtíž budu já... Fain, snad to nějak zvládnu. Každopádně na mě ohledy neberte, budu se snažit, aby to na mně bylo vidět co nejméně. Takže buďte v pohodě, zatím mě nepotkalo nic, s čím bych se jen tak nevyrovnal."
Nadhodil jsem s vtipem a uvažoval jsem nad tím, jestli mi v tom částečně pomůže dračí regenerace, o které jsem se dozvěděl dnes v noci, každopádně bylo dobré vědět, že něco takového mám.

"Ne, na obtíž ne. Jen vás prostě bude bolet hlava. Dá se to překonat," pokrčila jsem rameny. "Loď si hlídá co je její a dokonale si svého kapitána přivlastní, aniž by ji zajímalo, co mu to může provést. Ale jak jsem již řekla. Právě ta bolest je krásná."
Překvapeně jsem se na Matta pousmála.
"Ne, kdepak. To se týká jen kapitána, který má jisté pouto s lodí. Vy budete v pořádku."
Vydala jsem se směrem k bráně.
"Tak tedy pojďme..."

(Přesun)

Pozdravila som kapitánku s úsmevom. Bolo fajn ju zase vidieť.
"Mne sa tu páči," odvetila som na jej otázku a sledovala, ako zadáva adresu.
Cítila som menšiu nervozitu. Snáď to dopadne dobre.
Nasledovala som Bereniku a prešla bránou.

(presun)

Pomyslel jsem si svoje o ideji krásné bolesti a neubránil jsem se úšklebku.
"No jak myslíte, snad tomu přijdu na chuť..."
Ještě chvíli jsem se na to pořádně připravoval, protože tohle jsem opravdu nečekal, ale bohužel to muselo být...
Po chvíli přípravy jsem se rozešel k bráně a zmizel ve vlnícím se vzduchu.
(Přesun)

"O to lepšie pre mňa."
Zasmial som sa, no potom pozrel na Eseratha a prestal so smiechom.
"Nič v zlom, boss."
Uškrnul som sa a potom som šiel smerom za Berenikou.
(presun)

Vpadla jsem do místnosti s bránou, sotva popadajíc dech, jak jsem běžela. Kde jsou... no tak kde jsou..., třepala jsem prsty, zčásti netrpělivostí a zčásti ve snaze setřást z nich všetečné plamínky, které je teď obtáčely a nechtěly se pustit. Prsty mě podivně brněly a co chvíli mě přepadala horkost. Rozhodla jsem se, že pro tuhle noc se pro jistotu odevzdám ošetřovně. A doufala jsem, že Ella udělá totéž.

Přišly jsme do místnosti s bránou. Respektive já jsem přišel a Ell se nesla, ale nevážila skoro nic, byla téměř jako pírko. Položil jsem jí na volné místo kde kupodivu ležela deka. Zajímalo by mě jak to Insignie dělá... podivím se v duchu a posadím se kus vedle Ell. A pak si všimnu že zde je stále ještě eM. Sakra dostanu vyčiněno...ale co...přijdou přeci kapitán a ostatní... pomyslím si a zadívám se na bránu.
eM pozdravím unaveným pokynutím hlavy a usměji se.

Keďže ma Kae niesol a posadil na deku, lepšie som si čakala a sledovala som bránu. Moja premena sa znovu stala hmatateľnou a tak som si hlavu položila na kolená a naďalej som sa sledovala bránu či v nej neuvidím nejaký pohyb. Potom som sa pozrela na Kaeho. "Umm ... prepáč že si ma musel niesť ... " Poviem do ticha, potom otočím hlavu na nervóznu eM. Nedivím sa jej, aj ja mám strach. Verím však že oni to zvládnu.

Je tu trochu chladno...no nevadí... pomyslím si a chytnu si nohy abych se trochu zahřál...A zadíval se na bránu...Vlastně jsem v téhle místnosti poprvé..ono já tu vlastně moc místností nenavštívil nebo jsem alespoň tušil že jich má Insignia v zásobě více než dost...Stále a stále mě nepřestává překvapovat...pak se otočím na Ell...V pořádku, nemusíš se omlouvat, mě to nevadilo... řeknu jí s úsměvem.
Poté seberu ze země kamen trochu menší než je velikost pěsti. Hodím ho proti zdi a pozorně se něj soustředím, v půlce letu zrychlí a nabourá s ránou do zdi...Jen se usměji a dál sleduji bránu.

"Som zvedavá kedy prídu ... " poviem do ticha. Skloním hlavu. No, aspoň som bola trochu užitočná keď som im čítala z pier ... aspoň trochu. Kŕče mi povoľujú a môžem slobodne dýchať. Kusnem si do pery a naďalej sledujem bránu.

Mou první reakcí, když jsem ty dva viděla, byla typická až mateřská touha začít něco namítat a lamentovat, ale vzápětí jsem si uvědomila, že dělám úplně totéž, co Ella - odkládám svůj odchod na ošetřovnu proto, abych se přesvědčila, že náš výsadek dorazí v pořádku zpátky na loď. Proto jsem na Kaemona jen tiše kývla na znamení toho, že je to ok. Pro teď.

Zima?, zeptala jsem se, když jsem viděla, jak se zachvěl a objal si nohy. Přičapla jsem si k němu na bobek a opatrně v rukou vytvořila menší fireball, který jsem pak nechala usadit se přímo před ním, jen kousek nad zemí, aby nic nezapálil. Byla jsem trochu roztřepaná a bylo mi jasné, že tu malou kuličku neudržím napořád, ale pro tu chvilku by to mohlo postačit.

Když si přisedne eM a vytvoří fireball který se vznáší těsně přede mno cítím jak mi pomalu odchází zima z těla. Otočím se na eM a usměji se...Díky to jsi nemusela...už tak vypadáš vyčerpaná...nemusíš se kvůli mě vyčerpat víc... řeknu trochu starostlivě protože nechci aby kvůli mě se namáhala.
Doufám že přijdou brzo...a všichni zdravý...už se na ně těším... řeknu a užívám si tepla které vychází z ohnivé koule.

To je v poho. Ono to přichází tak nějak... ve vlnách. Cítím se jen trochu unaveně z toho, jak mě každou chvíli polévá horko a pak zase zimnice. Ale teď je to zrovna fajn, vysvětlovala jsem a hrála si se svým fireballem. Zkoušela jsem ho jemně roztahovat a pak zase zmenšovat, ale dávalo mi to už moc zabrat, tak jsem ho nechala být, ať prostě jen hřeje. Nemohla jsem se dočkat, až se nám výsadek vrátí a všichni se půjdeme vyspat.

Tak to jo...ale stejně máš zajímavou schopnost...už je tu tepleji.. řeknu s úšklebkem a dal ruce trochu blíže k fireballu abych si trochu zahřál ruce...
Takže díky téhle místnosti se cestuje? Jinak potkal jsem tu dalšího nového snílka...myslím že se jmenovala Lira...říkala že je z Destiny a že tě zná... řeknu když si vzpomenu na setkání na palubě.