Paluba Destiny

Předmět: Paluba Destiny Mon Jan 16, 2012 5:35 pm

First topic message reminder :

Paluba a boky lodi přesně v jejím středu.
Jakmile na ní vyjdete zjistíte, že kolem vás je tma. Země není vidět, neblíží-li se vzducholoď k některé z planet, na kterých plánuje zastavit. Celou loď obklopuje jakýsi neviditelný obal, který umožňuje všem na palubě dýchat. Kolem ní se rozprostírá širý vesmír. V dáli jsou vidět hvězdy. Obloha je jimi doslova posetá.

Pokud se loď nachází v atmosféře některé z planet, je to ještě hezčí.
Pak jsou totiž mraky, červánky všude kolem vás. Při dostatku kyslíku štít kolem lodi zmizí a propustí dovnitř většinu slunečního svitu. Ptáky prolétávající kolem a s křikem zdravící známou loď.

Anonymní

Zmaten a silně dezorientován na palubě čehosi co je asi loď.
Kde to jsem,co tu dělám a hlavně proč... letí mi otázky hlavou.

Sednu si na zadek,palubu či jak to nazvat,civím do neznáma s výrazem zmateného.
Co se stalo,pracoval jsem na jednom projektu,asi jsem usnul....má tohle nějaké logické odůvodnění? ptám se sám sebe.

Sedím,dumám a snažím se pochopit svou situaci,zatím bezúspěšně.

Předmět: Re: Paluba Destiny Sat Jan 28, 2012 4:44 pm

Dorazila jsem na palubu, jak se na tomhl místě krásně přemýšlelo a ten výhld, tak fascinujcí! Zase mi to vykouzlilo úsměv na tváři a takový, zasněný pohled. I když byla Destiny jakoliv podivná a plná temných zákoutí, za těch pár dní, bych už z ní pryč nechtěla.
Došla jsem k zábradlí a v tichosti se o něj opřela, omámena krásou, jako pokaždé, až po chvilce se mi podařilo odtrhnout pohled a po krátkém rozhlédnutí jsem si všimla, že tu nejsem sama. Někdo tu taky seděl, neznala jsem ho, popravdě jsem tady znala jen málo lidí. A to jen od vidění. Myslela jsem si, že dnes na palubě budu sama, ale společnost je vždy vítaná, alespoň u mě to tak platí.
"Eh, zdravím.." Pronesla jsem směrm k muži s širokým úsměvem na rtech, doufala jsem, že jsem ho nevyrušila z myšlenek, vypadal zamyšleně.

Anonymní

Zmateně vzhlédnu a rychle zamrkám Člověk! proletí mi hlavou.
"Zdravím....mohu mít dotaz?" zeptám se zatímco si prohlížím dotyčnou osobu ženského pohlaví.

"Rád bych věděl kde jsem?" vyhrknu ze sebe a posunu si klouzající brýle výše.
"Možná to zní divně,ale nějak jsem se tu ocitl..nevím proč,jak" pokračuji v objasňování.
"Nemusíte se bát,nejsem deviant nebo blázen či cokoliv podobného" snažím se ujistit slečnu o svých čistých záměrech.

Předmět: Re: Paluba Destiny Sat Jan 28, 2012 5:06 pm

Motal som sa chodbami, ktoré sa v lodi nachádzajú a ako som zistil, zrovna málo ich tu nie je. Napokon, po dlhšej, možno chcenej možno nechcenej prechádzke, som sa dopracoval k dverám, ktoré som videl vôbec prvý krát v živote. Opatrne a pomaly som ich otvoril a nakukol som dnu. Prvé nazretie dnu mi umožnilo vidieť hneď dvoch ľudí. Žena a muž. Odkašlal som si a dvere otvoril tak, aby som mohol vstúpiť dnu.
"Dobrý podvečer, prepáčte že ruším, ale môžete mi povedať, kde sa momentálne nachádzame? V tejto miestnosti som vôbec prvý krát a neviem čo je zač."
S úsmevom na tvári som vošiel do miestnosti a začal sa obzerať. Ľudia v miestnosti mali samozrejme možnosť vidieť, že mám so sebou zbraň, katanu.

Anonymní

Další člověk rezonuje mi v lebce.

"Dobrý večer" odpovím jak mi velí slušné vychování.Poté rychle vstanu,opráším si svou ještě novotou zářící uniformu důstojníka.
"Kde jsme?Sám bych to rád věděl" řeknu stroze a přes oranžová skla svých brýlí sleduji onoho muže.
"Dělal jsem svou práci,asi jsem usnul....a objevil se zde" vysvětluji svou situaci.
"Ale vypadá to jako paluba...asi...zřejmě" sdělím mu svou domněnku.

Předmět: Re: Paluba Destiny Sat Jan 28, 2012 5:18 pm

Ako som sa tak obzeral, pripadalo mi to ako paluba. Otočil som sa na muža s okuliarmi a usmial sa.
"Síce tu nie som veľmi dlho, ale už som mal možnosť zistiť pár vecí."
Začal som rozprávať, predsa len, sám som vedel, aké nepríjemné je pre človeka niekde byť a nevedieť, kde vlastne je.
"Napríklad, ako prvé som zistil, že toto celé je jedna veľká loď. Človek sa tu pohybuje tak, že na niečo myslí, napríklad spánok, a loď ho dovedie do izby, kde je posteľ. AK je človek hladný, loď ho dovedie do jedálne, kde ak si pomyslí na jedlo, ono sa objaví a je jedlé."
To čo som rozprával som rozprával s vážnym tónom. Nechcel som, aby to dotačný pokladal za žart, aj keď zrejme bude.
"Možno si myslíte, že klamem alebo zavádzam, no nie je to tak. Je to pravda, ktorú som si sám odskúšal."
Teraz som sa musel zatváriť znepokojene.
"Ale to nie je všetko, čo už som stihol objaviť. Viete, táto loď je aj istým spôsobom nebezpečná."

Anonymní

Stačí na něco pomyslet...a loď či co to je mě dovede...zní to jako fantasmagorie říkám si v duchu.

"Jestli je to pravda,tak jsem mimo ještě více" oznámím světu míru mé zmatenosti.

Myslí to vážně,nevypadá to,že by si ze mě dělal dobrý den analyzuji si pro sebe.
"Myslím,že nelžete i tak mi to připadá neuvěřitelné...a kde to jsme nevíte?" pohlédnu ven kde lze spatřit tmu a v dáli světlé body.

"Je to jako vesmír....tedy mě to tak připadá" přemýšlím nahlas.

Předmět: Re: Paluba Destiny Sat Jan 28, 2012 5:26 pm

Už jsem se chystala odpovědět, tomu muži, když na palubu přišel další. Tolik dotazů, zdá se Leo, že máš, co na práci.. Pousmála jsem se, nevadilo mi to.
"Zdravím, noo, tohle je paluba.." Odpověděla jsem mile a pak se otočila. Poslouchala jsem i toho muže.
"Nejsem zrovna osoba, která by dokázala zodpovědět všechny vaše otázky, ale část jich ano. Tak především, vítám vás na vzducholodi Destiny, momentálně se nacházíte na její palubě a tvoříte teď její součást. Stejně jako my všichni tady, co jsem si teda stačila všimnout, no to už jste slyšel tady od.." Nějak jsem jméno nevěděla. Mluvila jsem zřetelně, chtěla jsem, aby to pochopil. Vždyť já sama jsem před pár dny vypadala naprosto stejně, kompletně zmateně. I doteď toho sama spoustu nevím.
"Každý se sem dostane tak, že ho loď navštíví. Nemapatujete si, jak jste vkročil sem? Na palubu?" Zeptala jsem se ho oparně a pousmála se. "Musel jste se rozhodnout sám, už se nemůžete vrátit na Zem, cestujeme, prolétáváme různými světy, proto se tohle.." Ukázala jsem na sklo, za kterým se rozprostíral krásný, tak okouzlující vesmír. ".vždy mění.." Dokončila jsem a pousmála se.
"A mimochodem, jmenuji se Lea Lyndem.." Dodala se a usmála se, tohle představování bylo věnováno i druhému muži, který by mi pomohl s vysvěltováním a já za to byla ráda. No poslední věta mě zarazila.
"Nebezpečná?" zeptala jsem se podezřívavě.

Předmět: Re: Paluba Destiny Sat Jan 28, 2012 5:35 pm

Dúfam, že ma teraz nepokladá za nejakú odrodu blázna.
Pomyslel som si, než som sa rozhodol pokračovať vo svojom. No v tom prehovorila žena, ktorá bola treťou osobou v miestnosti.
"Ah, prepáčte, ja som sa nepredstavil. Moje meno je Matthieu Jack Dubois, tiež vystupujúci pod prezývkou Bushido Brown."
Následne som si vypočul zvyšné vety od ženy, ktorá toho zrejme vedela najviac. Počas jej rozprávania som sa pozeral von oknom a prezeral si vesmír, ktorý spomínala. Potom, keď otázne povedala slovo "nebezpečná" rozhodol som sa povedať to, čo som zažil.
"Včera, keď som bol ešte s pár ľuďmi, Willom a Steamom, tak sa volajú, v istej hale, zrejme určenej na tréning, objavili sa tam červené tiene, ktoré po chvíľke existovania na stene prešli k nám, a chceli nás zabiť."
Zhlboka som sa nadýchol.
"A nebyť toho, že náhle zmizli, zrejme by sa im to podarilo. Keď už boli fuč, nasledoval som spolu so Steamom Willa, ktorý je na tejto lodi, Destiny, už zrejme nejaký ten čas, až sme sa dostali do jedálne, kde bola zranená jedna žena. Meno netuším, ale ľuďom na nej dosť záležalo."
Dopovedal som a čakal na otázky.

Anonymní

Můj výraz se změnil z "Nechápu" na "Tak teď,už nechápu nic".

"To jsou pro mě informace,které bude těžké vstřebat" vyloudím ze sebe.
Že bych chtěl se sem dostat...navíc když tu jde podle všeho i o život....? přemýšlím.
Možná podvědomí...nejsem psycholog... utnu rázně tok myšlenek.

"Také bych se měl představit" vyhrknu ze sebe.
"Poručík Olaf Skog" skoro zařvu a téměř se postavím do pozoru,pak mi přes obličej přelétl stín poznání.
"Zvyk je železná košile" řeknu s kyselým úsměvem.
"Tady již zřejmě pozemské hodnosti neplatí" dodám.

Předmět: Re: Paluba Destiny Sat Jan 28, 2012 5:45 pm

Zaujatě jsem ho poslouchala, i já tohle vstřebala přeci jen těžce, byla jsme na téhle lodi, dá se říct, taky jenom "nováček" a spoustu věcí jsem nechápala, no o stínech jsem ještě neslyšela, i když i o těch se zmiňovala eM v knihovně, než se vypařila.
"Zabít?" No, tohle nemohla znít moc povzbudivě pro muže, který neměl páru o ničem, věděla jsem, jak se cítí.
"Teda, viděla jsem na Destiny spoustu divných věcí, ale že by tady nás někdo chtěl zabít?" Zamračila jsem se. A jak se ksakru máme bránit?
"Ehm, to nejsou mo povzbuzující informace pro nováčka.." Podotkla jsem hned na to, tu ženu o které mluvil, jsem taky neznala. Nebo jsem aspoň neměla šanci se s ní prozatím setkat.
Se Steamem jsem se setkala, ale s tím dalším ne. Téda, kolik lidí je ještě na téhle lodi? I na mě toho bylo dost. Všimla jsem si, že ten muž ví, toho taky dost, a rozhodně dost o věcech, o kterých nemám ani páru. Když jsem to nestihla u eM, pozeptám se tady.
"Ehm, když už jsme u toho, nevíš něco o nějakých schopnostech?" TOhle jsme zaslechla dnes a nemám páru, co tím myslela. Mluvila jsem tišeji nechtěla jsem toho nováčka děsit.

Předmět: Re: Paluba Destiny Sat Jan 28, 2012 5:57 pm

Mužovu v uniforme som sa ani nedivil. Informácie, ktoré som mu podal, som mu podal dosť na rýchlo, a neboli to zrovna veci ľahké na pochopenie. Prešiel som k nim asi o dva kroky bližšie, nech nemusím hovoriť príliš nahlas.
"Poručík Olaf Skog..."
Zopakoval som si jeho meno.
"Takže ste vojak."
Usmial som sa. Na jeho zvyku nebolo nič zlého, takže som na to ani nijak zvláštne nereagoval. Ak je niekto roky na vojne, odrazí sa to na ňom či chce alebo nie.
"Áno zabiť."
Prikývol som žene na jej neveriace reči. Potom som bol ticho až do doby, než spomenula schopnosti. Keď sa tak stalo odkašľal som si.
"Náhodou, včera som sa dozvedel, že nejaké také veci na tejto lodi sú možné a tak som sa tomu dnes venoval. Neuveríte na čo som prišiel. Je to pravda. Ľudia na tejto majú neobyčajné schopnosti."
Prikyvoval som k svojmu prehovoru, až moje afro tancovalo.
"Predpokladám, že každý bude ovládať niečo iné, pretože žena, ktorá mi o tom povedala bola schopná manipulácie s ohňom a tiež spomenula muža, ktorý j schopný sa meniť v nejakého jaštera alebo také niečo."
Svoju schopnosť som nevyťahoval, pretože som nevedel, čo mám alebo nie.

Anonymní

Tvářím se velmi,velmi,velmi zmateně.
"No voják...jak se to vezme" začnu vyprávět.
"Mám vojenskou akademii i jsem voják z povolání" dodávám.
"Ale hlavně jsem Inženýr,takže zbraně mi říkají toliko co slimákovi automobil" řeknu s úsměvem.
"Vím jak zbraň funguje,dokázal bych ji postavit,jen pro nic na světě nechtějte,abych střílel nebo něco podobného" dovysvětlím.

"Schopnosti...hmmm zajímavé..nepochopitelné"drbu se na bradě a vrásky na čele značí usilovné přemýšlení.
"Že by nějaký druh pole?Nejsem fyzik a sám nevím co si myslet" sděluji svou myšlenku jak jsou probouzeny "schopnosti".

Předmět: Re: Paluba Destiny Sat Jan 28, 2012 6:20 pm

Ehe? Aha, no, tak já teda zatím žádnou neobjevila. I když možná, to v tý knihovně.. No, kdo ví, stejně nevím, jak to "probudit".
"A takže myslíš, že to může mít každý na této palubě? Zvláštní.." Zadumala jsem, a to jsem se sem jen nechtěla kochat okolím. "Ty nějakou máš?" Zeptala jsem se ho, jeslti teda jsem jediná, která jí třeba ještě pořádně neobjevila.
Když říkal něco o ohni, vzpomněla jsem si, že eM říkala něco podobného, její schopnost, ovládat oheň, hmm. Přišlo mi to celé nějaké zapeklité. Slyšela jsem, že je voják, což mne nadchlo, noo, sice pro mě byla vojenská akademie něco jako španělská vesnice, ale tak mě přijde zajímavé taky všechno, že jo.
"Tak to asi znamená, že na Destiny už není tolik bezpečno, jak zezačáku, pokud se tu potulují ony stíny a kdo ví, co dalšího" Dodala jsem, tvářila se nadmíru chápavě, i když jsem to celé dost dobře nechápala.

Předmět: Re: Paluba Destiny Sat Jan 28, 2012 6:25 pm

Úsmev z tváre mi nezmizol. To, že je na lodi profesionálny inžinier je zrejme super správa, síce neviem kto všetko na lodi ešte je, ale niekto kto je odborník do techniky je vždy dobrý člen týmu.
"Vidím, že ste rovnako zmätený ako ja. Taktiež som pri pomyslení na tie schopnosti vôbec nechápal o čo ide. Teda až do nedávna. Pár hodín dozadu som totiž učinil, povedal by som, veľký objav k sebe samému. Objavil som u seba taktiež istú schopnosť, aj keď sa nemôžem veľmi chváliť, pretože objaviť a ovládnuť sú dve veci."
Chvíľku som ostal mlčky stáť, no v tom upriamil pozornosť na ženu s dlhými blond vlasmi.
"Možno to bude znieť divno, ale myslím, že dokážem ovplyvňovať gravitáciu."
Povedal som pomerne sebaisto, napriek tomu, že som túto "schopnosť" objavil len pred nedávnom.
"Neviem, ako je to s objavovaním schopností, no myslím, že každý člen posádky by niečoho mal byť schopný."
Postával som tam ako profesor a bol som už dosť zmätený sám to seba. Mal som to byť ja, kto bude klásť otázky a nie ten, kto ich zodpovedá.
"Ja presne neviem, ako je to s tými tieňmi, ale myslím si, že ak sú tiene alebo teda z nich pochádzajú a z nich sa k nám dostali, malo by stačiť, aby sme tiene nevytvárali."
Prehltol som, pretože nevytvárať tiene by znamenalo žiť v tme, no toho by človek nemal byť schopný.

Anonymní

"To jsou věci" užasle vydechnu.
"Gravitaci ovládat...to je zajímavé" přemýšlím nahlas "Ale pokud zde lidi ovládají různé schopnosti,možná i destruktivní povahy..." posunu si brýle výš "Měli by myslet,že jsou na plavidle uprostřed něčeho...možná vesmíru" myslím myslím,až se ze mě kouří.

"Takové neuvážené použití něčeho může zahubit všechny na lodi" vyřknu vcelku pesimistickou myšlenku.

Jeden blbec a konec ozve se v mém nitru.

Předmět: Re: Paluba Destiny Sat Jan 28, 2012 6:38 pm

Phate

Po několika hodinách jsem vylezl zpět na palubu. Nic... Podíval jsem se na ty, kteří tam byli a došlo mi, jak asi musím vypadat- po tolika dnech- nemytý, slepené vlasy, špinavý od prachu, povolená kravata, kruhy pod očima, rozepnuté sako...No prostě troska.
EHm... začal jsem a nadechl se. Pak jsem chvilku stál a zíral s otevřenou pusou. Už několik dní hledám pokoj, ale teď mi došlo, že důležitější asi bude koupelna, jinak se mnou už nepromluvíte. Zazubil jsem se a pokračoval: Takže...mohl byste mi někdo prozradit, jak to tu funguje?

Předmět: Re: Paluba Destiny Sat Jan 28, 2012 6:50 pm

Predtým než som reagoval na Olafa, musel som sa pousmiať.
"Napriek tomu, že si myslím, že to je moja schopnosť, nemôžem povedať, že to dokážem. Teda ešte nie teraz, asi. Myslím, že to bude chcieť tvrdý tréning, aby som bol schopný to prospešne používať."
Keď z neho vyšli pesimistické reči, náhle som si uvedomil, že nielen tiene môžu znamenať nebezpečenstvo pre nás, ale taktiež aj my sami. Spočiatku som sa chcel spýtať na jeho schopnosť, ten nápad ma však ihneď prešiel, keďže on sa len teraz dozvedel, čo sú to tie schopnosti, asi ťažko bude vedieť odpovedať na otázku typu "čo dokážeš ty?"
Moju pozornosť zrazu upútal muž, ktorého som dnes videl už v archíve a včera v jedálni.
"Do sprchy chodím dva krát denne."
Usmial som sa na neho.
"Nie je ťažké ich nájsť, stačí na ne myslieť a kráčať. Ani nebudeš vedieť ako a ocitneš sa pred dverami, ktoré keď otvoríš a prejdeš nimi, ocitneš sa v sprchách. Šampóny, sprchovacie gély, uteráky... to všetko tam je."
Poznamenal som sebavedome, pretože zrovna sprchy som zatiaľ stihol spoznať najlepšie.

Anonymní

"Jak říkal jeden můj velitel na akademii" rozvyprávím se.
"Síla a zodpovědnost by měly jít ruku v ruce" řeknu co jsem často slyšel na Akademii.

"Ta vlastnost lodi,funguje jen jako orientační pomoc nebo má i jiné využití?" ptám se zvědavě jako pravý vědec.

"Chtěl bych vědět jak toto plavidlo funguje" řeknu s podivným leskem v očích.

Předmět: Re: Paluba Destiny Sat Jan 28, 2012 7:03 pm

Phate

Ah, díky bohu... usmál jsem se ďábelsky a podíval se nad sebe. Jen provokuju. Pak jsem se otočil a šel hledat sprchy.

Předmět: Re: Paluba Destiny Sat Jan 28, 2012 7:06 pm

Poslouchala jsem se. Gravitace? Úžasné! Pousmáal jsem si, všimla si dalšího člověka a jen ho mile pozdravila, než jsem se zase začala věnovat okolí. Reagovala jsem na Olafa.
"Víte, tuhle loď nikdo neřídí, nepracuje na žádném způsobu, Destiny je, co jsem slyšela, v podstatě bytost, sama si uvše určuje, častokrát z nás dělá blázny, jako třeba dnes ze mě v knihovně, ale podle mne, má vlastní rozum, i když se to zdá neuvěřitelné" Dodala jsem, sama jsem toho moc nevěděla, netušila jsem, jestli jsou má tvrzení oprávněná nebo ne, ale doufala jsem, že jsou.

Předmět: Re: Paluba Destiny Sat Jan 28, 2012 7:10 pm

Potom, ako som poradil Phatemu, som svoju pozornosť zasa zameral na sympatického vojaka Olafa.
"Váš veliteľ bol isto múdry človek."
Úsmevne som povedal a hneď na to sa rozhodol zodpovedať otázku, ktorú Olaf vyslovil, no nestihol, som pretože Lea ju zodpovedala a dokonca lepšie ako ja. Pretože informácie, ktoré povedala ona som ani ja sám nevedel.

Anonymní

"Aha to je zajímavé" zamračím se.
Škoda,stroj by mi byl milejší zahuhlám si pro sebe.

"Takže ta bytost dokáže zmaterializovat cokoliv,to je velice zajímavé" mnu si usilovně bradu.
"Nic pro mě,nejsem fyzik,para-psycholog či biolog i tak bude stát za to přijít na kloub co nebo jak to funguje,myslí a podobně." promluvil vědec.

"Je tu hodně lidí?Na lodi?" zeptám se.

Předmět: Re: Paluba Destiny Sat Jan 28, 2012 7:22 pm

Začal som sa obzerať po palube, čo všetko tu uvidím, pričom som uvažoval nad tým, že táto loď je vlastne živá bytosť a my sme v jej vnútri. Bola to veľmi divná myšlienka. V podstate nás "zožrala." Takmer som sa nad tou myšlienkou začal smiať. Na otázku, ktorú Olaf položil ako poslednú som nemal presnú odpoveď. Najskôr by bolo dobré vedieť, čo znamená veľa ľudí.
"Myslím, že dohromady som videl asi šesť, možno sedem ľudí. Zatiaľ."

Předmět: Re: Paluba Destiny Sat Jan 28, 2012 7:26 pm

"No, možná to jsou jen mé doměnky, ale co jsem slyšela, že tu zřejmě velmi respetovaná osoba, přeci jen, někdo to tu stejně řídit musí, ale nikdy jsem neměla možnost se s ní setkat" Dodala jsem. A pak přikývla, podívala jsem se na Bushida, jestli chce odpovědět, odpověděl, tak jsem nakonec odpověděla taky.
"No, já jsem se bavila minimálně s pěti, a to nemluvím o tom, že kamkoliv jdu, potkávám nové a nové, určitě jich je tu spoustu" Podotkla jsem, ani jsem se neodvažovala odhadovat, kolik nás tu je.

» Paluba Destiny
» Paluba
» Z paluby Destiny
» Kapitáni Destiny