Jídelna

Zdálo se, že loď poskytovala svým obyvatelům místnosti přesně podle toho, jak je potřebovali. Proto když měl například snílek hlad, velice snadno ho svými spletitými chodbami navedla přesně tam, kam bylo třeba - do jídelny.

Jídelnou byla nevelká místnost s několika dlouhými stoly vyrovnanými vedle sebe. Zařízena byla velmi prostě, to nejhlavnější v ní bylo veliké magické okno s výhledem, který se měnil podle toho, jaká byla zrovna denní doba. K snídani jste se například mohli dívat na výhled na oceán, nad nímž právě svítá a kde dovádí racci, při večeři vás pak okouzloval pohled na tmou zahalený deštný prales, a byli-li jste dostatečně potichu, mohli jste slyšet i jeho tajemné zvuky, cvrkot cvrčků a pokřikování opic.

Kromě tohoto magického okna tu nebylo moc na co koukat. Bylo tu především hodně zeleně, rostlin v překrásně zdobených květináčích, a na stěnách obrazy, které se často měnily a mnohdy obsahovaly různá vepsaná poučení a rčení.

Na stěně hned vedle okna visel rozměrný, jakýmsi pradávným písmem popsaný pergamen - jídelní lístek. Na něm si snílek mohl zvolit z množství lahodných pokrmů ten, na který měl právě největší chuť, a pro objednávku pak stačilo posadit se ke stolu a pomyslet na svou volbu. Vybraná dobrota se pak objevila přímo před snílkem a ten si mohl dobře pochutnat. Právě tak nádobí se obvykle samo odklízelo poté, co je snílek vyprázdnil. Jen někdy, například chtěla-li vás loď poškádlit nebo potrestat za přestupek proti lodnímu řádu, se nádobí neodklidilo a na stěně se objevil plechový dřez, kde jste se o svůj nepořádek museli postarat klasicky postaru, bez použití magie.

Jídelna často platila za druhou společenskou místnost. Snílci byli sice obvykle natolik zabráni do jídla, že neměli mnoho času u něj mluvit, a židle tu nebyly tak pohodlné, přesto se ale i tady daly řešit různé problémy, občas tu někdo i po jídle zůstal sedět třeba s knihou nebo se omámený postavil k oknu a nechal svou fantazii putovat kdesi po pouštích a oázách nebo po deltách ohromných řek, na jejichž vodopády se právě díval...

Spočiatku som nevedel prečo ma loď zaviedla práve sem, no keď sa ozval môj žalúdok, razom som to pochopil. Zrejme môj organizmu dal sám vedieť lodi o tom, čo potrebuje. Boli to potraviny a samozrejme voda. Pristúpil som k stoličke, ktorú som jemným pohybom svojej pravej ruky odtiahol od stola a posadil sa. Ani som sa nenazdal a bol predo mnou tanier s jedlom, ktoré som zjedol pomocou lyžice, ktorá sa, ako inak objavila spolu s tanierom. Keď som s jedením skončil, lyžicu som položil do taniera a tanier odsunul.
"Ďakujem Destiny, bolo to výborné."
Usmial som sa a potom sa objavila voda, ktorou som všetko spláchol. Vstal som od stola a stoličku dal na miesto. Len som ustúpil od stola a razom som bol pri dverách, ktoré som otvoril a vystúpil z jedálne.

(presun)

Skôr tancom ako chôdzou som sa dostal až k jedálni. Netuším prečo, no mal som celkom fajn náladu. Otvoril som dvere a zadkom som vošiel do miestnosti, keďže som mal ešte stále tanečnú náladu.
"She's saying that's ok
Hey baby do what you please
I have the stuff the you want
I am the thing that you need
She looked me deep in the eyes
She's touchin' me so to start
She says there's no turnin' back
She trapped me in her heart!"
Ani som si nevšimol, že sú t u ľudia, bolo to zrejme preto, že som do miestnosti cúval. Keď som sa otočil, zmĺkol som a nepokračoval v speve.
"Ah, pardon, nevedel som, že tu bude toľko ľudí."
Usmievavo som sa ospravedlňoval a prišiel k stolu, netanečne.
"Dobrú chuť."
Dodal som a posadil som sa. Predomnou sa objavil môj obed a vedľa neho pomarančový džús. Začal som pomaly s konzumáciou.