Paluba Destiny

First topic message reminder :

Paluba a boky lodi přesně v jejím středu.
Jakmile na ní vyjdete zjistíte, že kolem vás je tma. Země není vidět, neblíží-li se vzducholoď k některé z planet, na kterých plánuje zastavit. Celou loď obklopuje jakýsi neviditelný obal, který umožňuje všem na palubě dýchat. Kolem ní se rozprostírá širý vesmír. V dáli jsou vidět hvězdy. Obloha je jimi doslova posetá.

Pokud se loď nachází v atmosféře některé z planet, je to ještě hezčí.
Pak jsou totiž mraky, červánky všude kolem vás. Při dostatku kyslíku štít kolem lodi zmizí a propustí dovnitř většinu slunečního svitu. Ptáky prolétávající kolem a s křikem zdravící známou loď.

Zase jsem jemně přikývl a jen se zase tak nejistě poškrábal na temeni hlavy.
Když pokynul, abych se s ním posadil na zábradlí, zase jsem se jako vždy slabě pousmál a šel si vedle něj sednout...
Seděl jsem a byl potichu jako myška. Nechtěl jsem ho nějak rušit, když mi zrovna něco vysvětloval. Hlavně, když se to týkalo tady té vzducholodi a toho všeho kolem mě. Byl jsem strašně zmatený a rozhodně by se mi jakékoliv vysvětlení, rada nebo pomoc, velice hodili. No a když mi ji tady tento muž nabízel sám, byl bych hlupák, kdybych ji nepřijal...
Vauu! Sice mi to nějak takhle naznačovali, ale nečekal jsem, že je to až něco takového. Mám fakt štígro, že jsem ho potkal, i když... no... v takovou... ehm... ošemetnou situaci. Ale co, to je přeci teď už jedno! Pomyslel jsem se, ale stejně dál poslouchal a už dopředu uvažoval nad svou reakcí a odpovědí....
"Ano... fascinovalo mě toho... no... více. Rád jsem se nořil do své vlastní fantazii a přebýval v ní více, než v našem reálném světě. Ten je totiž, až moc krutý, jak jsem poznal a ne vždy se to dalo unést. Navíc jsem zrovna neměl nejlepší dětství, ale to už asi s tím nic nenadělám. Vždy jsem to však bral jako skvělý únik, kde jsem se vždy mohl schovat a nikdo mi do toho nemohl kecat.... Odpověděl jsem a trochu se na zbbradlí začal houpat. Zase jsme se na chvíli zamyslel a bez toho, abych se na něj podíval začal s houpáním mluvit jakoby do paluby.
Svobodu... volnost... nový svět... sebe... svůj vysněný sen..." Odpověděl jsem a pak se na něj usmál jako sluníčko. Nechtěl jsem si teď hlavu zatěžovat nějakými negativními myšlenkami., teď ne...
"To je fajn, ale... já asi žádné zvláštní nadání nemá nebo tedy ty schopnosti. To by se asi nejspíš projevilo... pff..." Povzdechl jsem a můj výraz posmutněl... Já nic neuměl...

(Nebo je to tím, že někomu se nechtělo to ještě sepsat xDD Sorry xD Byl jsem v Brně a hned jak jsem dojel, tak mě někteří nenechali vydechnout xD Člověk má více textovek a chvíli chybí a dohání, jak může xDD)

// Proboha lidi, neomlouvejte se. Teda aspoň mně ne. Já jsem trpělivý člověk- neodepíšete, fajn, jdu si něco zahrát. Za hodinku to zkusím zase. Nic se neděje

Phate

Aha... přemýšlel jsem o tom, co říkal, ale stejně jsem tam nenašel nic, čeho bych se chytil. Takže jsi spíš utíkal, než se pral? Preferoval jsi únik před konfliktem? To jsme na tom docela stejně. usmál jsem se na něj. Řekni mi, věříš v bohy? zeptal jsem se na otázku, kterou jsem se rozhodl dát každému na palubě.

"Ani ne... jde o to, že... dá se říct, neměl jsem moc na výběr, ale snažil jsem se vždy všemu postavit čelem a dopadlo to ještě hůře, ale nechtěl jsem jim udělat takové potěšení, abych před nimi zdrhl, i když by to možná bylo lepší..." Řekl jsem a odvrátil od něj pohled.
Takhle jsem se, až moc poddával svým pocitům, takže toho šlo na mě vidět víc, než jsem chtěl. Raději jsem to dělal tak, aby ostatní si toho moc nevšímali...
Nad jeho další otázkou jsem vůbec nepřemýšlel."Jak, který... říše fantazie je rozsáhlá a to hodně. Máme různé mýty a báje, pověsti, hrdinné příběhy. Tomu se říká mytologie, která je sama osobě, vytvořený fantasy svět lidmi, kteří si tak vysvětlovali to, co neuměli nebo nechtěli pochopit. Nikdo nikdy neví, jestli to tak opravdu bylo nebo ne. Vědci můžou zjistit, co chtějí, ale vše vědecky neprokáží. Myslím, že toto je ideální příklad..." Roztáhl jsem ruce a pak je znovu složil."Nikdy člověk nemůže vědět, jak to vše přesně bylo. Může třeba existovat i Bůh křesťanů, když existoval ježíš, proč ne, ale... dovolil by toto vše? Ale bohové by prý neměli zasahovat do osudu lidí ne? Co my víme? Ale je pravda, že vždycky jsem měl zálibu v Řeckých bozích. Římské taky, ale ne tolik... ještě i ty Japonské, ale ty jejich báje a pověsti jsem četl od malička a představoval jsem si, že jsem Poseidon a mám po boku Athénu nebo tak... ale i jinak. Zeus se mě moc nelíbil... Zdál se mi nafoukaný... Ale ještě byl třeba fajn Hefaistos, ale co... no.... bylo to pěkný a i pár příběhů jsem napsal. Ale to je jedno..." Zasmál jsem se, jak jsem se zabral do svého rozjímání. Zase jsem byl úplně mimo sebe, když jsem se takhle rozkecal o svých věcech... tedy spíše zálibách...

Z ničoho nič som sa objavil na nejakej palube. Čo to?! Kde to som? Veď som naposledy spal, nie? Pf...čo to tu? pomyslím si a obzerám sa okolo seba. Bol som v šoku a nevedel, čo robiť. Tak som sa postavil, škrabal sa na hlave a pozeral sa okolo seba.

Taký dokonalý sen som ešte nemal. Tak si ho idem užiť. Vyzerá to dokonale. Až taký dokonalý REM sen? Niečo sa mi nezdá. Mal by som sa tu porozhliadnuť, dokedy sa zobudím. pomyslím si. Usmejem sa a pomaly sa niekde vyberiem.
/presun/

// Promiň, že jsem tě nechal čekat- čas, nálada a nevěděl jsem, co ti na to napsat :-D

Phate

Hezké... řekl jsem...no, trochu nenadšeně, protože Nory vynechal. Za mnou se ozvala Athéna: Prasák...já mu dám Poseidon a Athéna. pak zase zmizela. Skoro jsem vyprskl smíchy. Rychle jsem ale zvážněl. Hefaistos by ti dal přes hubu, věř mi. A Poseidon? Toužíš tedy po tom ovládat vodu? Není to trochu klišé? zeptal jsem se trochu jízlivým hlasem.

"Proto se mi taky tak Hefaistos líbí! Zničím se nesere... hehe!" Zasmál jsem se a znovu se tak zhoupl.
"No, popravdě, ani ne. Vodu bych asi nechtěl ovládat. Hm... jde jen o to, že se mi všeobecně jako bůh líbil. Celkově, chápeš? A navíc... byl dost, no... měl styl, což ostatní samozřejmě také, ale... jo... někdy jsem chtěl, abych měl jeho sílu, ale... spíše.... vždycky mě fascinoval všeobecně měsíc. Ta energie, jak je spojován se sny, z magií světa, s mystickými tvory a dokonce i bohy. Zkrátka.... byl... tak chladný, nádherný, ovládat tuto sílu... prostě by to bylo super..." Pousmál jsem se a konečně zase přestal mapovat zem pod sebou, do které jsem celou dobu, co jsem mluvil, hleděl. Připadal jsem si totiž trochu blbě, ale... snažil jsem se to nedávat najevo....

(V pohodě xD Já taky neměl nijak moc velkou náladu a byl jsem dost... hm... protivný xD Takže xD Neřeš! xD)

Phate

Pozorně jsem poslouchal. Bingo...
Poslyš, nebudu ti krást tvou slabost pro kulhajícího jednookého zprzněného boha, který celý den jenom maká. Ale ten měsíc mě zaujal. Ta jeho síla. Možná toho bych se chytil. Popřemýšlej někdy o tom, jestli se ti v noci nedaří věci lépe nebo jestli se při zatmění necítíš slabý. s těmito slovy jsem se přehoupl zpět a seskočil na palubu. Já se jdu najíst. Jdeš taky? Ukážu ti, jak se hledá jídelna. zašklebil jsem se a vyrazil směr jídelna.

Jen jsem se ušklíbl."No jo no. Ale co už, nějak moc to neřeším!" Zasmál jsem se a seskočil dunivě zpátky na palubu."To bych možná mohl no. Bude brzy úplněk... myslím a řekl bych, že se cítím překvapivě fajn... hm... uvidíme..." Odpověděl jsem mu na to s tím měsícem a jen se znova tak usmál...
"Jasný... jdu taky..." Zazubil jsem se a vyrazil za ním. Ještě bych se tu ztratil!

No konečne po mojom asi desiatom omyle som sa konečne dostal kam som potreboval. Pozoroval som všetko na okolo. Bolo tu celkom pekne ale nečakal som že okolo lode to bude vyzerať tak ako to vyzerá. Prišiel som až na jednu stranu lode až na samí kraj. Vytiahol som flautu a jednoduchým pohybom z dvoch kusov bol jeden- Začal som hrávať moju obľúbenú... smutnú a pomalú pesničku. V hlave mi vírilo kopec otázok... Keď hral mal zavreté oči a nevnímal okolie. Jediné čo vnímal bola hudba...

Nohy mě zavedly až sem, na mé nejoblíbenější místo na palubě, už jen kvůli tomu klidu a krásnému výhledu. Zprvu jsem si myslela, že jsem tady sama, když jsem se zase nechala unášet myšlenkami a kochala se tím krásným výhledem na vesmír okolo, no z omylu mě vyvedla ta krásná, líbezná hudba, která zněla všude kolem. Očima jsem zapátrala po zvuku. He? Shimonu? Chvíli mi trvalo, než jsem ho poznala. Whaa, hraje vážně krásně! Chvíli jsem ho pozorovala, zřejmě mě vůbec nevnímal a bylo to i dobře, nějak jsem ho nechtěla vyrušovat.
Opřela jsem se o zábradlí a pozorovala okolí, jako pokaždé, když jsem sem přišla, uklidňovalo to.

Tú istú melódiu som hral dlho. Cítil som ako všetok strach a obavy z tohto miesta zo mňa opadli. Prestal som hrať a rozložil som si flautu. Jednu časť som si dal do vrecka a druhá mi vykĺzla z ruky. Kotúľala sa po palube. Ihneď som po nej skočil ale nechytil som ju. Zastavila sa až o Leininu nohu. Zase som sa sekol a zmohol som sa iba na pozdrav. A...Ah...Ahoj.. pozeral som sa na ňu iba na chvíľu. Trocha som sa postavil a po štyroch som konečne chytil druhú časť flauty a odložil som si ju. He? Odkedy tu je? Dúfam že nie dlho... ak sa dozviem že ma počula hrať tak sa asi prepadne hanbou pod zem... A pomaly som vstával.

Celou dobu, co hrál, tak jsem nějak byla myšlenkami mimo, to se mi taky stává posldní dobou dost často, ale to bylo vedlejší. Jeho hudba byla krásná, taková uklidňující. Jen nerada jsem už ji neslyšela. Odpoutala jsem se od okna a otočila se na něj.
"Ahoj, eh, promiň, nechtěla jsem tě vyděsit, nebo spíš vyrušit od hraní. To, co hraješ.. Ne, jak hraješ.. Bylo to úžasné! Opravdu!" Usmála jsem se a myslela to vážně, doslova ve mě jiskřilo nadšení. Hudbu jsem milovala víc než cokoliv na světě, jenže nikdo mne neobdaroval pěveckým talentem, ani hraním na nástroje, bohužel ani uměleckým talentem, no byla jsem na tom dost bídně, proto jsem lidi, kteří to uměli, obdivovala.

Keď povedala to o mojej hudbe tak som bol červený ako paprika. Moju hudbu mi zatiaľ pochválila iba jediná osoba a teraz ona. No.... Ehm... dostala ma viac do rozpakov. Normálne som mal problém s niekym sa rozprávať a toto nebolo to čo by mi pomohlo. No... ja... moc dobre neviem hrať... tak... p...prepáč ak ťa to vyrušilo pohľadom som prepaľoval podlahu.

Všimla jsem si toho zčervenání a musela se pousmát, prostě jsem si v duchu nodpustila tu poznámku, že vypadá roztomile! No jeho poznámka mě zarazila.
"Ne-neumíš hrát?! Děláš si srandu! To já ti tu potajmu závidím tvůj talent, vůbec mě to nevyrušilo, ba naopak, nechtěla jsem, aby jsi přestal.." Pousmála jsem se, nechtěla jsem ho dostávat do rozpaků jen jsem svoje emoce častokrát neuměla krotit.
"Promiń, nějak jsem se no.. nechala unést." Dodala jsem potom a znovu se pousmála.

Teraz mi išla hlava vybuchnúť od začervenania. Dlho som zbieral odvahu aby som to povedal a veľa krát preglgol na sucho. Ď....ďakujem. V...vieš niečo.... o... o schopnostiach? To že sme medzi realitou a snom znamená že dokážeme niečo extra?!Sakra neviem povedať ani jednu súvislú vetu takto sa vysmeje ak ostatný a budem zase za čudáka pomyslel som si a premohol som sa a prišiel vedľa nej k zábradliu a pozrel som sa do šíreho okolia.

Pousmála jsem se a pak se zamyslela, když se zmínil o schopnostech. Chvíli jsem mlčela a dívala se před sebe, než jsem se teda rozmluvila, jak kdybych hledala ta správná slova, jak mu to nejlépe vysvětlit.
"Popravdě, sama o tom vím jen dost málo, ale na vysvětlení to stačí. Každý, kdo přijde na loď, ten získá určité schopnosti. Může na ně přijít hned první den, nebo až za měsíc, já jsem tu třeba už pár týdnů a objevila jsem ji až dnes, tedy spíš přišla na to, že existuje.. Nejsi sám, kdo ji ještě nezná" Pousmála jsem se a pokračovala.
"V každém tady, v každém Snílkovi, ano, tak se nám tady říká. Snílci, to říkala kapitánka, je nějaká schopnost, jen ji objevit. Schopnosti se dělí na psychické a fyzické, tady na Destiny jsou jen schopnosti zaměřené na psychiku, na druhé lodi, Insignii jsou už fyzické, právě nedávno probíhalo rozdělení. To, že jsi tady zřejmě znamená, že i tvá schopnost bude psychická, no to je všechno. Snad jsi to nějak pochopil, sama jsem z toho ještě dost vykolejená, dá se říct.." Podotkla jsem, a zapřela se lokty o zábradlí. Koečně jsem na něj přetočila pohled a pousmála se, jako obvykle.
"Jsem na Destiny už celkem dlouhou dobu, kdyby jsi chtěl cokoliv vědět, stačí se jen zeptat.." Dodala jsem.

Iba som kýval hlavou lebo na slová by som zase musel zbierať nejakú odvahu. Nejak som sa zamyslel lebo som sa trocha rozkecal A Snílkem je každý kto sníva alebo iba niektorý? A kapitánka... Skutočne som to povedal? A kapitánka hovorila že sa nemôžme vrátiť ale mala ísť na zem... tak to znamená že sa môžme vrátiť či nie? Vlastne prečo sme tu? Načo nám sú schopnosti a uviazli sme niekde medzi realitou a snom? hovoril som ako by som zabudol že tam je ale keď som sa na ňu zase pozrel tak sa mi zase stiahlo hrdlo a uvedomil som si že som konečne hovoril.

Pousmála jsem se, viděla jsem, že se rozmluvil a těšilo mě to, že překonal svojí nervozitu.
"Každý kdo sní se sem může dostat, ale také nemusí. Záleží na tom, komu se Destiny zjeví, někteří totiž odmítnou vstoupit na její palubu a zůstanou tam, kde byli, alespoň tuším. Protože každého příběh je jiný, každý se sem dostal, protože chtěl, buď už jen ze zvědavosti, prostě vkročil na palubu a nebylo cesty zpátky, tak to bylo u mě.. Jaký je tvůj příběh? Proč jsi se stal Snílkem a vkoričil na palubu Destiny?" Zeptala jsem se ho, zajímalo mě to. "Pokud mi to nechceš říkat, nemusíš, jsem jen trochu zvědavá.." Dodala jsem a pak jsem se rozhodla mu odpovědět na otázky, ale na některé jsem odpověď opravdu neznala.
"Máš spoustu otázek a je těžké na ně odpovědět, protože znám jen málo věcí. Nevím, jestli se můžeme vrátit. Kapitánka jde na Zem ještě s Kapitánem Insignie něco vyřídit, neřekla mi co, ale tady, na Destiny žijeme svůj vlastní svět, svůj vlastní sen, nejsou tu problémy, jaké jsme měli na Zemi. Alespoň já ty starosti nemám, občas se mi stýská, ale tady mám přátele a svůj svět, navíc bylo mé rozhodnutí jít sem" Podotkla jsem a usmála se. "Cestujeme vesmírem, můžeme se bránou vydat do jakékoliv země chceme, poznat nové Země. Možná, že budeme plnit i nějaké úkoly, kdo ví. Jediné, co já vím pořádně je, že na Destiny většina lidí najde pokoj, proto jsem taky šli" Podotkla jsem a usmála se. Nezmiňovala jsem se mu o Nočních můrách, věděla jsem o nich jen málo, byl tu první den, nemělo cenu ho s tím zatěžovat, dozví se to později, možná, že i od někoho jiného než ode mě. Byla jsem upřímná, ale někdy je lepší nezahrnovat ho všemi informacemi najednou.
"Ty se chceš vrátit Shimonu?" Otočila jsem se na něj a pozorovala ho.

Z...zatiaľ nie... zase začal koktať lebo vedel že tu je. Zatvoril som oči aby som dokázal povedať aspoň pár slov v kuse za sebou.
Nemám nikoho...... a tak..... som sem vkročil....Zatiaľ... zostanem v tanečnej sále.... a to mi stačí. Mám veľa otázok a otravujem práve ju...otravujem ju to som zase ja. P....pre..prepáč že ťa otravujem Zamračil som sa sám na seba. A radšej sa od nej odvrátil. Radšej som nič nehovoril nechcel som ju Ďalej otravovať.

Poslouchala jsem ho.
"Hmm, jak to myslíš v tanečním sále? Vždyť, eh, asi o tom nevíš, no každý má tu svojí předem přichystanou kajutu. Stačí jenom najít cedulku se svým jménem na dveřích, Destiny tě povede. Víš, loď dokáže uvažovat jako my, lidé. A častokrát i ví, na co myslíš.." Zakřenila jsem se, nechtěla jsem ho vyděsit. "Ne, třeba takhle to funguje s jídlem, vejdeš do jídelny, na něco pomyslíš a rázem je to před tebou.." Pousmála jsem se.
"Mě vůbec neotravuješ, ráda ti odpovím, takže se klidně zeptej, ano?" Podotkla jsem a pak se znovu opřela o zábradlí.

Hm?! loď uvažuje sama?! Teraz už verím aj v tých schopnostiach.
Pozrel som sa na ňu N...No ale ja... ja budem radšej tam.... aby som nikomu... moc nezavadzal povzdychol som si lebo som tu tu bral ako doma. Určite všetci majú schopnosť len ja budem za toho divného bez nej.... znova som si povzdychol a moja pochmúrne myslenie sa prenieslo aj do mojej tváre.

"Jak jen v tanečním sále? Vždyť tam nemusíš být, bude zde tvá vlastní kajuta, tvé vlastní soukromí! Věř mi, je to lepší než taneční sál, tak to aspoň zkus!" Podotkla jsem přesvědčivě a pousmála se. Pak jsem ho sledovala.
"Trochu života do té tváře, úsměv by to zlepšil, není všechno tak hrozné, aby jsme se museli mračit, no ne?" Podotkla jsem a znovu se pousmála. "Promiň, jsem jen až moc optimistická!" Dodala jsem nakonec. "Jo a taky ukecaná, no to už jsi zjistil" Vážně bych se měla krotit.
"Jinak, už jsi byl v nějaké místnosti zde, kromě jídelny, tančního sálu a paluby? Měl by jsi to tu prozkoumat, je tu spoustu krásných míst" Dodala jsem a znovu se mile usmála.

Trošku som sa pousmial ale bolo to neprirodzené a kŕčovité. N.... no ... ja som rad že som rád.... ž...že som to tu našiel...A.....ale skúsim to myslel palubu. Neznel presvedčivo ale to on neznel nikdy. Pretože chcel nájsť palubu a namiesto toho vošiel do jedálne a potom sa ešte zopár krát zmýlil.

"Hmm, tak se tvař jak chceš, kvůli mě se nijak přetvařovat nemusíš" Dodala jsem potom a znovu se tak jemně pousmála. Každý není takový hyper jako ty.. Ozvalo se moje svědomí, jako pokaždé jsem ho ignorovala.
"Jinak, hraješ už dlouho? Jak se vlastně jmenoval ten nástroj, na který jsi hrál?" Neviděla jsem ho moc dobře, navíc tohle mě zajímalo a bylo to docela jiné téma.