Kajuta M.

Po nejakej tej chvíli sa mi ukludnil tep aj dýchanie. Postavil som sa a podišiel k posteli, kde spala eM. Usmial som sa a sadol si na posteľ vedľa nej. Pohladil som ju po nohe."Dobre ráno..." povedal som potichy aj keď spala. Postavil som sa a dal si dole tričko, ktoré som položil na gauč. Potom som sa len znova otočil na eM. A pokračoval v ceste do spŕch a dúfal, že ma Insignia zavedie správne.

/presun/

Objavil som sa v strede miestnosti. Za mnou zostala priehľadná čierna diera, ktorá pekne vlnila vzduch. Sadol som si na gauč. Pozeral som sa na eM a okolo krku som mal biely uterák, s ktorým som si utieral hlavu. Pohľadom som prezeral čiernu dieru a potom znova eM. Cítil som sa odpočinuto aj napriek nočnej more.

/inak prídem až večer takže ma nečakaj../

Měla jsem té noci divný sen. Šlo v něm o nějakou bitku nebo hádku a ta byla ukončena, když se náš nováček pokusil všechny rozptýlit pomocí své schopnosti a ono to fungovalo. V té hádce šlo mimojiné i o to, že někdo shodil ze stěny všechny kovové předměty, které tam byly upevněny - nože, dýky, ozdoby a podobně. Petr se na ně jen podíval a začaly se zvedat ze země a vracet na svá místa? Nejprve jsem tak pomýšlela na telekinezi, ale jakmile se na jeho tělo přilepilo asi třicet magnetů - bůhví odkud se vzaly - napadla mě věc docela jiná. Když jsem se pak vzbudila, ten sen jsem si nepamatovala, jen tuhle část. To by mě zajímalo...

Dobré ráááno, protáhla jsem se zívnutím, když jsem se vzbudila, převalila na posteli a pohled mi padl na Petra, sedícího na gauči. Vypadal vcelku odpočatě, to bylo dobré znamení. Nechtělo se mi vůbec vstávat, tak jsem se ještě notnou chvíli jen převalovala po posteli a snažila se vybavit si svůj podivný sen. Chtělo by to snídani do postele, zkusila jsem si pomyslet. Nic. Nojono..., hudrala jsem. Insignia holt měla ve své štědrosti meze.

"Dobre ránko! Ako si sa vyspala? Môžem pre teba niečo urobiť?" povedal som a popritom som si ešte sušil hlavu uterákom. Potom ako som to dokončil, som sa obul. Rifle zastrčil do kanád a zaviazal ich do tri štvrtiny. Potom som sa postavil a dal na seba tričko. Veď jej tu nebudem pobehovať polonahý. Aj keď moja postava bola fajn...no predsa len. Usmial som sa na ňu a sadol si na posteľ vedľa nej. Pozeral som sa na ňu a čakal, čo povie..

Ani ne, usmála jsem se. Vidět jako první věc po ránu pěkného polonahého chlapa v mé kajutě, to docela postačilo.

Brhmm.... mně se vůbec nechce vstávat, zahučela jsem. Asi zbytek dne proválím v posteli. Jak se ti spalo? Šlo to aspoň trochu? zeptala jsem se starostlivě a posadila se na posteli. Začala jsem si prohrabovat a uhlazovat vlasy, musela jsem mít hroznou ránu.

"Tak nevstávaj. Budem sa o teba starať, tak ako ty o mňa včera. Ja no ani nie popravde, nebudem ti klamať. Ale celkom som si oddýchol." usmial som sa a zaklopkal kanadami o zem. Chytil som sa za rameno a druhou rukou som sa oprel o posteľ. Pozrel som sa na eM a usmial sa znova.

Tak to mě mrzí, zachmuřila jsem se a marně se snažila zpracovat rozcuchané vlasy. Vzdala jsem to a spustila ruce podél těla. Tak když to nešlo v noci, budeme muset prospat den, usmála jsem se pak a znovu si lehla. Ruce jsem si založila za hlavu a pohodlně se opřela do polštáře. Co ty tak normálně vůbec děláš, přes den?

"Jem, cvičím a spím." povedal som ručne stručne."Mne netreba spánok. Ale ty si kľudne pospi. Ja už aj tak pôjdem, už som ťa dosť zdržal. Ďakujem, že som tu mohol prespať. Čím sa ti odvďačím." usmial som sa a pohľadom som prešiel na strop.

Jo, jasně. Hrozně mě zdržuješ od vší té nudy tady. Vážně, radši už vypadni, protože já prostě nemůžu snést být s někým, s kým je mi fajn, a radši bych byla sama a neměla do čeho rýpnout, zamračila jsem se na něj. Nemusíš se mi ničím "odvděčovat", chtěla jsem ti jenom pomoct. Mrzí mě, že to nevyšlo, povzdechla jsem si. Nesnášela jsem, když jsem s něčím nemohla nic udělat.

Zvedla jsem se z postele a přešla do koupelny, abych se dala trochu do kupy. Navlhčeným kartáčem jsem přejela vlasy. Už jsem sahala po fénu, když jsem si všimla, že už jsou suché. Coool, zakřenila jsem se na sebe do zrcadla. Pak jsem sáhla po kartáčku na zuby. S pusou plnou pasty jsem zahuhlala skrz otevřené dveře Zajdem něco sníst? Nebo už ti lezu krkem a půjdeš se radši někam bavit o samotě?

"Tak nehovor je mi s tebou fajn. A ak chceš tak tu zostanem. Mám ťa rád.." povedal som, pomaly som prišiel som k nej a vzal ju do náručia."Dnes budem s tebou a budem ťa držať. Nepohneš sa a otestujeme moju novú schopnosť." poviem a vyplazím na ňu jazyk. Prižmúrim oči a s úsmevom ju sledujem.

Eh..., hekla jsem nechápavě, když mě zničehonic objal. Něco takového jsem nečekala. Srdce se mi rozbušilo jako divoké a cítila jsem, jak se zahřívám. Začaly mi hořet vlasy. Ježiši... easy... tohle je TAK nefér!, snažila jsem se ro rozdýchat. Jako by nestačilo, že na mě vždycky bylo všechno poznat. Teď to muselo být vidět ještě víc. Spálíš ho, uklidni se!, zoufale jsem se snažila nerozrušovat se, ale copak to šlo? C... co je to za schopnost? zeptala jsem se, abych se rozptýlila.

"Uvidíš.." poviem a trochu si ju hodím v náručí. Znova na ňu vyplazím jazyk a položil ju na zem."Ale najprv si pekne umy zuby.." povedal som a usmieval sa ako ju to rozhodilo. Bolo to také zlaté, ale dúfal som, že ma nespáli.

Jo, nojo, zahuhlala jsem, když jsem si uvědomila, že mám ještě pusu plnou zubní pasty. Uvolnila jsem se tedy z objetí, vyplivla zbytek pasty do umyvadla a vypláchla si pusu. Dovolíš? zazubila jsem se a zavřela mu na okamžik dveře od koupelny před nosem, abych se převlékla z pyžama, v němž jsem se začínala cítit nesvá. V koupelně jsem měla jen černé džíny a žluté tričko, obojí protkané třpytivými nehořlavými vlákny. Zdálo se, že Insignia už se prostě rozhodla nic neriskovat, všechno mé oblečení teď bude připravené na jakékoli moje výbuchy. Když jsem se do toho navlékla, vylezla jsem zase z koupelny. Tak ukaž, vybídla jsem Petra zvědavě a založila si ruce na prsou, abych se trochu chránila před svými rozbouřenými emocemi.

Zasmial som sa zobral ju do náručia."Pripravená?" poviem, usmejem sa a pomyslím si na jedáleň. Zrazu sme zmizli v čiernej diere, ktorá po nás zostala ešte nachvíľu. Bola priehľadná a pekne vlnila vzduch. Dúfal som, že jej nebude zle.

/presun/

Co to?, stihla jsem ještě heknout, když mě zase objal, ale pak mě něco vcuclo kamsi do tmy a kajuta zůstala prázdná.

(přesun)

Přepadla mě únava a nebylo mi moc dobře, po tom blbnutí v tréninkové místnosti, a tak jsem zamířila do kajuty. Věděla jsem, že Ella je v pořádku a že na ošetřovně stejně nic nezmůžu, a tak jsem si říkala, že se ostatně nic nestane, když se tam vydám, až mi bude líp. Vrtal mi hlavou ten Petr. Kam mohl zmizet? Měla jsem podivné tušení.

Bolavá hlava ale nedovolovala myšlenkám, aby se příliš rozvíjely. Plácla jsem sebou na postel, abych si oddechla. Ležet na těch měkkých matracích bylo tak příjemné... během pár minut jsem začala silně klimbat, a tak jsem ze sebe stáhla kalhoty a tričko, všechno jsem to hodila někam do nohou postele a hledáním pyžama jsem se nezdržovala. Rovnou jsem usnula.

Ellie? vzbudila jsem se s trhnutím, zpocená a zadýchaná. Nemohla jsem si vzpomenout, co se mi to zdálo, ale bylo to něco o ní, něco nedobrého. Zmateně jsem se vykopala z postele, navlékla se do trička a džínů a vyběhla z kajuty.

(přesun)

Uf, tohle je fakt docela náročná schopnost, vydechla jsem, když se mi plíce zase daly do práce po tom, co je ta černá díra zpresovala a protlačila bůhvíčím.

Hodila jsem pohledem ke krbu a ten vzplál. Totéž svíčka a lampa u postele a aromalampa stojící na dubovém psacím stole. Trocha útulnosti neuškodí. Sedla jsem si na postel. Pak jsem se položila a dívala se do stropu. Myšlenky se mi honily bůhvíkde.

Objavili sme sa v strede izby. Ale keďže ma emócie dosť rozhodili presun nebol taký dokonalý ako predtým. Skončil som na zemi. V celku ma to dosť prekvapilo, že sa mi nejako nepodaril presun. Pozrel sa na eM a trochu sa pousmial aj keď smutne. Nejako mi myšlienky zobrali chuť povedať niečo.
Len som sa postavil a sadol si na gauč. Zobliekol si tričko, kabát, kanady. Uložil to pod gauč a zostal dosť onemený. Nevedel som, čo mám robiť.

Hele, uchechtla jsem se, když mě napadlo, jak bych mohla Petra rozveselit. V leže jsem se soustředila na to, abych zvýšila svou vnitřní tělesnou teplotu, ale neproměnila se úplně. Když to ve mně začalo dost hořet, prudce jsem vydechla a z úst se mi vyvalil sloupec ohně, který dosáhnul až ke stropu a pak zmizel. Zakašlala jsem, napůl smíchy,napůl prostě tím, že mě škrábalo v krku. Pak jsem se ale začala klepat. Ajaj..., pomyslela jsem si a vší silou se snažila to zarazit. To docela zabralo, nevybuchla jsem, jen jsem se na vteřinku rozsvítila jako žárovka, jak mi oheň prosvítal skrz kůži. Znovu jsem zakašlala a prohrábla si vlasy. To mě baví, uculila jsem se.

Pousmial som sa, no nebolo to ono. Myšlienky som mal niekde inde. No len ma zaťažovali. Začal sa mi rozmazávať obraz ale nedal to na sebe vedieť. Len som nastavil ruku pred seba a pozrel na ňu. Bolesť a menšia nevoľnosť."eM..j-ja. Dob-..." zabublem, začal som sa triasť a postavím sa. Práve vtedy sa mi zamotala hlava, ktovie od čoho to bolo. Tresol som zo sebou o zem a odpadol.

Petře, vyhrkla jsem, když jsem viděla, jak se kácí k zemi. Okamžitě jsem se vymrštila z postele a přidřepla si k němu. Pohladila jsem ho po vlasech. Petře..., snažila jsem se ho probudit. Rozhlédla jsem se po místnosti. Přemýšlela jsem, co teď. Na ošetřovnu ho nedostanu, na to je moc těžký. Že bych v tuhle hodinu sehnala někoho, kdo mi pomůže, o tom jsem silně pochybovala a navíc jsem ho nemohla nechat samotného. Vzala jsem ho tedy za ruce a popotáhla ho k posteli. S vynaložením veškerého úsilí jsem ho do ní dostala a uložila. Sedla jsem si k němu a starostlivě mu přiložila ruku na čelo. Vypadal docela klidně, jako když spí. Povzdychla jsem si. Dlouhou dobu jsem ho pak netrpělivě sledovala a snažila se z jeho výrazu uhodnout, co se v něm děje. Měla jsem o něj obrovský strach, ale zase na druhou stranu mi něco říkalo, že není v bezprostředním nebezpečí a že se z toho probere. Každopádně jsem se od něj nedokázala hnout. Za nějakou tu chvíli mi začala padat hlava. Nakonec jsem se svezla na zem vedle postele, ruce jsem měla opřené o postel a na nich položenou hlavu. Tak jsem usnula.

Roztvoril som oči. Bol vyčerpaný a tep, dýchanie som mal na maxime. Chvíľu mi to trvalo kým som si uvedomil, čo sa stalo. Všimol som si eM, priskočil som k nej a vždy sedel na jej posteli. Snažil som sa ju dostať do postele, no bol som vyčerpaný. Takže ako som ju už zdvihol tak ma privalila. Cítil som sa nesmierne slabo. Zafunel som a dostal ju zo seba a položil na posteľ. Pod hlavu som jej dal vankúš a prikryl ju dekou. Postavil som sa a boleli ma ľavé rebrá, hneď som sa ich chytil. Potom som zase niekde zmizol.

/presun/

Objavil som sa v strede kajuty. Všimol som si, že eM stále spí. Usmial som sa a na nočný stolík jej položil raňajky, ktoré obsahovali palacinky s čokoladovou polevou, šľahačkou a jahodami. Vedľa palaciniek bol 100% pomarančový džús a príbor. Pohladkal som ju po tvári a sadol si vedľa nej a čakal kým sa zobudí.

Stála jsem na okraji ohromné kruhovité propasti. Točily se v ní divoké barevné víry. Něco mi říkalo, že odtud nevede jiná cesta než skrz ně. Vůbec se mi to ale nelíbilo. Dlouho jsem tam stála a rozmýšlela a nakonec mi nezbylo, než se tomu podvolit. Skočila jsem. Víry mě uchvátily a dlouhou dobu mě táhly doprostřed, než mě nakonec pohltily. Mým tělem projela vlna podivného zabrnění. Náhle jsem už neměla tělo, jen jsem jako jakési vědomí visela přímo nad víry. Byla jsem mrtvá.

Mrm... zamručela jsem do polštáře a zavrtěla se pod dekou. Uvědomila jsem si, že jsem vzhůru. A uvědomila jsem si, že jsem v posteli, což nedávalo smysl, protože pokud jsem si dobře vzpomínala, usnula jsem na zemi. Otřevřela jsem oči. Nade mnou seděl Petr. Ospale jsem se usmála a promnula si obličej. No na mě musí být pohled... Dobré -zív- ráno, posadila jsem se, z čehož se mi trochu zamotala hlava, ale hned to zase bylo dobré. Cos to prosímtě v noci vyváděl?