Paluba

First topic message reminder :

Paluba a snad nejčarovnější část lodi. Pokud sem zavítáte z podpalubí, přivítá vás letmý vánek a neopakovatelné panorama. Boky lodi jsou opatřeny vysokým dřevěným zábradlím, ale ani to neznamená, že by mohl někdo nechtěně přepadnout. Proto se mějte návštěvníci na pozoru! Příď je o něco menší a je zde pár laviček, které slouží především k relaxaci při sledování vesmírné krajiny. Je zde i pár sudů a smotaných lan. Záď je však mnohem větší a zábradlí zde ještě vyšší. Je zde další vchod do podpalubí a několik menších stěžňů, které jsou opatřeny lany vytvářející spletité pavučiny. Pokud je někdo tak odvážný, může sem vyšplhat a zjistit, že odtud má pohled na vesmír úplně jiný rozměr. Je zde však i plno kladek, které se neustále houpou a můžou někoho zranit, proto se toto nedoporučuje.

Přes noc je na palubě chladno a může se objevit i slabounký opar vycházející z úst. Avšak při svítání či západu slunce je paluba nejkouzelnější. Sluneční paprsky doslova hrají barvami a červánky zabloudí i na palubu. Naopak ráno se zde líně plazí mlha.

"Ale... veď ty si ich odniesol k lodiam... a pomohol si... ak by si na mňa vtedy nezakričal... zostala by som tam.." Poviem potom, očkom sledujem Pietroviča ktorý, ako sa zdá, bol mimo našu realitu čiže nás veľmi nevnímal. "Lepšie vlastnosti...? To teda nie..." zasmejem sa.

Byla to týmová akce, ťuťo...ani bez jednoho z nás a toho že jsme spolupracovaly by jsme se nedostaly zpět v pořádku...a lepší vlastnosti samozřejmě...jsi hodná, milá, starostlivá...ale také silná... řeknu jí s úsměvem.
A nevymluvíš mi to... řeknu jí a vypláznu jazyk. Protože vím že přijde další námitka.

Šťuchla som doňho. "Nie som... a to si píš že vyhovorím!" Poviem potom a zasmejem sa nahlas. Potom sa chytím za brucho a kusnem si do pery. Opriem sa o sťažeň za mnou a snažím sa trpkú bolesť predýchať.

To tedy ne...víš že jsem když si něco usmyslím hrozně tvrdohlavej? řeknu jí se smíchem a pak uvidím že jí není dobře. Ell...opravdu nechceš vzít na ošetřovnu? Vidím že tě je zle... řeknu jí. Je vidět že o ní mám strach.

"To prejde... Insignia by ma aj tak buď uspala alebo neviem čo... pretože zo mňa to čo som vypila musí dostať... a mne sa začína zdvíhať žalúdok..." Poviem a pevne stisnem viečka k sebe.

To jsem nevěděl...doufám že to bude brzy v pořádku... řeknu jí s úsměvem. Já jsem v pohodě. Na rozdíl od Ell. Štvalo mě že jsem jí neochránil víc.

Usmiala som sa pre seba a potom som sa naňho pozrela. Vzala som ho za ruku a prezerala som si ju. "Máš dlhé prsty... a veľkú ruku... to u nás nikto tak veľké ruky nemá... ani môj otec nemá veľké ruky..." Prstami som mu prechádzala po jeho ruke a pri tom som sa snažila nemyslieť na to že ma všetko bolí.

*Chrrr, Chrrrr*

Trhol som zo sebou. Sedel som tu. Obzeral som sa okolo seba. Pretrel oči. Pohľadom som sledoval Kaeho a Ellu. Usmial som sa, vyzerali na pekný párik."Tak ja idem..nebudem vás rušiť.." povedal som, pomaly začal brať barle a zdvíhať sa.

Velký ruce? Nikdy mě to nenapadlo... řeknu překvapeně když mě Ell vezme za ruce. Kupodivu jsem nebyl nervozní i když bych dříve určitě byl.
Je milá a super...jsem rád že jsem jí tu potkal... pomyslím si s úsměvem když se na Ell podívám.

Pomaly som sa oprel o barle. Zakýval im a pomalými krokmi som sa vydal do podpalubia. Kde teraz? pomyslím si a zastanem v strede cesty. Keď už som približne vedel, kde chcem ísť odišiel som preč.

/presun/

Usmiala som sa. "Oproti mojej ruke je tvoja veľmi veľká!" Poviem mu, potom si všimnem Pietroviča. "Umm... mal by si si oddýchnuť... ale to ty tiež Kae... umm, kľudne si choď ľahnúť... ja tu zostanem..." Usmejem sa.

Mávnu s úsměvem na Pietroviče který se vydal pryč. A pak se s úsměvem podívám na Ell Máš pravdu ale stejně jsem nikdy nad tím nepřemýšlel řeknu jí s úsměvem a pak pokračuji. Neboj jsem v pohodě, navíc je mi tu s tebou hezky, takže nemám proč odcházet. dodám s úsměvem a zadívám se na oblohu.

"P-pekne...? So mnou?" Zopakovala som a jemne som sčervenala. Potom som sa pozrela hore na oblohu a pošepkala som. "A...Arigato..."

Pěkně, s tebou... utvrdím jí s úsměvem. A když si všimnu že se červená musím se usmát.
Už dlouho, vlastně si nepamatuji kdy naposled jsem dívku přivedl do rozpaků. pomyslím si.
A není za co... zareaguji na její poděkování.

"Ťuťo ale... mal by si si ísť oddýchnuť..." Poviem potom a pomaly sa zdvihnem. Prejdem si rukou vo vlasoch a vystriem sa. "Nejdeme sa najesť....?" Spýtam sa ho a usmejem sa.

Myslím že lepší nápad tě napadnout nemohl...a můj žaludek s tím na sto procent souhlasí... řeknu se smíchem když mi zakručí v břiše. Asi možná proto že můj žaludek uslyšel slovo jídlo. Zvednu se ze země a musím se protáhnout z toho sezení jsem byl celý rozlámaný.
Tak můžeme vyrazit? zeptám se Ell s úsměvem.

Usmiala som sa a prikývla som. Pomaly som kráčala do jedálne.
(Presun)

Usmál jsem se také a s kručením v břiše jsem se vydal do jídelny. Ani si nepamatuji kdy jsem naposledy měl něco k jídlu.... a s touhle myšlenkou vejdu do dveří pryč.
(přesun)