Kajuta Qui

kajuta je v kulaté místnosti s jedním kulatým oknem, přímo pod ním je dvoulůžková postel, která je ve stylu královské postele a kývá se ze strany na stranu jako kolébka. Celý pokoj je v bílo fialové barvě, nábytek i doplňky jsou nádherně sladěny. Ve skříních je oblečení, které Qiu ráda nosí a jsou v jejích oblíbených barvách (růžová, fialová, černá, bílá, béžová, hnědá.) ve velké skříni vedle dveřích jsou společenské šaty.

šli jsme uličkou a já koukala na jména na dveřích a až ty úplně poslední byly s jmenovkou Qiu.
"tady jsou." usmála jsem se a otevřela dveře a vešla dovnitř, byla prostorná a útulná
"páni."

No.. vidíš že si ju našla aj keď sa tu nevyznáš... zastavil som sa vo dverách a oprel som sa o zárubňu. Si skutočne úžasná....Ehm.. teda tá kajuta...

"Co?" otočila jsem s úsměvem, ale pak mě zaujala obrovská bílá skříň otevřela jsem ji a podívala se dovnitř, byli v ní šaty všeho druhu většinou v barvě kterou mám ráda, nebo nejčastěji nosím a oblečení stejného stylu.
"to je neuvěřitelný." jiskřilo mi v očích nadšení až pak jsem se prostě rozeběhla a hupsla do obrovské postele, která se začala kývat ze strany na stranu jako kolébka.
"To je až neskutečný." usmála jsem se a postavila jsem se
"Proč tu vůbec jsme?" podívala jsem se na Shimonu

Sme tu lebo sme šli spať a snívame... tuším sa voláme Snílkovia alebo tak dajako... uviazli sme medzi realitou a snami....Každý vraj má nejaké schopnosti vďaka ktorým sme výnimoční ale ani ja neviem prečo sme vlastne tu? Máme tu nejaké poslanie alebo len tak sa tu zabaviť?... vážne neviem toto by som sa mal opýtať kapitánky... povedal som zamyslene a až teraz sa mi začali hrnúť otázky Ale jedno viem že mi je tu lepšie ako na zemi... takže to až tak neriešim... Aj keď by ma to zaujímalo prečo sme tu...

"máš pravdu je to tu naprosto úžasné. Takže jsme snílci." roztáhla jsem závěs, aby sem šli záře hvězd.
"Tak najdeme kapitánku? Když nevím co se děje, tak jsem trochu nejistá." a dojdu k němu

No to by sme mohli... keď sa k nemu začala približovať a prešla určitú hranicu začal pomaly ustupovať. Ale netuším kde ju zoženieme...

došla jsem k němu a vyšli z pokoje a zavřeli za sebou. Pak jsem se naněj otočila,
"říkal si mi že když si to budeme přát tak nás Destiny povede ne?" mrkla jsem na něj

No... no to je pravda ale myslíš že to funguje aj na hľadanie ľudí? zneistel som aj kvôli tomu že brala moje slová vážne. Ale skúsiť to môžeme no.... zamyslel som sa.

"tak to zkusíme." zavřela jsem oči a myslela na kapitánku i když jsem nevěděla jak vypadá a kde je Zaveď nás za ní...

No dobre no... tak nás budeš viesť ty... ustúpil som jej nech ide prvá.

"tak to zkusíme." vyšla jsem uličkou zpět na palubu (přesun)

Iba som si dal ruky do vrecka a šiel ticho za ňou. (Presun)