Jídelna

Předmět: Jídelna Tue Jan 17, 2012 1:52 pm

First topic message reminder :

Zdálo se, že loď poskytovala svým obyvatelům místnosti přesně podle toho, jak je potřebovali. Proto když měl například snílek hlad, velice snadno ho svými spletitými chodbami navedla přesně tam, kam bylo třeba - do jídelny.

Jídelnou byla nevelká místnost s několika dlouhými stoly vyrovnanými vedle sebe. Zařízena byla velmi prostě, to nejhlavnější v ní bylo veliké magické okno s výhledem, který se měnil podle toho, jaká byla zrovna denní doba. K snídani jste se například mohli dívat na výhled na oceán, nad nímž právě svítá a kde dovádí racci, při večeři vás pak okouzloval pohled na tmou zahalený deštný prales, a byli-li jste dostatečně potichu, mohli jste slyšet i jeho tajemné zvuky, cvrkot cvrčků a pokřikování opic.

Kromě tohoto magického okna tu nebylo moc na co koukat. Bylo tu především hodně zeleně, rostlin v překrásně zdobených květináčích, a na stěnách obrazy, které se často měnily a mnohdy obsahovaly různá vepsaná poučení a rčení.

Na stěně hned vedle okna visel rozměrný, jakýmsi pradávným písmem popsaný pergamen - jídelní lístek. Na něm si snílek mohl zvolit z množství lahodných pokrmů ten, na který měl právě největší chuť, a pro objednávku pak stačilo posadit se ke stolu a pomyslet na svou volbu. Vybraná dobrota se pak objevila přímo před snílkem a ten si mohl dobře pochutnat. Právě tak nádobí se obvykle samo odklízelo poté, co je snílek vyprázdnil. Jen někdy, například chtěla-li vás loď poškádlit nebo potrestat za přestupek proti lodnímu řádu, se nádobí neodklidilo a na stěně se objevil plechový dřez, kde jste se o svůj nepořádek museli postarat klasicky postaru, bez použití magie.

Jídelna často platila za druhou společenskou místnost. Snílci byli sice obvykle natolik zabráni do jídla, že neměli mnoho času u něj mluvit, a židle tu nebyly tak pohodlné, přesto se ale i tady daly řešit různé problémy, občas tu někdo i po jídle zůstal sedět třeba s knihou nebo se omámený postavil k oknu a nechal svou fantazii putovat kdesi po pouštích a oázách nebo po deltách ohromných řek, na jejichž vodopády se právě díval...

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 4:35 pm

Posadila jsem se, ale dál jsem jen zírala do prázdna.
"Možná," dodala jsem, když jsem si uvědomila, že něco říkala. Upadala jsem do apatie.
"Ale loď se zlobí... Říká mi to. Pořád." musela jsem vypadat jako blázen, nicméně zloba Destiny se nedala přehlédnout a stále mě ničila, zabraňovala soustředění a nedovolovala bolesti hlavy, aby se zklidnila a přestala mě trápit. Dýchala jsem nepravidelně a nedařilo se mi to ovládnout.

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 4:40 pm

"To je sice fajn, ale pokud nemá v záloze nějaké fígle, třeba jako že se celá rozzáří, aby sem nemohli, nebo že je zažene vuvuzelou, je nám to k ničemu.", začínala jsem se vztekat a mluvila jsem teď napůl k lodi, jako bych ji chtěla vyhecovat k předvedení nějakých dosud skrytých kousků, překvapení nebo vloh pro zahánění stínů. To tu vážně není nikdo, kdo by mohl poskytnout nějaký konstruktivní nápad? Jak je to možné, že celý můj život, byť jsem se nikdy nehlásila o jakékoli vedoucí pozice, mě můj osud přesně do takových pozic stavěl? Proč jsem to nakonec vždycky byla já, kdo musel přicházet s nápady a návrhy, když jsem přitom byla člověk tak totálně bezradný a (aspoň podle mého) k vedení druhých naprosto se nehodící?

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 4:43 pm

zamyšleně jsem u těch dvou seděl a přemýšlel jsem nad tím co bude dál
''má loď nějaký rozhlas ? musí mít ne ? nejlepší bude když se pro teď všicni sejdeme tady, ale nejdříve musíme vymyslet jaké budou rozkazy, jídelna se mi zdá jako první dobré stanovisko''

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 4:45 pm

"Destiny není člověk. Je bytost vysoko nad naším chápáním," dlaně jsem už zase měla u spánků. "A přesto tak primitivní, že pokud má problémy, prostě křičí. A já to cítím. Je to... Je to jako křik bez vydání jediného tónu. Horší než smrt."
Postavila jsem se, zavrávorala a znovu opřela o stůl.
"Musíme..."
Co vlastně?
"Nastavit manuální ovládání. Naučím vás řídit Destiny."

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 4:47 pm

"Napadlo mě, že pokud se máme někde zabarikádovat, je to naše jediná volba, z hlediska přísunu potravy. Ale stejně je to blbost, nemůžeme zůstat na jednom místě a ani by nám to k ničemu nebylo.", rozjímala jsem. To s tím rozhlasem mi přišlo jako velice dobrý nápad. Přemýšlela jsem nad toutéž věcí - jak kontaktovat všechny, aby se sešli. Použít Bereničinu schopnost se zdálo být nemožné, byla vysílená. Třeba by to loď mohla udělat za nás. Když nic jiného.

"Řídit Destiny?" Polk. Tak já mám řídit vzducholoď, plující vesmírem, a napadenou stínovými příšerami. To už začínalo být příliš šílené i na mě.

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 4:51 pm

Do jedálne sa blížila istá osoba. Pocit bezradnosti a strachu stúpol o to viac, keďže šlo o nepochybne obrovské nebezpečenstvo. Ďalší tieň? Nemožné, toto rozhodne za žiadnych okolností nemohli spôsobovať. Bola to "ona", blížiac sa čoraz bližšie k miestu, kde sa práve nachádzala Berenika a spol.

"Ďakujem za pomoc," prehovorila neemotívnym hlasom bez prejavu akéhokoľvek druhu empatie. Aspoň to tak spočiatku vyzeralo, no hneď potom sa jej na tvári objavil strašideľný úsmev a obzvlášť prenikavým pohľadom si začala premeriavať všetky prítomné osoby, jednu po druhej.
"Ďakujem za pomoc s hľadaním ruží," prehovorila už omnoho odlišným, takmer až neľudským hlasom malého dievčatka.

Pre tých, ktorí ju predtým nemali možnosť vidieť, to musel byť pomerne veľký šok. Nielen, že prešla i napriek neprítomnosti svetla dovnútra, no svojim arogantným pohľadom sa zjavne vysmievala palube. Jej oči hovorili "vďaka, že ma zabávate, no aj tak umriete". Bolo to iba malé dievčatko, no i napriek tomu plné nenávisti a zla.
"Dopredu vás upozorňujem, nič neskúšajte. Nerada by som vás pripravila o vaše biedne životy hneď tu a teraz," upozornila ich a očakávala reakcie.

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 4:54 pm

"Moje schopnost je tu jediný rozsah. Navíc loď je teď zcela nevypočitatelná, vyvedená z kurzu. Je nemožné ji o něco prosit. Když požádáme o jídlo, nejspíš se objeví něco úplně jiného. A musím pryč pro zásoby, pokud tu zůstanu dlouho..." polkla jsem.
"Už se stalo, že v minulosti nevyrovnanost lodi některé kapitány zabila. Pokud jsou neschopní udržet ji v pořádku, prostě je... Umučí tím, že jim do hlavy stále dokola promítá, jak je zoufalá."
Přístav lebek vypadá jako jediné možné místo...
"Jediná brána v dosahu je..." zamračila jsem se. "I když možná jsou dvě..."
Není to příliš nebezpečné?

A v té chvíli se k tomu připojil zase pocit její přítomnosti.
"Vidíš tu snad nějaké růže?" pomalu jsem se stávala apatická vůči veškeré bolesti.
"Já ne, takže tě budu muset požádat, abys odešla. Možná ti i najdeme planetu plnou opravdových růží. Ale doufám, že se alespoň píchneš o trny."

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 5:04 pm

S příchodem dívky do místnosti se můj tep srdce zrychlil... nevěděl jsem zda je s námi nebo proti nám, ale nevypadala že by byla zrovna snámi, trochu prudčeji jsem vstal a několika kroky jsem se přiblížil blíže k ní, načež jsem jí s míma červenýma očima pohlédl do těch jejích

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 5:07 pm

Pojem "strach" pro mě získal nový rozměr. Pakliže stíny dokázaly člověka přimět k zběsilému úprku odkudkoli, kde se právě nacházel, "osoba", která právě vplula do místnosti, ho naopak dokázala naprosto přimrazit k podlaze. Krve by se ve mně nedořezal. Jen vědomí toho, že na to nejsem sama, ve mně dokázalo udržet jiskřičku naděje. Byla tu Berenika a odvážně proti té bestii promluvila. Nevěděla jsem jak, ale věděla jsem, že budeme bojovat. Už jsme jim utekli několikrát. Proč by se to nemohlo podařit i tentokrát?

Ryuuji se zničehonic přiblížil k ní, pokud se něco tak děsivého dalo označit jako "ona". "Co to proboha děláš?", sykla jsem na něj polohlasem, dokonale neschopná se pohnout.

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 5:14 pm

Nad poznámkou Bereniky som sa len pousmiala.
"Tak niekto tu má ešte dostatok síl nato, aby bol sarkastický," skonštatovala som pobavene.
"Opustiť loď? Nemožné. Pohľady na vaše prestrašené tváre a všemožnú snahu sa zachrániť vo mne totiž vyvolávajú hotovú extázu, pre ktorú nie som schopná dostatočne racionálne uvažovať," prehovorila som s krátkym privretím očí ťahavo, kladúc dôraz obzvlášť na slovo "extáza".
"Vonkoncom, nie nadarmo som medzi našimi známa ako lovkyňa rozkoše."

Až po nejakej chvíli som konečne i ja skrížila pohľad s Ryuujim.
"Niekto tu má odvahu," poznamenala som a svižným pohybom ruky natiahla niečo pripomínajúce ostrý bič až k nemu, spôsobiac mu tak jazvičku na tvári. Krvavú stopu na mojej už naspäť transformovanej ruke som následne letmo okoštovala jazýčkom.
"Nádhera. Nie je nič krajšie ako do nosa bijúca aróma obzvlášť vykvitnutej ruže," poznamenala som rozplývajúc sa nad chuťou, ktorá sa mi naskytla.

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 5:19 pm

Zmínila jsem už, že nesnáším arogantní týpky?. Ta "holka" mi najednou připomněla, jak jsem pěnila, když jsem se prvně střetla s Ryuujim. Vedle strachu ve mně začalo kvasit něco dalšího - vztek. Touha po pomstě. Touha nakopat té věci tu její stínovou zadnici. Pocity vzteklého zvířete, které někdo tlačí do kouta a jemu se to vůbec, ale vůbec nelíbí.

Napřímila jsem shrbený hřbet. Berenika byla vyděšená a přesto vystoupila. Nenechám se zahanbit. "Rozkoš? Jen počkej, jakou rozkoš to způsobí nám, až ti nakopeme zadek!", vyštěkla jsem. Nebylo to pravé odhodlání bojovat a zvítězit, neviděla jsem pro nás žádnou naději, ale bylo mi to jedno. Říkala jsem si prostě, jestli mám jít, tak ne zadarmo.

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 5:19 pm

Její šlehnutí mě do obličeje, mě nijak nerozhodilo jelikož jsem byl zahleděn do jejích očí
''vypadáš jako má starší sestra když byla mladší''
pronesl jsem zahleděně
''dokonce... i ty oči''

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 5:20 pm

Doklopýtala jsem blíž k ní.
"Takové růže máš ráda, ano?" pevněji jsem stiskla nůž, který mi vjel do dlaně, původně připevněný koženým řemínkem na zápěstí.
"Taky mám něco, co ve mě vyvolává dokonalou extázi..." každým krokem blíž hlas Destiny uvnitř mě utichal.
Tak je to správně? Kapitán vstříc hrůzám?
Nicméně bolest hlavy tu pořád byla. Naštěstí snesitelná. A spolu s ní děsivý mráz běhající po zádech.
"Taky mám svoji... Sbírku zvadlých růží... A ne nadarmo jsem kapitánem této lodi. Je mi líto. Ale nemohu tě nechat udělat další krok." nůž jsem stiskla ještě pevněji. Snažila jsem se z mysli odstranit strach, který tam vkládala její přítomnost. Jednoduše jsem tu myšlenku uzamykala co nejdál to šlo a splétala okolo ní složitou hradbu.

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 5:23 pm

Vyhlídkově jsem si to kráčel po chodbě, až jsem přišel ke dveřím k jídelně.
Chytil jsem tedy kliku a otevřel dveře, ani jsem moc nevnímal, takže jsem vešel dovnitř, zavřel dveře a teprve pak jsem si všimnul, že jsou zde eM, kapitánka a Ryuji. Pak jsem tam viděl i něco, z čeho jsem opravdu nebyl dvakrát odvázaný.
Najednou mi cukla ruka a já si pomyslel to nejhorší.
Stíny! To je to, o čem eM mluvila?! Sakra, že jsem nezůstal v pokoji... Ne klid, to zvládneš... Hlavně klid.
Chvíli jsem mlčel a poté jsem se podíval na přítomné a ukázal jsem na to něco.
"A to je?"
Zeptal jsem se tlumeným hlasem.

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 5:29 pm

Právě když mě kapitánka překvapila dalším odvážným krokem vpřed a mé srdce najednou začalo bít mnohem lepší melodií, do dveří vstoupil Eserath. Narozdíl od nás ostatních vypadal nanejvýš... zaskočeně. Pohled do jeho téměř nerozrušené tváře a vůbec jeho příchod mi vyloudil na tváři úsměv. Uvnitř mě se rozlil příjemný pocit. Jednota. Posádka. Jeden za všechny a tak dále. Možná bych uvažovala i o tom, že máme přesilu, ale to už jsem nepotřebovala. I tak ve mně začala klíčit bláznivá radost z toho, že když nic jiného, trochu té bestii zatopíme pod kotlem. Možná to s ní nemáme jednoduché, ale to nebude mít ani ona s námi.

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 5:33 pm

(Budem reagovať postupne na každého jedného po druhom, ako ste sem napísali. Very Happy

)

S ďalším strašideľným zasmiatím som odpinkala M., odpovedajúc jej ihneď po skončení na jej skutočne odvážnu poznámku ohľadom rozkoše.
"Môžete si byť istí, že vy mi skutočne ublížiť nemôžete," oponovala som so širokým úsmevom na tvári. Následne moju pozornosť zaujal Ryuuji.
"Skutočne veľmi fascinujúca poznámka, nespomínam si na žiadnu z mojich obetí, ktorá by mi kedy povedala niečo podobné. Nemaj obavy, budem natoľko dobrá, že ti tvoju silnú túžbu stretnúť sa znova so sestrou pokojne splním tým, že vás dám znova dohromady na druhom svete!"

Než som sa stačila čo i len pohnúť, do miestnosti vtrhol Eserath, ktorému som však ani len štipku svojej pozornosti nevenovala. Skôr ma nadchli slová a kroky Bereniky, blížiac sa čoraz viac a viac ku mne. Nemohla som si odpustiť výsmech.
"Už to je nejaká doba, čo ma niekto podobným spôsobom pobavil," neodpustila som si.
"Zdá sa, že prišiel čas sa konečne predstaviť. Hoci nikomu z vás tento pojem pravdepodobne nič nepovie, stavím sa, že tuto "vzdelanej kapitánke" áno. Pri našom poslednom stretnutí som nemala dôvod klamať, to nie. Skutočne som čistokrvnou španielskou grófkou, ale momentálne sa pýšim inou hodnosťou, Knieža Nového Sveta," kládla som dôraz obzvlášť na posledné slová mojich rozsiahlych viet.

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 5:40 pm

"Ta hodnost je jen legenda," oči se mi na chvíli rozšířily překvapením.
"Není možné, aby byla skutečná..."
Po chvíli jsem si uvědomila, že co říkám, je hloupost.
Nádech, výdech...
"Připusťme tedy, že nás nechceš oklamat i teď... Co po nás chceš? Co chceš výměnou za bezpečí této lodi?"
Dobře jsem si uvědomovala, že to nepřijme.

"Na druhou stranu..." na tváři se mi usídlil sarkastický úsměv.
"Ty jsi možná Kníže Nového Světa a čistokrevná španělská grófka... Ale já jsem tu kapitán a Destiny je bytost, které nesaháš ani po kotníky."

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 5:42 pm

"Abych ti sdělila novinku", skočila jsem Berenice do řeči a promluvila na stínovou mrchu, čím dál tím víc uklidněná a připravená se bránit všemi dostupnými prostředky. Když se s námi takhle vybavovala, byla tu jistá naděje. "Na téhle lodi na původ kašleme. Jsme všichni jedni. A promiň, když ti tu poznámku o nemožnosti ublížení nebudu věřit. Jsem už holt taková. Arogantním mrchám s červenýma očima nedůvěřuju"

Na ta slova jsem spustila oči z jejího už méně děsivého obličeje a vpila se pohledem do vzduchu před sebou. Vzpomněla jsem si totiž na něco, co mě kdysi učili na kurzech meditace. Příběhy lidí, kteří zahnali děsivé démony prostě jen tím, že se nebáli. Peter Pan a jeho Happy thoughts. Harry Potter a bubák ve skříni. Usmála jsem se tomu příměru, vzpomněla jsem si, jak mi bylo, když jsem ty filmy sledovala spolu se svými přáteli. "Expecto Patronum", zamumlala jsem s úsměvem na tváři a zavřenýma očima.

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 5:43 pm

Na sebestředné chování toho něčeho jsem zareagoval téměř alergicky. Prsty se mi podivně zkřivily, ale já jsem si řekl, že musím zachovat klid.
Ostatní asi byli pěkně v loji, protože kapitánka moc dobře nevypadala, eM... Ta byly vyklepaná už jen z toho, když o tom včera mluvila a co udělá Ruiji, to je těžké říct.
No, takže to asi zbývalo na mě, nesměla poznat, že se bojím, protože to by byl konec. Když mě ignorovala, rozhodl jsem se pro to samé.
Hodil jsem vlasy a pomalu jsem přešel od dveří ke stolu. Když jsem procházel poblíž toho něčeho, neubránil jsem se úšklebku.
"Tse! Styď se, mám hezčí vlasy než ty."
Jakmile jsem otočil hlavu, ostatní mohli prvně vidět, jak se mé zelené oči proměnily v modré spolu se změnou panenky, a uvelebil jsem se v křesle. Hodil jsem nohu přes nohu a pomyslel na své oblíbené jídlo.
Ale nic se nestalo. Žádné jídlo. Znuděně jsem zívnul a otráveně jsem se podíval na ostatní.
"Nevíte, proč to nejde?"
Optal jsem se naštvaně.

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 5:48 pm

Eserathovo chování mě vytrhlo z blouznění. Přišlo mi to šílené. To jsme se tu všichni zbláznili? Najednou nic nedávalo smysl. Chtělo se mi smát, ale uvědomila jsem si, že i na to jsem příliš vyčerpaná, a tak jsem se jen nevěřícně dívala na to, jak šupináč klinká nohou a pohodlně se rozvaluje v křesle, jako by celé tohle představení bylo jen další seznamování se s dalším výstředním členem posádky. Myslela jsem na to, jak to ten stín přijme. Přišla si pro náš strach a my se mezitím chovali čím dál tím víc jako by nám to bylo jedno. Snad delirium mortis, jinak jsem si to nedovedla vysvětlit. Nebo to byla odvaha?

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 5:50 pm

Jen jsem se uchechtla.
Ironické... Ale zdá se, že někdo tu pořád dokáže snít.
"Destiny je rozrušená, ale jakmile se tady slečna grófka sbalí, jídelna bude zase fungovat," pokrčila jsem rameny.
"Jinak řečeno čím dříve jí... Ehmm... Ukážeme trny místo jejích milovaných růžích, tím dříve vše bude fungovat."
Což nedokážeme...

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 5:51 pm

Tentokrát boli reakcie všetkých skutočne veľmi prekvapivé. Z ničoho nič môj úsmev na tvári zmizol, pričom sa môj pohľad tak isto zmenil. Smerovala som ho od jedného človeka k druhému, uvedomujúc si tak závažnosť tejto situácie. Čo to má znamenať?!

"Che," pousmiala som sa po chvíli opakovane, kladúc si obe ruky na hlavu.
"Čo je to- Čo sa deje?," zmeravela som, nie veľmi prívetivo čoraz viac a viac zvyšujúc hlas.
"Ako je to vôbec- prečo sa nebojíte?!" vykríkla som mierne nahnevane, no zároveň i čiastočne zhrozene. Vysporiadanie sa s nečakanými situáciami bolo niečo, čo sa dá tak isto považovať za formu strachu, ktorý som ja narozdiel od ostatných kniežat cítiť schopná bola.

"To nejde, vy sa predsa musíte báť! Kniežatá pokoryli celý svet snov! Bez akýchkoľvek problémov likvidovali armády! Ako by ste sa vy, v tak malom počte v porovnaní s tým, s čím som sa v minulosti vysporiadala, mohli chovať tak ako sa chováte?! Ste snáď idi*ti?! Celá loď je pod mojou kontrolou, nemáte najmenšiu šancu na to, aby ste nás porazili!" oponovala som im všetkými možnými smermi, nechápavo hľadiac na nich.
"To proste nejde, tak prečo-?" snažila som sa si v hlave usporiadať myšlienky.

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 5:57 pm

Nad výlevem srdce oné pravděpodobně dívky, jsem na ni stočil pohled a pozvedl jsem obočí. Studoval jsem ji pomocí zraku detail po detailu. Celkem z ní šel respekt... A po chvíli mlčení a mhouření očí jsem jen suše konstatoval.
"Ehm... Už si skončila? Já bych se totiž chtěl najíst... Tak jestli by to nevadilo..."
Mile jsem se na ni usmál.
"Jo a ty konečky... Měl by sis to zastřihnout. Nebo alespoň... Vytrhat? Nevím, co s vlasy děláš, ale tohle by dál nešlo..."
Zakroutil jsem nevěřícně hlavou a začal si na stole do rytmu ťukat prsty.

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 5:59 pm

Okamžitě jsem v jejím hlase ucítila svou šanci.
Tak dobrá... Riskuji několik dní bezvědomí...
Bez vyslovení názvu techniky jsem se soustředila na její mysl a pomalu jsem se blížila ještě blíže k ní.
Zapomněla jsi, že růže mají trny.. Opakuji ti to pořád dokola. Poslední dvě věty zazněly pouze v její hlavě. Soustředila jsem se zároveň na co nejvyšší hlasitost myšlenek. Jakmile jsem dokončila proslov, pustila jsem se do druhé techniky. Kdyby to nezabralo, nemohla bych zřejmě nic udělat. Na dnešní den už mi zbývaly jen dvě techniky.
A teď jsem se předposlední rozhodla použít a pustila se do zaplétání jejích myšlenek. Vložila jsem do ní představu stínů obklopujících její tělo. Jinak řečeno přeměnila jsem v jejím vnímání stíny na lidi a naopak. Pokud se mi technika zdařila, viděla místo nás teď své stínové pomocníky. Udržet tu iluzi mě stálo veškerou mou sílu. Cítila jsem se dehydratovaná a na dlaních mi popraskala kůže. Na zem spadlo ale jen pár kapek krve. Nesměla jsem si jich ještě všímat.

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 6:03 pm

Čekala jsem bolest. Čekala jsem křik. Čekala jsem smrt a peklo, ale co jsem nečekala, byl doslova vyděšený stín. Valila jsem na to oči. Čím víc byla bestie vzteklá, tím rychleji se mým tělem šířila vlna euforie, radosti a šílenství. Začala jsem se bláznivě chechtat a poprvé po několika hodinách jsem se dokázala zhluboka nadechnout. "Já ti to říkala, že u nás si na rodokmeny nehrajeme. Možná jste pokořili celý svět. Ale Destiny je naše". Tu poslední část věty jsem pronesla tak samozřejmě a pravdivě jako že obloha bývá modrá a tráva zelená. Že by to tu měla mrcha pod kontrolou, mi rozhodně nepřipadalo. Neopouštěla mě ostražitost, nebyla jsem takový blázen, abych se k ní otáčela zády, přesto se mi ale vrátila víra, že tuhle válku můžeme vyhrát. Existuje-li nějaká bytost, která nás ohrožuje, vždy musí také zákonitě existovat způsob, jak ji porazit. To, že ho neznáme, ještě neznamená, že takový není. A už vůbec ne když to ta věc sama tvrdí...

Berenika se v tu chvíli pustila do útoku. Věřila jsem, že na to stačí, ale kdyby něco, byla jsem připravena rozžehnout všechna světla v místnosti, pálit po nich vší energií, která mi zbývala nebo se prostě jen smát, až bych se za břicho popadala. Na mysl mi v tu chvíli přišlo několik velice dobrých vtipů, kterým jsem se už dlouho nezasmála, tak jsem si je podržela v hlavě, kdyby jich bylo zapotřebí.

» Jídelna
» Jídelna a kavárna
» Přidaná místnost - jídelna