Paluba

First topic message reminder :

Paluba a snad nejčarovnější část lodi. Pokud sem zavítáte z podpalubí, přivítá vás letmý vánek a neopakovatelné panorama. Boky lodi jsou opatřeny vysokým dřevěným zábradlím, ale ani to neznamená, že by mohl někdo nechtěně přepadnout. Proto se mějte návštěvníci na pozoru! Příď je o něco menší a je zde pár laviček, které slouží především k relaxaci při sledování vesmírné krajiny. Je zde i pár sudů a smotaných lan. Záď je však mnohem větší a zábradlí zde ještě vyšší. Je zde další vchod do podpalubí a několik menších stěžňů, které jsou opatřeny lany vytvářející spletité pavučiny. Pokud je někdo tak odvážný, může sem vyšplhat a zjistit, že odtud má pohled na vesmír úplně jiný rozměr. Je zde však i plno kladek, které se neustále houpou a můžou někoho zranit, proto se toto nedoporučuje.

Přes noc je na palubě chladno a může se objevit i slabounký opar vycházející z úst. Avšak při svítání či západu slunce je paluba nejkouzelnější. Sluneční paprsky doslova hrají barvami a červánky zabloudí i na palubu. Naopak ráno se zde líně plazí mlha.

Zakroutil jsem hlavou.
"Tím si nejsem tak jistý... Pokud vím, tak když se někdo stane snílkem, tak jím i zůstane, na jak dlouho, to už opravdu nevím...
My tady s eM jsme snílky už několik dní, možná i týden... A já se za tu dobu stačil stát kapitánem lodi... Je to zvláštní, co nás tady může potkat..."
Vzpomněl jsem si na svoje začátky a na to, jak jsem byl já sám zmatený z toho, co se děje. Než jsem se stačil vzpamatovat, stal jsem se kapitánem.

Eh, on to.. tohle není sen, je to skutečnost, pokud si budeme hrát na tyhle pojmy, podrbala jsem se na hlavě a potvrdila Eserathova slova. Muselo to být pro tyhle nováčky těžké, přijmout ten fakt. To já hned věděla, že něco tak šíleného se mi prostě nemůže zdát. To ovšem neznamenalo, že bych si každý večer před spaním neříkala, že se pravděpodobně probudím doma ve své staré posteli. Člověk nikdy neví.

Takže tohle není sen? řeknu nahlas překvapeně aniž bych to plánoval. Rychle se štípnu do ruky. Nic se nestalo. Zkusím se ještě několikrát štípnout ještě několikrát ale pořád se nic neděje. Jsem z toho značně zmatený. Ale na druhou stranu proč ne. Snový svět? Zní to zajímavě tak proč od toho utíkat... pomyslím si s úsměvem. A má tohle putování nějaký cíl? Nějaký důvod proč jsem se tu objevil zrovna já? vychrlím otázky které jsem měl na jazyku.
Omlouvám se...mám moc otázek že? Ale jsem z toho nějaký zmatený...

Otvorila som dvere a rozžiarili sa mi oči. eM! Pomaly som cupitala bližšie no povšimla som si nového človeka. Preto som sa rozhodla že radšej prejdem z boku aby si ma nik nevšimol. Schovala som sa za sťažeň aby ma nebolo veľmi vidno.

"Všechno má svůj cíl, jak jsme nedávno zjistili i to být snílkem má svůj cíl.
Je jím udržení rovnováhy... Ale myslím, že o tom se můžeme pobavit někdy později, bylo by toho moc najednou. Prozatím bude stačit, že víte, že jste snílkem, jste na lodi Insignia a vaše sny by se měly stát skutečností. Funguje to tak, že si loď vybírá vybrané snílky s velkou fantazií a ti se prostě nějak dostanou na palubu..."
Vysvětlil jsem a upravil si trochu vlasy, jelikož vítr s nimi dělal své.

Neboj, nejsi zdaleka sám, kdo je zmatený, chlácholila jsem našeho nejnovějšího člena. Začalo to v pár lidech, ale naše počty se už docela slušně rozrostly. Možná proto jsme také byli rozdělení do dvou posádek. A všichni jsme přišli s podobným příběhem - nevíme, jak jsme se sem dostali, ani proč. Naším prvním úkolem je prostě ten fakt, že tu jsme, zpracovat, a nějak se s tím porvat. A učit se, napadlo mě. Ale na řeči o schopnostech a stínech bylo podle mě ještě příliš brzy. Podle Eseratha zjevně taky.

Ehm..děkuji kapitáne za vysvětlení... odvětím kapitánovy a pročísnu své vlasy. Chtělo by to gumičku...aby mi nelítaly do očí... pomyslím si a sáhnu do kapsy od bundy. A nahmatám kupodivu gumičku. Stáhnu si vlasy do culíku. Snažím se být v klidu, ale přepadá mě hrozně moc myšlenek. A pak se otočím k eM, jak se mi představila. Díky, přijdu si jako když jsem přecházel že základní školy na střední...nové prostředí, nový lidé...i když prostředí se nedá srovnávat... řeknu se smíchem..

Sledujem situáciu. Je ... obrovský. Poviem si v mysli a preglgnem. Potom si povzdychnem a pozriem sa nahor. Ooh! Laná a lepší výhľad .... ! Pomyslím si a snažím sa vyskočiť o trošku vyššie aby som aspoň dotiahla na lano. Hneď ako sa mi to podarilo, začala som liezť. Zastavila som sa asi v strede a pozrela som sa na oblohu. Krása ...

To je dost trefné, zasmála jsem se. Ale neboj, zvykneš si rychle. Lodi jsou tu pohodlné, v podstatě schopné splnit ti jakékoli přání. Má to svoje mouchy, ale pro začátek se nemusíš ničeho bát. Je nás tu dost, nějak to zvládneme, snažila jsem se ho uvést do situace. Měla jsem pocit, že plácám páté přes deváté, jak bojuji s touhou neříkat mu nic děsivého. Ale copak jsem mohla tvrdit, že je tu bezpečno a krásně? Nemohla. Neuměla jsem lhát.

"No, sice nevím, co je to střední škola, ale asi to bude nějaká další škola... Ještě by asi stálo za zmínku, že všichni nemusíme pocházet ze stejných dob, já osobně jsem žil v konci 18. století. Takže se omlouvám, pokud nebudu nějakým slovům rozumět.
Možná bych ještě mohl říci, že se projeví i něco jiného než nové prostředí a lidé. Je to poněkud zvláštní, ale lidé na těchto lodích začínají pomalu přicházet na jakýsi dar, který dostanou při vstupu na palubu. Tedy... Dar mají od narození, ale v jakémsi přeneseném slova smyslu jej lze otevřít až zde. Takže se nelekej, pokud se s tebou bude dít něco prazvláštního, všichni si tím prošli."
Lehce jsem se pousmál a pohledem sjel i na eM, která o tom taky věděla své.

Takže lidi z jiných dob? Určitě i z rozdílných částí světa...Zní to trochu strašidelně když si vezmu že bych tu mohl potkat nějakého pravěkého muže... pomyslím si ale musím se při té myšlence trochu pousmát.
To jsem nevěděl... řeknu trochu rozpačitě... já pocházím ze začátku 21. století...z Portugalska, jestli víte kde to je... řeknu informativně i když mi přijde že se dost vtírám, ale jsem tu nový a vypadají přátelsky. A dary? Nikdy jsem žádný moc neměl..Snad jen mou lásku k běhu... díky za upozornění budu si dávat pozor...a ještě jednou díky za pomoc a za vysvětlení...
Poté se rozhlédnu po palubě a všimnu si že na jednom z lan sedí jakási dívčina. Sedí sice vysoko, ale vypadá hezká. Trochu rozpačitě se usměji jejím směrem.

Přesně tak, přisvědčila jsem a horlivě přikyvovala. Kdybys třeba zjistil, že se pod tebou propadá podlaha nebo že umíš létat nebo že všude vidíš blikající světýlka, tak se hlavně neděs a nenechávej si to pro sebe. Všichni tu máme takové své "záležitosti" a je dobré o tom mluvit nahlas. Zezačátku to nebudeš ovládat, takže to může být nepříjemné, ale neboj, to se časem poddá. Nevěřil bys, jak rychle někteří z nás pokročili téměř od ničeho k neuvěřitelným věcem. A taky to zvládli, usmála jsem se na Eseratha. On sám toho byl tím nejzářnějším příkladem.

Portugalsko znám. Nikdy jsem tam nebyla, ale znám ho..., zamyšleně jsem sledovala směr jeho pohledu. Někdo se tam houpal na laně kousek nad zemí. Děvče s dlouhými ryšavými vlasy. Ell!, zamávala jsem na pozdrav. Ráda tě zase vidím

Otočím hlavu ich smerom a zahľadím sa na všetkých troch. Eh? Bolo zlé že som si sadla na laná? Spýtala som sa samej seba a zoskočila som dole, divila som sa že sa mi nič nestalo no potom som sa pozrela na svoje ruky. Zase ... ? Schovala som ich za chrbát a sama som sa schovala za sťažeň. Nemala by som ich rušiť ... Z rozmýšľania ma prebral hlas eM. "eM? eM!" Rozbehnem sa bližšie a z úsmevom sa na ňu pozriem. "Ah! A ja som si myslela že som tu sama ... som rada že si tu!" usmiala som sa na ňu, div som nezačala skákať radosťou okolo.

Taky jsem ráda, už jsem si začínala myslet, že se všichni schováváte někde po kajutách nebo že o něco přicházím, když jsem nikoho z vás tři dny nepotkala, odpovídala jsem vesele a měla radost, že ji vidím. Tohle děvče mě vždycky nabíjelo energií. Byla tak spontání, hodná a přirozená, nebylo v ní ani trochu přetvářky nebo jiných podobně hnusných lidských vlastností. Bylo to prostě takové roztomilé dovádivé zvířátko, neschopné zrady a lži. Znát někoho takového mě drželo nad vodou, když jsem začínala mít pocity, že nic nedává smysl a že je všechno špatně. Byla jsem tak ráda, že skončila na stejné lodi.

"Ja, prišla som tu tiež nedávno! A-a rozmýšľala som kde si! Myslela som si že som tu sama ... " hovorila som ustaraným hlasom. eM bola pre mňa taká, jednoducho iná. Mohla som pred ňou povedať všetko, ona ma pochopiť vedela. "eM, prečo sme na inej lodi ... ? Má to niečo spoločné z našimi schopnosťami ... ?" spýtam sa potom a zahľadím sa na ňu. Strach zo mňa opadol a ja som si prvý krát slobodne vydýchla.

Zajímalo by mě co budu mít za schopnosti já... řeknu zamyšleně co ticha a pak dodám... A odkud jste vy? Jestli se můžu zeptat? A asi budete ze stejné doby jako já, protože jste reagovala na tu školu... zeptám se eM.
Ale pak jsem si všiml že dívčina seskočila a vydala se k nám. Podíval jsem se na nově příchozí. I když spíše přiběhla. Podívám se na ní. By jsem rád že jsem viděl dobře, když přiběhla byla opravdu hezká. Trochu rozpačitě jsem se na ní otočil a zmohl se jen na Ahoj... protože jsem začal být jako vždy lehce nervozní. Pak jsem si uvědomil že jsem jí řekl ahoj. Ale vypadalo že je stará asi tak jako já takže jsem doufal že jí to nebude vadit.

Předpokládám, že ano... , odpověděla jsem Elle. Upřímně, nedávala jsem moc pozor, ale zdá se, že bývalá posádka Insignie propadla nějakému šílenství a nedopadlo to s nimi dobře. A protože loď nemůže letět bez posádky, nějak asi sama zkontaktovala Destiny a požádala o pomoc. Proč nás ale rozdělili právě tak jak nás rozdělili, to netuším. Každopádně jsem ráda, že tu jsi., usmála jsem se na ni.

No, jestli tě baví rychlost, tak možná že tady budeš superrychlý, zamyslela jsem se nad Kaemonem. Už to tak vypadá, a prosím - tykej mi. Já nevím, co tu všihni mají s tím vykáním, vážně..., povzdechla jsem si. Už to začínalo být otravné. Jsem snad nějaká přestárlá panička nebo co?

"Šialenstvu ... ?" zopakovala som. Nám sa to nestane, máme dobrého kapitána a máme eM! Plus je nás tu viac tak sa nemám čoho báť! A budem im pomáhať! Poviem si v mysli.
Otočila som hlavu na Kaemona. "Umm ... a-ahoj ... " usmiala som sa. Vedľa mňa stála eM tak som sa nemala čoho báť. Bol vysoký, ale do očí som mu videla. Usmiala som sa viac. Vyzerá priateľsky ... Ruky som schovala za chrbát.

Mimochodem, to jsem se chtěla zeptat, otočila jsem se na Eseratha, co to bylo za člověka, co se objevil na Destiny těsně před naším odchodem?Pokud to vůbec byl člověk, dodala jsem v mysli.

Otočila jsem se zpátky k Elle. Neboj, nám se to nestane, chlácholila jsem ji, ačkoli jsem popravdě neměla nejmenší tušení, co nás tu může čekat. A pak jsem se na ni zadívala. Pobavilo mě, jak plaše se pořád tváří. Vzbuzovalo to ve mně ochranářské instinkty. Měla jsem potřebu pořád se na ni dívat s takovým tím neboj-já-tě-nedám pohledem. Ale tady mého zásahu zřejmě nebylo ani zapotřebí, přišlo mi, že si s Kájem (jak jsem ho pro sebe okamžitě přejmenovala) docela padli do oka. Nebo alespoň ona padla do toho jeho, podle toho, jak okouzleně si ji prohlížel. Nu, nebylo divu. Bylo to opravdu hezké děvče.

"Verím tomu! Kapitán Eserath a ty nás určite nenecháte len tak!" usmejem sa na ňu. "A ja som ... toho človeka nevidela. Mňa zavolala loď ... " Poviem jej po pravde. "Totiž, zaspala som v knižnici a potom som už len cítila škoricu. Tak som za tým išla a dostala som sa sem!" Poviem jej rýchlo. "Kapitán Eserath ma našiel na palube a všetko mi vysvetlil, a tak som tu!" Otočila som sa a usmiala som sa na Eseratha. Potom som sa znova otočila na eM. "eM? Vrátime sa niekedy ku kapitánke Berenike?" Spýtam sa jej potom.

"Jo ten... No to by bylo na delší povídání, můžeme pak třeba zajít na něco dobrého do jídelny a tam bych to probral, ale myslím, že teď na to není vhodná doba."
Pokusil jsem se taktně naznačit, že před novými snílky to nechci rozebírat a zbytečně je tím strašit...
Bylo potřeb, aby si zvykli na nové prostředí a zabydleli se tady, ne aby se báli každého stínu a byli zalezlí jako vězni ve svých pokojích.
Při Ellině poznámce jsem se lehce pousmál a přitom mně to zabolelo u srdce... Byl jsem rád za to, že to tak vidí, ale trápilo mě to, co se děje kolem.

Když mi odpověděla na pozdrav, přišlo mi že se trochu zakoktala. Přišlo mi že jsem zase něco zvoral. A pak jsem se zahleděl kolem sebe a poslouchal o čem se baví. Ani jsem nezasahoval, mlčel jsem a prostě jsem dával pozor abych se dozvěděl co nejvíc věcí. A hlavně to co nejlépe pochopit. Měl jsem plnou hlavu myšlenek. Posadil jsem se na zem a stále pozoroval co se kolem mě děje. Bylo sice trochu chladno ale mé oblečení postačilo k tomu aby mě nebyla zima. Když pak kapitán přejde k části s jídlem, trochu mě zakručí v břiše. Doufám že to nebylo slyšet... Ale zatím jsem nikam jít neplánoval, bylo to tu nádherné.

Musela jsem se zasmát tomu, jak mi Ella důvěřovala. Bylo to příjemné, ale stejně. Copak já jsem nějaká autorita? Copak já něco zmůžu? Jedna věc byla rozhodnout se, že budu držet ochrannou ruku na dívkou, kterou mám ráda. Bylo však trochu jiné, když to ode mě očekávala. V tu ránu mě začala zachvacovat panika a pochybnosti, jestli jsem na takový úkol vůbec dost zdatná. V ten moment mě napadlo, že je dost možné, že náš nový kapitán to cítí stejně. Možná ani Berenika se necítila být kapitánkou, než se jí stala. Zkusila jsem si sebe sama představit ve stejné pozici. Děsivé. To bych nezvládla.

To já nevím, odpověděla jsem po pravdě. Nejsem si ani jistá, jak je zkontaktovat. Docela ráda bych s nimi zůstala v kontaktu..., vyslovila jsem to trochu jako otázku. Berenika mluvila o otevřené bráně. Bylo by možné si s někým z Destiny jen tak promluvit? Jako zavolat? Napsat dopis? Jestlipak lidem z Destiny taky tak chybíme...

Eserathův výraz ohledně neznámého z Destiny ve mně vzbudil nepříjemný pocit. Přeběhl mi mráz po zádech. Nevěděla jsem, co to bylo, ale určitě to nevěstilo nic dobrého. Mohl patřit ke stínům? Proč by se nám ale tak zjevoval? A vypadal celkem lidsky. Co jim asi mohl chtít? A proč zrovna ve chvíli našeho dělení?

Otočila som sa na Kaemona. Bolo by slušné spýtať sa ho či je hladný? Ale ako by som sa spýtala? Zamyslela som sa a pozrela som sa na Kaemona. Potom na Eseratha. Niečo som povedala zle? Prešla som si rukou vo vlasoch a radšej som sa držala blízko eM. Trošku ma striaslo, bol pekný večer a začínalo byť chladno. Otočila som svoj pohľad na oblohu. Usmievala som sa. V tom som si kýchla. "Verím že to tu zlé nebude! A ... kto presne bol ten neznámy ... ?" Opýtala som sa eM. Vedela som že mi nevie odpovedať ale mohla by to skúsiť aspoň v náznakoch, aký mal tvar či ako jej pripadal ... ako sa cítila keď ho videla.

To nevím, odpověděla jsem Elle a začínala mít sama na sebe vztek, že jí toho nemůžu říct víc. Zjevil se tam jako duch a chtěl mluvit s kapitánem. Eserath byl u toho, budeš se muset zeptat jeho, sama netuším, co jim chtěl. Ale nemyslím si, že by se přišel přidat k oslavě na Eserathovu počest, zamručela jsem. Teda... nevím jak vy, ale já bych něco pojedla, navrhla jsem. Začínalo mi být chladno a bůhvíproč jsem dostala hroznou chuť na kafe. Achjo, tyhlety večerní kafochoutky. To zas budou v noci sny...