Paluba

First topic message reminder :

Paluba a snad nejčarovnější část lodi. Pokud sem zavítáte z podpalubí, přivítá vás letmý vánek a neopakovatelné panorama. Boky lodi jsou opatřeny vysokým dřevěným zábradlím, ale ani to neznamená, že by mohl někdo nechtěně přepadnout. Proto se mějte návštěvníci na pozoru! Příď je o něco menší a je zde pár laviček, které slouží především k relaxaci při sledování vesmírné krajiny. Je zde i pár sudů a smotaných lan. Záď je však mnohem větší a zábradlí zde ještě vyšší. Je zde další vchod do podpalubí a několik menších stěžňů, které jsou opatřeny lany vytvářející spletité pavučiny. Pokud je někdo tak odvážný, může sem vyšplhat a zjistit, že odtud má pohled na vesmír úplně jiný rozměr. Je zde však i plno kladek, které se neustále houpou a můžou někoho zranit, proto se toto nedoporučuje.

Přes noc je na palubě chladno a může se objevit i slabounký opar vycházející z úst. Avšak při svítání či západu slunce je paluba nejkouzelnější. Sluneční paprsky doslova hrají barvami a červánky zabloudí i na palubu. Naopak ráno se zde líně plazí mlha.

"Máme rovnaké mená to je ale náhoda."Poveda som,odtiahol som ruku a usmial sa.Ruky som si dal do vreciek."Tak pochádzam z 21.storočia z malého mesta na Slovensku."Povedal som.

"Ahá...tak to je fajn, že nie si niekde zo stredoveku." usmial som sa a začal znova sledovať oblohu. Asi je čas odísť..Čím skôr, tým lepšie. Nemôžu si dovoliť aby som ich zaťažovať svojou spoločnosťou.. pomyslím si a stále sledujem oblohu.

"Odkiaľ pochádzaš ty?"spýtal som sa ho,vydel som že je nejaký nesvoj ."Počuj zdá sa mi že si spomínal nejaké špeciálne schopnosti."Dosť ma to zaujímalo."KAždý kto sa ocitne na tejto lodi nejaké získa?"Spýtal som sa ho.Bol som dosť zvedavý.

"Ja...no z Ruska." poviem a potom ma zarazil ďalšou otázkou. Moja nová schopnosť bola dosť iná."No jasné...tu napríklad eM je elemental ohňa. A keď už sa tak bavíme o schopnostiach. Ja vás opúšťam, určite sa ešte stretneme. Majte sa!" povedal som a zakýval im. Potom som rýchlo zmizol preč. Bolo v celku dosť vidieť, že niečo skrývam ale bolo mi to jedno. Chcel som rýchlo újsť.

/presun/

"Z Ruska vravíš tak to je zaujímavé."povedal som,usmial som sa a pozrel sa na eM ."Elementál Ohňa tak tomu nerozumiem,mohli by ste mi to ukázať?"spýtal som sa je a videl ako Pietrovič odchádza no skor ako som stihol mu aspoň zamávať bol preč.Znova som sa pozrel na eM a čakal čo urobí,bol som zvedavý.

Zamávala jsem Petrovi, trochu roztržitě, protože odešel dost narychlo. Kam pořád tak spěchá? Kdyby to bylo na mě, nechala bych si ho tu už napořád... Otočila jsem se na nováčka, když jsem uslyšela cosi o ukázce. No, poslyš dneska radši ne. Ono to teď není úplně nejbezpečnější..., uvažovala jsem, jak to vysvětlit. Elementál, to znamená bytost, která je spojená s určitým elementem. Tedy s vzduchem, vodou, ohněm nebo zemí. Já mám třeba ten oheň. V praxi to znamená, že ho dokážu ovládat, třeba s ním hýbat nebo ho jen pomocí myšlenek vytvářet, ale má to svoje nevýhody, třeba tu, že občas se mi to trochu vymkne z rukou a nedá se to ovládat. Ty schopnosti začínají většinou něčím menším, nenápadným, já třeba na začátku uměla jen pohnout plamínkem svíčky. Ale postupem času se to vyvíjí a roste a sílí a většinou ani nevíš, co všechno to s tebou ještě může provést..., odmlčela jsem se a pak jsem pokračovala. Včera v noci jsem se tak nějak... sama proměnila v oheň, vysvětlovala jsem trochu zaraženě, protože jsem stále ještě byla v šoku a navíc takhle nahlas to znělo úplně šíleně. Musela jsem se tomu uchechtnout. Taky mi často sama od sebe vyletí teplota, myslím, že teď už ani nevylítává, jen je trvale vyšší, než je obvyklé. Takže se musím pořád kontrolovat, protože ani vlastně nevím, jak moc je vysoká a nechci někoho ožehnout nebo tak... Zbrzdila jsem. Zdálo se mi, že toho na něj chrlím už nějak moc.

No, jestli mě omluvíš, potřebuju si trochu protáhnout nohy, prohlásila jsem a zvedla se ze země, když mě zničehonic začalo zase polévat divné horko. Cokoli budeš potřebovat, snaž se prostě jen myslet na to a Insignia tě sama dovede. Máme vynikající jídelnu, je tu úžasná knihovna, tréninková místnost a překrásný park. Samozřejmě taky každý snílek má vlastní kajutu, myslím, že až najdeš tu svou, budeš tu jako doma, mrkla jsem na něj a snažila se stát co nejdál, kdyby náhodou. Určitě se brzo zase potkáme. Tak zatím, mávla jsem na pozdrav a zanořila se do podpalubí.

(přesun)

"Myslím že tomu rozumiem ovládaš oheň."povedal som a zamyslel som sa.Aké asi budú moje schopnosti.videl som že sa necíti najlepšie"Tak ja vás nebudem ďalej obťažovať,zatiaľ sa majte."povedal som a ona na to odišla."Tak čo budem teraz robiť keď už ma tu takto nechali.Asi sa poobzerám po lodi."Povedal som a odišiel do podpalubia.Vošiel som cez dvere a šiel po chodbe.Rozmýšĺal som kam by som mohol ísť.Šiel som ďalej chodbou keď som zrazu uvidel trénovaciu miestnosť.Chvýľu som pred ňou stál no po chvýli som vošiel dnu.

Vystoupala jsem na palubu a po dlouhé době mě přivítalo ovanutí tváře čerstvým vzduchem. Přemýšlela jsem, jaké by to bylo žít na moři a cítit ten slaný vzduch. Došla jsem k závěru, že by to asi bylo stejné, jen by to víc houpalo.

Opřela jsem se o zábradlí. Hvězdy... planety... kdypak kterou z vás navštívíme?

Civění do hvězd mě nicméně za chvíli přestalo bavit. Čím dál tím víc jsem toužila po nějaké akci. Chvilku jsem poseděla na schodech do podpalubí, pak jsem v nich zmizela.

(přesun)

Otvorila som dvere a zvalila som sa na zem. Pomaličky som sa zdvihla a posúvala som sa k sťažňu. Prázdnota, áno, tá ma napĺňa... Behalo mi v mysli. Tá voda čo som pila, kto vie čo všetko v nej bolo. Znova som spadla na zem, obväzy som zašpinila ale nevadilo mi to. Hneď ako som došla k sťažňu som sa oň oprela a vydýchala som sa. Priložila som si ruku na hruď a sťažka som dýchala. Zahmlilo sa mi pred očami. Pila som aj krv tieňov...

Doběhl jsem až na palubu alespoň sem mi ukázala Insignie cestu. Doufám že tu Ell bude...a že je v pořádku... pomyslím si a vydám se dál na palubu a rozhlédnu se. Když si všimnu Ell přiběhnu k ní. Ťuťo, jsi v pořádku? zeptám se starostlivě a použiji její výraz. Nesmíš utíkat když nejsi úplně v pořádku...mohlo by se ti něco stát... řeknu jí. Měl jsem o ní strach, vypadala že opravdu pořád není v pořádku.

Oprela som sa chrbtom o sťažeň a pozrela som sa Kaemonovi do tváre. Bolo mi zle, nevidela som dobre a mala som pocit že sa mi každú chvíľku zdvihne žalúdok. Do očí sa mi nahrnuli slzy. "Tiene musia mať hnusné pocity..." Poviem do ticha a nechám nech mi slzy stekajú po tvári. "Taká prázdnota... bolí..." Pošepkám. "Kapitán a eM... šli smerom do skladiska... cítila som ich... kto vie čo je kapitánovi..." Hovorím ďalej. Nehýbem sa, slabo dýcham.

Přijdu k ní blíž a vezmu jí rukou kolem ramen. Neboj se...bude to v pořádku a oni? jsou to stíny, pokud by neexistovaly oni nemůžeme tu být mi a naopak...a prázdnota? Té se bát nemusíš...vždycky tu budu s tebou...a když ne já tak ostatní, jsme jedna rodina...a co se mě týče můžeš se na mě s čímkoliv obrátit... řeknu jí abych jí trochu uklidnil. Ale teď by jsi měla jít opravdu na ošetřovnu, takhle to bude ještě horší...čím dříve se z toho dostaneš tím lépe... řeknu jí s úsměvem.

Oprela som sa oňho. "Ešte nie... ešte nemôžem... chcem... chcem sa pozerať na hviezdy...." Pošepkám do ticha a zavriem oči. "Teraz dnu nemôžem, najprv si musím spraviť poriadok v sebe... až potom sa tam ukážem..." Poviem Kaemu z úsmevom. Neplakala som aj keď mi tiekli slzy. Štípalo ma rameno ale... nejak som to nebrala do úvahy. "To ti nevadí že máš jedno oko zakryté...?" Nadhodila som inú tému.

Hvězdy jsou krásná věc, dokázal bych se na ně dívat hodiny a nikdy by mě neomrzely... řeknu Ell s úsměvem. A jestli ti nevadí budu tu stát s tebou...je tu krásně...a navíc jsem v skvělé společnosti... řeknu s úsměvem. A s tímhle? Dá se to... řeknu s úsměvem. Člověk si na to zvykne...

Pomaličky som si sadala na palubu a pozerala som sa na nebo. "Zvykne... a neoslepneš....?" spýtam sa ho. Sledovala som oblohu.

Pokud by se tak mělo stát tak se tak stane...budu mít ostatní smysly a navíc mám vás...ale nestane se tak...bude to v pohodě... řeknu jí s úsměvem a posadím se vedle ní a zadívám se na nebe. Pak se podívám na Ell a zeptám se jí. Není ti zima?

"Ale aj tak... mal by si na seba viac dávať pozor..." Pozriem sa mu do očí. "Zima...? Hmm... trochu... teraz ma skôr trápi to... ako sa ukážem pred ostatnými... vieš ono... je to zložité..." Zavriem oči a opriem sa mu o rameno, povzdychnem si.

Dám neboj... řeknu jí s úsměvem a pak pokračuji. A proč by ses nemohla ukázat před ostatníma? Co se děje? řeknu a hodím přes Ell svou mikinu aby jí bylo tepleji.

"Pila som... tú vodu... som pre nich už odporná vieš? Nechutná... a lepšie bude ak zaleziem niekde do nejakej tmavej miestnosti a tam zostanem... až kým sa nezobudím..." Pošepkám a pritúlim sa k nemu, chcelo sa mi plakať a on bol extra pohodlný, plus nevadila som mu. To ma tešilo.

Pila jsi jí protože ti to radil ten lišák pokud jsem to pochopil, navíc, nepřijdeš jim odporná tomu nevěřím... a zalézt tě nikam nenechám...protože bych musel jít s tebou... řeknu jí s úsměvem. Když se ke mě přitulí překvapí mě to, příjemně samozřejmě. Alespoň se zahřeje a nebude jí zima. Usměji se a zadívám na oblohu.

"To teda nie... a odporná som... Mattovy sa zo mňa zdvihol žalúdok... a tebe tiež..." Šťuchnem doňho prstom. "A no... práve teraz sa tie pravé hrdličky schovávajú v skladisku..." Pousmejem sa. "A tam sa pôjdem sama schovať... teba k sebe ťahať predsa nemôžem..."

U mě to nebylo z tebe neboj se... řeknu jí s úsměvem. A hrdličky myslíš Kapitána a eM? odhadnu a pak pokračuji. Ale já tě tam samotnou nepustím...žádný schovávání nebude... řeknu a pousměju se.

"Hai, presne tých dvoch... ale sú spolu roztomilý nie...?" Usmejem sa pre seba. "Hmm, rovnako ako Momo a Matt... tí sú spolu tiež roztomilý!" Poviem zo smiechom. "Som šťastná..." Dodám potom. "A no... ja sa raz tak vyparím že si to nik nevšimne... mám to v pláne..." Poviem mu.

Hai...jsou... řeknu s úsměvem. A neztratíš se neboj...nenechám tě zmizet...protože jsi jedinej člověk na téhle lodi a v podstatě i v celém mém životě co mě bere normálně... řeknu jí s úsměvem ale dám najevo že to myslím naprosto vážně.