Jídelna a kavárna

First topic message reminder :

Snad nejoblíbenější místnost všech hladovců. Tato místnost slouží jako jídelna, ale zároveň i jako cukrárna, kavárna a mnoho dalšího v jednom. Děli se na dvě pomyslné části. První je samotná jídelna, ta se skládá ze dvou velkých stolů, které jsou hned vedle sebe a oba jsou obklíčeny šesti židlemi.
Na každém stole je vždy nějaká dekorace ať už ve formě mísy s ovocem či zeleninou, nebo nějakou květinou. Pokud si někdo přisedne k tomuto stolu a pomyslí na to, co si přeje k jídlu, Insignia mu to s největší pravděpodobností splní. Ani o zbytky a nádobí se není třeba starat. Ty zmiznou stejně tak, jak se jídlo objeví.
Druhou pomyslnou částí je jakási odpočívárna na druhém konci pokoji. Ta se skládá z velkého koženého gauče, pár sedaček a kupu pohodlných polštářku. Ve středu toho všeho je konferenční stolek, který je prosklený. Pokud nemáte hlad, ale chcete jen něco dobrého zakousnout, či si dát lahodný nápoj, nenajdete lepší místo. Navíc je jedna stěna jídelny prosklená, takže se můžete kochat krásami vesmíru.

Jestli myslíš, že ti Insignia v tomhle stavu přidá alkohol, tak to se pleteš, usmála jsem se na Petra. A vypij to. Mělo by tě to dost vystřízlivět, abys mi mohl říct, jak jste se sem dostali. Po očku jsem sledovala Olafa, který usnul v křesle. Paráda. O jednu starost míň.

"Ách...fuj....do frasa...čo to je?" poviem a začnem pozerať, len tak okolo seba. Pomohlo mi to, no predsa len. Vedel som, že je to len dočasné a zajtra bude opica a strašné okno. Podopriem si hlavu o ruky, ktoré som mal na stole."D-dostali? Pf...nič ťažkéé...cez bránu nie?" poviem a len tak kútikom oka som ju sledoval.

No to mi došlo, ale jak? Kdo vám dal adresu? Pochybuju, že by v tom měla prsty Berenika, posadila jsem se naproti Petrovi.

"Neviem, bolí ma ruka. Vieš, čo to znamená? Použil som Ruku ochráncu." poviem, kývnem hlavou a druhou rukou som znázorňoval prstom svoje vety a popritom som ukazoval letmo na ňu.

Aha, řekla jsem prostě. Nechápala jsem, co to znamená. Ale připadalo mi, že to asi stejně bude maximum, čeho se v danou chvíli můžu dočkat. Poslyš, co kdybychom si o tom popovídali zítra? Olaf se zřejmě potřebuje vyspat. Tobě by to taky neuškodilo. A já jsem taky unavená. Hm?, nadhodila jsem. Určitě najdeme nějaké vhodné kajuty na přespání.

"Tak fajn." poviem, rýchlo sa postavím. Trochu sa potackám a prehodím Olafa cez plece. Pohladím eM po líci a pozriem sa jej do očí. Pohľadom som jej naznačil, že ma to veľmi mrzý. Potom som len kývol hlavou a naznačil jej nech ma vedie.

Ehm... tak jdeme, vykoktala jsem a odvrátila tvář, aby nebylo vidět, jak se červenám. Bože, jak dlouho na mě nikdo takhle nesáhl... focus, Em.!, otřepala jsem se z nevhodných myšlenek a vyšla z jídelny, abych pro ty dva blázny našla vhodné místo na přespání.

(přesun)

Pomalým a tackajúcim krokom som pokračoval za eM. Pohadzoval som si Olafa ako mech zemiakov, čo malo za následok vypustenie Olafových vetrou. Všetko sa mi rozmazávalo.
/presun/

Přišel jsem do jídelny už v lepší náladě. Dobré ráno Insignie... pozdravil jsem loď. I když to mohlo z pohledu nezaujatého diváka vypadat jako že jsem cvok, nikdo tu nebyl tak co. Posadil jsem se do židle a Insignie mě obdarovala šálkem čaje a pár voňavýma palačinkama, s jahodovou marmeládou. Když jsem dojedl měl jsem stále hrozný hlad. A tak jsem Insignii poprosil o misku ramenu. Dostal jsem jí a tak jsem se do ní s chutí pustil. Za chvíli jsem dojedl a tak nechal jídelnu za sebou a s poděkováním jsem jí opustil.
(přesun)

Po vstupe do prázdnej jedálne som prešiel ku stolu a zažiadal si jedlo, ktoré sa predomnou objavilo spoločne s nápojom.
Stále počúvajúc hudbu som sa pustil do jedenia. Chutilo to skvele, aj keď som presne nevedel čo je. Viem, že v tom boli hríby... snáď jedlé, a hlavne chutná omáčka. Keď som to už aj zapil vodou, vstal som a ani poriadne nespozoroval, kedy sa vyparil tanier a pohár.
Napokon som jedáleň opustil.
(presun)

Tak, to je jídelna Insignie. Vítejte, zahlaholila jsem a pomohla Petrovi na židli. Sama jsem se posadila vedle a objednala si pořádný kýbl křupínků s jogurtem a ovocem. Džus k tomu a kávu, prosím. Děkuji.

Jen co jsem dojedla, ucítila jsem silné nutkání být někde jinde. Pánové, nezlobte se, ale budu vás muset opustit. Mám pocit, že mě volají povinnosti nebo co..., dodala jsem podmračeně a vydala se za tím divným pnutím, co mě kamsi volalo.

(přesun)

Ladnými téměř baletními kroky jsem se dostal k volné židli a upadl jsem zadkem na ni,jaká úleva sedět...i ten kousek chůze mě docela vyčerpal.
"Nám asi Insignie nic nedá ne?" zabrblám si spíše pro sebe.
"A já bych si tak dal kyselé okurky plus velmi silný černý čaj...." řeknu s povzdechem,hlavu skloním k zemi a pozoruji svou obuv.

Dorazil som sem s pomocou eM. Sadol som si na stoličku a nestihol som sa ani spamätať a eM bola fuč. Objednal som si päť litrov čistej vody."Dnes sa do mňa nič nedostane. Nechcem to jedlo vidieť ešte raz nikde inde, než na tanieri." poviem, popíjajúc čistú vodu.

Soustředím se Prosím milá lodi,sklenici kyselých okurek a silný černý čaj..a nebudu nikdy nic více chtít prosím loď,soustředím..zatlačím..vyjde pěkně hlasitý pšouk,avšak to co jsem si přál se zjeví Díky poděkuji lodi.
Otevřu si sklenici okurek a jednu vyndám,zakousnu se do ní "Tak hlavní je doplnit tekutiny" říkám během konzumace okurky.

"No asi tak...chcem ísť na Destiny..nerád len tak sedím a ešte na cudzej vzducholodi. Len tak by nás nenechali. Ách...bude prúser...musíme sa odtiaľto dostať." poviem a zamyslím sa. Vážne sa mi nič nepoznávalo. Prečo by len eM tak rýchlo utiekla. Hmm..to bolo na zamyslenie. Vedel som len to, že kým tu stále budeme tak nebude nikdy koniec.

"Taky bych co nejdříve vypadl" prohlásím mezi srkáním čaje.
"Ale myslím,že to tak hladce nepůjde..asi budou mít otázky" nacpu si kus okurky do úst.
"Jak a co...proč..i když víme prd" polknu okurku dřív než se s ní udusím.

Zasmejem sa."Vidíš? Budú nás podozrievať, že nám niekto ukradol pamäť. Ách jaj..." vzdychnem si a pozriem naňho. Popritom som už mal vypité asi dve litre vody.

"Doufám,že nebudou moc paranoidní..." poznamená a vytahuji další okurku ze sklenice.
"Uvidíme....snad to spraví vyjádření..mnoho vodky" usměji se,zakousnu se do kyselé okurky,sám se zatvářím kysele I když pochybuji,že tomu uvěří.. ozve se v mém nitru.

"Myslím, že nás za to vykarhajú." poviem popravde a zasmejem sa pri jeho výraze. Mal som už vypité štyri litre vody a stále som mal smäd.

Žvýkaje okurku se tvářím kysele "No počkáme,uvidíme...zabít nás nemůžou" prohlásím s úsměvem.
"Co s námi tak udělají...pošlou nás maximálně zpátky na Destiny" dovolím si pronést svůj názor.

"No tak dúfajme." poviem a trochu sa pousmejem. Dopijem svoju a začnem sa smiať z Olafa, pričom som počas výbuchu smiechu vychŕlil páru kvapiek vody.

Dojím okurku "Jsi ještě nikdy nikoho neviděl jíst kyselé okurky?" zeptám se s úsměvem Pietroviče.
"A bacha prskáš,až sem" ukážu na kapky na desce stolu,uchopím šálek s čajem a napiji se.

"Prepáč. Videl, ale ty sa pritom perfektne tváriš." poviem s úsmevom a poutierám za sebou kvapky. Znovu sa zasmejem a popritom hlboko rozmýšľam.

"Je to možné...nevidím se" zabručím mezi srkáním dobrého černého čaje.
"Asi si na chvilku orazím..omluv mě" prohlásím,postavím šálek na desku stolu.Pohodlně se opřu,zakloním hlavu a za chvilku již spím.

(Dám si pauzu do 18:00)