Místnost s bránou

First topic message reminder :

Místnost s bránou se nachází hned za můstkem.
Je v takovém místě, aby bylo co nejnepravděpodobnější její zničení. Bez ní by totiž loď nebyla dlouho schopná přežít.

Samotná brána stojí vprostřed. Vejdete do ní prakticky vzato ve chvíli, kdy otevřete dveře, protože místnost není velká. Strom, který obmotává své kořeny kolem brány připomínající rám dveří, vypadá, jako kdyby rostl přímo z podlahy Destiny a tak tomu zřejmě i je.

V bráně jako kdyby se vlnil vzduch.
Natáhnete dlaň, dotknete se povrchu... A ona vás odmrští na druhou stranu místnosti!
Ne, kdepak. Nejdřív je třeba zapnout ji, aby vás pustila. K tomu slouží stolek v rohu, který se dá lehce přehlédnout. Prapodivné symboly na tlačítkách neznačí nic dobrého. Jen málo adres je správných.
Netrefíte se a projdete bránou... Do temnoty.

Trefíte-li se, zavede vás do přístavu vzducholodí, odkud můžete procházet různými branami bez velkého rizika.

Přišel jsem do místnosti s bránou s hlavou pozvedlou směrem k nebi a bez jakýchkoli zbytečných projevů, pohledů jsem ní prošel na novou na kterou jsem byl ,,vybrán'', v hlavě se mi při tom vytvářel můj vlastní názor na to celé co tu prožíváme
- přesun

Tiše jsem vyčkával, proběhli další a čas se chýlil ke konci...
Pomalu jsem se ještě jednou zadíval na místnost s bránou na Destiny.
"Snad jsme se rozhodli dobře... Za snílky a za Destiny spolu s Insignií."
Zasalutoval jsem a vešel do brány. Tiše jsem tedy tak zmizel z lodi, která mi na pár dní poskytla domov, ale naučila mě za tu dobu tolik, že to nebylo možné vyjádřit slovy... (Přesun)

Ocitla som sa pri bráne a nadýchla som sa. Mala by som ísť ... malý princ tiež nezostával na rovnakom mieste dlho ...
Prešla som cez bránu a zmizla som. (Presun)

Nakonec jsem cestu našla celkem bez problémů. Vždycky když jsem na nějakém křížení chodeb zaváhala, jako by mě jedna z nich volala a přitahovala k sobě. Mohl to být jen výmysl mé mysli, ale faktem každopádně bylo, že jsem ty dveře nakonec našla. Kdo ví, třeba to nebyla nejkratší cesta, kterou se sem dalo dojít, ale hlavní bylo, že jsme se sem dostali. Otevřela jsem dveře a přímo předemnou se ocitla brána. Znovu jsem si jí fascinovaně prohlédla, ačkoliv jsem jí už viděla. Malá místnůstka, ve která se tísnila jako by jí dodávala pocit monumentálnosti. Odstoupila jsem od dveří, aby mohl Olaf dovnitř.
"Tak jsme tady," vydechla jsem a můj pohled zabloudil ke stolečku.

"Nadmíru zvláštní" přiblížím se k bráně,ale udržuji bezpečnou vzdálenost.
"Strom?" nevěřícně koukám na bránu a její sepětí s živým organizmem Nebo je strom brána? ptám se sám sebe.

"Je to jako biotechnologie...a ta na Zemi je v plenkách" oznámím stručně,obcházím bránu.
"Tak se mrkneme na ten pult" oznámím a přijdu k němu,koukám na symboly či co to je.
"Opravdu neuvěřitelné,chtělo by to přístroje...změřit vše a zaznamenat" nadšením div netancuji okolo onoho pultu.

Bavilo mě ho pozorovat. Když jsem si toho pultu všimla poprvé já, lezla jsem okolo něj po čtyřech, abych si ho prohlédla ze všech úhlů. Zaujalo mě ale to co řekl. Opatrně jsem se přiblížila k bráně a důkladně se na ní zadívala.
"Biotechnologie?" zeptala jsem se neurčitě a zvedla hlavu ke koruně stromu. Díky velikosti místnosti nešlo poznat, jestli končí ještě pod stropem a nebo do něj vrůstá, stejně jako jeho kořeny vyrůstali z podlahy.

"Ano biotechnologie" vzhlédnu od pultu.
"Spojení živého,tedy biologického s technikou tedy neživým" vysvětluji.

"Trošku mi to ta brána připomíná,ale biotechnologie je mladý obor a nemám o něm páru,tedy o jedné části ano technice,ale skloubit to s živou hmotou je nesmírně složité" zamýšlím se na téma biologie.

Opět se skloním k pultu a snažím si zapamatovat každý jeho detail.

((sorry za spam, ale.. tihle dva se hledali XD))

"No já nevím," zažbrblala jsem sama pro sebe.
"Brány mi jako biotechnologie nepříjdou, ta v přístavu nebyla obrostlá žádným stromem, nebo něčím takovým. Stála prostě na pozadí skály."
Sklouzla jsem pohledem do prázdného místa v prostřed brány.
"To mi spíš příjde jako biotechnologie celá tahle loď."
Zamyšleně jsem se otočila směrem k Olafovi a dívala se, jak si prohlíží pult.
"Albert Einstein v jedné své teorii mluvil o tom, že kdyby jsme vyrobili stroj dostatečně složitý a po určitou dobu ho zásobovali energií, vyvinul by si vlastní intelekt a časem by se mohl i osamostatnit, co se získávání energie týče. Mohlo by to být ono?" zamumlala jsem nepřítomně.
(už to tak vypadá... spamere xD)

"Zajímavá možnost,vskutku" odpovím.

"Bohužel jsou to všechno jen teorie,nic proti panu Einsteinovi" mluvím při průzkumu ovládacího stolku.

"My máme tu výhodu,že si to můžeme zkusit,ale jestli by byla správná teorie kterou jste vyslovila...Někdo loď musel postavit,dát ji život..čistě technicky,každá loď má něco jako srdce či mozek" uvažuji nahlas a přejdu k bráně.

"Loď může být počítač který si uvědomil sám sebe,nebo jen výsledek zvláštních sil,nevíme kudy plula než jsme se tady ocitli...nevíme prakticky nic,ale snad odhrneme tu oponu neznáma" řeknu sebevědomě.
"Co se týče toho stromu,jde možná jen o dekoraci kdo ví" pokrčím rameny.

( maniaci do techniky )

Zadívala jsem se znovu do koruny stromu. Jestli měl být vážně jen dekorace, tak se skutečně povedl.
"Samozřejmě, že jsou to jen teorie, ale co se týče téhle lodi, dál jsem se nebyla schopná dostat," pokrčila jsem rameny.
"Například to, jak se objeví jídlo, které si ten který člověk přeje, nebo to okno v jídelně..." znovu jsem se zadívala na bránu.
"A právě proto jsem ráda, že je tu strojovna. Když jsem se na to posledně ptala eM, říkala mi, že tu nejspíš není, ale opak byl naštěstí pravdou, tam by se mohli nacházet odpovědi."

"Možná ano,možná ne" řeknu s úsměvem.

"Předpokládejme,že loď má svou vlastní inteligenci,ví něco o lidech...myslíte,že by je pustila do svého srdce,ať už je kdekoliv?" vystřelím otázku.

"Co se týče jídla...to je velmi zajímavé,ale může to být něco jako brána,jen v lodním měřítku...vysvětlím" pořádně se nadechnu.
"Jsou tu někde sklady,v nich je jídlo,voda a kdoví co,loď je odhmotní a zase zhmotní v jídelně před námi...i když vyvstává další otázka,kdo mi třeba vaří kávu?" poškrábu se na bradě.

"Po pravdě? Ani náhodou!" odpověděla jsem mu na jeho otázku a zasmála se. V tomhle měl naprostou pravdu. Pak jsem ale dál poslouchala jeho teorie.
"No dobře, ale kdyby to byla jenom menší brána, potřeboval by jste bránu... totiž... ehm. Myslím, jako že by se věci nemohli objevovat jen tak na stole, ne? To by mohlo fungovat možná za předpokladu, že by celý stůl byl brána, což by zase mohlo vysvětlovat, proč se jídlo nemůže objevit jinde na lodi. Hmm..."
Na chvíli jsem se zamyšleně zadívala kamsi do neurčita a pak jsem pokračovala.
"Co se té kávy týče, nemyslím, že by to byl takový problém. Určitě by pro někoho, kdo by dokázal vyrobit tuhle loď nebyl problém vyrobit automatický kávovar, který se obstará sám. Jenže, co jsem já na lodi, objednala jsem si nejméně -" zvedla jsem oči ke stropu a na chvíli přemýšlela " - šest druhů čaje. To by vyžadovalo i s kávou sedm druhů strojů. To ale není ten hlavní problém. Hlavní otázka je v tom, jak to, že se kafe objeví hned jak si ho přejete.

"Mnoho otázek čeká na zodpovězení" usmívám se a zkoumám konstrukci brány.

"Ano to je to,pokud si vymyslíte maso z krokodýla na víně,máte ho,čaj z Číny v mžiku oka je před vámi...ono už to čtení našich myšlenek je velice zajímavý fenomén" rozkecám se.

"A myslím,že času máme moře...tak to snad jednou zjistíme" zazubím se klečíc u paty brány.

Přikývla jsem.
"Já doufám že ano," odpověděla jsem mu a zadívala se na bránu. Co jiného se na to dalo odpovědět? Pak jsem couvla skoro až do dveří, aby jsem si jí mohla prohlédnout celou najednou. Stejně se mi to nepovedlo. Povzdechla jsem si a přiblížila se úplně těsně k jedné straně stěny.
"Myslíte, že by se šlo dostat za ní?" nahodila jsem jen tak do ticha. Zajímalo by mě, jak vypadá ze zadu. A taky jestli funguje z obou stran.

(Samotná brána stojí vprostřed,takže se dá za ní dostat)

"Pokud je tu ovládací mechanizmus tak buď bude pod řidící jednotkou nebo tady kdesik pod bránou" nadhazuji myšlenky své.

"Jen najít něco kudy se tam dostat" řeknu a začnu hledat nějaké dvířka.

(to ještě neznamená, že není tak široká, že se za ní nedá dostat , ale dobře )
Nechala jsem svého přemýšlení a dívala se na jeho snažení najít dvířka.
"Být vámi tak bych to nedělala. I kdyby jste je našel a dokázal se dostat k řídící jednotce, nerozumíte tomu a mohl by jste to nevědomky rozbít. A pokud vím, tohle je jediný způsob jak se dostat na loď a není tu nikdo, kdo by to dokázal opravit," poznamenám, ale stejně se dívám, jestli odněkud z mé strany nejsou vidět dvířka. Zvědavost je zkrátka prevít.

(Oke nebudem to řešit )

"Pravda pravdoucí neměli by jsme vrtat do něčeho čemu zatím nerozumíme...zatím" řeknu mírně zasněně.

"Ale když je loď inteligentní myslím,že by pro ní nebyl problém nějakým způsobem skrýt vše co chce..tedy i vstup do ovládacího mechanismu brány...asi si ještě nezasloužíme se v tom vrtat" postavím se s úsměvem.

"Ale jedno se musí uznat,kdokoliv tu loď stavěl..uměl to" prohlížím si ještě jednou celou místnost.

Zasmála jsem se.
"No, to každopádně. Některé věci tady nejsou jenom stroje, ale malá umělecká díla. Tedy, ona všechna jsou umělecká díla, ale některá tak i na první pohled vypadají, pousmála jsem se a posunula si brýle na nosu.
Ty dvířka jsem opravdu nikde neviděla.
Snad jednou budeme moct dál. Snad.
Bylo to trochu deprimující, ale zároveň jsem věděla, že snahu zjistit, jak to všechno funguje jen tak nevzdám. Teď ale byl čas to na chvíli pustit z hlavy. Obrátila jsem se ke dveřím.
"No, myslím, že si zajdu na šálek nějakého toho záhadně vyrobeného čaje," usmála jsem se na něj.

"Dobře" pokývám hlavou.
"Já se odeberu do kajuty chci si překreslit ten pult i bránu na výkres,nikdy nevíte kdy se to bude hodit" usměji se.

"Zítra se pustím do hledání materiálu na sestrojení těch vysílaček" oznámím své plány.
"A také bychom měli najít kapitánku a zeptat se na nějaké prostory pro dílnu" řeknu se zvláštním leskem v očích.

Pokrčila jsem rameny.
"Pokud to chcete kreslit z paměti," pousmála jsem se.
"Ale chápu, že si to chcete zaznamenat."
Nebyl to špatný nápad. Na druhou stranu, kdyby se něco na bráně porouchalo a my měli výkres toho, jak vypadá zvenku asi by nám to moc nepomohlo.
"A co se týče prostorů na dílnu, ty nám už přeci nabídla, pamatujete?" pousmála jsem se.
"Říkala, že by jsme mohli mít přístup do strojovny a také tam mít dílnu," v tuhle chvíli se lesk v očích objevl i mě.
"Ale stejně by to chtělo ještě vyzjistit pár drobností," dala jsem mu za pravdu v nutnosti vyhledat kapitánku.
"A k vysílačkám... s těmi vám asi moc nepomůžu. Jak jsem říkala, alektronika není zrovna moje silná stránka," pokrčím rameny a dojdu ke dveřím, kde se zastavím, abych počkala na jeho reakci.

"Jistě,jistě" řeknu.

"Bylo by neslušné vletět do strojovny a jen tak si tam zřídit dílnu kde by jsme chtěli" zazubím se.

"Elektroniku bych si vzal na starost já,kdyby jste poskytla svůj talent na výrobu toho do čeho Ty obvody vložím,jsem spíše na jemnou práci,takže vnějšek bych nechal na Vás,vnitřek obstarám já" položím polo otázku.

Usmála jsem se na něj.
"Jistě, bez problémů," přikývla jsem. Byla jsem ráda, že mě včera Destiny vykopla z kajuty. Začínalo to tu být čím dál tím zajímavější.
"Takže se budu těšit zítra," zazubila jsem se a pomalu se otočila směrem kterým jsem tušila jídelnu.
"Dobrou noc a úspěch při práci," zazubila jsem se tentokrát pro sebe, protože jsem mu to říkala přes rameno a pak již vyrazila za svým vytouženým čajem.
(přesun)

"I Vám dobrou noc" lehce se ukloním.

Ještě jednou se otočím a koukám na celou místnost
Díky za fotografickou paměť řeknu si v duchu s úsměvem na tváři.
Opustím místnost a vydám se do své kajuty.

(přesun)

S hvízdáním pomalé táhlé písničky, které se v tomto případě podobalo víc vlčímu vytí než obvyklým lidmi vyluzujícím zvukům, jsem prošla řídící místností až k bráně. Lépe řečeno k řídícímu pultu.
Dnes nás čeká cesta na zemi... Přejdu za Eserathem. Jen ještě zkontrolovat pár věcí zde...
Téměř nepřítomně jsem zadala sedm symbolů a sledovala vlnící se vzduch.
Vše je připraveno. Teď jen nechám bránu, aby se ustálila a za chvíli půjdu...

(Přesun)