Společenská místnost

Místnost osvětlená několika svícemi. Leží v srdci celé lodi, takže světlo z venku sem téměř neproniká.
A právě to zde vytváří útulnou, klidnou atmosféru vhodnou k zasnění.

Naleznete zde klavír jen o něco menší než v Tanečním sálu, šachovnici, stoly a židle.
Společenské hry, zdobené hodiny a hvězdná mapa na stěně... A je tu toho mnohem víc.
Dále zde visí seznam všech členů posádky spolu s čísly jejich pokojů, ve kterých je můžete navštívit.

Ve společenské místnosti jsem zkontrolovala čísla pokojů.
Nic nového pod sluncem. Destiny se blížila k zemi. Brzy se tu mohli objevit lidé, které neznám. Na seznamu by se ale zcela jistě něco změnilo a tak jsem měla jistotu, že se mi nikdo nový nepotuluje po lodi.

Posadila jsem se k šachovému stolku a zahájila partii.
Moje figurky byly černé. Posunula jsem jezdce dopředu a podívala jsem se do prázdna. Plamen jedné ze svíček se zamihotal, když jsem na něj upřela pohled a Destiny mezi tím posunula svou bílou figurku.
Na začátku jsem ještě nemusela váhat a tak jsem okamžitě zahájila protiútok. Během pár minut se mi na tváři objevil soustředěný úsměv.
Bavila jsem se. Koneckonců kolik lidí si mohlo zahrát šachy s vlastní lodí?

Když partii přerušil příchod několika nováčků, vzduch na Destiny se nespokojeně zavlnil. Nedalo se nic dělat, později ji zcela jistě dokončíme. Destiny si uloží do paměti, jak figurky stály a objeví se tak před námi jakmile si příště sednu ke stolku.

Z místnosti jsem odešla vcelku rázným krokem.
Bylo třeba několika lidem znovu vysvětlit, jak to na lodi funguje. Koloběh opakující se stále dokola, nic víc.
A přece v tom bylo něco kouzelného, co zabraňovalo monotónnosti vstřebat stále se opakující činnost. Něco takového vás zkrátka nemohlo omrzet.

(Přesun)