Řídící místnost

Destiny je jedna z nejlepších lodí, ač nejstarší. Především v její její řídící místnosti se nachází spoustu zajímavých předmětů. Kurz určuje několik kompasů s růží uprostřed. Od obvyklých se mírně liší.
Zdobené lodní kormidlo často doprovází zvuk cinkajícího zvonku, otáčí-li se příliš prudce.
Zvonek lehce splývá se srdcem kormidelníka. Je-li loď v bezpečí, necinká.

Chvíli jsem studovala kompas, následně přepnula pár knoflíků na řídící desce.
A pak už mě čekalo kormidlo. Uchopila jsem ho do dlaní a prudce jej roztočila doleva. Opravdu značně jsme se od kurzu odchýlili a nebylo třeba zdržovat dál návrat k původní trase. Notovala jsem si jakousi písničku a roztočila trochu doprava, abych nepřevrátila loď. To by ve vesmíru nebyl nejlepší nápad. Naštěstí tu nebyly žádné překážky. Zvonek se rozcinkával v rytmu mého srdce dokud jsem se neujistila, že správný kurz je zpět.
Pak jsem musela jít ještě upravit pár informací do strojovny.

(Přesun)

Ani jsem nevěděla, proč mě moje kroky zanesly sem. Opatrně jsem otevřela dveře a když jsem zjistila, co se za nimi skrývá, instinktivně jsem zatajila dech. Ač jsem měla pocit, že tu tak úplně nemám co dělat, tiše jsem proklouzla dovnitř a opatrně za sebou zavřela dveře. Na stěnách viselo několk kompasů, které měli ve středu růži. Chvíli jsem je s obdivem pozorovala - zvláště ty růže byly pravým uměleckým dílem, pak mi ale začali hlavou zase vrtat otázky.
Jak můžou fungovat kompasy ve vesmíru?
Se zájmem jsem je pozorovala. Tohle byla opravdu záhada. Pak jsem ale jen tiše zavrtěla hlavou. Začala jsem si zvykat, že na téhle lodi na naprostou většinu otázek odpověď nedostanu. Nebo aspoň ne hned. Obrátila jsem se ke krásnému ze dřeva vyřezávanému kormidlu, nad kterým vysel zvonek. Opatrně jsem se k němu přiblížila, abych si ho mohla prohlédnout z blízka. Neodvažovala jsem se ho ale ani dotknout. Nenáleželo mi měnit směr plavby lodi, pouze jsem obdivovala úžasnou práci řemeslníka - byl-li kdy jaký.
V místnosti jsem strávila celkem dlouhou dobu, ale nakonec jsem se přece jen rozhodla odejít. Byl tu stále ten nepříjemný pocit, že tu nemám tak úplně co dělat a kdyby mě tu náhodou někdo našel... a tak se za mnou zaklaply dveře a já zmizela do nějakých jiných částí lodi.
(přesun)

Z místnosti s bránou vedla jen jedna cesta a to přes řídící místnost.
Pokračovala jsem v cestě po lodi tedy právě tudy a při té příležitosti jsem se pustila do kontroly přístrojů.
Nedalo mi to příliš práce. Jednoduše jsem poupravila kompasy, ustálila kurz a v neposlední řadě jsem se rozhodla Destiny trochu zpomalit. Mohla to udělat sama, ale lepší bylo, abych to zapsala i do kurzu. Chtěla jsem teď plout zcela souběžně s Insignií a snížit riziko průchodu bránou.

(Přesun)

Hoc sa zdalo, že sa posádka oboch lodí, jak Destiny, tak Insignia, prebúdza do ďalšieho pokojného dňa, nečudo, že im túto pohodu predsa len niečo skazilo. Najväčší problém bol nepochybne fakt, že sa momentálne v riadiacej miestnosti nenachádzal kapitán. To však nič nemení na tom, že bola loď i napriek tomu schopná zaznamenať odkaz od spojeneckej snovej lode, Aethera.

ODKAZ:

citace :

/// - - / * / * - - - / - * * / * / * - - - // - * / * - / * - - * / * - / - * * / * - * * / * * // - * / * - / * * * // * - - - / * // * * / - - - - // * - - * / * - * / * * / * * * - / * / * - * * / * - // * - - * / - - - / - - / - - - / - * - * ///

Otázkou ostáva jedine, kedy si ho kapitán príslušnej lode všimne. Nie je snáď ani len nutné naznačovať, že sa jedna o niečo veľmi zlé. Všetky snové lode sa chystá ovplyvniť blížiaca sa pohroma.