Jídelna a kavárna

Snad nejoblíbenější místnost všech hladovců. Tato místnost slouží jako jídelna, ale zároveň i jako cukrárna, kavárna a mnoho dalšího v jednom. Děli se na dvě pomyslné části. První je samotná jídelna, ta se skládá ze dvou velkých stolů, které jsou hned vedle sebe a oba jsou obklíčeny šesti židlemi.
Na každém stole je vždy nějaká dekorace ať už ve formě mísy s ovocem či zeleninou, nebo nějakou květinou. Pokud si někdo přisedne k tomuto stolu a pomyslí na to, co si přeje k jídlu, Insignia mu to s největší pravděpodobností splní. Ani o zbytky a nádobí se není třeba starat. Ty zmiznou stejně tak, jak se jídlo objeví.
Druhou pomyslnou částí je jakási odpočívárna na druhém konci pokoji. Ta se skládá z velkého koženého gauče, pár sedaček a kupu pohodlných polštářku. Ve středu toho všeho je konferenční stolek, který je prosklený. Pokud nemáte hlad, ale chcete jen něco dobrého zakousnout, či si dát lahodný nápoj, nenajdete lepší místo. Navíc je jedna stěna jídelny prosklená, takže se můžete kochat krásami vesmíru.

S pomocou Cherrylinho výborného čuchu a samotnej Insignie som bez problémov našla jedáleň.

So záujmom som si to tu prezrela. Bolo to tu iné ako na Destiny. Ako prvé mi tu chýbalo to úžasné okno. Ale zasa sa mi páčia tie sedačky, vankúše a konferenčný stolík.

Sadla som si za stôl a pomyslela na chlieb so šunkou a syrom. Bolo to ako na Destiny. Jedlo sa predo mnou bez problémov objavilo. "Objednala" som ešte pre Cherryl granule a pustila som sa do jedla. Rozmýšľala som či sem príde aj Matt, trocha som mu ušla.

"Hm, Cherryl ma trocha hnala. Prikázala som jej totižto, aby ma sem zaviedla, a keď chytí stopu, tak uteká ako o život," zasmiala som sa, "A Insignia nám tiež dosť pomohla."
"Ty si taký zdravý typ?" spýtala som sa ho, keď sa pred ním zjavila ovocná misa.
Cherryl si pri nás spokojne chrúmala granule. Tak nakoniec sú dobré, čo? podpichla som ju. V zápale jedenia mi ani neodpovedala.

"No, mne sa spí dobre po všetkom," zasmiala som sa.
"Ani veľmi nie, ale po dlhom čase som naň mala chuť," pokrčila som ramenami.
Dojedla som. Ešte som si popriala ananásový čaj. Zjavil sa predo mnou, troška sa z neho ešte parilo, ale bol v teplote akurát na pitie.
"Stále ma fascinuje ten princíp-popraj si niečo a zjaví sa to pred tebou-," zamyslene som povedala a neprítomný pohľad som upierala kamsi ponad stôl. Potom som sa náhle prebrala, usrkla si z čaju a pousmiala sa na Matta.

"Tiež si myslím. Hlavne pre mňa, ktorá som veľmi pohodlná," znova som sa zasmiala, "Nemusím nič variť ani umývať. Len si pekne sadnem a zjaví sa predo mnou niečo, na čom mám zrovna chuť. Niekedy si pripadám ako v Rokforte. Je to príjemné."
Znova som si odpila z čaju. Bol veľmi dobrý a krásne voňal.
"Nie nič," rýchlo som zavrtela hlavou, "len som sa zasnila, ako sa na správneho snílka patrí." Znova som sa zasmiala.
Hmm, pôsobí tak príjemne a kľudne. Dlho som nestretla niekoho takého, pravý opak Aki-chana, pomyslela som si.
Cherryl už dojedla, priplížila sa k Mattovi a uprene naňho hľadela a čakala či ju pohladká.

"Oboje, ale viac uprednostňujem knihu," odvetila som.
"A ty?"
Sledovala som, ako si potľapkal po nohe. Cherryl hneď zareagovala a oprela si predné labky o jeho nohu, takže akoby stála.
Usmiala som sa, vyzerala, že sa jej Matt páči.

"To áno, je to náš maznáčik... teda... už len môj. Domov sa už asi nevrátime."
Zaujímalo ma či tomu naozaj tak bude. Bolo by fajn ísť sa aspoň na chvíľu pozrieť domov.
"Myslím, že už pôjdeme. Je neskoro a som už unavená. Prieskum budem musieť nechať na zajtra," povedala som, dopila zvyšky čaju a vstala od stola.

"Tak dobrú noc," usmiala som sa naňho a vykročila k dverám.
Cherryl, no poď, kajuta nás volá.
Poslušne ma nasledovala a obe sme vyšli z jedálne.

(presun)

Sadla som si za stôl a popriala si kakao ako obvykle na raňajky. Nahodila som svoj neprítomný pohľad a pomaly upíjala z hrnčeku.
Cherryl lietala po celej miestnosti a všetko tu oňuchávala, zbierala nové pachy.

Keď som dopila, zavolala som na Cherryl a vstala od stola. Pobrali sme sa preskúmať Insigniu.

(presun)

První místnost, na niž jsem narazila při svém průzkumu nové lodi, byla zřejmě jídelna. A to ne ledajaká. Berenika vůbec nepřeháněla, když mluvila o tom, že Insignia je mnohem modernější než Destiny, spíš naopak. Tahle jídelna nebyla žádná ubohá dřevěná místnůstka (promiň, Destiny), spíš připomínala běžnou pozemskou jídelnu. Byly tu samozřejmě klasické stoly s pohodlnými židlemi, nechyběla ale ani pohodlná křesílka, lákající k pokecu u dobré kávy.

Brzy jsem zjistila, že provoz zdejší jídelny probíhá prakticky stejně jako na Destiny. Stačilo aby mi zakručelo v břiše, a loď mi naservírovala první uvítací jídlo - výbornou vepřovou roládu s párkem a vajíčkem a k tomu bramborovou kaši. Za chvilku jsem si už pomlaskávala. No, není to špatné. Keep it up a možná budeme kamarádi.

"Ahoj", odpověděla jsem s úsměvěm na pozdrav. "Tak jak si zvykáš? Co první noc na Insignii?", optala jsem se ze zvednutým obočím. Měla jsem pořád pocit, že jsem asi divná. Byla jsem snad jediná, kdo se dělení posádky bránil, a cítila jsem potřebu najít někoho, čí srdce zelo po opuštění Destiny podobnou prázdnotou jako to mé.

"Překvapivě dobře. Ale bylo to divné. Tyhlety lodě... měla jsem to tak na Destiny a tady znovu, že jsem přišla do své kajuty a i když jsem tam v životě nebyla, měla jsem pocit, že to tam dobře znám... asi se vyjadřuju hloupě", zasmála jsem se. Skutečně jsem to neuměla popsat. Moje zdejší kajuta byla úplně jiná než ta na Destiny a přesto byla "moje". Cítila jsem se v ní dobře, jako ve svém vlastním pokoji, a ne jako někde na hotelu. Bylo to prostě divné, co tyhle lodi dokázaly s člověkem a jeho pocity udělat.

"Jinak jsem nestihla nic prozkoumat, prospala jsem celý den, ani nevím jak", dodala jsem.

((vím, byla jsem v práci XD))

"Tak to já byla vždycky hrozně 'teritoriální' nebo jak to nazvat", usmála jsem se. "Prostě, abych se někde mohla cítit dobře, potřebuju tam mít něco jako vlastní prostor. A potřebuju mít něco, co můžu nazývat domovem. Destiny tím pro mě byla. Mám divný pocit z toho, že jsme se rozdělili", vylila jsem trochu ze svých obav na stůl. "Já asi zkoumání prozatím odložím. Cítím se tu nějak nesvá a nevím, je mi divné, že pořád nemáme žádné instrukce. Jen to, že máme zlepšovat své schopnosti. To je trochu málo, ne? Posádka lodi by měla mít nějaký program, cíl, plány, úkoly... tady je to místo toho úplná anarchie. Přijde mi to divné", zavrtěla jsem hlavou.

Už jsem měla dojezeno a začínalo se mi chtít na malou. "No nic. Ráda jsem tě viděla, ale zase si půjdu po svých. Mám ještě něco na práci, se svými schopnosti", mrkla jsem a popřála Mattovi dobrou noc. Byla jsem skutečně ráda, že jsem se mohla s někým aspoň na chvilku potkat, než se zase ponořím do své momentální samot.

(přesun)