Paluba

First topic message reminder :

Paluba a snad nejčarovnější část lodi. Pokud sem zavítáte z podpalubí, přivítá vás letmý vánek a neopakovatelné panorama. Boky lodi jsou opatřeny vysokým dřevěným zábradlím, ale ani to neznamená, že by mohl někdo nechtěně přepadnout. Proto se mějte návštěvníci na pozoru! Příď je o něco menší a je zde pár laviček, které slouží především k relaxaci při sledování vesmírné krajiny. Je zde i pár sudů a smotaných lan. Záď je však mnohem větší a zábradlí zde ještě vyšší. Je zde další vchod do podpalubí a několik menších stěžňů, které jsou opatřeny lany vytvářející spletité pavučiny. Pokud je někdo tak odvážný, může sem vyšplhat a zjistit, že odtud má pohled na vesmír úplně jiný rozměr. Je zde však i plno kladek, které se neustále houpou a můžou někoho zranit, proto se toto nedoporučuje.

Přes noc je na palubě chladno a může se objevit i slabounký opar vycházející z úst. Avšak při svítání či západu slunce je paluba nejkouzelnější. Sluneční paprsky doslova hrají barvami a červánky zabloudí i na palubu. Naopak ráno se zde líně plazí mlha.

Přiběhl jsem na palubu. Celkem dobře jsem se proběhl protože jsem neběžel rovnou ale cestu jsem si prodloužil. Přejdu až na příď a opřu se o zábradlí. Zadívám se do prostoru a kochám se tou parádou.

Otvorila som oči. Je možné že som tu zaspala? Pomaly som sa zdvihla a zliezla som dolu, pár metrov nad zemou som zoskočila z lana. Zvláštne bolo že som pri tom nevydala žiadny zvuk. Povšimla som si Kaeho. Pomaly som k nemu prišla a oprela som sa o zábradlie.

Uáách..., protáhla jsem se, když jsem vystoupala na palubu a do tváří mě uhodil čerstvý vítr. To mi nesmírně chybělo. Trochu jsem se procvičila a rozhýbala a pak jsem kousek před sebou uviděla Káje a Ellu, oba opřené o zábradlí. Usmála jsem se pro sebe, řekla jsem si, že je nebudu rušit, a šla jsem si zaběhat, pamětliva Mattových a Willových rad ohledně pravidelnosti.

Když si všimnu že se ke mě přidala Ell uvědomím si že jsem jí vlastně vůbec neslyšel přijít...Opravdu nebyla ani slyšet... pomyslím si s úsměvem.
Dobré ráno... prohodím a stále koukám na nebe. Co křeče už je to dobré?... zeptám se jí s úsměvem.

Usmejem sa. "Hmm, už áno ... myslím že mi zima tu urobila dobre ... ale tiež si myslím že Insignia nie je dvakrát nadšená že som spala tu..." Zasmejem sa pre seba. "Vrátili sa?" Spýtam sa Kaeho. Naďalej som sledovala vesmírne more okolo nás.

To jsem rád... řeknu s úsměvem... věřím že to Insignii netěšilo...musela tu být pořádná zima co? dodám.
A na Ellinu otázku zahýbu hlavou na znamení toho že ne. Pravděpodobně asi ne, protože jsem na krásno usnul v místnosti s bránou...myslím že kdyby přišly tak mě snad vzbudily...

"Ach... ale veď už čakáme veľmi dlho... Insignia už nevládze, potrebuje kapitána... aj mi potrebujeme ostatných... Sme všetci zoslabnutý... Všetko spadlo na plecia eM, a pritom je na tom z nás asi najhoršie pretože má asi najsilnejšiu schopnosť... a-a ak by prišli tiene čo zmôžeme...? Verím že vy dvaja by ste si poradili ale ja? Som dobrá tak k ničomu..." Povzdychla som si. "Zima...? Hmm, ani neviem... snažila som sa zastaviť premenu a zrazu som sa zobudila..." Pousmiala som sa.

Uf, herdek, hekala jsem, když jsem uběhla sotva pár desítek metrů. Zastavila jsem se, abych popadla dech, a chytla jsem se za bok, v němž mě píchalo. Rozhlížela jsem se přitom po okolní "zářivé temnotě", jestli je to správný výraz. Bylo jedno, kolikrát jsem to už viděla, stejně mě ta třpytivá nádhera okouzlovala pořád dokola. A co bylo nejkrásnější, byl výhled na dobře známé planety, které jsem nikdy dřív neměla možnost pozorovat z takového úhlu. Kam se hrabaly dokumentární seriály. Vidět to naživo byl docela jiný zážitek. Opřela jsem se o zábradlí, abych si to lépe vychutnala. Myslela jsem přitom na náš zpožděný výsadek. Kde se hergot flákají?, zachmuřila jsem se. Vtom mě zašimralo v nose. Hép... hép... čík!, kýchla jsem jako když střelí. No jasně, ještě rýmu, ne?, ulevila jsem si a radši se vydala pokračovat ve svém běhu. Mé tělo zjevně potřebovalo trochu otužit.

Máš pravdu, Insignie je nesvá a já už taky...už jsou pryč až moc dlouho...a i když porazily Izabel... přeruším svou řeč protože na mé pesimistické kecy není nikdo zvědavý... a s eM máš pravdu, přišlo mi že co tu není kapitán a ostatní je toho na ní moc...ale zvládá to výborně...a kdyby přišly stíny? Tak si s nimi poradíme...a znovu ti opakuji že nejsi k ničemu, jen si musíš víc věřit...máš na to a máš skvělou schopnost...zvládneš jí...ale nesmíš být tak sebekritická... snažím se Ell povzbudit s úsměvem.

Sklonila som hlavu. Potom som ale začula kýchnutie. "Na zdravie eM!" zakričala som a zamávala som jej. "Sebakritická?" Otočila som sa na Kaeho. "Už to tak mám asi v krvi... moja schopnosť je... obyčajná, strašidelná..." Nechcela som pokračovať takže som otočila hlavu a zadívala som sa do černoty pod nami.

Čaute děcka, vyhrkla jsem rozpustile na podzrav, když jsem doběhla ke Kájovi a Elle. Sotva jsem popadala dech a trochu mě pálilo v krku, ale cítila jsem se dobře, že jsem se k běhu přiměla. Jen tak dál a bude z tebe šampion, pomyslela jsem si kysele. Pravda, jedno trapné popoběhnutí za týden mi asi medaili nezíská. Ale bylo to lepší než nic.

Taky už vás tak děsně nebaví čekat? Chci říct - kde se hergot flákají? Vždyť už měli být dávno zpátky. Kontrolovala jsem je i v zrcadle, jsou na cestě, tak co pořád? A když už jsme u toho, kde jsou všichni ostatní z lodi? Ne že by mi vadilo potkávat pořád jenom vás, ale to všichni někde chrápou?, lamentovala jsem, protože mi to prostě začínalo být divné. Jasně, jsme loď snílků. Ale přeci všichni nemůžou pořád spát, ne? Což mi připomnělo moje časté výpadky a hned jsem trochu ubrala páry. Ale stejně, mělo nás být kolik desítek a zatím jsem pořád potkávala jen ty dva. Bylo to divné, na náhodu.

"Máš pravdu... sú tam príliš dlho." Povzdychla som si keď som sa otočila na eM. "Bola si na ošetrovne?" Spýtala som sa jej hneď, vyzerala lepšie než včera. "A no... je to dosť divné že sa stretneme vždy len mi... ale nepočula som tu nikoho, je to akoby sme tu boli LEN mi... divné..." Povzdychnem si a prehrábnem si vlasy.

Jojo, byla, přikývla jsem horlivě. Řeknu vám, z té místnosti jde strach, ale tak jako tam jsem se tu ještě nikdy nevyspala. Bylo tam ticho, jen tam hrála nějaká meditační hudba, šumění moře a tak... klídeček, žádný spěch, to lehátko... mmm, extra pohodlné a vyhřívané..., pokývala jsem na znamení respektu k mysli, která tohle vytvořila. No prostě bomba, ani se mi odtamtud nechtělo. A hlavně to funguje, zbavilo mě to všech spálenin a cítím se o dost líp. Jen mě hrozně štve, že nevím, co dělat. Neumím používat bránu, nevím, jestli by se jí dalo projít a nějak ty lenochy popohnat... napadlo mě, jestli se třeba zrcadlo nemohlo nějak seknout... že by nám ukazovalo, jak se oni bezpečně vracejí, a přitom ve skutečnosti by se dostali do nějakých problémů..., nakousla jsem myšlenku, která mě trápila a kterou jsem se ve skutečnosti nikdy nechtěla zabývat, protože bych netušila, co si s takovou situací počít.

Dobré ráno... pozdravím eM i když už asi ráno nebylo ale kdo to má sakra poznat, když se člověk podívá na oblohu vypadá pořád stejně.
Je fakt že mimo vás dvě jsem tu potkal akorát tu Liru ale to jenom chvíli...je to opravdu divné...třeba o tom bude víc vědět kapitán až dorazí... řeknu na jejich zamyšlení...Sakra já jsem tu možná jedninej chlap... řeknu se smíchem když si to uvědomím.
A pak dodám...Také mě taková myšlenka napadla ale musíme doufat že to bude v pořádku...kdyby nám alespoň mohly dát nějak vědět...

"Pochybujem... zrkadlo ale občas ukáže strach toho druhého... nemali by sme si namýšľať že sa im niečo zlé stalo... " Poviem potichu, spomeniem si na to ako som doslova ušla keď mi zrkadlo ukázalo krysy. "Podľa mňa ešte niečo prejednávajú... A možno umm, sa kvôli tomu zdržali... nemyslím si že sa niečo stalo... " Poviem potom a pozriem sa na oboch. "Hmm, som zvedavá kedy prídu... Už ma to pravdu povediac hnevá... " dodám do ticha.

To je fakt, zasmála jsem se na Káje. Ale neboj, však oni se Matt s Eserathem brzy vrátí, aby tě v tom chlapství podpořili. A někde by tu měli být i další, třeba Ryuuji, toho jsem už pěkně dlouho neviděla, zamyslela jsem se. Snad neexistovala možnost, že by mohli být v nějakém nebezpečí. Nebo ano...?

Právě. Ty vysílačky. Říkala jsem, že tohle nechápu. Ta loď umí věci, o nichž se člověku ani nezdálo, a přitom nemá ani pitomé vysílačky? Tohle tedy katastrofálně nezvládla, prohlásila jsem a měla jsem pocit, že Insignia se při tom prohlášení zachvěla nelibostí. No co brumláš, nemám snad pravdu?

Strach?, otočila jsem na Ellu. To mi Eserath zamlčel.

"S-spomínaš si keď som prvý krát prišla k tebe a zrkadlu? Keď som sa zľakla že som videla krysy? Podľa mňa to bude tým že som o nich mala veľký strach. Zrkadlo ukazuje tých ľudí ktorý ti chýbajú, pokiaľ sa ale zamotá strach o nich a strach z niečoho tak to môže vyústiť aj v... nočnú moru..." Povedala som, hovorila som asi nezmysli ale tak som to cítila. "Pokiaľ by sme sa o nich asi veľmi báli a začali by sme si namýšľať že... ich niečo napadlo napríklad, mohlo by sa to stať skutočnosťou, alebo by to mohlo napadnúť nás... aspoň tak si to myslím, vysvetľovalo by to to čo som videla v zrkadle..." Dokončím myšlienku. "Myslíš žeby o tom bola v knižnici nejaká kniha? O snoch napríklad?" Spýtala som sa eM.

Aha..., zírala jsem. Tak v tom případě je asi dobře, že jsem tohle nevěděla. Na strach jsem v tu chvíli nemyslela, chtěla jsem vědět, kde jsou a co dělají... skutečností? Ježišmarja..., zarazila jsem se. Začala jsem mít pocit, že používat to zrcadlo nebyl tak dobrý nápad. Proč má loď tak nebezpečné věci na palubě?

Což o to, knihovna by měla obsahovat všechno, co člověk hledá, a i víc, ale jestli to najdeš, to je otázka... já bych se třeba taky dočetla ráda víc o svých schopnostech, chtěla bych vědět, proč se mi tak vymykají a vůbec, co s nimi mám dělat... ale zatím jsem na Destiny našla jen nějaké obecné věci o fénixech a co podle legend dokáží, ale kdoví, jestli je něco z toho pravda a jestli něco takového můžu očekávat i já..., motala jsem to. Ve skutečnosti jsem vůbec nevěděla, jestli JSEM fénix. Líbilo se mi to přirovnání a nějaký typ elementála jsem byla docela jistě, ale detaily byly zamlžené. Tak se tam půjdem kouknout?, povzdechla jsem si. Stejně jsme neměli nic lepšího na práci. Raději využít ten čas nějak užitečně než tady postávat a předhánět se v tom, kdo ví větší houby o našem výsadku.

Keď si uvedomím že som na nás všetkých vďaka svojmu strachu mohla privolať tiene tak ma obleje studený pot. "Hmm, bolo by dobré tam zájsť ... Kae ideš tiež?" Otočila som sa na Kaeho. "Um! eM ideš teda hľadať niečo o tebe? O fénixovy?" Usmejem sa na eM. "Verím že svoje schopnosti ovládneš na maximálnu úroveň eM!" Uistila som ju.

Tahle knihovna je stejně zajímavá, člověk tam opravdu narazí kolikrát i na to co neplánuje ale hodí se mu to... řeknu s úšklebkem a otočím se k přídi zády. Knihovna není špatný nápad...půjdu také...kouknu se jestli tu má v repertoáru i některou z mých oblíbených knih...

Énu, tak dobrá. Jde se, zavelela jsem s úsměvem a vyrazila.

(přesun)

Naposledy som sa pozrela okolo seba, akoby som čakala že sa niekto objaví no potom som odkráčala za eM. (Presun)

Yare Yare... zakývám hlavou a vydám se za nimi. (přesun)

Už se mi nic nezdá, moje vědomí spočívá ve sladkém nevědomí, kdy i fantazie odpočívá a nabírá síly na nový den. Samozřejmě se mi nechce vstávat. Ráno mě čeká práce, ale tady mám šanci, že se vrátí ten úžasný dopravní prostředek. O vzducholodi se mi ještě jaktěživ nezdálo.

Naneštěstí nebo naštěstí, jak se to vezme, se pomalu probírám. Trochu mě mate jemné houpání, leč neodbytné houpání, které jsem cítila už předtím, ale uvědomuju si to až teď. Rukama zašmátrám kolem sebe a nahmatám tak akorát dřevěnou podlahu a lano. „Kam se poděla má deka a polštář?“ Pomalu otevřu oči a místo stropu vidím oblohu, ale hvězdy se mi zdají jiné. Ne, že bych se ve znameních nějak zvlášť vyznala, ale stejně mi přijdou cizí. Zjevně tedy nejsem ve svém pokoji, ale otázkou je kde vlastně jsem?

Pak mi to docvaklo, že já jsem pořád ještě na té létající lodi! „Že by se mi dvakrát za sebou zdál stejný sen? Nebo už i sním v seriálovém formátu? Něco jako pokračování příště a už se vzbuďte!“

Stále trochu zmatená jsem se postavila. Na palubě nikde nikdo, tak jsem šla prozkoumat loď.

(přesun)

Vystúpila som na palubu, oprela sa o zábradlie a pozorovala nekonečný vesmír.