Místnost s bránou

First topic message reminder :

Místnost s bránou se nachází hned za můstkem.
Je v takovém místě, aby bylo co nejnepravděpodobnější její zničení. Bez ní by totiž loď nebyla dlouho schopná přežít.

Samotná brána stojí vprostřed. Vejdete do ní prakticky vzato ve chvíli, kdy otevřete dveře, protože místnost není velká. Strom, který obmotává své kořeny kolem brány připomínající rám dveří, vypadá, jako kdyby rostl přímo z podlahy Destiny a tak tomu zřejmě i je.

V bráně jako kdyby se vlnil vzduch.
Natáhnete dlaň, dotknete se povrchu... A ona vás odmrští na druhou stranu místnosti!
Ne, kdepak. Nejdřív je třeba zapnout ji, aby vás pustila. K tomu slouží stolek v rohu, který se dá lehce přehlédnout. Prapodivné symboly na tlačítkách neznačí nic dobrého. Jen málo adres je správných.
Netrefíte se a projdete bránou... Do temnoty.

Trefíte-li se, zavede vás do přístavu vzducholodí, odkud můžete procházet různými branami bez velkého rizika.

Doufám že eM ho přesvědčí aby se vrátil...jinak omlouvám se předem pokud bych byl nepříjemný, není mi nějak dobře...jsme z Insignie pryč dlouho... řeknu Pietrovičovy s omluvným úsměvem.

"Nemáš prečo sa ospravedlňovať. Ja to všetko chápem. Väčšinou si z toho nerobím." usmejem sa. Dával som mu najavo, že všetko je OK. Bol som v pohode a vôbec som nechápal, prečo sa mi ospravedlňoval.

Díky, jinak doufám že to bude bez komplikací...nevím jestli bych byl dost platnej... řeknu trochu zamyšleně a doufám že eM přivede toho Olafa nebo jak se jmenoval.

"No to dúfam aj ja. Ja tam tiež nebudem kto vie čo platný. Ale aspoň sa budem snažiť vás ochrániť." usmejem sa a pozriem na neho. Tiež som čakal, že eM príde čo najskôr.

Tak to by bylo, hlesla jsem, když jsem úplně bledá vstoupila zpátky do místnosti s bránou. Olaf nás v tom nechal, takže... takže se teď musíme dohodnout, jestli půjdeme ve třech nebo jestli budeme čekat, až se vzbudí někdo další. Což může trvat bůhvíjak dlouho, dodala jsem. V srdci mi hlodal vztek na Olafa. Takhle se chová k přátelům? Tím nám uštědřil tvrdou ránu. V nejvíc nevhodnou dobu, pomyslela jsem si, když jsem se podívala na Kaemona. Nevypadal dobře. Tedy ne že by nevypadal dobře, ale bylo na něm vidět, že se nemůže dočkat našeho návratu.

"Si v pohode?" povedal som lebo bola nejaká bledá."No neviem. Ty si tu leader. No myslím, že by sme to mali dať aj my traja. Čím skôr, tým lepšie." poviem a trochu sa zamyslím, no pohľadom som pozeral na eM. Bola dosť nesvoja. Čo bolo trochu divné, vzhľadom na ňu.

Umm tohle je blbé rozhodování když nás v tom nechal, ale ty eM vypadáš že ti taky není nejlépe...a možná pokud jak jsi řekla nemá žádnou schopnost bude to takhle lepší... řeknu přesvědčeně na Pietrovičovo názor.

Leader..., pousmála jsem se a otřela si čelo. No dobře, v tomhle případě asi stejně nemáme moc možností. Chci se vrátit domů a nebudu tady celý den sedět na zadku a čekat. Proběhla jsem ostatně celou lodí a nikde jsem nikoho nepotkala, takže nejspíš všichni spí nebo bůhví kde jsou. Překročila jsem k pultu se symboly a zadala první řadu, jak jsem si ji pamatovala. Ruce se mi trochu třásly z toho privilegia. Brána se v tu ránu aktivovala. Tak, řekla bych, že můžeme jít, nadechla jsem se už uvolněněji. Nebyl čas přemýšlet. Byl čas splnit úkol. Lodi na nás spoléhaly. Naši přátelé na nás spoléhali. To mi dodalo nesmírnou dávku energie, a tak jsem se s úsměvem na rtech zanořila do brány.

(přesun)

Hai... řeknu, zase jak jinak, a s úsměvem na tváři a vidinou návratu na Insignii se vydám do brány za eM.
Za chvíli budeme doma, zvládneme to, spoléhají na nás... pomyslím si a vejdu do brány.
(přesun)

Bol som trochu sklamaný, že všetci tak odsudzovali Olafa, len preto, že nemal schopnosti. No nedal som to na sebe vedieť. Vzdychol som si a pobral sa pomalým krokom za eM. Bolo vidieť, že chcú odtiaľto vypadnúť, čo najskôr. No v kútiku duše som súcitil s Olafom. Potom som prekročil cez bránu.
/presun/

Woohoo, jsme doma, mamčo, rozverně jsem pozdravila Destiny, když jsme se vrátili. No, doma to ještě nebylo, ale bylo to blízko. Čekala jsem, až budeme všichni bezpečně zpátky, abych mohla zadat druhou sérii symbolů.

((Brrrrm.. . zkouška))

Vešel jsem na loď chvíli po eM což bylo divné když jsem vešel do brány první. Konečně jsme na Destiny z toho přístavu. Kývnu s úsměvem na eM na důkaz toho že vše proběhlo dobře a čekám na Pietroviče. A pak už hurá domů.

Vyšiel som z brány. Hneď som sa natiahol."Tak čo? Idete domov?" poviem a usmejem sa. Zostal som ešte stáť medzi nimi a čakal. Aj tak by som nič iné nerobil na vzducholodi.

Myslím, že ano. Je nejvyšší čas, zkonstatovala jsem, když jsem pohlédla na Kaemona, celého nadrženého vrátit se zpátky. Cítila jsem to stejně.

Vyřiď Berenice, že všechno proběhlo bez problémů, podotkla jsem, když jsem začala zadávat druhou sérii symbolů, která nás měla odnést zpět domů. A díky za účast, usmála jsem se na něj. Hodně to pro mě znamenalo. Ráda jsem tě potkala, chlape, snad se zase brzy uvidíme. Opatruj se, podala jsem mu ruku na rozloučenou a stěží jsem potlačovala dojetí. Zase jednou opouštět Destiny... a hlavně, vracíme se domů.

"Aj ty... Čoskoro sa uvidíme. To verím." poviem s úsmevom na tvári a podám jej tiež ruku."Tak sa majte.." znova sa usmejem.

Usmála jsem se nazpět, a pak už jsem celá nedočkavá přistoupila k bráně. Wháááá, jde seeeee, pohltila mě euforie. Mrkla jsem přes rameno na Kaeho, který byl zcela zjevně víc než ready mě následovat, a pak jsme oba zmizeli z dohledu a brána se za námi zavřela.

(přesun)

((Kae jde taky, on je teď mimo, tak nemůže hrát )

Ešte som stihol zamávať im. Potom som sa usmial a oni zmizli v bráne. Založil som ruky do vrecák a pomalým, lenivým krokom som odchádzal preč. Ešte som sa stihol obzrieť na bránu a potom odišiel, pokyvujúc hlavou.
/presun/

Dorazíme sem."Péékne..." poviem akokeby som to nikdy nevidel. Potom sa len dotackám ku bráne a začnem ťukať symboly pre Insigniu."Ťuk, ťuk....ťuky, ťuky, ťuk." naťukám symboly do brány."Kéď...nás to nez." vtedy mi niečo vošlo do nosa a začal som kýchať, keď som sa ukľudnil začal som znova hovoriť."-abije....ták by sme mali s-skončiť na Ííinsigniíí..." poviem a otvorí sa brána. Urobím páru ťarpavých krokov od brány."Uhu...Tak ídeméé..." zavelil som a preskočil cez bránu.
/presun/

Motám se a pozoruji..tedy se o to pokouším "Dej..d..ej...d..j to ...prv..ně" krknu si,že to museli slyšet na celé lodi...
"Ju..uu..ju" reaguji na zadávání adresy a točím se na jedné noze...

"Hu..p..h.op?" vběhnu za Pietrovičem do brány "Hu..ráááá...z...a...éééé" téměř usínám během přesunu.

(přesun)