Jídelna a kavárna

First topic message reminder :

Snad nejoblíbenější místnost všech hladovců. Tato místnost slouží jako jídelna, ale zároveň i jako cukrárna, kavárna a mnoho dalšího v jednom. Děli se na dvě pomyslné části. První je samotná jídelna, ta se skládá ze dvou velkých stolů, které jsou hned vedle sebe a oba jsou obklíčeny šesti židlemi.
Na každém stole je vždy nějaká dekorace ať už ve formě mísy s ovocem či zeleninou, nebo nějakou květinou. Pokud si někdo přisedne k tomuto stolu a pomyslí na to, co si přeje k jídlu, Insignia mu to s největší pravděpodobností splní. Ani o zbytky a nádobí se není třeba starat. Ty zmiznou stejně tak, jak se jídlo objeví.
Druhou pomyslnou částí je jakási odpočívárna na druhém konci pokoji. Ta se skládá z velkého koženého gauče, pár sedaček a kupu pohodlných polštářku. Ve středu toho všeho je konferenční stolek, který je prosklený. Pokud nemáte hlad, ale chcete jen něco dobrého zakousnout, či si dát lahodný nápoj, nenajdete lepší místo. Navíc je jedna stěna jídelny prosklená, takže se můžete kochat krásami vesmíru.

"Tak aspoň že tak," usmiala som sa.
Do jedálne vošla Ella.
"Ahoj," pozdravila som ju s úsmevom, "Ehm, nič sa nedeje..." Odvetila som jej.
Cherryl upriamila pozornosť na Ellu. Odišla od Matta a opatrne ju začala oňuchávať, ako má vo zvyku.

Pozrela som sa na Cherryl. "Umm, je možné že Cherryl rozozná akú mám schopnosť?" Poviem len tak do vetra a nechám Cherryl aby ma oňuchala. "Umm, totiž prišla som na to že sa viem premeniť do... viacerých zvierat..." Poviem potom pozriem sa na Matta a Momo. "Netušíte kedy sa vráti Kae a eM?" Spýtam sa.

"No, spýtala som sa jej a povedala, že si myslela, že máš niečo spoločné so zvieratami, lebo to z teba tak cítila..." odpovedala som na jednu z Elliných otázok, potom som ešte dodala: "Neviem, kedy..." aj mňa by to zaujímalo, sú tam celkom dlho.

Cesta do místa, kde dostanu najíst, trvala kratší dobu, než jsem čekala. Jídelna byla prostorná, rozdělená na dvě části. Jednu tvořila pohovka a několik křesílek, zatímco blíže ke mně stály dva dlouhé stoly a u nich seděli tři lidičkové. Dvě holky a kluk, jak se zdálo. A pejsek - všimla jsem si - tak to jeden z nich bude ten zdrhač ze skleníku.

Pomalu jsem k nim vykročila, aby měli čas si mě všimnout a ukončit rozhovor. Nechtěla jsem jim vpadnout do diskuze, jen se s nimi poradit, jak to na lodi chodí. Je pravděpodobné, že aspoň jeden z nich bude obsluha a jen si dává pauzu. Když je slušně poprosím, jistě mi něco dají.

"Dobrý den," začala jsem nesměle. V duchu můžu znít odvážně a rozhodně, ale na cizí lidi mi trvá, než si zvyknu. "Jsem tu nová a hledám něco k jídlu. Mám si, ehm, objednat u vás nebo obsluha přijde?" Slova jsem doprovodila rozpačitým úsměvem.

Prikývla som. "Aha... ale aj tak som zvedavá kedy prídu. Kapitán to isto tiež nebude vedieť... musím čakať..." odfrknem si. "Som zvedavá načo sa premením ako prvé, zdá sa že to budu všetky mačkovité a psovité šelmy...kto vie čo to bude ďalej." Usmejem sa na Cherryl. Vedľa mňa sa objaví fľaštička z mliekom. "Oh, samozrejme musím nakŕmiť lišiaka... " Rýchlo sa zdvihnem no všimnem si novú osobu. "Umm, pomysli si na niečo čo ti veľmi chutí a je to dobré, loď ti to potom prinesie sama!" Usmejem sa na ňu povzbudivo a odbehnem preč.
(Presun)

Pri slove lišiak zbystrím, ale nestihnem sa na nič Elly spýtať. Hneď odbehla preč.
Zatiaľ do jedálne vošla ďalšia osoba. Keď som sa jej lepšie prizrela, uvedomila som si, že je to zrejme tá istá z parku, čo sa rozprávala s kapitánom a okolo ktorej som prefrčala, keď som utekala do kajuty. Eh, možno si ma nevšimla, pomyslím si s nádejou.
"Ahoj," pozdravila som, "Ako Ella povedala, stačí len pomyslieť na to, čo by si si dala a ono sa to zjaví na stole."
Cherryl sa už podujala na zoznamovaciu akciu s nováčikom. Opatrne ju oňuchávala.

Na palubě vzducholodi žijí všichni v poklusu. Tak to alespoň vypadalo po tom ranním úprku kapitána, toho neznámého a teď mi dokonce v letu sdělují i instrukce. Stačí si pomyslet, co chci? Tak jo, zkusím třeba…To by mohlo vyjít, snad to není příliš komplikované, řekla jsem si a začala jsem intenzivně myslet na kuřecí řízek s bramborovou kaší.
Netuším, jak to zvládl, ale lodní kuchař je skutečně bleskový. Sotva jsem zformulovala myšlenku, jídlo bylo na stole. Hned jsem se pustila do jídla. O chvíli později mě něco lechtalo na noze, natáhla jsem ruku, abych se podrbala a ucítila jsem vlhký psí čumák. „Ahoj,“ podívala jsem se na psíka a držela jsem ruku, aby si jí mohl v klidu očuchat.

"L-líška?!" keď som to hovorila musela som pri tom vyzerať ako nejaké superkawaii shoujo z anime. Hneď ako som si to uvedomila, nahodila som normálny výraz. Ešte ich tu vydesím...
"Teda, myslím, ehm, Ella má líšku a kde sa tu vlastne zobrala?" spýtala som sa rýchlo.
Cherryl zavrtela chvostíkom, keď si ju dievča začalo všímať.
"Hm, mimochodom, ja som Momo a to otravné psíča je Cherryl," obrátila som sa na dievča a usmiala sa.

Někdo na mě promluvil, rychle jsem zvedla hlavu. Aha, Momo a Cherryl. A já se ani nepředstavím, místo toho se tady cpu.

Začervenala jsem se a snažím se honem rychle napravit svou chybu: „Omlouvám se, že jsem se nepředstavila, už se to nedalo vydržet. Já jsem Mirin a, ehm, těší mě. Momo. Správně? Mimochodem díky za pomoc s objednávkou. Mám jít umýt talíř nebo zaplatit nebo jak? Ráno jsem potkala kapitána, ale ten se zas‘ hned vypařil, tak mi skoro nic nestačil říct.“

Zasmiala som sa: "V pohode. Teší ma, Mirin. A uhm, netreba, tu sa za nič neplatí a použitý riad zmizne sám. O nič sa nemusíš starať. Loď to zvláda."
Obrátila som sa na Matta: "V sklade? Ožila? Ale sme na Insignii, asi by som sa nemala čudovať." Začala som rozmýšľať, či by sa tam nenašiel nejaký netopier, vždy som chcela mať netopiera... a plno ďalších zvierat, eh... Ale možno nejaká kolónia žije v parku, v nejakej menšej jaskyni, ktovie...

To je báječné. Jídlo se samo uvaří, nádobí se umyje a to vše je zadara. Navíc jsem se také setkala s několika sympaticky působícími lidmi. A Cherryl. Zív, uch, to už je čas spát? Nechce se mi je opouštět, obzvlášť pokud by to znamenalo vrátit se domů, ale co naplat. Unavená toho moc na lodi neprozkoumám. „Nerada vás opouštím, ale jsem nějaká unavená ani nevím, kolik je hodin. Zatím čau, Momo, Matte,“ kývnu jim na pozdrav a vyslovením jejich jmen si je opakuju pro lepší zapamatování si.

(Přesun do kajuty. Večer se vrátím hrát.)

"Ahoj," pozdravila som Mirin.
"Myslím, že sa pôjdem prejsť do parku... alebo radšej na palubu," rýchlo som zmenila názor. Dopila som džús. Cherryl pri mojich slovách zbystrila a čakala, kedy sa zdvihnem k odchodu.

Prikývla som a usmiala sa. Vybrala som sa spoločne so Cherryl preč z jedálne.

(presun)

Moja hlava, ktorá bola čelom opretá o stôl sa začala mrviť, až sa nakoniec zdvihla a ja som sa veľmi ospalým pohľadom pozeral po miestnosti.
"Č-čo?"
Namrzeným tónom zo mňa vyšlo, keď som sa pomocou zapretých rúk o stôl tackavo zdvihol a ako tak prešiel až k dverám, o ktoré som sa ramenom oprel, pretože inak by som padol k zemi. Vyzeral ako pekne opitý človek, no nebolo to tak... nemal som v sebe ani kvapku alkoholu, bol som len totálne dolámaný z toho, že som zaspal na tak nepohodlnom mieste. Jednou rukou som prešiel ku kľučke dvier a otvoril ich. V tom momente som "vystrelil" z miestnosti, pretože o dvere som sa opieral a div som nespadol na chodbu priamo na zem.
(presun)
(včera sa mi nejako nepodarilo dostať k internetu :/)

Pomalu jsem vešel do jídelny a uvědomil jsem si, že ani tak nemám chuť jako spíš depresi z toho, co všude se kolem děje.
Navíc jsem měl strach o svou posádku, protože někteří ze snílků byli na vážkách a to se mi jaksi nezamlouvalo.
Avšak jíst jsem musel, proto jsem přešel ke stolu a pomyslel na topinky. Lusknutím prstu se přede mnou objevil talíř s topinkami a vedle se navíc objevila i sklenice pomerančového džusu.
Trochu jsem si v duchu zalamentoval, protože toho na mě bylo v poslední době moc, ale musel jsem si umět poradit, jinak bych si nemohl říkat kapitán.
Proto jsem si vzal jednu topinku a pořádně si ukousnul, byly trošku přesolené, ale mohl jsem být rád za to jídlo.
V tom mě napadlo jediné! Zásoby, kde je asi ta eM s Kaemonem?! Už měli být dávno zpátky? Stalo se jim něco? A pokud ano tak co? Že by další útok stínů?
S pohledem, který se blížil spíše k zombie než k člověku, jsem se zadíval do stolu a automaticky upil trochu pomerančového džusu.

Vošla som do jedálne a zamierila ku stolu. Všimla som si, že jedáleň nie je prázdna. Sedel tu kapitán. Prisadla som si k nemu a lepšie sa mu prizrela, nevyzeral práve najlepšie.
"Dobré ráno,"pozdravila som a pustila sa do pokrmu, ktorý mi pripravila Insignia.
Cherryl sa mi zložila pri nohách.

Dojídal jsem již druhou topinku a v tom přišla do jídelny Momo. Letmo jsem ji mávnul i s topinkou v ruce a mastnou pusou.
Polknul jsem sousto a kouknul se i na Cherryl.
"Zdravím Momo. Přeji příjemné ráno..."
Dořekl jsem a zapil jsem snídani zbytkem pomerančového džusu. Položil jsem skleničku a utřel si mastné prsty do lněného ubrousku, který mi Insignia taktéž předem připravila.
"Omlouvám se, zrovna jsem dojedl, je to poněkud neslušné v dámské společnosti."
Usmál jsem se, ale najednou mě začalo míchat ve spánku takovou silou. Něco se dělo, Insignia bila na poplach a já se tak rychle zamračil, jako by mě někdo opravdu bodl do spánku. Trochu jsem syknul a rychle si začal mačkat spánky.
"Sakra! Něco se děje. Insignie bije na poplach!"
Zaklel jsem.
"Jestli chceš ať něco udělám, tak musíš přestat, jinak se mi rozskočí hlava!"
Slzy mi vjely do očí, ale bolest najednou pomaloučku pominula.
"To je lepší, děkuji."
Zabrblal jsem a rychle se zvedl, trochu se mi při tom i zatočila hlava, ale ke dveřím jsem tak tak došel.
"Něco se děje Momo, omlouvám se, že tě tak stresuji, ale pokud chceš můžeš jít se mnou..."
Nabídl jsem Momo, jelikož jsem netušil, co se děje...

"Aj vám," popriala som mu tiež s úsmevom.
S obavami som sledovala kapitána, ako si masíruje spánky. Už so a ho chcela spýtať, či je všetko v poriadku, keď hneď osvetlil situáciu.
Insignia? Niečo sa deje?
Prikývla som. "Pôjdem," odvetila som a pozrela na Cherryl. Mám ju nechať tu alebo bude bezpečnejšie ju vziať so sebou? Nakoniec som usúdila, že pôjde s nami. Ale drž sa za mnou a počúvaj, čo ti poviem, prikázala som jej.
Odložila som jedlo a čakala, kým vyrazíme.

Neustále jsem si masíroval spánky a poté, co se Momo rozhodla vyrazit, byl jsem za to rád, že se také zajímá o to, co se na lodi děje.
"Výborně, předem ti děkuji. Insignia mě táhne do řídící místnosti, tudíž musíme nejdříve do skladiště, tudy projdeme do strojovny a následně až do řídící místnosti. Drž se hned za mnou. Ať se ve skladišti neztratíš, je to tam jak bludiště. To samé platí i pro tebe Cherryl."
Sjel jsem pohledem na jejího společníka a poté jsem se rychle otočil a vyrazil do skladiště. (Přesun)