Místnost s bránou

First topic message reminder :

Místnost s bránou se nachází hned za můstkem.
Je v takovém místě, aby bylo co nejnepravděpodobnější její zničení. Bez ní by totiž loď nebyla dlouho schopná přežít.

Samotná brána stojí vprostřed. Vejdete do ní prakticky vzato ve chvíli, kdy otevřete dveře, protože místnost není velká. Strom, který obmotává své kořeny kolem brány připomínající rám dveří, vypadá, jako kdyby rostl přímo z podlahy Destiny a tak tomu zřejmě i je.

V bráně jako kdyby se vlnil vzduch.
Natáhnete dlaň, dotknete se povrchu... A ona vás odmrští na druhou stranu místnosti!
Ne, kdepak. Nejdřív je třeba zapnout ji, aby vás pustila. K tomu slouží stolek v rohu, který se dá lehce přehlédnout. Prapodivné symboly na tlačítkách neznačí nic dobrého. Jen málo adres je správných.
Netrefíte se a projdete bránou... Do temnoty.

Trefíte-li se, zavede vás do přístavu vzducholodí, odkud můžete procházet různými branami bez velkého rizika.

Potom my došlo že jsem se nepředstavil."Omlouvám se za svoji nevychovanost."řekl jsme a uklonil jsem se."Moje jméno je Alfio Preghieri."

Páni, ti to berou s klidem, napadlo mě a připadala jsem si čím dál tím hloupěji za to, že jsem to všechno tak "hrotila". Ačkoli. Možná že to pro ně prostě nebylo tak nové a nečekané jako pro mě. Ostatně už to, jak všichni tihle lidé vypadali... museli pocházet z úplně jiných poměrů než já, a museli za sebou mít neuvěřitelné věci. Rozhodla jsem se, že jakmile se naskytne vhodná příležitost, všechny je vyzpovídám a zjistím, co se za těmi jejich fantaskními tvářemi skrývá za minulost.

"I mě těší, Alfio", zdvořile jsem se uklonila. Začínala jsem si na to zvykat. Prostě parta gentlemanů. Kdepak bych se toho nadála, že se ke mně bude někdo takhle dvorně chovat. Yep. Zcela jistě pochází z úúúplně jiných světů.

"No, mám taký pocit, že ma sem zaviedla ona... A bolo by čudné, keby ona nešla, sme nerozlučné," pokrčila som ramenami, "A samozrejme, dám na ňu pozor." Sľúbila som.
Plujeme vesmírom? dobre, asi nemá cenu sa nad tým pozastavovať.
Obrátila som sa na dievča, ktoré mi osvetlilo situáciu: "Pridám... Ale môže ísť aj Cherryl?" Otázka už smerovala skôr ku kapitánke.

"Zdravíčko", zamávala jsem povzbudivě snad už posté toho večera vstříc malé, nenápadné osůbce, krčící se vzadu u dveří, zřejmě ve snaze nebýt moc vidět. Taková banda. Hergot, za chvilku už se sem ani nevejdeme

Jen jsem se nevzrušeně trochu předklonil a opět si odklidil vlasy z očí.
"Já jsem Eserath, jsem tu přibližně jeden den, tak kdybyste někdo hledal někoho do dvojice, nebudu se bránit..."
Podotknul jsem jen tak mimo řeč, protože jsem se fakt nechtěl potulovat po cizí zemi, či snad planetě sám. A navíc, už jsem raději nic neříkal, protože tu začínalo být plno.

"Může. Jsem překvapená, ale vypadá jako velmi chytré stvoření, že?" povzdechla jsem.
"Vypadá to, že už nemusíme na nikoho čekat. Jsme tu všichni. Ten, kdo nedorazil půjde jednoduše řečeno příště."
Propletla jsem prsty a postavila jsem se před bránu.

"Uvedu pro zopakování jen pár jednoduchých pravidel." přejela jsem je pohledem. "První - Nikdy se nepleťte do jejich záležitostí. Není naše starost, co podnikají, ač my to odsoudíme zjevně jako barbarské."
To je snad jasné...
"Druhé. Je to kruté, ale nedávejte jim pocit rovnocennosti. Zneužili by ho." Pomalu jsem couvala dozadu.
"Třetí... Jakmile projdeme, rozdělíme se. Máte rozchod, zatímco se tamní sloužící postarají o přenesení zásob na loď. Rozdělíme, ale zůstávejte vždy minimálně ve dvojicích. Tamní jeskyně jsou temné. Buďte opatrní. Kdyby se cokoli stalo, dozvím se to a nic se vám nestane. I tak ale... Nesnažte se navazovat příliš kontaktů."
Zády jsem se již dotýkala vlnícího se vzduchu, ze kterého se rozběhly různými směry kruhy, jako kdybych zvířila hladinu.
"A poslední... Pokud projdete, cesta zpět bude až za pár dní. Rozmyslete se dobře. Destiny vás nebude do ničeho nutit..."
S tím jsem udělala ještě jeden krok vzad a doslova zmizela.
Bylo na nich jestli půjdou za mnou.

(Přesun)

Už jsem chtěl vypadnout z toho blázince, jedna z mých slabostí byla ta, že jsem nesnášel větší společnost nebo velký ruch, proto jsem se vydal hned za kapitánem a s velkým nádechem jsem zmiznul přesně v těch místech, kde ona.
(Přesun)

Uf, tak jdeme na to, zatajila jsem dech a následovala ostatní. Vody neznáma. Ať se šťastně vrátíme.

(přesun)

Eh, prečo sa mi zdá, že je to nebezpečné? No nič, ale sama tu neostanem. Zovrela som Cherryl pevne v náručí a nasledovala ostatných.

Koukal jsem jak všichni po kapitánčině proslovu jen tak mizí."A na moje otázky mi nikdo neodpověděl."zasmál jsem se."No tak asi budu muset jít taky abych získal odpovědi."Vstoupil jsme za ostatními.(Přesun)

Došel jsem do místnosti s bránou a díval se po okolí. Zaklepal jsem a čekal co se bude dít.

Phate

Podíval jsem se na všechny, jak ochotně chvázejí do té brány. Průchody neznámo kam neznámo čím...no...že by se mi to líbilo, to se mi tedy nelíbí. Ale co. Vykročil jsem a v tu chvíli někdo zaklepal. Otevřel sjem tedy dveře a usmál se. Ty jsi asi můj poslední do dvojice. Pojď, všichni ostatní už jsou v králičí noře... podíval sjem se na něj smutnýma očima a čapl ho za zápěstí. Než se nadál, vhodil jsem ho do brány a skočil za ním. (přesun)

Když Will přišel do místnosti s bránou, tak byl vyveden z míry "co je tohle" řekl si Will a díval se na bránu a poslouchal ženu, která byla nejspíš kapitánka "pokud tam je pevná zem jdu" řekl a pak viděl, jak jednoho dalšího cestovatele stáhl do brány "tak jo jde se" řekl si a prošel bránou
(přesun)

a po té statečný hrdina Ryuuji přistoupil vznešeným krokem k bráně vydat se kam si do neznáma, dělilo jej jen několik krůčků od poznání pravdy co se nachází za tou bránou a zda-li je jeho posádka vůbec živá, ale to se brzy dozvíme
Odfrkl jsem si, při čemž jsem se zároveň i lehce uchechtl a lačným krokem jsem vstoupil do brány plné tajemství
- přesun

Objavila som sa vo veľkolepej miestnosti. Kde to som ... ? Spýtala som sa samej seba, poobzerala som sa okolo. "H- ... Haló?" Zakričala som no nik sa neozval. Kusla som si do pery. Umm, kam mám teraz ísť ... ? Mysli Ella, mysli. Opakovala som si dokola a kráčala som okolo brány. "Jasné! Toto je sen! Keď sa uštipnem všetko bude dobré!" Uštipla som sa do ruky, nezabralo to. Skúsila som sa uštipnúť do líc, ani to nezabralo. Znovu som si kusla do pery. Skúsim ... ísť cez tú bránu ...
Hneď ako som sa jej ale dotkla vtiahlo ma dnu. (Presun)

Se čtením jsem skončila velmi brzy. Nešlo mi to a ani mě to nijak zvlášť nebavilo. Potulovala jsem se lodí a snažila se nějak zjistit o co tady jde. Všimla jsem si, že většina lidí chodí stejným směrem. Rozhodla jsem se je následovat. Nakonec jsem se dostala až k bráně.
Hmm...kouzelná brána, která mě dostane kdo ví kam... zdá se, že tady je všechno nenormální normální.
Vzpomněla jsem si na létající knihu, což mi v hlavě udělalo ještě větší zmatek. Radši jsem jí vyhnala ze své hlavy a věnovala se realitě. Ta brána vypadala divně a nebezpečně. Měla jsem pocit, že bych tam neměla chodit.
Ale chodí tam všichni, tak proč ne já? Nebuď srab! napomenula jsem se v duchu a naoko sebevědomě jsem vkročila dovnitř.

Z knihovny jsem vyrazila dál a za pár okamžiků narazila na další dveře, které přímo vyzívali k odhalení tajemství, které se za nimi skrývalo. A pak přišli další a další. Některé byli zamčené - což bylo celkově vzato k vzteku, ale neměla jsem čas si tu emoci pořádně užít, neboť mě stále zaměstnávaly další a další věci, která tato loď nabízela. A tak jsem přesně stejným způsobem, jakým jsem vpadla do všech ostatních místností, vtrhla i do této. Rozrazila jsem dveře a ve stejnou chvíli mále přepadla přímo do nějaké brány. Rovnováhu jsem ale nakonec vyrovnala a zůstala na tu věc zaraženě zírat. Po chvíli se na mé tváři objevil poněkud maniakální úsměv. Tohle byla zatím jedna z nejlepších věcí, co jsem tady objevila. Zbývala otázka, k čemu to je? Pořádně jsem se rozhlédla po místnosti. V rohu stál jakýsi stolek s tlačítky, ale ten rozhodně nebyl tak zajímavý, jako brána, nebo co to vlastně bylo. Rozhodla jsem se, že ten prozkoumám až jako druhý. Pomalu jsem se přiblížila k bráně, a dotkla se jejího povrchu. Pak jsem pomalu přešla rukou až do prázdného prostoru v ní. Pomalu jsem "ponořila" ruku dovnitř. Netrvalo to moc dlouho a brána mě vtáhla dovnitř.
(přesun)

Procházet bránou nebylo úplně to nejpříjemnější, co jsem v životě zažila, a tak jsem si oddychla, když jsem se objevila na druhé straně a přede mnou známé dřevěné obložení. Uf. Jsme doma. Je to v suchu., vydechla jsem.

Pak jsem s napětím sledovala, jestli se za mnou objeví i zbytek mých svěřenců.

Stála jsem před bránou a vydýchávala ten nepříjemný pocit při průchodu. Pak jsem zaregistrovala eM, která taky prošla branou.
"Promiň že jsem se nepředstavila," začala jsem, "jmenuji se Rikke. Chtěla bych se tě zeptat... když tohle není sen, co to tedy je? Proč se tu děje tolik nenormálních věcí?"

Objavila som sa v miestnosti a stále som mala sklonenú hlavu. Kusala som si do pery. Takže to predsa len nevyzerá že tu budem sama medzi nimi ... ale ... mrzí ma to ...

"V pořádku", usmála jsem se na Rikke. "Nedala jsem vám moc času to rozdýchat. Ale kapitánka řekla domů, tak jsem radši poslechla. Upřímně, v tom přístavu se mi vůbec nelíbilo a nejsem si jistá, co se od těch lidí tam dalo čekat, kdyby... no já nevím. Co se ti to vlastně stalo?", zeptala jsem se Elle, která tu stála tak provinile, až mi jí bylo líto, a neustále se kousala do rtu.

Ještě než mi ale stihla odpovědět, chtěla jsem odpovědět Rikke. Nebyla jsem si ale jistá, co říct. "Mám za to, že je to nějaký druh jiné reality, možná nějaká jiná dimenze. Sama toho zase tolik nevím, přišla jsem jsem jen pár dní zpátky." Pak jsem si vzpomněla na jednu informaci, která by jí ovšem mohla připadat zajímavá. Vlastně jim oběma.

"Jedno ale vím, a sice že řada členů posádky po příchodu sem objevila, že umí dost zvláštní věci. Kapitánka je třeba telepatka. Nějakým způsobem zřejmě umí komunikovat se členy posádky, i když teda na mě to ještě nezkoušela. Máme tu jednu holku, která je zase empatka, přejímá emoce druhých lidí. Divná věc, mimochodem. A já, já umím trochu hýbat ohněm", dodala jsem skromně. Podle mě to nestálo za řeč. Co je nějaké zvětšování plamene proti telepatii?

Objevila jsem se v místnosti jako poslední, protože jsem také jako poslední prošla bránou. Chvíli jsem poslouchala rozhovor těch tří - nebo spíš dvou, neboť tu dívku, kterou představila Em jako Ellu jsem ještě vůbec neslyšela mluvit. Bylo to dozajista zajímavé, hlavně ta část o těch dimenzích. Pak mojí pozornost ale upoutalo něco jiného. Vzpoměla jsem si totiž na ten malý stoleček v rohu místnosti. Pomalu jsem se k němu vydala a začala ho pomalu prozkoumávat. Byly na něm nějaká tlačítka se znaky.
"K čemu tohle slouží?" ozvalo se náhle v jednu chvíli z poza stolečku, kde jsem se právě nacházela, neboť jsem ho hodlala prozkoumat co nejdůkladněji ze všech stran - teď když jsem se dozvěděla, že mám na to čas jsem si to mohla dovolit.

Ukázala som jej ruky, moje nechty boli dlhé tak päť centimetrov a mala som lepšie reflexy, zmysly. "Ja ... viem že je to moja chyba že sme museli odísť a mrzí ma to ale neviem to zastaviť ... a ono to ani nechce zmiznúť ... " Poviem už zúfalým hlasom. "Kapitánka nechcela aby to videli ostatný ... a asi hlavne nie ten namyslený umm ... pán ktorý stál pri bare ... " Poviem potom. Sklonila som znovu hlavu.