Trénovací místnost

First topic message reminder :

Velmi strohá a prostá místnost. Celá tahle velká místnost se dělí na několik částí. První, hned u dveří je tzv. část pro rozcvičení. Jsou zde různé kožešiny pro cviky na zemi. Žebřiny a závaží, se kterými lze zapracovat na svalstvu. Další část je o něco dále a zde jsou podivné návleky na ruce a nohy. Navíc jsou zde i trénovací panáci, tedy spíše pytle vycpané slámou a pískem. Tahle část slouží k boji na blízko, učení sebeobrany a všeho, co nějak souvisí s bojem na blízku.
A konečně poslední část je více specializovaná na schopnosti a tužší boj. Jsou tu dřevění a oceloví panáci, kteří vydrží téměř vše. Tudíž na nich lze zkoušet i své schopnosti, protože hlavně to je třeba.
Jsou zde i provazy pro cvičení ve vzduchu. Zem je celá pokrytá kožešinami, pod kterými je ještě malá vrstvička slámy, aby zmírnila případné pády.

Zdvihla som hlavu a utrela som si oči. "A-ahoj!" Povedala som sa a posadia som sa. Všimla som si že začal cvičiť a tak som ho nechcela rušiť. Cítim z neho ... takú zaujímavú vôňu jazmínu ... Usmiala som sa pre seba, zdvihla som sa zo zeme a otrepala som zo seba prach. Sledovala som ako cvičí a otočila som sa k lanám. Avšak zopakovala sa tá istá situácia ako predtým, hneď ako som vyliezla najvyššie zatočila sa mi hlava a spadla som na zem. Tentokrát na chrbát, zostala som ležať a len neprítomne som sa pozerala do stropu.

Otočila som hlavu na neho a usmiala som sa. "Áno som, nič sa nestalo ... " Posadila som sa. "Umm, som ... som Ella Frell a ty?" predstavila som sa. Myslím že bolo slušné sa predstaviť keďže som ho už pár krát videla. Prešla som si rukou po krku kde ma niečo jemne zabolelo, točila sa mi hlava ale to by rýchlo prešlo.

Vejdu dovnitř do dveří...Ta vzducholoď mě vážně poslouchá...někdy je to až strašidelné.... pomyslím si když dorazím do jakési tělocvičny, je zde vše co člověk potřebuje...Ale pak si všimnu těch dvou...Matt a Ell...přijdu k nim trochu blíže. Zdravíčko... řeknu jim s úsměvem.

Prekvapene sa naňho pozriem. "Umm? A prečo?" spýtam sa ho. "Nič ma nebolí, som v poriadku!" Uistím ho a usmejem sa. Pomaly sa postavím na nohy a pozriem sa na lano pred sebou. "Musím naňho vyliezť a udržať sa ... a nepozerať sa dole ... " Poviem si pre seba a pozriem sa na Matta. "Prepáč mi ak som ťa vyrušila v tréningu ... " Ospravedlním sa, jednou rukou sa chytím lana a chystám sa liezť. "Oh! Ahoj Kae!" usmejem sa na Kaeho a chytím sa lana oboma rukami, začnem liezť hore.

Když mi řekne co se stalo zakroutím hlavou. Trochu jsem se lekl co se stalo ale pak když jsem viděl že vypadá v pořádku byl jsem trochu v klidu.
Spadla a leze znova? zeptám se překvapeně a zadívám se směrem k ní. Je odhodlaná to se musí nechat, ale jestli spadla dolů tak jí něco může být...
Ell, Matt má pravdu, měly bychom tě vzít na ošetřovnu, jestli jsi spadla z hora... řeknu jí.

Keď som bola úplne hore, zamotala sa mi hlava a spadla som na zem. Vybilo mi to dych no hneď ako som sa upokojila, vrátil sa mi. Posadila som sa a zakašľala som. Znovu som sa postavila a chcela som liezť znova, lenže bola som teraz trochu vykoľajená z toho čo sa stalo a moje ruky sa triasli. Do očí sa mi nahrnuli slzy no hneď som ich aj utierala.

Když vidím že znovu spadla rychle přiběhnu k ní. Přidržím jí aby neupadla.
Jsi v pořádku? Nestalo se ti nic? zeptám se jí a stále jí držím. Cítím že se jí klepou ruce. Přeci jen není se co divit, podruhé spadla dolů z lana. No podívám se na ní a čekám její odpověď.

Ospalo som sa dovliekla do tréningovej miestnosti.
Možno tu bude Matt, pomyslela som si.
Keď som vstúpila, porozhliadla som sa, prekvapilo ma, že je tu celkom dosť ľudí.
"Ahojte," pozdravila som a potlačila zívnutie.
Zrazu Ella spadla z lana. Zľakla som sa.
"Ella, si v poriadku?" pribehla som k nej.

Utrela som si slzy. Nesúhlasne som pokrútila hlavou. "A-ako môžem pomôcť ostatným keď ... keď sa bojím len tak malej výšky ... ? Mala som sa udržať ... ja som sa chcela udržať ale ... ale ... " Zakryla som si tvár. Som otravná a slabá ... ach, otec mal pravdu. Utierala som si slzy. "N-na ošetrovňu nejdem, nič mi nie je a nič ma nebolí ... som v poriadku ... " hovorila som. Ucítila som vôňu kamilky, Momo je tu.

Musíš si věřit, nezkoušej ze začátku moc velké věci...přijde to postupem času, začínej s málem a jdi výše...a nápomocná určitě budeš neboj...a určitě jsi silná když si tě loď vybrala... vyvalím ze sebe vlastně ani nevím kde se to ve mě bere...nikdy jsem v tomhle nebyl moc dobrý...možná mi to tu dodává odhodlání....
Pak se podívám na nově příchozí. Potkal jsem se s ní včera v jídelně. Momo. Ahoj... pozdravím jí s úsměvem.

"Presne tak," súhlasila som s Kaemonom. Nemala som k tomu, čo dodať, tak som sa len na ňu povzbudivo usmiala.

Tentokrát som sa neubránila zívnutiu. Hmm, tie kožušiny vyzerajú lákavo, pomyslela som si a na jednu som si sadla.

Utrela som si slzy. Kusla som si do pery. Lana som sa pustila a vydýchla som si. "Ď-ďakujem ... " Otočila som sa a kráčala som k dverám. "Umm ... asi potrebujem čerstvý vzduch ... vidíme sa neskôr ... " Usmiala som sa ešte a zmizla som preč. (presun)

"V poriadku," povedala som veselo, "A posteľ ma dokonca ani nespútala!" zasmiala som sa. "Takže to bolo príjemné liečenie, len som si pospala, a keď som sa zobudila, bola som v poriadku."
Ktovie kedy idú na tú schôdzku, prebleslo mi hlavou. Oprela som sa o stenu a pozerala som pred seba.

Otevřely se dveře do místnosti a ve dveřích jsem stal já. Všiml jsem si, že tu někdo je a upřímně jsem za to byl rád. Vešel jsem dovnitř a zamířil jsem za přítomnými snílky.
"Zdravím, trénujete trénujete?"
Optal jsem se s malým úšklebkem a sám jsem si začal procvičovat zápěstí krouživými pohyby, abych si ještě něco neudělal. To by byl pěkný propadák.

Myslím že čerstvý vzduch není špatný nápad... pomyslím si a otočím se ke dveřím pryč. Sice je vidět že se chystám jít za Ell ale co. Asi taky vypadnu, není to špatný nápad se jít vyvětrat na čerstvý vzuch...mějte se tu hezky.. řeknu jim s úsměvem.
Když jsem na cestě ke dveřím vidím že z nich vyjde kapitán...Dobrý den kapitáne... řeknu mu s úsměvem a vydám se pryč. (přesun)

"Tie postele vyzerajú sympatickejšie ako kreslá na Destiny," povedala som ešte a tiež sa naňho usmiala.
Keď vošiel kapitán, pozdravila som ho.
"Hej, skôr prestávka," súhlasila som s Mattom.

"Tak to je správné... Hlavní je umět i odpočívat."
Pomalu jsem začal kroužit i hlavou a hodil si vlasy dozadu.
"Snad nebude vadit, když se přidám. Dlouho už jsem nezkoušel své schopnosti, upřímně, posledy to bylo na Destiny a nechci nijak zaostávat.
Tak pokud se nebudete zlobit..."
Optal jsem se slušně, vlastně ani nevěděli, co umím, takže z toho mohli mít trochu strach či tak.