Místnost s bránou

First topic message reminder :

Místnost s bránou se nachází hned za můstkem.
Je v takovém místě, aby bylo co nejnepravděpodobnější její zničení. Bez ní by totiž loď nebyla dlouho schopná přežít.

Samotná brána stojí vprostřed. Vejdete do ní prakticky vzato ve chvíli, kdy otevřete dveře, protože místnost není velká. Strom, který obmotává své kořeny kolem brány připomínající rám dveří, vypadá, jako kdyby rostl přímo z podlahy Destiny a tak tomu zřejmě i je.

V bráně jako kdyby se vlnil vzduch.
Natáhnete dlaň, dotknete se povrchu... A ona vás odmrští na druhou stranu místnosti!
Ne, kdepak. Nejdřív je třeba zapnout ji, aby vás pustila. K tomu slouží stolek v rohu, který se dá lehce přehlédnout. Prapodivné symboly na tlačítkách neznačí nic dobrého. Jen málo adres je správných.
Netrefíte se a projdete bránou... Do temnoty.

Trefíte-li se, zavede vás do přístavu vzducholodí, odkud můžete procházet různými branami bez velkého rizika.

Ještě jsem zkontrolovala, jestli je tentokrát vše v pořádku a pak jsem se s úsměvem přiblížila k bráně.
Když to zvládneme, dopadneme špatně. Když ne, dopadneme hůř...
Optimistické vyhlídky, ale mě den nezkazili.
Nemohla jsem už čekat, jestli se někdo objeví a tak jsem na druhou stranu prošla sama.

(Přesun)

Ani jsem nečekal na posádku, oba se tu vyznali určitě dobře, protože jsme odtud přišli všichni. My z insignie...
Takže jsme rychle zamířil do místnosti s bránou, chtěl jsem se už té bolesti hlavy zbavit, protože to začínalo být nesnesitelné.
Otevřel jsem dveře a rychlým krokem zamířil k bráně, ve které se vířil vzduch. Bez jediného ostychu jsem prošel skrz. (Přesun)

Prišiel som na známe miesto. Na chvíľku som mal pocit, že sa história opakuje a zasa nerád opúšťam Destiny. Avšak, keď som si spomenul na všetko to dobré, čo sa už stihlo udiať na novej lodi, bol som rád, že sa tam vraciam.
S úsmevom na tvári som si prehliadol bránu a zamieril k nej. Napokom som v nej zmizol rovnako tak, ako kapitán.
(presun)

Vstúpila som do známej miestnosti. Bolo zvláštne sa znova prechádzať po Destiny.
Pozrela som na bránu a celá natešená na Cherryl, sprchu, jedlo a moju kajutu som cez ňu prešla.

(presun)

Ťuky ťuk, anybody home? , vyslovila jsem polohlasem, když jsem se objevila ve velice povědomé místnosti. Srdce mi zaplesalo. Jsem zpátky! Woohoo!

Otočila jsem se k bráně a čekala na Káje.

Káj však nějak nešel, a tak jsem se neubránila zvědavosti a vydala se do chodeb Destiny, abych zavzpomínala na staré časy. Jestlipak potkám nějakou známou tvář?

(přesun)

Přišel jsem chvilku po eM vyděl jsem akorát jak vychází do dveří tak jsem se rychle vydal za ní. Přeci jen to tu neznám. (přesun)

Po několika dnech jsem vstoupila do místnosti s bránou. Její plocha se vlnila jako by nic. Přešla jsem ke stolku a zkoušela vykoumat, jak se používá. Zdálo se to celkem jednoduché, bylo prostě zapotřebí zadat adresu. Jenže jak jsme mohli tu adresu získat? A i kdyby - nehněvala by se Berenika, že jsme odešli bez rozloučení, když mise ještě nebyla splněna? Nehnal by nás Eserath?

Přišel jsem sem chvíli po eM. Která už něco zkoumala. Přišla jsi na něco? Jak se vrátit domů? I když se bojím toho že nebudou nadšeni z toho že mise nebyla splněna, ale musí to sakra pochopit...byly pryč také dlouho...prostě si bez Insignie nevím rady... řeknu zamyšleně.
Už aby jsme byly doma...copak asi dělá Ell...doufám že je v pořádku...naposledy když jsem odcházel ležela na ošetřovně...sakra proč mám takový blbý pocit... pomyslím si.

Já nevím, pokrčila jsem nespokojeně rameny, jak jsem obhlížela stolek. Tohle je k ničemu. Použití je snadné, ale musíš vědět adresu. A tu já nevím. Nebudu zadávat symboly, když nevím, kam to povede. A samozřejmě že by to bylo pitomé, odejít jen tak beze slova a aniž bychom splnili, proč jsme sem šli. Ale copak je to naše vina, že nás Berenika nechává tápat ve tmě? Co se tu po nás hergot vlastně chce?, ulevila jsem si a založila ruce v bok.

Ještě tu byla možnost jít do přístavu bez jejího vědomí. Ale k tomu bychom také potřebovali znát adresu. A mít víc lidí. A stejně by to bylo špatně. Ale co má člověk dělat, když očekává rozkazy a ty nepřicházejí?

Budeme ji prostě muset najít, pokrčila jsem znovu bezradně rameny a ztěžka se nadechla. Tlačilo mě na prsou a začínala mě zase bolet hlava. No jasně, ještě ta pitomá horečka k tomu, ne? Promnula jsem si spánky a vyšla ze dveří. Rozhlédla jsem se napravo a nalevo. Kudy kudy cestička... no tak, Destiny... kde máš kapitánku, co? Doveď nás k ní, pomyslela jsem si a vykročila.

(sry lidi, ale zase musím jít)

Tak to je jasné...ještě bychom se vynořily někde kde nechceme...nebo kde nemáme... řeknu chápavě.
Doufám že až jí najdeme tak to pochopí...cítím se jak ryba na suchu, přijdu si jako bych byl marod a u doktora bylo zavřeno...nebo tak nějak, sakra ani přirovnání mě nejdou... řeknu trochu zoufale ale zároveň s úšklebkem protože vím že ani normálně mě přirovnání nikdy nešly...doufám že nás Destiny dovede za kapitánkou... pomyslím si a vydám se za eM.

Konečne som dorazil sem. Mal som šťastie, že ma Destiny doviedla sem. Vošiel som do miestnosti. Je desať hodín, či nie? No každopádne aspoň sa pripravím a možno pospím. pomyslím si a opriem sa o stenu. Čakal som to na nich a rozmýšľal, čo by som ja mohol robiť.

Dobré jitro, pozdravila jsem se co nejpovzbudivěji s Pietrovičem. Byla jsem ráda, že se rozhodl výpravy zúčastnit. Zdálo se, že na Destiny se skutečně nevyskytuje právě největší množství vhodných kandidátů, ale on byl jedním z nich. Jak ses vyspal?, snažila jsem se o nenucenou konverzaci a sedla jsem si na zem do tureckého sedu. Bylo třeba šetřit síly, než se objeví někdo další.

"Dobré ráno...ale tak ujde. Nesťažujem si." poviem a usmejem sa, keď ju uvidím tu."Inak čo vlastne budeme robiť. Myslím, že s mojou schopnosťou vás budem asi len ochraňovať, čo?" poviem a zasmejem sa a sadnem si vedľa nej.

Doběhl jsem na místo s bránou. Uviděl jsem tam eM a dalšího, co jsem ho potkal v jídelně, Pietrovič. Umm omlouvám se nějak jsem se zapomněl na palubě....dobré ráno...

V pohodě, usmála jsem se na Kaemona. Stejně ještě nemáme čtvrtého. Ani si nejsem jistá, kde ho hledat, povzdechla jsem si.

"Dobré ráno. Inak ako ste sa vyspali vy?" poviem od témy a poškrabem sa na hlave s úsmevom."No asi si budeme musieť vystačiť sami? Neviem, kde niekoho zoženieme na tak rýchlo." poviem trochu sklamane. No veril som, že práve oni by to dali aj sami.

Přiběhnu do místnosti celý udýchaný.
"Jsem tu včas?Nemám hodinky" vypravím ze sebe a popadám dech.
Narovnám se,uklidním se.
Všichni,už tu jsou...poslední...jak nezvyklé mluvím ve svém nitru.

Ehm... Olafe... co ty tu?, zeptala jsem se trochu zmateně a zvedala se ze země? Přesně tohle jsem nechtěla - tahat sebou někoho bez schopností. To se mohlo příšerně zvrtnout.

Já osobně vůbec nespal, seděl jsem pomalu celou noc na palubě na čerstvém vzduchu... řeknu ale necítím se unavený, možná že mé tělo tuší že se za chvíli vrátíme domů.
Zdravíčko...tak jsme se tu sešly... řeknu s úsměvem.

"Hmmm jak tak usuzuji s reakce tak nic" hodil jsem zpátečku.
"No takže zase odcházím" zahučím a odcházím.

"Užijte si to" zabrumlám.

(přesun)

Jinak předpokládám, že právě to bude tvoje funkce. Tedy ani ne tak chránit nás jako spíš sám sebe, i to je velké plus. Samozřejmě pokud budeš moct využít svou schopnost pro ochranu druhých, tím líp, pakliže s námi má jít Olaf, tak to bude sakra zapotřebí, dodala jsem nervózně.

Našim úkolem, abych to shrnula, je dojít do přístavu lebek a postarat se o to, aby na naše lodě prošly zásoby, které nám místní - ehm - otroci naloží. Naše přítomnost tam je nutná proto, aby se brána nezavřela. Nicméně je to velký risk, dost možná tam na nás budou čekat noční můry, a proto nás má jít víc. Znovu jsem se zadívala na Olafa. Smysl jeho přítomnosti na akci jsem ovšem neviděla. Naopak jsem se obávala, že to není vůbec dobrý nápad.

Ne, o to nejde, vyhrkla jsem na Olafa. My potřebujeme čtvrtého, ale bojím se, že je to pro tebe příliš nebezpečné, dodala jsem omluvně.

Chm, zrudla jsem, když jsem spatřila Olafova záda. Já pro něj asi skočím... Vážně jsme zřejmě neměli na vybranou. Nebylo mi ale do zpěvu z toho, že budu ohrožovat život někoho, kdo se nemá čím bránit v případě, že potkáme některého z knížat nebo jak se těm vyšším potvorám říká. Vyběhla jsem z místnosti za Olafem.

(přesun)

"Okej...ja to chápem." poviem a trochu sa poobzerám okolo seba. Bolo mi dosť ľúto Olafa. No zostával som ticho ale v duši som s ním súcitil."A kde zoženieme toho štvrtého?" spýtal som sa zvedavo.