Trénovací místnost

First topic message reminder :

Velmi strohá a prostá místnost. Celá tahle velká místnost se dělí na několik částí. První, hned u dveří je tzv. část pro rozcvičení. Jsou zde různé kožešiny pro cviky na zemi. Žebřiny a závaží, se kterými lze zapracovat na svalstvu. Další část je o něco dále a zde jsou podivné návleky na ruce a nohy. Navíc jsou zde i trénovací panáci, tedy spíše pytle vycpané slámou a pískem. Tahle část slouží k boji na blízko, učení sebeobrany a všeho, co nějak souvisí s bojem na blízku.
A konečně poslední část je více specializovaná na schopnosti a tužší boj. Jsou tu dřevění a oceloví panáci, kteří vydrží téměř vše. Tudíž na nich lze zkoušet i své schopnosti, protože hlavně to je třeba.
Jsou zde i provazy pro cvičení ve vzduchu. Zem je celá pokrytá kožešinami, pod kterými je ještě malá vrstvička slámy, aby zmírnila případné pády.

"Skoro vůbec si mě nevšímejte, jen se prosím postavte dál od těch figurín... Uvidíme, co s nimi svedu."
Přešel jsem k dřevěným figurínám a postavil si pěkně 3 do řady, mezi každými z nich byla asi 2 metrová mezera a byly poblíž zdí.
"Teď bych vás poprosil, jestli byste se postavili kousek opodál, sám nevím, čeho všeho jsem schopný, tak ať vás ještě nezraním..."
Poprosil jsem je a začal jsem se už trošku hrbit.

Ktovie čo má za schopnosť. Niečo veľmi silné... fyzické, keď je kapitánom?
Myšlienky ma znova zaviedli k posádke druhej lodi a k tej schôdzke... Potom som sa už však sústredila na kapitána. Nesedela som blízko pri figurínach, ale pre istotu som si ešte kúsok poodsadla, a tak som sa dostala bližšie k Mattovi.

Jakmile oba dostatečně poodešli, kývnul jsem na ně a trochu sklopil hlavu. Nyní jsem se díval jen na figuríny před sebou a mé oči zmodraly a začaly neuvěřitelně zářit. Navíc se protáhla panenka, takže jsem měl pohled jako nějaká šelma. To byl ale jen začátek. Jelikož jsem začal otvírat ústa a zatínat pěsti, jelikož mé špičáky a nehty se začaly taky měnit. Špičáky se protahovaly a nehty rostly a měnily se na drápy. Bolest při proměně mě donutila řvát jako rozzuřené zvíře, takže to mělo i jakousi atmosféru.
Jakmile přeměna skončila, stál jsem trochu předkloněný na místě a mé modré oči se zaměřily na první figurínu. Chvíli se nic nedělo, ale najednou se moje panenka zmenšila a já vystartoval. Odrazil jsem se nohama tak silně, že jsem v mžiku byl za figurínou, to už jsem se ale otáčel a zabodl se drápy do země, takže mi to pomohlo trochu přibrzdit a odrazit se od země, jelikož nyní jsem skočil na jednu z bočních stěn a přeběhl po ní asi 6 kroky. Odrazil jsem se i od ní a to už jsem mířil na první figurínu. Skočil jsem přímo po ní a zasekl drápy tak hluboko, jak jen to šlo. To ale na zničení figuríny nestačilo, tudíž jsem ji pomocí zaseknutých drápů vyhodil do vzduchu a odrazil se od země. Opět následovala série opravdu škaredých seknutí a figurína se během chvíle rozpadla vedví.
Otočil jsem se na patě a mé oči uviděly další figurínu, okamžitě se na ní zaměřily. Rozběhl jsem se a běžel po čtyřech jako šelma, dokonce jsem skákal ze stěny na stěnu, z boční stěny, poté jsem přeběhl kousek po stropě a poté zas na druhé straně, jako bych opisoval vývrtku podél stěn a skočil jsem i po druhé figuríně. Drápy se zaryly ještě hloub než u té první, ale to nestačilo, takže jsem ji taktéž vyhodil do vzduchu a při menším přemetu jsem do ní kopl podpatkem své boty, figurína tedy pořádně narazila na zem a já se po ní vrhnul, stačilo 3 krát seknou a byla taktéž na dvě půlky.
Jako maniak jsem stočil hlavu a neušlo mi, jak se ti dva dívají, ale na to nebyl čas. Zbývala poslední. Přeskočil jsem zbytky figuríny a vrhnul se i po ní. Nejdříve jsem se drápy zaryl přímo do dřeva, takže to vypadalo, že na figuríně klečím, ale díky energii, kterou jsem ji předal, narazila do zdi a i to málo pomohlo, sekl jsem po ní ještě 2 krát a tak rozzuřen jsem zbytek dřeva, který spojoval půlky figurín, rozkousnul.
Jakmile polovina spadla na zem, sjel jsem na ty dva a museli z mého výrazu být alespoň trochu nervózní. Protože poté přišlo šílené zařvání, kterým jsem se všemi třemi figurínami skončil.

Sledovala som kapitánovu premenu s rozšírenými očami. Toľko mi pripomínala vlkolačie premeny, ktoré som tak rada sledovala vo filmoch. Ale vidieť niečo podobné naživo, bolo vskutku... desivé.
Sledovala som jeho nadľudský výkon so zatajeným dychom a keď sa na nás pozrel, na okamih som mala strach, že by sme mu mohli poslúžiť ako ďalšie figuríny.
Jeho schopnosti vo mne však zanechali silný dojem. Čo zmôžem ja? Nič. Zrejme budem len na obtiaž.

Jakmile jsem zase přišel k sobě, uvědomil jsem si, že jsem kousnul do dřeva.
Blbý nápad. Vyplivl jsem kusy dřeva z pusy a seskočil ze zbytků figuríny.
Drápy se začaly zmenšovat a zuby taktéž. Začal jsem se měnit zpět.
"Omlouvám se, nechal jsem se trochu unést..."
Jakmile jsem k těm dvěma došel, už jsem měl pouze modré oči a i ty se během pár vteřinek změnily zpět na zelené a já se podíval po figurínách, které tady zbyly.
"No... Není to nejhorší..."

"V-v pohode," uistím ho nie práve presvedčivo. Po chvíli som sa spamätala a premohla ma zvedavosť, len som nevedela či sa ho môžem spýtať, ale nakoniec som sa predsa len spýtala: "Budete ešte silnejší? Teda, lebo keď sa budú vaše schopnosti ešte vyvíjať, tak... už teraz sú... vau." dostala som zo seba nakoniec, lebo som sa v tom trochu zamotala.
Keď Matt poznamenal to o tých figurínach, bola som rada, že som v tom nebola sama.

"Myslím, že sa pôjdem najesť a potom skontrolovať Cherryl do parku," nadhodila som a pomaly vstala. Rozlúčila som sa s nimi, venovala som posledný rýchly pohľad Mattovi a odišla som.

(presun)

Vstal som na nohy a oprášil som si kolená.
"No nič šéfe."
Usmial som sa, keď som si oprášil oblečenie a napravil meč pripevnený na páse.
"Pomaly sa aj ja poberiem. Začínam byť hladný, tak zájdem najskôr do jedálne a potom... uvidím."
Povedal som svoj plán vo veľmi blízkej budúcnosti a pomaly odišiel preč.
(presun)

Upravil jsem si vlasy a celkově jsem se snažil vypadat zase jako člověk...
"Určitě, jen utíkejte, protože je to třeba."
Počkal jsem, až Matt odejde a zadíval jsem se na zbytky figurín, které tady zbyly.
"Promiň... Nechtěl jsem tak moc, ale myslím, že to opravíš hravě."
Promluvil jsem k Insignii, která opravdu radostí nevýskala.
Sám jsem poté přešel ke dveřím a zmizel na chodbě. (Přesun)

Ako som vošla do miestnosti, všimla som si Matta. "A-ahoj!" povedala som, nechcela som ho rušiť. Dala som si dole mikinu a podišla som ku koze. Najprv som skákala z odrazovým mostíkom a potom bez neho.
Po pár minútkach som skončila a sadla som si na zem. Utrela som si pot z čela a vydýchla som si. Kútikom oka som sa však pozerala na lano. Cítila som ako mi rastú tesáky a pazúry, preto som ústa na pevno zavrela a zatla som päste.

Přijdu do tréninkové místnosti. Á to se hodí...jak jsem usnul na té zemi jsem nějaký přetažený...potřebuji se protáhnout... pomyslím si vesele když vidím tréninkovou místnost.
Ahoj... pozdravím Matta trénujícího na trenažeru. A pak si všimnu že je tu i Ell, přiběhnu k ní...Ahoj...tak co? Už je ti dobře? řeknu jí s úsměvem.

Otočila som hlavu na Kaeho. "Umm ... už mi je dobre ... vďaka!" Poviem mu a snažím sa aby si tesáky nevšimol. Potom sa otočím na lano a povzdychnem si. Zdvihnem sa a otrepem si oblečenie. Chytím sa lana a obzriem sa na Kaeho. Jemne sa usmejem a začnem liezť po lane.

To je dobře... řeknu s úsměvem a fakt že se snažila skrýt tesáky nijak nekomentuji. Všiml jsem si toho. Pak si všimnu že chce vylézt na lano. Usměji se.
No já bych se mohl do něčeho taky pustit...abych se trochu protáhl..Zaberu pozici na zemi a pustím se do kliků.

Vošla som náhlivo do tréningovej miestnosti. Keď som si však všimla, že je tu Kae aj Ella. Spomalila som a nahodila úsmev. "Ahojte," pozdravila som.
Podišla som nenútene k Mattovi a rozmýšľala, ako mu povedať, čo potrebujem, tak aby sa o schôdzke nedozvedeli aj tí dvaja.
"Poď za mnou, jedná sa o tú schôdzku," povedala som mu nakoniec a snažila sa, aby to Kae a Ella nepočuli. V tomto fakt nie som dobrá, pomyslela som si.
Otočila som sa na odchod a dúfala, že ma poslúchne.

(presun)

Myslím, že už som mal nabehané aj na dva dni dopredu, tak som čochvíľa plánoval trenažér opustiť. V tom prišla Momo... usmial som sa. Keď som si všimol, že ide ku mne, dal som si dolu slúchadlá.
"Ahoj."
Pozdravil som, aj keď trošku udychčane a hneď na to si vypočul jej slová.
Schôdzku???
Najskôr som nechápavo zišiel z trenažéru a do trička som sa utrel... nemal som so sebou uterák, takže nabudúce viem, čo si mám vziať! Po chvíľke, keď už bola Momo o kúsok ďalej, mi to zaplo.
"Jo ahá!"
Povedal som hlasnejšie ako by bolo treba a ihneď som zamieril za Momo.
(presun)

Otočila som hlavu na tých dvoch keď som si všimla že zmizli. Kam idú? Ale ... nechám to tak. Usmejem sa pre seba, pohľad mi spadne na zem. Bola som už veľmi vysoko a začala sa mi točiť hlava. Zatla som zuby a pomaly som z lana zliezla. Vydýchla som si, nespadla som. Otočila som sa k bežeckému trenažéru a zapla som ho, začala som trénovať.

Když přijde Momo a vyzvedne Matta trochu se zamyslím co se sakra děje že jsou tak tejemní. Ale pak si vzpomenu na to co říkala eM. Že by vyrazily na tu schůzku? Tak hodně štěstí... pomyslím si s úsměvem a mávnu jim na pozdrav. Poté se také přesunu na běžecký trenažer. Běhání to je moje...Ale takhle to není ono, ale když člověk běží a teplý vítr mu fouká do tváře to je paráda...