Jídelna

Předmět: Jídelna Tue Jan 17, 2012 1:52 pm

First topic message reminder :

Zdálo se, že loď poskytovala svým obyvatelům místnosti přesně podle toho, jak je potřebovali. Proto když měl například snílek hlad, velice snadno ho svými spletitými chodbami navedla přesně tam, kam bylo třeba - do jídelny.

Jídelnou byla nevelká místnost s několika dlouhými stoly vyrovnanými vedle sebe. Zařízena byla velmi prostě, to nejhlavnější v ní bylo veliké magické okno s výhledem, který se měnil podle toho, jaká byla zrovna denní doba. K snídani jste se například mohli dívat na výhled na oceán, nad nímž právě svítá a kde dovádí racci, při večeři vás pak okouzloval pohled na tmou zahalený deštný prales, a byli-li jste dostatečně potichu, mohli jste slyšet i jeho tajemné zvuky, cvrkot cvrčků a pokřikování opic.

Kromě tohoto magického okna tu nebylo moc na co koukat. Bylo tu především hodně zeleně, rostlin v překrásně zdobených květináčích, a na stěnách obrazy, které se často měnily a mnohdy obsahovaly různá vepsaná poučení a rčení.

Na stěně hned vedle okna visel rozměrný, jakýmsi pradávným písmem popsaný pergamen - jídelní lístek. Na něm si snílek mohl zvolit z množství lahodných pokrmů ten, na který měl právě největší chuť, a pro objednávku pak stačilo posadit se ke stolu a pomyslet na svou volbu. Vybraná dobrota se pak objevila přímo před snílkem a ten si mohl dobře pochutnat. Právě tak nádobí se obvykle samo odklízelo poté, co je snílek vyprázdnil. Jen někdy, například chtěla-li vás loď poškádlit nebo potrestat za přestupek proti lodnímu řádu, se nádobí neodklidilo a na stěně se objevil plechový dřez, kde jste se o svůj nepořádek museli postarat klasicky postaru, bez použití magie.

Jídelna často platila za druhou společenskou místnost. Snílci byli sice obvykle natolik zabráni do jídla, že neměli mnoho času u něj mluvit, a židle tu nebyly tak pohodlné, přesto se ale i tady daly řešit různé problémy, občas tu někdo i po jídle zůstal sedět třeba s knihou nebo se omámený postavil k oknu a nechal svou fantazii putovat kdesi po pouštích a oázách nebo po deltách ohromných řek, na jejichž vodopády se právě díval...

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 6:13 pm

Nejakú tú chvíľu som proste nebola ničoho schopná. Len som tam tak stála a sledovala, ako sa v mojich očiach vzhľadom na pôsobenie techniky Bereniky prítomní menia na tiene, kdežto tiene naopak na ľudí. Typickou charakteristikou kniežat bolo však i to, že hoci sa navonok nezdajú, sú skutočne pomerne dosť inteligentní. Mala som skrátka pocit, ako keby som tú techniku už videla, alebo minimálne cítila. Vybavila sa mi chvíľa, kedy niečo podobné použila na tiene poprvýkrát.

"He," pousmiala som sa opakovane, následkom čoho som čoraz viac a viac pridávala na intenzite môjho smiechu. Skoro to vyzeralo, ako keby to už zasa raz bolo moje "staré dobré ja".
"Idi*ti padajú na hubu vždy ako prví," poznamenala som, zatiaľ čo sa jak moje vlasy, tak i ruky začali premieňať na nebezpečne poletujúce ostré chápadlá, ktoré si behom mojich útokov vyslúžili vlastnosť "preseknúť čímkoľvek".
"Musím uznať, že ste skutočne viac než zaujímavými ružami, každopádne," neostýchala som sa útočiť na všetko, jak na v mojich očiach tiene, tak na ľudí. Nemohla som rozoznať, kto je kto, preto som jednoducho zbesilo napádala všetkých, ktorých som mala možnosť vidieť. Pripomínalo to ohromnú spúšť bodaní mečov a šípov z niekoľkých strán. Tie takzvané chápadlá totiž likvidovali všetko, čo im prišlo pod ruku, vrátane vzducholode samotnej, nedbajúc na prípadné zrútenie.
"Pôvodne som si pre vás prichystala pomalú smrť, každopádne po tomto zistení už viac svoju túžbu nedokážem udržať na uzde. Dnes sa dočkám absolútnej rozkoše a vy... vy mi k tomu pomôžete!"

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 6:19 pm

Útočila na stíny i na zdi.
Zatraceně! Poslední technika než začnou kolabovat plíce...
Znovu jsem přiložila dlaně na spánky. Až po lokty se mi z rukou řinula krev. Rozpraskala mi kůže následkem dehydratace po použití techniky.
Kapitán opouští loď poslední!
Tentokrát jsem do její hlavy vpletla jinou myšlenku.
A to, že je někdo za ní. Byla to má poslední šance. Za ní stál nějaký člověk, zatímco já svírala v dlaních nůž. Chystal se ji bodnout dýkou do zad. Cítila ho, slyšela jeho kroky. A já tím změnila víc myšlenek, než jsem si mohla dovolit. Cítila jsem krev téměř po celém svém těle. Dýchala jsem rychle. Snažila jsem se její ostří vyblokovat svým nožem, ale nedařilo se mi to. Doufala jsem, že ostatní se schovali. Já čekala až se otočí proti iluzi člověka mé podoby za ní a já budu moct zaútočit.

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 6:25 pm

Mrcha se zbláznila. Rukama jako meče sekala do všeho, co bylo poblíž. Berenika stála proti ní. Co mám dělat, co mám dělat!, honilo se mi hlavou. Ne že bych měla příliš na výběr. Silně unavená a s notnou migrénou jsem rozsvítila všechna světla v místnosti. Když to nejde ohněm, tak to bude muset jít takhle. Spojené techniky musí fungovat silněji než jednotlivé, napadlo mě. Plameny se rozhořely mnohem zběsileji, než bych čekala. Destiny navíc, speciálně pro tuto příležitost, obsypala strop notným počtem lustrů, o nichž bych přísahala, že tam předtím nebyly - ačkoli jsem musela uznat, že strop jsem si nikdy neprohlížela. Stovky a stovky svíček zahořely jasným plamenem a já přivřela oči. Tohle jim nemohlo dělat dobře.

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 6:27 pm

Jakmile se začala podivně chovat, zpozorněl jsem. Nebyla zrovna dvakrát šikovná, ale tohle jsem nečekal. Tu poznámku o konečcích si asi vzala k srdci, protože za chvíli z nich byly nechutné chapadla, která švihaly snad všude. Vážnost situace jsem si uvědomil až poté, co chapadlo šlehlo kousek ode mě a projelo stolem jako nůž máslem. Nyní jsem opravdu děkoval všem svatým za svůj dobrý zrak, protože mi to mohlo hodně pomoci. Okamžitě jsem vyskočil ze židle a udělal kotrmelec. Dopadl jsem na záda a postavil se hned vedle kapitánky a eM. Ale... Na místě, kde jsem byl, byla teď už jen rozseknutá židle a tenký pramínek tmavých vlasů.
Jakmile jsem to viděl, mé rty se zúžily na úzkou čárku a oči mluvili za vše. Pozvedl jsem postižený pramen vlasů a začala ve mě vařit krev.
Klidně ať si ničí loď, klidně ať si dělá, co chce... Ale moje vlasy! Waa! Na vlasy mi šahat nebude!
Najedno use něco začalo dít, začaly mě bolet zuby a ruce. Bolelo to a adrenalin se začal uvolňovat do krve. Zuby bolely jako čert a začaly se prodlužovat, špičáky najednou začaly růst a nehty rostly do špiček a měnily se v ostré drápy.
"Co to?! Že by další projev?! Výborně, nemohlo to přijít lépe načasované!"
Očima jsem kmital od jednoho chapadla k druhému a už už jsem se připravoval skočit, jakmile zaváhá, skočím ji po krku a pak uvidí, co to udělá s Francouzem, když mu ustřihne kus pěstěných vlasů.

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 6:29 pm

"Vy všetci... všetci do jedného... tu dnes umriete!" pokračovala som v útokoch až do doby, kedy som za sebou ucítila prítomnosť neznámej osoby. Ilúzia, alebo realita? Úprimne som ani nad jedným z týchto možností ani na malý okamih neuvažovala a likvidujúc vlasmi naďalej vzducholoď som svoj pohľad okamžite obrátila za spomínanou neznámou osobou s tvarovanými dýkami v mojich rukách.
"Nemáš najmenšiu šancu!" potiahla som obomi rukami do opačných smeroch a rozporcovala tak Berenikinu vytvorenú ilúziu. I napriek tomu to však kapitánke dalo dosť času na to, aby sa ku mne dostala. Oheň, ktorým sa z ničoho nič miestnosť rozhorela, mi situáciu o to viac skomplikovao. Nemala som dosť času na to privolať tiene a tak som venovala všetky svoje "chápadlá" na jeho likvidáciu / uhasovanie. Ani Eserathovi a ani Berenike som momentálne dostatok pozornosti nekládla, no mala som ešte dostatok možností na to ich prípadné útoky vyblokovať.

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 6:34 pm

Využila jsem své šance a klopýtla dopředu jakmile se otočila, aby rozsekla mou iluzi. Jedno z chapadel se mi zabodlo do ruky, ale nebyl čas na bolest. Má dýka mířila někam mezi žebra, kousek dolů a napravo od srdce. Neměla jsem dost odvahy mířit přímo a navíc takhle to bylo v přímé linii pádu. Neudržela jsem se na nohou a tak jsem do tohoto útoku dala veškerou zbylou sílu a skončila na zemi a doufala jsem, že ona s nožem v hrudi. Teď už bych ale nevstala. Útok, který jsem vedla jako poslední byl hranice mých možností. Pokud jsem neuspěla, nedokázala bych se bránit žádnému útoku.

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 6:35 pm

"Čas odejít zpět do stínů!"
Jakmile se obrátila, moje panenka se zaostřila, jako kočce, která zpozorovala svojí šanci. Vyskočil jsem hned poté, co kapitánka hodila dýku a já ji následoval. Ani nevím, kde se ve mě vzala ta síla, ale najednou jsem se odrazil nohama tak silně, že jsem vyskočil snad jako by mi někdo pomohl. Ruce jsem napřáhl před sebe a skočil jsem po ní. Mířil jsem na jediné, krk.
Mé vlasy za mnou vlály jako plášť a jediné, co jsem teď mohl udělat, bylo modlit se, aby se nezahnala nějakým chapadlem, protože to by byl můj konec.
Ale na tohle nebyl čas myslet. Už jsem byl téměř u ní a... Snad... Snad... Snad to vyjde!
Už jsem tam byl! Zařval jsem jako zvíře a pokusil se ji zakousnout do ramena, přičemž jsem se pokusil ji drápy zarýt hluboko do zad. Jestli to však bylo možné, to byla otázka, protože tohle byl stín a co stíny umí? To se zjisti, až se to prozkoumá.

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 6:38 pm

kvůli zmatku který zda nastal jsem se raději rozhodl se držet kde si za nějakou věcí, která mi poskytovala patřičnou obranu... někdo tomu mohl říkat zbabělost, avšak já tom říkal: put sebezáchovy

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 6:38 pm

Další vlna euforie mnou projela ve chvíli, kdy jsem zjistila, že můj malý trik funguje. "No to je sakra boj!", zavřískla jsem a oči mi jiskřily. Adrenalin stoupal, ale na můj vkus možná až moc rychle. Zavalila mě horkost a měla jsem pocit, že se asi uvařím, což byl kupodivu pocit dobrý. Na chvilku mě to zarazilo, měla jsem živou vidinu toho, jak kolem mě šlehají plameny, ale ve skutečnosti tam žádné nebyly. Do hlavy se mi vedrala slova z jedné knihy o magických bytostech. Bylo tam něco o tom, že ohniví tvorové dokázali vzplát, když se rozruřili. Možná to bylo ono. Možná že vzplanu a vybuchnu. Třeba tu mrchu spálím na popel. Ale nedělo se to. Zatím jsem měla pocit, že oheň se drží jen uvnitř mého těla. Hořelo to vevnitř, ale ven se to ještě dostat nemohlo. To mi ovšem nebránilo v udržování pořádné světelné show. Jen ať má ta potvora čemu se bránit.

Eserath vedle mě se mezitím sám seznamoval s novou schopností. Ta se ovšem projevovala mnohem rychleji než cokoli, co čekalo mě. S rozkoší jsem sledovala, jak se z toho uhlazeného mládence stává vzteklé zvíře. Skočil po stínu a... Páni, tohle bych nevymyslela, blesklo mi hlavou.

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 6:44 pm

(Iba také malé upozornenie. Viem veľmi dobre, že si vaše postavy isto túto osobu spájajú s tieňmi, ale pre tých, ktorí si aj v skutočnosti myslia, že ona je tieň, tak sú na omyle. Very Happy

)

"Hádam si si nemyslela, že by som ťa bola spustila z očí!" zastavila som dýku jediným pohybom ruky, následkom čoho som sa začala pomerne nahlas smiať.
"Vy všetci ste ták strašne úbohí. Ako si si vôbec mohla myslieť, že by niečo podobné mohlo-" absolútne som nevenovala pozornosť Eserathovi, ktorý bol už v tom čase takmer pri mne. Nemala som už jediné voľné chápadlo, preto mi neostávalo nič viac, než sa len pokúsiť vyhnúť a tak som aj spravila. Nanešťastie pre mňa, v okolí bol ešte stále oheň a tak ma predsa len letmo zasiahol, hoci nie do krku, no dostatočne silno nato, aby som začala značne krvácať.

"Čo to má-?! Ako ma môžu zraniť?!" vykríkla som viacmenej sama pre seba, dopadnúc tak tesne vedľa ohňa. Strach mi nedovoľoval pokračovať, uvedomovala som si totiž, že toto by mohol byť problém dokonca aj pre mňa. Keď už to vyzeralo, že ma dostanú, v mojej blízkosti sa zhromaždili všetky tiene a spojili v jeden veľký, uprostred ktorého došlo k otvoreniu známeho obrovského červeného oka. V tom hoc pomaly, no isto moje telo začínalo miznúť, ako keby sa snáď rozkladalo a následne bolo absorbované.
"Gratulujem vám. Boli ste prví, ktorí ma po vyše 100 rokoch boli schopní poprvýkrát zraniť, každopádne nabudúce po vás iba tak zbesilo neskočím, nie. Nabudúce budem pripravená vám to všetko vrátiť i s úrokami!" upozornila som posádku so smiechom a definitívne i s tieňom zmizla.

Situácia na palube utíchla. Spomínaný mrazivý pocit definitívne zmizol a atmosféra sa zdala byť zasa raz rovnako snová ako predtým. Tiene tak isto nabrali svoje pôvodné farby. Bolo očividné, že sme opustili akýmsi zválštným druhom transportu loď. Jediným ostávajúcim problémom boli značné škody na nej, ktoré spôsobovali vzducholodi nepekné nepríjemnosti...

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 6:50 pm

Zastavila můj úder, ale i tak jsem skončila na zemi.
A nedokázala jsem se zvednout. Z rukou, už až po ramena, se mi řinuly proudy krve. V jedné jsem dokonce měla jakousi ránu jako od kulky. Velmi nepříjemný pohled. Nicméně tohle byla má hranice, jak jsem si dobře uvědomila již před útokem. Zavřela jsem oči a pokusila jsem se znovu bolest odsunout do zadní části mozku. Tentokrát mě ale myšlenky neposlouchaly a mě do očí vhrkly slzy. Přece jen když máte obě ruce rozdrásané, nebude jednoduché hrdinsky předstírat, že jste v pořádku, což jsem měla v úmyslu původně.
Nedokázala jsem se o ruce ani opřít, natož posadit se nebo postavit.
Alespoň, že protentokrát bylo nebezpečí zažehnáno.

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 6:52 pm

"Cože? Cože?! Ta mrcha krvácela? Viděli jste to?", zůstala jsem stát jako opařená. V tu ránu bych se propadla hanbou a zděšením. Tak já tu celou dobu stojím jako pako a nepoužívám svou schopnost v domnění, že by jí to pouze posílilo, když jsem ji tím ve skutečnosti mohla zastavit?! Bylo mi hrozně. Cítila jsem, že jsem zklamala své přátele. V tu ránu jsem si uvědomila, jak příšerně mě ta hlava bolí. Ve spáncích mi to pulsovalo a udělalo se mi z toho příšerně zle. Snažila jsem se to rozdýchat, abych se nepozvracela. To by už tak zdevastované jídelně nepomohlo. Držela jsem se za krk, aniž bych si uvědomovala, proč. Až po chvíli mi došlo, že i v něm mě čertovsky pálí. Na srdci jako by mi něco sedělo, pálila mě žáha a brněly mě ruce. Okamžitě jsem plameny zhasla a to bylo asi to poslední, co jsem mohla udělat. Bylo mi jasné, že jsem tu schopnost setsakramentsky přepnula.

A nejen já. Berenika se kousek ode mě svíjela v slzách a z rukou jí kanuly proudy krve. To mému žaludku nepřidalo, krev jsem nesnášela. Co teď bude?

"Ošetřovna? Má... Destiny... ošetřovnu?", ztěžka jsem dýchala, překvapená, jak moc mě to vzalo. Potřebujeme obvazy. Nebo... něco. (mozek mi přestal fungovat a na chvilku jsem se svezla tváří k podlaze, abych si odpočinula)

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 6:55 pm

Náhlivo som vtrhla do miestnosti, niečo sa tam dialo, no hneď ako som tak urobila, nepríjemný pocit zmizol.
Rýchlym pohľadom som skontrolovala miestnosť. Pohľad mi zastavil na kapitánke. Po chrbte mi prešiel mráz. Čo sa tu sakra stalo?
Nedokázala som sa pohnúť, stála som medzi dverami a pokúšala sa spracovať, čo som videla.

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 6:58 pm

Edit (poprosil by som, aby mi ho Berenika nezmazala, keďže nejde o spam): V predchádzajúcom komentári som sa vzhľadom na ponáhľanie zabudol zmieniť, že spomínaná krv, ktorá zaliala telo Isabel (osoby, s ktorou ste práve bojovali), mala čiernu farbu. Od toho sa odvíja i fakt, že ľudí považuje za ruže a vašu červenú krv za "arómu ruží". Very Happy

Neviem síce, za ako dôležitú túto informáciu kto z vás považuje, no ja jej dávam dôležitosti dosť, preto som to sem musel dopísať aspoň takto. Vďaka za pozornosť. Very Happy

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 6:58 pm

Jakmile jsem se do té mrchy zakousnul, tělem se mi rozlila podivná vlna něčeho, co jsem nemohl popsat... Že by nějaký zvířecí instinkt? Nebylo to zlé, prostě vlna euforie a zároveň takové chuti ji chytnout pod krkem a rozpárat ji hrdlo. Začal jsem se bát sám sebe. Ona se však taky lekla a raději vzala nohy na ramena. Já poté dopadl na zem a chvíli mi trvalo, než jsem si vůbec uvědomil, co se stalo. Fakt jsem ji trefil. A najednou... Ta odporná chuť její krve. Byla tak nechutně kyselá a hořká!
Začal jsem plivat směsici slin a krve a utíral jsem si jazyk do rukávů. Poté se najednou mé zuby opět zmenšily na svou původní velikost a drápy se opět scvrkly na nehty. Chvíli jsem nevěřícně koukal na svoje ruce a všechno ostatní šlo mimo, nevěřil jsem tomu, co jsem právě udělal.
Ale z toho mě probrala eM, která koukala na kapitánku, která vypadala opravdu zuboženě. Tohle už tady nevyřeší tak, jako včera.
Přiskočil jsem k ní a opatrně jí podložil hlavu.
"Tohle tady asi nevyřešíme, musíme najít tu ošetřovnu, co ty na to?"
(Edit, nechal jsem se unést xD )

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 7:03 pm

((já sice nevím o tom, že bych k někomu přiběhla, když zrovna ležím sama na zemi, ale whatevs Very Happy

))

"J...jo", zakuckala jsem se. Hlava se mi motala, ale nebyl čas na omdlívání. Pokusila jsem se s Eserathem nadzvednout Bereniku ze země. Její ruce při pohledu zblízka vypadaly příšerně. Scarifikace hadr. Znovu se mi zvedl žaludek, ale silou vůle jsem se snažila přesvědčit ho, že je to ok.

"Hej... to rozhodně potřebujeme", řekla jsem děvčeti, které stálo ve dveřích a vůbec nevědělo, co se děje. Nemohla jsem si vzpomenout na jméno. Nemohla jsem si vzpomenout na nic. Nohy se mi podlamovaly. Vydrž

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 7:03 pm

Ošetrovňa... To slovo ma akoby prebralo. Rýchlo som k nim podišla a roztraseným hlasom som sa spýtala: "Môžem nejako pomôcť?" Ničoho viac som nebola schopná. Potrebujem rozkazy, aby som mohla konať. Som fakt neschopná...

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 7:04 pm

Will přišel co nejrychleji do Jídelny, protože ho tu zavedla Destiny, když hledal Bereniku, nic je už nenapadlo ani nesledovalo, ale když přišel do jídelny, tak byl úplně vyveden z míry. Všichni vypadali vyděšeně, ale nejhorší bylo že Berenika se svíjela na zemi a byla raněna "co se tu stalo, neříkejte, že vás napadli také" řekl a přiskočil k Berenice, odtrhl si rukáv a obmotal ho Berenice kolem rány.

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 7:08 pm

Pootevřela jsem ústa, chtěla jsem promluvit.
Chtěla jsem se zvednout, něco říct, pohnout rukou... A místo toho se mi jen řinuly slzy z očí. Nevzlykala jsem. Nedávala jsem najevo svou bolest jinak než slanými potoky a krví stékající z rukou. Stíny zmizely a Destiny se uklidnila. Mohla je k ošetřovně dovézt. I když představa oněch křesel mi nepřišla moc lákavá. Nikdy dřív, teď nebylo možné na to myslet. Znovu jsem se pokusila vyslovit alespoň jedinou větu. Nepodařilo se...

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 7:09 pm

Sice jsem tomu divnému chlapíkovi byl vděčný, že se stará, ale tohle by nikam nevedlo.
"Vezměte ji na ošetřovnu, jestli tady nějaká je. Já bych se asi sesypal..."
Najednou se začal projevovat šok, který byl způsoben tím, co se právě stalo, jelikož začala opadat hladina adrenalinu, začal se projevovat třes a šok.
"Já... Totiž... Berte ji!"
Obě ruce se mi začaly klepat a moje oči se najednou samovolně změnily na normální. Co to bylo?
Co se to děje? Proč? Klid. To, co se stalo... Stalo se... Teď se uklidni!"

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 7:09 pm

Len chvíľku potom, čo do jedálne vkročil Will, vošiel som aj ja. Prvé čo som urobil, bolo, že som sa po miestnosti porozhliadol, napriek tomu, že som ju poznal už vo včera. Všimol som si, že je to tu nejako preľudnené a môžem povedať, že som viac než polovicu ľudí nepoznal. Will práve prikročil k žene, ktorá bola na zemi, pravdepodobne na tom nebola najlepšie.
Sakra, čo sa to mohlo stať?!
Znovu ma zaplavilo milión otázok, ktoré som však držal v sebe, preto momentálne asi nebol ten pravý čas na to, aby sa takmer dvoj-metrový černoch začal vypytovať na to, čo všetko sa tu stalo a čo sa pravdepodobne ešte stane.

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 7:12 pm

"Nemluv", šeptla jsem Berenice, když jsem viděla, jak otevírá naprázdno pusu a pokouší se něco říct, aby vzápětí zavrtěla hlavou nad tím, že to nejde. "Nevyčerpávej se. Můžeš jít?", zeptala jsem se.

V tu ránu se Eserath začal nekontrolovatelně třást a vypadalo to, že se bude zase měnit. Předala jsem Bereniku Willovi a vrhla se k němu. "Hej", stoupla jsem si přímo před něj a zadívala se mu do těch podivně divokých očí, které jako by k němu vůbec nepatřily. "Poslouchej mě, to bude dobrý. Už je to fajn". Pokoušela jsem se ho uklidnit, ale nezdálo se, že by to fungovalo.

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 7:15 pm

Ikdyž byla situace strašná, tak to není nic pro Willa už se tolikrát setkal s tím, že jeho nejbližší byli raněni a potřebovali pomoc. Rychle, ale opatrně Bereniku zvedl a podíval se na ni "jen klid a nenamáhejte se" řekl si a pomalu začínal téhle lodi přicházet na kloub, když si bude myslet, kam chce dojít, tak ho tam loď zavede "pojďte někdo se mnou moc se v ošetřování nevyznám" řekl Will a odešel s Berenikou z Jídelny hledat ošetřovnu.

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 7:16 pm

Chodit?
Hlavou mi probleskovaly jen útržky hovoru, ale všimla jsem si, kolik se kolem mě motá lidí. Kapitánské "K" a pěticípou hvězdu jsem měla potřísněné krví. Stiskla jsem zuby a zapřela se. Ruce se mi roztřásly už při prvním delším dotyku s dřevěnou podlahou. Přesto se mi nějak povedlo se posadit, ale okamžitě jsem se rozkašlala.
Jistě... Takhle to dopadá, když používám psychickou schopnost. Je za ni daň v podobě fyzické...
Na dlani, kterou jsem přiložila k ústům v záchvatu kašle byla krev buď nová nebo pořád ta, která mi stékala z rukou. Těžko to určitě.
"Vlevo, dvakrát vpravo..." můj hlas zněl podivně chraplavě. Poslední slova, která je obeznamovala se "třetími dveřmi vedoucími na ošetřovnu," zanikla v dalším záchvatu kašle.
Pak už jsem poslechla Wila a zkusila se dál nehýbat a nenamáhat. Ale copak to šlo tak lehce? Měla jsem být silný kapitán a místo toho jsem skončila jako troska.

Předmět: Re: Jídelna Fri Jan 27, 2012 7:19 pm

Nasledovala som Willa, hoci v ošetrovaní som sa taktiež nevyznala. Ale zas som tu nemienila len bezradne postávať. Možno predsa len budem nejako môcť pomôcť.
(presun)

» Jídelna
» Jídelna a kavárna
» Přidaná místnost - jídelna