Jídelna a kavárna

First topic message reminder :

Snad nejoblíbenější místnost všech hladovců. Tato místnost slouží jako jídelna, ale zároveň i jako cukrárna, kavárna a mnoho dalšího v jednom. Děli se na dvě pomyslné části. První je samotná jídelna, ta se skládá ze dvou velkých stolů, které jsou hned vedle sebe a oba jsou obklíčeny šesti židlemi.
Na každém stole je vždy nějaká dekorace ať už ve formě mísy s ovocem či zeleninou, nebo nějakou květinou. Pokud si někdo přisedne k tomuto stolu a pomyslí na to, co si přeje k jídlu, Insignia mu to s největší pravděpodobností splní. Ani o zbytky a nádobí se není třeba starat. Ty zmiznou stejně tak, jak se jídlo objeví.
Druhou pomyslnou částí je jakási odpočívárna na druhém konci pokoji. Ta se skládá z velkého koženého gauče, pár sedaček a kupu pohodlných polštářku. Ve středu toho všeho je konferenční stolek, který je prosklený. Pokud nemáte hlad, ale chcete jen něco dobrého zakousnout, či si dát lahodný nápoj, nenajdete lepší místo. Navíc je jedna stěna jídelny prosklená, takže se můžete kochat krásami vesmíru.

"Jasné fajn." poviem, usmejem sa ale to už spal. Predkonil som sa viac cez stolík a prstom som kreslil po stole, popritom som sledoval všetko okolo seba.

/Ja tiež už musím odísť a tiež prídem niekedy tak/

Vrtím sebou ve spánku tak,že málem padám ze židle...pohybuji rty,ale nevychází žádný zvuk.
Sám sebe plácnu do obličeje a ze spaní pronesu "Ještě..nemusím stávat..do školy" poté zase klidně usnu.

Zasmejem sa potichy, aby som ho nezobudil a čakal, či ešte niečo povie. Sledoval som sa a v duchu sa z neho smial.

Zachrchlám...otevřu jedno oko "Co je?" zeptám se ospale.
"Takže to nebyl blbý sen...furt jsme tady" řeknu mírně naštvaně a rychlým pohybem ruky vylovím poslední okurku ze sklenice.

/Mrkni na Destiny...Berenika nečetla posty,takže otvírá vyražené dveře atd.../

"Nóó...vždy sme tu..." poviem a usmejem sa."Čo teraz? Počkáme na eM? Alebo sa odoberieme naspäť na izbu?" spýtam sa a znova sa zaškerím.

/No môže byť to, že Destiny sa opravila sama. Veď je to magická vzducholoď. Takže sa opravila. Nerieš pre nás lepšie./

Při kousání nechutně kyselé okurky "Ty by jsi co dělal?" zeptám se Pietroviče a můj obličej vypadá jako rozjetý pomeranč na asfaltové cestě..ano tak se ksichtím díky okurce.
"Bych tipoval Tebe..že počkat na eM což?" zakřením se,dojím okurku...zapiji tu kyselou chuť zbytkem nyní již studeného čaje.

"Ja čakať? A eM? Pche..." hral som, že to nie je pravda."Tak počkáme..." založím ruky a vyložím nohy na stôl. Pohodlne sa opriem a zatvorím oči.

Zasměji se nahlas "Jasně,jasně" řeknu a vyjde ze mě takový krkanec,že se tomu divím sám.
"Fůůůj..samé okurky" poznamenám a mávám rukou před sebou.
"Díky té schopnosti budu u ženských asi hodně oblíbený" zahučím s úsměvem.

Mal som zatvorené oči a len pokrčil nos."Pf...no tomu ver. Budeš milovaný." zasmejem sa."Radšej nos zo sebou žuvačky, uvidíš to pomôže..." dám mu radu.

"Jo sice budu mít svěží dech..ale jinak naprd" řeknu svoje stanovisko,opřu se pohodlně.
"Ale co řeším ženské...jsou jiné věci důležitější" přemýšlím nahlas,začnu se houpat.

"Ani nie...bez žien by sme boli mŕtvy alebo všetci homosexuáli. Ja by som radšej bral tú prvú možnosť." poviem a zasmejem sa. Potom začnem premýšľať, prečo som sa tak zachoval predtým, keď Olaf spomenul eM. Bolo to divné. Otvorím oči a pozriem na Olafa."Čo ty a ženy? Páči sa ti nejaká z nás snílkov?" poviem a intenzívne zdvihnem obočie.

"Jistě,jistě chápu...ženy..rození.." houpu se na židli,založím si ruce na hruď,nahodím přemýšlivý výraz.
Líbí se mi nějaká...asi jo..možná tam.. dumám nad tématem ženy a já.
"Já a ženy,asi takhle..nic moc..a líbí nelíbí stejně to s nimi neumím..raději místo marného nahánění žen,pracuji" vyklopím ze sebe.
"Je to sice smutné,ale což..každý je nějaký" uzavřu svou řeč.

"Ja to chápem...No čo už. Ja to tiež s nimi veľmi neviem. Aj keď som gentleman od kosti, nijaké dievča ma veľmi nemalo rado. Myslím tak ako na vzťah. Vždy radšej mali radi nejakých homosexuálov." poviem popravde. Potom si len vzdychnem. Zapozerám sa na stenu a potom znova zatvorím oči.

"Ach ty ženy..jak jednou vstoupí do našeho života..tak následky jsou vážné" prohlásím zasněně.
"Navíc tady máš celkem omezený výběr...a ony taky,tak třeba si někoho najdeš." řeknu povzbudivě a nahodím úsměv.

"Popravde? Neverím v to, že sa to práve tu nejako zmenilo. Vždy to tak bolo a bude. Nemám šťastie v láske. Ách...máš pravdu...tie následky." povedal som a rozmýšľal nad eM. No potom som zatriasol hlavou aby myšlienka vyletela von. Mal som ju rád, ale potom by som znova do toho spadol a ona by ma odmietla. Radšej som to neriešil. Bolo my súdené nemať lásku.

"No myslím,že není třeba to předem vzdávat" zahlaholím vesele.
"Jak se říká" odkašlu si "Nač stahovat kalhoty,když je brod ještě daleko" oznámím moudro,následuje hlasitý smích.
"Prostě to nevzdat,trošku si věř" povzbudím Pietroviče.

Zasmejem sa."No možno máš pravdu..." pousmejem sa cez zatvorené oči. Trochu som premýšľal, rozdýchaval ešte opicu."Myslím, že už tu dlho sedíme. Čo myslíš?" spýtam sa zvedavo.

"Taky mi to tak připadá" souhlasím s kolegou Pietrovičem.
"Už mi zadnice věru dřevění" poposednu si na židli,abych ulevil svému pozadí.
"Ale když chceme čekat na eM...taktu sedět..asi ještě chvilku budeme" poznamená a hodnotím naší situaci.
Jak dlouho..nechci ani pomyslet proletí myšlenka hlavou.

"Dúfam, že čím skôr. Ách...nebaví ma to tu len tak sedieť. Je to také....Nudné..." zasmejem sa. Stále mám zatvorené oči a len tak jemne kývem hlavou, občas niečo zahmkám.

"No snad dorazí brzo" odpovím Pietrovičovi.
"Jinak tu za chvíli zapustíme kořeny" lehce se usměji,podložím si bradu rukou.
"A eM se Ti líbí?" nemohl jsem to vydržet.

"Ja neviem...som z nej taký nesvoj. A stretol som sa s ňou asi len páru krát. A z toho teraz som bol opitý a kto vie čo som robil. Dúfam, že som neurobil nejakú hlúposť." poviem popravde. Chcel som strašne vedieť, čo sa vlastne stalo, no okno mi to nedovolilo. Len som vzdychol a ruky viac stlačil k sebe.

"Tak nevypadala naštvaně" konstatuji a zkouším nahodit paměť...avšak marně.
"Jak se znám...tak já jsem beztak usnul jak špalek..." předhazuji svou domněnku.
"Ale kdo ví,eM je taková ohnivá" zakřením se jako chlápek v reklamě na zubní pastu.

"Tak to ti fakt nepoviem..." poviem na jeho druhú vetu. Zasmejem sa pri jeho poslednej vete a otvorím jedno oko. Všimnem si jeho výraz a ešte viac sa zasmejem."Aj tak by nič z toho nebolo. Verím, že 100% má niečo s tým kapitánom alebo kto to bol." poviem čo si myslím. V skutočnosti som si veľmi neveril.

"Kapitán...pokud si ji nevezme za ženu je prd jisté" zatvářím se trošku úlisně "A ani manželství neznamená bezbřehou věrnost" zasměji se tiše.
"Takže ring volný" prohlásím.
"Nebát se,vyrazit vpřed...a zvítězit" udělám rozmáchle gesto rukami,málem spadnu i s židlí,nakonec najdu ztracenou rovnováhu,uklidním se opět založím ruce na hrudi...tvářím se vážně,ale cuká mi koutek.

Zasmejem sa a naspäť zatvorím oko."Čo ja viem?" spýtam sa sám seba nahlas. Len som sa začal vrtieť a hľadal správnu polohu. Ách...je to nuda...chce to ísť späť na Destiny, alebo aspoň konečne sa postaviť. pomyslím si a začnem sa škrabať na brade.