Skleník a park

First topic message reminder :

Druhá největší místnost lodi, která poskytne útěchu těm, kterým chybí rodná země. Podlaha je tvořena zeminou, stejně jako podlaha v Místnosti s bránou. A zdi, ty jsou vyřešeny opravdu zajímavě, jelikož to nejsou zdi, ale kovová konstrukce, která je prosklená a navíc zde nejde vidět vesmír, ale slunečná obloha, kterou lze vidět na Zemi. Insignia se v této místnosti snaží vynahradit všem snílkům to, co jim postupem času může začít chybět.
Tato místnost je opravdu velká a vypovídá o tom i počet rostlin, které zde najdeme. Celý park je protkán malými kamennými cestičkami, jejich cesta vede ke středu parku, kruhovému sousoší, kde je plno laviček a i nějaké to lehátko. Slunce zde zapadá stejně jako na Zemi, tudíž zde Insignia jakýmsi klamem udržuje rostlinky v jejich normálním životním cyklu. Je zde plno různých oddělení a tudíž i rozdílných podnebí. Takže tu můžete najít část, kde jsou rostlinky z deštného pralesa a hned o kousek dále může být část s rostlinkami z pouště. Takže si dávejte pozor na rychle se měnící podnebné podmínky.
Můžete zde sem tam i narazit na nějaké to malé zvířátko jako je veverka či nějaký zpěváček.

Prikývnem a pomaly sa zdvihnem, obujem sa a spravím pár krokov. Kŕče síce mám ale nie až také. "Môžeme ísť..." Usmejem sa na Kaeho.

Hai...tak pojď.... řeknu a vydám se pryč. (přesun)

Pomaly som kráčala za ním. (presun)

Keď som vbehla dovnútra, zastavila som sa a nadýchla sa voňavého vzduchu.
"Cherryl!" zavolala som na ňu. Chvíľu som čakala, ale Cherryl nikde. Zamračila som sa. Kde je? Keby tu bola, tak by už pribehla...
Cherryl, kde si? spýtala som sa jej s obavami či sa jej niečo nestalo.
V tvojej kajute, prepáč, že som ti nešla naproti, zaspala som, ozvala sa.
Hneď som tam! Ale povedala som, že máš ostať tu!

(presun)

Dobehla som sem a udýchane som si sadla na trávu. Insignia mi tu vytvorila príjemné teplo a tak som si na tú trávu ľahla. Pritiahla som si mikinu z líšťaťom bližšie k sebe a nechala som schopnosti voľný priebeh.

Ako som cítila že ma lišiačik kuše do prsta tak som sa prebrala. Pohladila som ho a zdvihla som sa s ním. Aktivovala som svoju schopnosť a musela som sa zasmiať. Nikdy v živote by som si nepomyslela že ju budem využívať tak často. Rozbehla som sa k sebe do kajuty. (Presun)

Kráčala som po chodníku ku lavičkám. Cherryl šla pri mne, dnes sa nerozbehla ktovie kam. Vedela, že dnes ju chcem mať pri sebe.

Počas cesty som sa rozmyslela, zbadala som totižto pohodlne vyzerajúci strom. Vyliezla som teda naň so Cherrylkou v náručí a pohodlne sa usadila na jednu haluz. Neprítomne som začala hladiť Cherryl a moje myšlienky sa venovali dnešnému snu.

Po čase si na okolité halúzky posadali rôzne vtáčiky a začali spievať. Prišla aj veverička z minula. Zaujímalo by ma či ich je tu viac. Uvelebila sa na mojich nohách vedľa Cherryl. Usmiala som sa a začala hladkať aj ju.

Keď ma začínala zmáhať ospalosť, zliezla som zo stromu a urobila si pohodlie pod ním v tráve, spolu so mnou aj Cherryl a veverička.
***
Prebrala som sa, keď ma na líci niečo zastudilo. Otvorila som oči. Bol to ňufáčik Cherrylky. Ospalo som sa usmiala a pretrela si oči. Posadila som sa a oprela sa o kmeň stromu, pod ktorým som spala. Dnes sa mi snívali príjemné sny, tak mi bolo lepšie ako včera.
Vedľa mňa sa zrazu objavila hŕstka surikát. Usmievala som sa od ucha k uchu. Aké príjemné zobudenie...

Tak jsem se ploužila útrobami vzducholodi. Nikoho jsem neviděla, ale měla jsem pocit jako by tam se mnou někdo byl. Že by duch? No, nebylo by to poprvé, kdy se mi zdálo o duších. Z těch ale obvykle mívám nepříjemné pocity, kdežto mít tohohle u sebe bylo skoro milé.

Šla jsem, kam mě nohy nesly. Cíl jsem nijak neřešila, protože ve snu se věci dějí sami od sebe a člověk na ně pouze reaguje, takže mě ani nepřekvapilo, když jsem v jedněch namátkou vybraných dveřích nalezla vchod do džungle.

Aspoň tak mi to připadalo. Mičurin by se zbláznil radostí z těch všemožných kytek. Žlutá, červená, zase žlutá, támhle celý trsík fialových. Rozhodla jsem se, že tu chvíli zůstanu a prohlédnu si rostlinky. Snové dobrodružství si mě už najde samo.

Otevřely se dveře a mě konečně po dlouhé době přivítala krásná zeleň a atmosféra domova. Neubránil jsem se lehkému úsměvu a vkročil jsem do skleníků.
"Konečně něco pěkného... Tohle jsem potřeboval."
Složil jsem si ruce za záda, chytil jsem se jednou rukou loktu té druhé a pomalu šel po cestičce skrze skleníky. Nemohl jsem si pomoct, sem tam i přeběhla veverka. Takové jsem si to pamatoval na Zemi.
Začal jsem se blížit k pásmu tropického pásu. I když by se to nemělo, sešel jsem z chodníčku a šel k mohutným stromům a větvím.
Opatrně jsem k sobě přitáhnul orchideje a díval se, jak je příroda zajímavá, takové barvy... Ta vůně...

Jak jsem si prohlížela nádherné květy i vzrostlé stromy porostlé liánami, všimla jsem si, že se ke mně někdo blíží. Na dálku jsem rozeznala akorát to, že nově příchozí má dlouhé vlasy. No, byla bych ráda za kohokoliv, protože obdivování květin mě dříve nebo později přestane bavit a konečně pořád čekám na nějakou snovou akci.

Po asi 10 minutách jsem se dokochal orchidejemi a pomalu jsem je vrátil tam, kde byly, aby se nepolámaly. Otočil jsem hlavu a uviděl jsem, že tady asi vidím nového snílka. Nebyl jsem si jistý, a proto jsem pomalounku šel za pravděpodobným novým snílkem.
Jakmile jsem od ní byl jen pár metrů, odkašlal jsem si a zavolal na ni.
"Vy jste zde nová?"

Nově příchozí si mě očividně také všiml, protože zavolal: "Vy jste zde nová?"
"Ano, nejspíš. Vás jsem tedy ještě neviděla," řeknu, snažím se o přátelský tón, ale do hlasu se mi vkrade nervozita.
"Ahoj, já jsem," zarazím se. Tady přece nemusím používat své pravé jméno. "Mirin. Jmenuji se Mirin Lotesse," vyhrknu rychle, abych zamaskovala své zadrhnutí.

Trochu mě to překvapilo.
"Tak to mi dovolte se představit. Jsem Eserath, kapitán této lodi. A myslím, že mě tady uvidíte hodně často. Ale je tady mnohem více snílků, které tady budete potkávat."
Letmo jsem se uklonil, byl to formální, ale musel jsem to udělat. Tak mi pravily zvyky.
"No, jinak mi dovolte přivítat vás přivítat na lodi Insignia, asi ani pořádně nevíte, kde jste se tu vzala, nemám pravdu?"
Optal jsem se s lehkým pobavením, jelikož jsem si vzpomněl na všechny, kteří si tím prošli.

Surikaty odbehli späť do svojich dúpät. Chvíľu som sedela opretá o strom, keď sa mi zachcelo naň vyliezť. Hoci som bola hladná, začala som sa štverať na strom. Zostaň tu, prikázala som Cherryl.
Liezla som vyššie a vyššie, až som sa dostala na najvyššiu haluz koruny stromu. Rozhliadla som sa naokolo. Pripadala som si ako Edward Mallone, keď sa vyšplhal na strom a zhliadol celú náhornú plošinu Strateného sveta.
Niekde som videla až na zem, inde sa črtali len koruny stromov, neuveriteľne veľké miesto... Zamerala som sa na smer, kde sa sem vstupuje. Pohľadom som lietala sem a tam, až som ho ustálila na dvoch ľuďoch. Jeden z nich bol zrejme kapitán. Druhého som nepoznala.

Eserath. A kapitán. To jsem natrefila na pořádnou šarži. A ještě se mi uklonil, to si nechám líbit.
„Jak jsem se tu vzala. No, prostě jsem se tu objevila, to se mi tak ve snech stává. I když by bylo slušnější poslat o sobě předem zprávu, tak nějak jsem netušila, že dorazím.“ Trochu blábolím, ale koneckonců jsem ve snu, copak se v něm dá mluvit rozumně?

"Tak je to u všech, každý se tu nějak objeví. Ale tak to tu bývá... Jen bych vaše tvrzení trochu upravil, protože tohle není sen jako takový. Ale na to určitě přijdete sama."
Najednou jsem si uvědomil, že už mám být zase jinde.
"Och, omlouvám se, že se ve vaší společnosti nedržím dlouho, ale bohužel musím tady pobíhat jako fretka, takže se prozatím rozloučím a myslím, že dříve či později se určitě ještě potkáme."
Pousmál jsem se a pomalu se začal vzdalovat, až jsem zmizel z jejího dohledu a odešel ze skleníků. (Přesun)

Tak a jsem zase sama. Škoda, že se Eserath nezdržel. Určitě by mi toho mohl o lodi a její posádce říct daleko víc. Nu což, nedá se nic dělat, musím si tu své místo získat sama. Aspoň, že nejsem jediná na lodi. Dost mě ale zaráží, že řekl, že tohle není sen. Hm, jistě to myslel upřímně, ale snový přízrak si o sobě taky určitě myslí, že je skutečný. Vždyť jsem byla doma a spala jsem, tak jak jsem se mohla zároveň nalodit? Astrální cestování neovládám, to vím bezpečně, ne že bych se nepokoušela to v sobě probudit, jenže marně. Vzdychla jsem a zakroutila jsem jen tak pro sebe hlavou. Tohle bude zvláštní sen, ale na druhou stranu pak bude o čem vyprávět.
(Pro dnešek končím s RPG a jdu příhodně do hajan.)

Hlad bol čoraz silnejší. Donútil ma zliezť zo svojej rozhľadne.
Obratne som zoskočila z poslednej vetvy stromu a zavetrila som vo vzduchu, či nezacítim vhodnú potravu. Moje správanie sa mi nezdalo zvláštne. Odmietala som načúvať Cherryl, ktorá sa mi niečo snažila povedať. Nie... Nasledovala som veveričku, ktorá predo mnou hopsala. Zaviedla ma k jabloni ovešanej krásnymi zrelými jabĺčkami. Jedno som si odtrhla a s chuťou sa doň pustila. A potom ešte do jedného. Jablká ma zasýtili i napojili. Rozhliadla som sa vôkol a rozhodovala sa kam pôjdem. V tom však ku mne konečne prenikli Cherryline myšlienky.
Musíš preč, príliš dlho si bola v spojení s vedomím divokých zvierat. Stávaš sa jednou z nich. Teda tvoje myslenie a správanie je ako ich. Musíš preč a hneď. Zopakovala naliehavo.
Pozrela som na ňu. Preč? Nedávalo mi zmysel, prečo opúšťať domov. Potom som sa však rozbehla. Bežala som k dverám. Cherryl mi bola v pätách. Zvieratá ma prosili, aby som zostala, no ja som neprestávala bežať. Prebehla som okolo niekoho, ale nevenovala mu pozornosť. Dostala som sa von a bežala chodbami do svojej kajuty.

(presun)

Jak jsem tak stála mezi zelení, osamělá, prořítil se kolem mě člověk se psem. „Heh? Kam všichni spěchají?! Jestli já o něco přijdu, tak si to neodpustím,“ s těmito myšlenkami jsem se vydala za spěchající dvojicí.
(Přesun)

Objavila som sa v parku a sadla som si na trávu. Lišiačika som si položila na nohy a kŕmila som ho z fľaštičky. Hneď ako ju vypil tak si zívol a spokojne zaspal. Usmiala som sa pre seba a sledovala som okolie.

Otvorila som oči. Hmm, koľko je asi hodín? Spýtam sa samej seba. Lišiačik spal a tak som si ho vložila do vrecka na mikine. Vedela som že sa mu nič nestane, presne tak som nosila šteniatka keď boli maličké. Odkráčala som preč.
(Presun)

Nakráčela jsem si to rovnou do parku. Potřebovala jsem provětrat hlavu a kde najít čerstvější vzduch a lepší klid než tady mezi stromy, keři a vůbec vší tou zelení? Na druhém konci parku jsem spatřila velký bílý strom s rudým listovím. Vypadal tak kouzelně, tak majestátně. Cosi mi připomínal. Došla jsem až k němu a u paty jeho kmene jsem se spustila do trávy a opřela se o něj s rukama založenýma v klíně. Meditovala jsem.