Zasedací místnost

First topic message reminder :

Pravidelná čtvercová místnost se zelenými zdmi, která klame dojmem. Někdo by si řekl, že tahle místnost je jen taková lepší jídelna, ale šeredně by se pletl.
Kulatý stůl, který zabírá téměř celý pokoj je určen pro všechny snílky na palubě. Každý zde má své místo. Každá židle má na svém opěrátku vyryté jméno snílka a pouze ten si zde může sednout. V samotném středu kruhu, který tvoří tento mohutný stůl je křeslo, které patří kapitánovi.
Na zdech je portrét každého snílka spolu s jeho jménem, a pokud na něj kapitán třikrát klepne, Insignia dá snílkovi okamžitě vědět, že se má dostavit zde. Tato místnost je tedy určená pro řešení problémů a střádání plánů. Kapitán je sice hlava lodi, ale i ti nejlepší se někdy mohou zmýlit. Víc hlav tedy víc ví.

"Ale... ale čo ak to tiene nie sú? Čo ak nás niekto vážne o pomoc prosí a čaká že sa mu naskytne? Niesli by sme na rukách potom riadnu ťarchu viny... neviem ako vy ale ja sa nechcem nečinne prizerať nato ako zabíjajú ľudí ako mi..." Poviem. Luca zdvihol hlavu. "Loď bez kapitána dlho neprežije... a pokiaľ nebude mať kapitána tak umrie... až vtedy sa na ňu môžu nasťahovať tiene, môžu sa živiť na duchoch mŕtvych snílkov... a čo ak by sme mi boli v rovnakej situácii? Viete si to predstaviť?" Otočím sa na prítomných. "A ak by bola v tomto prípade napadnutá Destiny? Pochybujem že by sme len tak sedeli... myslím žeby bolo dobré ísť tam. Aspoň sa tam pozrieť." Dokončím myšlienku.

Samozřejmě že máš pravdu, protože pokud tam někdo ještě je tak bychom jim měly pomoci... řeknu a zamyslím se. Ale chtělo by to vymyslet nějaký plán protože pokud je to past abychom na ni byly připravený...protože by bylo hrozné kdyby se mělo stát něco někomu z nás... řeknu.
Ell je plná odhodlání...je na ní vidět že chce pomoci ostatním...takhle je to správné...věří si.... pomyslím si a čekám na další reakce.

"Každý z vás má pravdu... Je to nebezpečné, ale zároveň je tu i jakási naděje, že zde někdo může být..."
Prohrábnul jsem si vlasy a spustil svou řeč.
"Avšak, bez vašeho vědomí jsem nastavil kurz lodi na souřadnice, kde se nalézá Aethera. Nejdříve musíme zjistit, zda je ve vzduchu či na planetě. Pokud je mi známo, nalézá se poblíž nebo na Zemi vody. Je to planeta, jejíž povrch je tvořen především vodou, je zde mnoho pobřeží atd... Avšak signál přichází z odvrácené strany planety, ze strany kde je neustále tma. Nebo tedy šero... To už o něčem napovídá. Pokud by zde byly nějaké stíny, nesnažily by se spíš zahnat loď někam, kde je světlo? Šero jim totiž do karet nenahrává..."
Hodil jsem otázku doprostřed ringu. (XD)

"Voda...? Vodná planéta?" Zopakujem potom. Luce mi hovoril o tej planéte a teraz mi jemne šťuchol do ruky. "A tu je ďalší dôvod... čo keď sa posádke, alebo jej zbytku... podarilo ujsť? Čo ak ušli do temnoty a-a čakajú na nás...?" Pozriem sa na Eseratha. Pevne stisnem ruky v päste, zasa kŕče.

Přikýval jsem na Elliinu poznámku.
"Ale co když ne? Je to všechno velmi matoucí. Navíc si říkám, proč by se s námi přeživší nepokusili zkontaktovat a nezaslali nám své pozice, na druhou stranu zase chápu, že jistě museli utéct a bránit se. Pohybujeme se zde na tenkém ledu, právě proto jsem svolal tuhle schůzi. Musíme se poradit kolektivně, nemohu rozhodovat za celou posádku."
Vysvětlil jsem.

Z pod sukne mi vyrástol tigrí chvost a ľudské uši schovali dlhé vlasy. Na hlave sa mi spravil pár tigrích uší. Tesáky sa mi natiahli tak že mi trčali cez peru a pazúry som mala aspoň 5-6 centimetrov dlhé.
"To je tiež pravda... ale... stále si myslím žeby bolo lepšie tam ísť. Poradíme si. Nie sme na tom zle. A pokiaľ sa nám podarí niekoho zachrániť tak máme nových členov posádky. A nejde len o to. Získame zasa informácie o tieňoch a o tom ako ich poraziť, alebo sa dozvieme niečo o iných schopnostiach. A objavíme iný svet... možno, pri najlepšom, dokážeme svet pripraviť o pár tieňov navyše...." Poslednú vetu som myslela skôr z humorom a pousmiala som sa.

Prikývla som sa čakala som ako sa rozhodne. Chcela by som ísť... Plus, hovorí sa tu o dvoch návštevníkoch. Ucítila som divné vône ale nikoho som nevidela. Zostala som ticho a čakala som na rozhodnutie Eseratha.

"To nechám na vás, nechci tu nikoho držet násilím, každá ruka se bude hodit, ale spoléhám na to, že se někomu nebude chtít jít, či se slituje a obětuje se, tím pádem zůstane tady na lodi. Ale je to vše jen na vás, nemůžu vás tady držet, nejste vězni.
Každopádně bych chtěl, aby s námi šla eM, jelikož její schopnost se může velmi hodit."
Sjel jsem pohledem na eM a dal ostatním prostor pro vyjádření.

Oheň, áno, mohol by spraviť pekné svetlo, na tej tmavej časti planéty. No zároveň by mohol spraviť aj naozaj veľký tieň... o tom, že oheň je vodou ľahko uhasiteľný snáď ani netreba uvažovať. Avšak, Eserath je kapitán, on dáva rozkazy, ktoré ja, ako člen posádky plním. Po chvíľkovom obzeraní sa okolo seba, som vstal a usmial sa na osadenstvo v miestnosti.
"Čo sa mňa týka..."
Odkašlal som si, pretože som na seba chcel upozorniť. Nie preto, že by som potreboval pozornosť neustále, nie, to mi bolo úplne jedno. Prosto som len chcel, aby ma kapitán počul... práve teraz... v tomto momente, keď niečo chcem povedať, a potom už je jedno, na koho sa bude zameriavať.
"... môžem pokojne ísť na tú planétu, no ak to bude situácia vyžadovať, nemám problém zostať na lodi a strážiť ju."
Dokončil som vetu, ktorú som začal ešte pred odkašľaním si. Hneď na to som vzal svoj meč, katanu, ktorú som si prevesil na chrbát, a považujúc debatu za ukončenú... teda aspoň z mojej strany, pretože si myslím, že viac ma tu nebude treba, odobral som sa k dverám. Po ich otvorení som sa otočil k ľuďom v miestnosti.
"Ospravedlnte ma prosím. Myslím, že už ma tu nebude treba, nakoniec... vyzerá to, že sme sa dohodli. Rád zastanem funkciu, ktorá mi bude udelená."
Povedal som a s úsmevom na tvári sa otočil smerom na chodbu, ktorú som videl cez otvorené dvere až som na ňu vykročil. Dvere sa za mnou zatvorili, a ja som už nebol v miestnosti.
(presun)

Já nevím, co vám k tomu mám říct, opřela jsem se o opěrky svého křesílka. Můj názor je takový, že mi to všechno připadá krajně podezřelé. Je to už kolik dní, co jsme tu zprávu obdrželi. Domnívám se, že touhle dobou už musí být po boji a rozhodnuto. V takovém případě bych očekávala další zprávu, a sice že věc je rozhodnutá, že potřebují pomoc se zvetit nebo tak něco. Pokud žádná další zpráva nepřichází, vychází mi z toho jediné - není už nikoho, kdo by ji poslal. Stíny jsou nemyslící bastardi, ale tím spíš takový úkol nemohli vymyslet sami. Někdo jim pravděpodobně velí a ten někdo má v hlavě mozek. Tudíž bude očekávat, že se někdo přijde podívat, co se stalo. Ten někdo máme být my. Tudíž se musíme připravit na to, že tam na nás budou čekat. Jsi kapitán, obrátila jsem se na Eseratha. Půjdu tam, kam ty. Jen říkám, neočekávala bych, že tam ještě někdo bude naživu. , dodala jsem a odmlčela se. Nezdálo se mi, že bych k tomu měla ještě co víc říct.

Jestli je tohle všechno, omluvte mě, půjdu si lehnout a trochu se na to vyspat, zvedla jsem se ze židle a zamířila ke vchodu. Jak jsem procházela kolem Eseratha, nedalo mi to a naklonila jsem se k němu, abych mu polohlasem sdělila něco, co bylo míněno jen jemu. A jestli si myslíš, že tě jen tak necháme udělat to, co máte s Berenikou v plánu v případě, že by se věci nezdařily, tak to se sakra pleteš. Buď všichni nebo nikdo.

Dobrou, lidi., otočila jsem se na ostatní. Budu očekávat tvoje rozkazy, kapitáne, usmála jsem se na něj a vykročila z místnosti.

(přesun)

Postavila som sa. "Rada by som šla... Môj názor poznáte... Budem plniť príkazy ktoré mi udelíte..." Poviem, Luce mi skočí na rameno a obtočí sa mi okolo krku. Zamávam prítomným a odídem.
(Presun)

Když si budete myslet že budu užitečný, tak klidně půjdu... řeknu s úsměvem kapitánovy a zvednu se ze židle. Poté se otočím ke dveřím. Mějte se... řeknu a s tímto pozdravem se vydám pryč. (přesun)

Vyslechl jsem si poznámky všech přítomných, kteří hned na to odešli a zakroutil jsem hlavou.
"Hmm... Takže je to zase na mně... No nic.. Nějak to zase zvládnu..."
Zasmál jsem se nyní již sám a taktéž jsem pomalu odešel z místnosti. (Přesun)