Kajuta Lei

Jakmile otevřete dveře od kajuty, oslní vás úžasná optimistická atmosféra, které koluje kolem. Ano, taková je kajuta Lei. Plně vystihuje její povahu.
Zdi jsou na obou stranách kajuty jsou nabarveny především teplými letními barvami, které jen zlepšují náladu, každé ráno, když má Lea špatnou náladu, uchýlí se sem a svět jí hned přijde veselejší.
Kajuta je vybavené vcelku skromně, uprostřed pokoje ční nevelká postel s modrým povlečením, dále jsou v místnosti několik skříní, ve kterých by správně měli být naskládány jen kopečky oblečení, ale ne. V téhle kajutě slovo "pořádek" moc neexistuje, ne, spíš se nerespektuje!
Oblečení je častokrát rozházené v pokoji, nebo jen pod postelí, či narvné ve skříni, aby to aspoň na první pohled vypadalo čistě. Když zabloudíme pohledem dále, uvidíme noční stolek, u stěny přitisknutý velký stůl s rozházenými tužkami po stole, spoustu poliček, na kterých jsou nejrůznější blbosti, kterým Lea říká sbírka "zážitků", dává tam věci, které jí připomínají jakoukoliv vzpomínku, byť naprosto nezáživnou.
Dalo by se říct, že pokoj působí hlavně útulně.
Celému pokoj dominuje nevelké okno, s kterým vidí Lea ven, častokrát se kochá výhledem, protože nikdy neví, kam je vzducholoď zanese.

Lea si svou kajutu zamilovala na první pohled, jako kdyby byla stvořená jen pro ni, je to jakési její útočiště, něco, kde je jen její soukromí.
I přesto, jaký je tu nepořádek, řídí se heslem, že Génius ví, kam má své věci dát!
Někdy si tu i uklidí, ale jí prostě přijde, že kdyby to bylo všechno uklizené, už by to nebyla její kajuta.

Bleskově jsem vyhledala svou kajutu a otevřela dveře, musela jsem se při pohledu na setmělý pokoj pousmát, převlékla jsem se, rychle udělala na večer tu každodenní rutinu a pak zapadla do postele a měkkých polštářků, jak já se na spánek těšila. A že jsem unavená byla. "Brou noc.." Broukla jsem si pro sbe, pousmála jsem se, zavřela oči a nechala se usnášet sladký spánkem.

Vstala jsem a protáhla se, celkem slušně jsem si zdřímla, to jsem uznat musela, ale aspoň budu mít dobrou náladu. Vstala jsem a trochu se zorientovala.
Nějak jsem se potom zkulturnila, udělala ty stereotypní věci po probuzení, abych se zase zařadila do chodu a mohla normálně fungovat. Pousmála jsem se, pro dnešek jsem sluchátka nechala tady, chtěla jsem si jít trochu zaběhat a to by mi přitom docela dost překážely.
Taky jsem se podle toho oblékla, volné šedé tepláky, modrá mikina s neonově zeleným nápisem uprostřed a botasky, které jsem ukořistila ze skříně.
Naposledy jsem se rozhlédla po pokoji, než zavřela dveře a vydala se vstříc dalšímu dni, no spíše večeru, na palubě.

Dorazila jsem do kajuty, jak jsem tuhle místnost milovala, byla mým útočištěm. Zahrabala jsem ve skříni a našla pohodlné pyžamo, které jsem hned na sebe hodila, rozčesala si už skoro suché vlasy, ještě chvíli tak pozorovala z okna venek, než jsem se rozhodla zapadnout do postele, kde jsem se hodlala poddat ničím nerušenému spánku, a taky, že se mi to povedlo, do pár minut jsem nevěděla o světě a spala jak dřevo.

Probudila jsem se, jako každé ráno jsem se musela ujistit, kde se nacházím, přeci jen, stále to byl nezvyk. Pousmála jsem se a vstala. V menší koupelně jsem aspoň ze sebe trochu stvořila normální lidskou bytost a převlékla se. Ještě jsem přes sebe stačila přetáhnout šedivou mikinu, nahodit černé kraťasy a pak už jsem z kajuty vyšla, dnešní ráno nezačalo špatně, tak proč toho nevyužít. Přemýšlela jsem, kam jít dřív, ale žaludek to vyřešil za mě, směr byl jasný, jídelna a já tušila, že i kdybych se ztratila, Destiny mě dovede správně.
(Přesun.)

Dorazila jsem do kajuty, původně jsem měla v plánu se tady na chviličku porozhlédnout, ale měla jsem namířeno někam jinam. No nakonec jsem tady hledanou věc nenašla, ne, ani v tomhle chaosu prostě basketbalovej míč nebyl, jen jsem si povzdechla, podívala se z okna a pousmála se, zase tam svítily hvězdy.
Přejela jsem prsty po poličce zážitků a pak už se z pokoje vypařila.
(Přesun.)

Vešla jsem do své Kajuty, převlékla se do pyžama a byla jsem kompletně vyčerpaná, ale spokojená, že jsem si zase zahrála.
Usmála jsem se a po zádech spadla do postele, založila jsem si ruce za hlavou a spokojeně sledovala strop. Pomalu, ale jistě se mi začali klížit víčka, únava na mě přišla do pár vteřin a já usnula, poklidným spánkem.

Probudila jsem se, tak nějak mi bylo putna, že je vcelku pozdě na to, abych někam lezla, já potřebovala prošmejdit každý koutek.
Pousmála jsem se a vstala, protáhla jsem si ztuhlé a rozležené svalstvo a pak se převlékla, nějak jsem svůj vzhled neřešila, prostě jsem na sebe natáhla nějaké tepláky a černé tričko s křiklavým žlutě zářícím nápisem Damn! Kolem krku jsem si dala sluchátka a strčila Mp4 do kapsy. Pak jsem konečně mohla vyrazit ven a mé kroky byly jako pokaždé stejné, mířila jsem se najíst!
(Přesun.)

Dorazila jsem do své kajuty, jako vždy jsem se musela usmát, jak mi tohle mé místečko dokázalo vždy vykouzlit úsměv na tváři. Už jsem měla vytyčenou cestičku, skrz kterou jsem se mohla dostat bezpečně k posteli a nehrozil žádný krkolomný pád vpřed. Sedla jsem si na posel a převlékla se do pyžama, rozčesala si ještě mokré vlasy, chvilku je nechala uschnout, než jsem zhasla světla a lehla si. Zabořila jsem hlavu do polštáře a po chvilce bylo v kajutě slyšet jen pravidelné oddechování, ano spala jsem tvrdě jako dřevo.
V tuhle chvíli by mě asi ani zemetřesení neprobudilo, tím jsem si byla jistá.

Probudila jsem se, tak jako každé ráno, nadzvedla jsem se, protože ležet na břichu s obitisknutým polštářem na tváři není zrovna hezká poloha, jenže k mému překvapení zmizel jak polštář, tak postel.
Já snad levituju?! Blboost!
Jo, tak jsem teda vstala, rozhodla jsem se ignorovat fakt, že se má postel zjevně stala neviditelnou a udělala krok vpřed. Ejhle, tam už postel nebyla a po celé kajutě se rozlehlo hlaisté. Prásk!
Válela jsem se mezi všemi věci na podlaze a nadávala na všechno, co jsem viděla. "Ksoo.." Zamumlala jsem.
No tohle ráno už nemůže začít lépe!
Zamířila jsem do koupelny se trochu probrat, no ani ranní hygiena prostě moc nepomohla k mému probuzení!
Přehodila jsem si na nohy černé triřčtvrťáky a modré tričko s dalším opravdu moc výstižným nápisem. Kaboom! uprostřed. Já tyhle volná trička milovala. Nakonec jsem jen přes sebe hodila černou mikinu a nechala ji rozepnutou. Skočila jsem do tenisek, stáhla vlasy do culíku, pro dnešek jsem sluchátka nechala tady, rozhodla jsem se totiž udělat něco s tou svojí schopností! Protože, když už mi zmizí postel, to už je vážně krizovka!
Utáhla jsem si tkaničky, znovu si promnula oči a pak už se z kajuty vypařila. Dostala jsem totiž hlad!
(Přesun.)

Zapadla jsem do své kajuty a rozsvítila světlo. K mé úlevě bylo všechno opět krásně viditelné včetně mé postele. Sundala jsem si mikinu, položila bloček na noční stolek, převlékla se, do sprchy jsem měla v plánu jít až ráno. Pousmála jsem se, zhasla svělto a zapadla do postele. Během pěti minut jsem zaspala.

Probrala jsem se, rozlepila oči a zamžourala na budík.
Když jsem zjistila, kolik hodin jsem prospala, vyletěla jsem z postele takovou rychlostí, že by se ani Schumacher nemusel stydět. Vstala jsem, div se nepřizabila o skříň a naházela na sebe oblečení, co bylo po ruce. Bílé tričko, šedé tepláky, černou mikinu a ještě si rozčesala vlasy. Stejně jsem letěla do sprchy, se trochu probrat, tak nač se nějak parádit? Zbytečná ztráta času.
Zakřenila jsem se, ještě cestou popadla sluchátka a pak už se z příjemně vyhřáté kajuty vypařila.
(Přesun.)

S pobrukováním textu jedné skvělé písničky, která mě doprovázela celou cestu sem, jsem zapadla do kajuty. Tady už jsem si jí nemusela přehrávat jen v hlavě, byla to přece moje kajuta.
"Give me a reason to stay here" Pousmála jsem se a sundala si mikinu, která přistála kdesi na opěrátku židle. Stejně tak pod stolem skončily i tenisky, no zpívat jsem si nepřestala.
"Cause i don´t wanna live in fear" Pobrukovala jsem si dál, zatímco jsem si rozpustila vlasy a pochodovala po kajutě sem a tam, hledala jsem pyžamo. Sluchátka jsem zavěsila na háček a spokojeně se pousmála.
"I can´t stop the rain" Konečně jsem ono hledané pyžamo našla a převlékla jsem se.
"But I can stop the tears" Jakmile jsem byla převlečená, do oka mi padl můj bloček se schopností, co jsem si včera našla v knihovně. Vzala jsem ho do ruky a spolu s ním zapadla do postele.
"Oh i can´t fight the fire" Dál jsem si potichoučku zpívala a otevírala bloček, no víčka se mi zavírala..
"But I can fight the fear.." Nestačila jsem slova písničky ani pořádně doříct a ukolébala mě k sladkému a nerušenému spánku.

Destiny ma viedla ale nedoviedla ma pred moju kajutu ale pred kajutu niekoho iného. Lea? Hm... to je to dievča... počkať to však som sa sústredil...no je pravda že som sa na chvíľu prestal sústrediť povzdychol som si a zaklopal na dvere. Potom som sa pleskol do čela a začal som panikáriť. Čo ti to napadlo? Zase potrebuješ na niekoho koktať? Potom si už naozaj o tebe pomyslí že ti chýba niekoľko koliesok v hlave... kritizoval som sám seba. Chcel som odísť ale moje nohy sa ani nepohli. Sakra... rýchlo utekaj. Nohy akoby mali svoj vlastný rozum.

Prudce jsem se posadila a porozhlédla se po svojí kajutě. Klid Leo, žádní mimozemští piráti tu nejsou, byl to jen sen. Plácla jsem sbou zpátky na postel, značně probraná, ale docela jsem si oddechla, ten sen byl až moc realistický a moje fantazie až příliš bujná. Pousmála jsem se a pohled přetočila na okno. Jak dlouho jsem spala? To se asi na Destiny odhadnout vážně nedá. S touhle myšlenkou jsem vstala, v umyvadle poblíž jsem udělala základní ranní hygienu a pak se protáhla.
Převlékla jsem se do něčeho pohodlnějšího, ne že by pyžamo s kachničkama nebylo, ale dobře, vyrostla jsem z dětských let. Aspoń trochu. Zakřenila jsem se, ještě kolem krku nasadila sluchátka a měla v úmyslu vyjít z kajuty ven, taky, že jsem tak udělala.
Prudce jsem otevřela dveře a jen tak-tak je zastavila předtím, aby nezasáhly zamyšleného Shimona. Prohlédla jsem si ho a zatvářila se překvapeně.
"Neudělala jsem ti nic?! Promiń, vůbec jsem nevěděla, že tu stojíš, klepal jsi?" Zeptala jsem se. No jasně, že klepal, to by tu takhle nestál, jen ty musíš spát jako poleno, že přeslechneš i tajfun. Nechala jsem myšlenku, myšlenkou a dál si ho starostlivě prohlížela.
"Asi jsem to přeslechla, to se mi stává často, a hmm, čekáš tu moc dlouho? Omlouvám se jeslti ano, vážně jsem to neslyšela.." Začala jsem se ho trošku rychleji ptát na otázky, které se mi míhaly hlavou. A pak se trošku uklidnila.
"Umm, jsi v pořádku? A navíc, co.. co tu děláš? Pokud jsi hledal svojí kajutu a nenašel, nic si z toho nedělej! Destiny si střílí z každého.." Podotkla jsem a usmála se. Opřela se o rám dveří a promnula si ještě ospalé oči.

Keď vybehla namiesto očí som mal dve pingpongové loptičky. Ja som klopal? Vážne som klopal...Ale prečo som vlastne klopal. A...ahoj... no... já.... ehm...nie zase som sa zakoktal a nevedel čo povedať. No... ja... s...som vlastne.. červenal som sa viac a viac. Ksó... načo som klopal? N...no... a...... no ehm... a....ako sa...m... máš.. H..hej to som sa ťa chcel opýtať. nervózne som sa pousmial Na výhovorky vážne nie si...

Prostě jsem se musela tak mile usmívat, bylo zajímavé ho pozorovat, asi byl dost nervózní.
"No, ono fakt se omlouvám, jaksi jsem před chvílí vstávala, tak pokud si čekal.." Dodala jsem ještě, musím se naučit mít lehké spaní.
"Noo, jako každý den, skvěle.." Podotkla jsem a pousmála se. "Umm, a vážně jsi nic nepotřeboval? A jseš si jistý, že jsem tě těmi dveřmi nepraštila? Nevypadáš dobře" Prohlédla jsem si ho zkoumavě, nějak mi nedocházel důvod jeho červenání, ale to jsem prostě byla já. Věčně nechápavá.
"Jak to tak vidím, ty jsi svou kajutu ještě nenašel, že?" Zeptala jsem si a jen si povzdechla. "Jsi nepoučitelný.." Podotkla jsem a musela se usmát.
"Noo, zrovna jsem měla namířeno se projít nebo aspoň nesedět v kajutě celý den, ale jestli chceš, ráda bych tě pozvala dál, ale noo.." Rychle jsem mrkla do kajuty a pak prudce zavřela dveře. Ten nepořádek vidět nemusel, no snad si ho ani nevšiml!
Kso, když už někoho pozveš, tak si nejdřív ukliď! Vždyť to vypadá jak po náletu celého komanda Snažila jsm mse to aspoň zamaskovat úsměvem.

No.. ja.. ehm.. som kajutu ani nehľadal... na vankúšoch v sále sa mi spalo celkom fajne... poškrabal som sa na hlave a ustúpil jej lebo som pochopil že jej zavadziam. No.. t...tak prepáč asi ťa zdržujem..

"Říkám nepoučitelný.." Pousmála jsem se. A pak jen zavrtěla hlavou.
"Ne, nezdržuješ mě, právěže vůbec ne, jen nooo, tak nějak nechce se mi tu stát, nechceš se někam mrknout? A umm.. Teď mě tak napadáá.." Zamyslela jsem se. "Jo, potkal jsi někoho nového na Destiny? A taky spíš, už no, zahraješ mi zase někdy nebo no, stále jsi si asi ještě nezvykl na to hrát před ostatními, že?" Zeptala jsem se a jako obvykle se do toho zamotala. V hlavě mi to znělo líp.

N...neviem... či to je dobrý nápad Ešte by som jej urobil hanbu niekde... pokrútil som hlavou nad jej ponukou a chvíľu som musel premýšľať nad tým čo sa ma pýta. N..nie nezvykol..asi nie..no Stále hovorí zrozumiteľnejšie ako ja.... No.. nie...asi nie... Prečo sa opakujem?... ani sám nevedel na akú otázku bola ktorá odpoveď.

"Umm, proč ne?" Zeptala jsem se mile a pousmála se. Ne, doopravdy mi připadal takový, no roztomilý.
Natáhla jsem k němu ruku a odhrnula mu vlasy z čela. "Hai, tak je to lepší.." Pousmála jsm se, ani nevím, proč jsem to udělala, noo mísot thoo, abych se omlouvala, jako obvykle jsem to zakecala.
"Umm, máš tedy nějaký nápad?" Zeptala jsem se ho, když už je tady, tak aspoň nemusím vyhledávat jinou společnost, protože samotu moc ráda nemám.

Keď sa ho dotkla tak vyzeral ako by mal čo chvíľu odpadnúť a zároveň bol červený ako paradajka. Iba zvesil hlavu a každá jeho ruka ukázala na iný smer vyzeral ako by panikáril no bolo aj tomu tak. Nakoniec zo seba dostal K...kam chceš... ty.. pokrčil ramenami lebo okrem tanečnej sály, jedálne a paluby nikde inde nebol a nezdalo sa mu že by o niečo prišiel.

Musela jsem se jeho chování upřímně zasmát, vypadal tak zmateně!
"Noo, tak to vezmeme vylučovací metodou.." Pousmála jsem se. "Nechci dělat rozhodnutí jen já.." Dodala jsem tvrdohlavě, jo někdy to se mnou bylo těžký.
"Jídelna, hmm, pokud máš hlad, tak můžeme tam" Podotkla jsem, i když já moc hladová nebyla.
"Pak paluba, výhled je tam vážně nádhenej, a to už jsi viděl a neboo taneční sál, hmm, tam jsem nikdy nebyla, možná by nebylo na škodu se tam podívat!" Podotkla jsem.
"Tak co? Taneční sál nebo paluba no i ta jídelna?" Zeptala jsem se hned potom a čekala na jeho reakci. Nebo taky na palubu to můžeme vzít potom no to na všechny místa. Kso, Leo jsi po vstávání šíleně aktivní. No, až později jsem si uvědomila, že jsem mu to rozhodávní nijak neulehčila.

T...tanečná sála? opýtal sa nesmelo. Samozrejme že chcela ísť inam mal si povedať tú možnosť ktorá sa jej najviac páčila a nie tá čo sa páčila tebe... nervózne som podvihol hlavu a pozrel sa na ňu.

Čekala jsem na jeho odpověď a pak se pousmála.
"Taneční sál? Umm, proč ne!" Dodala jsem, myslela jsem to upřímně, tohle místo jsem ještě nenavštívila, bude to příjemná změna.
"Ale noo, radši půjdu za tebou, ještě jsem tam nebyla.." Taky, co bych tam dělala, na klavír umím tak skákal pes přes oves.
"Fajn, veď mě.." Podotkla jsem. Noo, snad si z náš Destiny nevystřelí a nezabloudíme u prvních dveří.