Jídelna

Zdálo se, že loď poskytovala svým obyvatelům místnosti přesně podle toho, jak je potřebovali. Proto když měl například snílek hlad, velice snadno ho svými spletitými chodbami navedla přesně tam, kam bylo třeba - do jídelny.

Jídelnou byla nevelká místnost s několika dlouhými stoly vyrovnanými vedle sebe. Zařízena byla velmi prostě, to nejhlavnější v ní bylo veliké magické okno s výhledem, který se měnil podle toho, jaká byla zrovna denní doba. K snídani jste se například mohli dívat na výhled na oceán, nad nímž právě svítá a kde dovádí racci, při večeři vás pak okouzloval pohled na tmou zahalený deštný prales, a byli-li jste dostatečně potichu, mohli jste slyšet i jeho tajemné zvuky, cvrkot cvrčků a pokřikování opic.

Kromě tohoto magického okna tu nebylo moc na co koukat. Bylo tu především hodně zeleně, rostlin v překrásně zdobených květináčích, a na stěnách obrazy, které se často měnily a mnohdy obsahovaly různá vepsaná poučení a rčení.

Na stěně hned vedle okna visel rozměrný, jakýmsi pradávným písmem popsaný pergamen - jídelní lístek. Na něm si snílek mohl zvolit z množství lahodných pokrmů ten, na který měl právě největší chuť, a pro objednávku pak stačilo posadit se ke stolu a pomyslet na svou volbu. Vybraná dobrota se pak objevila přímo před snílkem a ten si mohl dobře pochutnat. Právě tak nádobí se obvykle samo odklízelo poté, co je snílek vyprázdnil. Jen někdy, například chtěla-li vás loď poškádlit nebo potrestat za přestupek proti lodnímu řádu, se nádobí neodklidilo a na stěně se objevil plechový dřez, kde jste se o svůj nepořádek museli postarat klasicky postaru, bez použití magie.

Jídelna často platila za druhou společenskou místnost. Snílci byli sice obvykle natolik zabráni do jídla, že neměli mnoho času u něj mluvit, a židle tu nebyly tak pohodlné, přesto se ale i tady daly řešit různé problémy, občas tu někdo i po jídle zůstal sedět třeba s knihou nebo se omámený postavil k oknu a nechal svou fantazii putovat kdesi po pouštích a oázách nebo po deltách ohromných řek, na jejichž vodopády se právě díval...

Keď som sa tento krát prechádzal po lodi, už som vedel, kam sa chcem dostať. Nebola to prechádzka naslepo ako doteraz, ktorá ma zaviedla to haly určenej pre trénovanie. Netrvalo dlho a ocitol som sa v jedálni. V miestnosti s veľkým stolom a stoličiek, ktoré boli zrejme súpravou pre už zmienení stôl. Taktiež bol v jedálni aj nejaký muž, možno chlapec.
"Dobrý podvečer!"
Povedal som smerom k nemu s úsmevom na tvári. Ako osoba, ktorá je na lodi nová som bol rád za každého človiečika, ktorého stretnem už len kvôli informáciám. Posadil som sa na jednu stoličku pred stôl a uvažoval nad Steamovou radou. Neveril som tomu, no za pokus človek nič nedá.
Chcelo by to nejakú večer. Niečo diétne na večer, z čoho človek nebude mať problém zaspať, no zároveň niečo, čo dokáže zasýtiť.
Začal som si predstavovať šalátovú misu, v ktorej sa nachádzali rôzne druhy zeleniny. Keď sa predomnou objavila vidlička a následne na to aj oná misa, takmer som spadol zo stoličky.
"Uh?! Čo to?"
Na mojej tvári bolo poznať udivenosť, ako snáď nikdy predtým. Napriek tomu, vzal som do pravej ruky vidličku a skúsil, čo je ozajstná. Bola, a rovnako tak aj jedlo, ktoré som začal pomaly jesť. Netrvalo dlho a obsah misy som mal v žalúdku. Keď som odložil vidličku... zmizla a s ňou aj misa.
"Zaujímavé..."
Zamrmlal som si poznámku popodnos a vstal. Stoličku som zasunul pri stôl, aby nezavadzala v pohybe iným ľudom a skontroloval svoj meč. Bol na mieste ako vždy, keď ho kontrolujem. Otočil som sa smerom k vchodu, čo bol pre mňa teraz východ a pomaly šiel preč.
Prečo som sa nespýtal aj na to, kde sa tu dá spať???
Udrel som sa prázdnou, otvorenou dlaňou po čele a opustil miestnosť. Počas kráčania, zasa bezcieľneho som si povedal, že možno by sa oplatilo skúsiť rovnakú metódu na nájdenie nocľahu ako na nájdenie jedálne. Skúsil som to a pomaly odkráčal preč.

(presun)