Ošetřovna

First topic message reminder :

Snad nejstrašidelnější a k životu nejvíce potřebná místnost. Kdo nemá rád lékařské prostředí, ten si tuhle místnost nezamiluje. Podlaha je vykachličkována matnými světle šedými kachličkami. Stěny jsou světle zelené a sem tam se zde objeví i nějaký povzbudivý motiv.
Co se týče vybavení, je zde plno skleněných vitrín, které obsahují léky, injekční stříkačky, tablety, sirupy a mnoho dalšího. Ty jsou až v samotném čele místnosti. Po stranách je asi 15 lůžek, všechny stejné, aby si pacienti navzájem nezáviděli lůžka. Polohovatelná lůžka s barevnými prostěradly a malým nočním stolkem na pravé straně. To vše poskytuje ošetřovna svému pacientovi. Doktora tu ale nikdy nenajdete, Insignia se totiž o své zraněné dokáže postarat sama. K tomu ji pomáhají strašidelně vypadající přístroje, které jsou hned vedle skleněných vitrín s léky.

Potom, ako som pozdravil Momo, som sa posadil a ešte chvíľku uvažoval nad tým, kde je vlastne môj meč a saya... napokon som si uvedomil, že pravdepodobne zostal na lodi, kde som stratil vedomie. Ten meč... som si kúpil za svoje prvé zarobené peniaze. Dúfam... že sa má dobre.
Napokon som vstal, zasa, a porozhliadol sa po miestnosti. Zhlboka som sa nadýchol a potom vydýchol.
"Myslím, že sa pôjdem poprechádzať."
Usmial som sa neprítomne na eM a pomaly opustil miestnosť.
(presun)

Jj..., usmála jsem se na Matta na znamení pozdravu a znovu jsem tvrdě usnula. Zdály se mi pak obzvlášť divoké sny.

Trhnutím jsem se vzbudila. Horko. Příšerné horko. Celé mé tělo vibrovalo, nebylo to úplně nepříjemné, ale vyděsilo mě to, protože jsem to ani v nejmenším nečekala a netušila jsem, co to znamená. Něco ve mně jako by pulsovalo a s každou sekundou to bylo silnější a silnější. Roztřeseně jsem se zvedla z lůžka. Nevěděla jsem, co se děje, ani co mám dělat, ale něco mě nabádalo, abych nezůstávala tady.

Spíš jsem se vyvalila, než abych vstala. Jakmile jsem stála na vlastních nohou, podlomily se mi a celým mým tělem projel nepříjemný záchvěv jakési brňavky. Chytla jsem se postele. Cítila jsem se nadmíru... nestabilně. Zrychleně jsem dýchala, jak jsem se, opírajíc se o všechno, co se mi dostalo pod ruku, snažila vyklopýtat z ošetřovny. Hlavně pryč, pryč od nich všech...

(přesun)

Ari'el
Z jedné ze stěn se vynořila bělavá bledě zářící postava, skrze kterou šlo vidět. Se starostí v bělavé tváři pomalounku přeletěla k Eserathovi a ač to nemohl cítit, přejela mu dlaní po tváři, nebylo možné, aby to cítil, nebyla schopna fyzického kontaktu. Stočila i hlavu na stranu a podívala se na Ell.
"Tak mladí a už tak plní síly..."
Přeplula po místnosti i k Ell a sklonila se nad její tvář, vypadala tak nevinně. Nikdy by si nepřála, aby takovému stvoření někdo ublížil, ale sama věděla, jak dokáže být život krutý. Letmo ji pohladila po vlasech, i když to nemělo žádný účinek, připadala si lépe a poté opět přeplula k Eserathovi.
Chytila si dlaně a přiložila si je na hrudník, jako by ji něco uvnitř bolelo za tyhle dva snílky.

Potichu som vošla do ošetrovne. Chcela som vedieť, či sa tým dvom už polepšilo. Cherryl šla za mnou tak som si nevšimla, že znervóznela. pozrela som sa smerom, ktorým ležali a prekvapením som zastala na mieste. Zamrazilo ma, kto alebo čo sa to skláňa nad kapitánom? D-duch? Všimla si ma alebo mám šancu utiecť? Ale to ich tu mám nechať napospas duchovi? Eeeeh... Vo vnútri som panikárila, ale navonok som vyzerala ako socha, neschopná pohybu či nejakého výrazu. Duchov som sa vždy sakramentsky bála, aj keď som nemala tú "česť" nejakého vidieť, viac som sa už bála len mimozemšťanov... Čo na tom, že možno nijakí nie sú. Ale čo je potom toto?

Ari'el
Vznášející osoba se zadívala do klidného a mírumilovného obličeje Eseratha. Nikdy by neřekla, že někdo takový může být kapitánem. Bylo to zvláštní, ale jejich kapitán byl úplně jiný...
Najednou se otočila a uviděla Momo. Jakoby se zmrazil čas, zůstala na ni civět a netušila, co dělat. Dlouhou dobu nepotkala smrtelníka, jací asi mohou být?
Rychle si přikryla pusu, jako by si zakrývala pusu, aby nevykřikla a se zděšeným výrazem se rozletěla a zmizela ve zdi...

Keď sa na mňa pozrela a následne sa pohla, otočila som sa na päte a s búšiacim srdcom som sa rozutekala preč. Vôbec som netušila kam, ale utekala som ako o život. Len okrajovo som vnímala, že za mnou beží aj Cherryl. Racionálne myslenie bolo fuč. Správala som sa ako vyplašené zviera.

(útek xD)

V ústach som mala nepríjemný pocit sucha, akoby som nepila a nejedla celé dni. Telo ma bolelo a každý pohyb ktorú som urobila mi spôsoboval nesmiernu bolesť. Luce tam bol so mnou cítila som ho, rovnako som však cítila aj Eseratha. Vo vzduchu sa vznášala vôňa prachu o ktorej mi Luce hovoril. Voňali tak duchovia. Prach a vanilka. Neotvárala som oči ale Insignia vedela že reagujem. Polohovatelné lôžko sa nadvihlo a teraz som neležala ale sedela. Luce mi sadol do lona a oddychoval. Pomaly som otvorila oči len preto aby mi z nich unikli skrývané slzy. Schovať sa pred nimi... skryť sa niekde hlboko do skladiska... stať sa duchom.. stať sa niečim načo si nebudú pamätať... už teraz som pre nich nechutná tak prečo by si na mňa chceli pamätať? Fňukala som ale vyzeralo to podivne. Nevydávala som žiadne zvuky len som tak sedela a triasla som sa. Nemala som hlas. Potom som prestala a len som sledovala ako mi slané kvapôčky padajú na ruky. Sklonila som hlavu a ak by som mohla tak by som zakňučala. Som na obtiaž...

Objavil som sa v strede. Hneď sa mi pohľad uprel na Ell. Za mnou zostala priehľadná čierna diera. Podišiel ku Ell. Pohladkal ju po líci."No ták neplač. Už dlho som ťa nevidel. To tu len tak sedíš? Tak to nerob...chýbaš nám. eM o tebe hovorila, tak ju očakával. Ja ešte musím niečo urobiť..." povedal som a odišiel od nej preč. Pomaly som sa dostal ku Eserathovi. Bol to zdrcujúci pohľad, keď som pozrel na jeho bezvládne telo. Zobral ho na plece. Pf...dúfam, že tam nikto nebude. Hlboko som sa zamyslel na Aetheru. A zrazu som znova zmizol v čiernej diere.


/presun/

Nechala som sa pohladkať a pozorne som potom sledovala čo robí. Zmizol z kapitánom v nejakej čiernej diere. Nechýbam... nechýbam... nemôžem... Stisla som päste a Luce mi zoskočil z nôh. Pomaly som sa postavila no zatočila sa mi hlava tak som pár vecí zo sebou zhodila a spadla som na zem. Pomaly som sa z nej zdvihla a pomocou všetkého naokolo som sa dostala vonku z ošetrovne. Smerovala som do skladiska.
(Presun)

Vtrhla jsem na ošetřovnu a srdce se mi málem zastavilo. Ellie tu nebyla. A co hůř, nebyl tu ani Eserath. To by za normálních okolností mohlo znamenat dobré zprávy, jako třeba že se oba probrali, ale tomu jsem v danou chvíli nedokázala věřit, protože moje instinkty mi říkaly něco docela jiného, a já se jim už vcelku naučila věřit. Trochu zoufale jsem se rozhlížela po místnosti, jako bych tu čekala nějaké nápovědy, nějaká vodítka, ale nebylo tu nic, jen prázdno. A tak jsem se pokusila myslet na Ellu, protože pokud šlo o ni, cítila jsem se obzvlášť nedobře. Pokusila jsem se myslet jako ona. Kam by mohla jít, kdyby se cítila špatně? Vydala jsem se ji hledat.

(přesun)

Vošla som do miestnosti a hneď som pohľadom vyhľadala lôžko Ell. Zamrazilo ma, nebola tu, ba čo viac ani Eserath.
Že by sa im už polepšilo? Ale Ell... a lišiakov plán... Musela som ju nájsť. Takmer okamžite som vedela, kam mám ísť. Myslí si, že od nás sa musí držať čo najďalej, že s lišiakom môže jedine hovoriť a lišiaka našla presa v sklade.
Ako som len mohla zabudnúť? S hrozným pocitom som sa vybrala do skladu, dúfajúc, že moje predpoklady neboli správne a bude niekde s Eserathom.

(presun)

Jakmile jsme byly na ošetřovně, navigovala jsem Momo, abychom Ellu položily na nejbližší lehátko. Věřila jsem, že Insignia bude vědět, co dělat. I když se zdálo, že hlavní problém spočívá v Ellině schopnosti, nebo spíš v jejím zvládání. Insignia dokázala léčit naše fyzické bolístky, ale co souviselo se schopností, to byla práce pro nás a ne pro ni. Ella se prostě bude muset naučit ovládat.

Uložili sme Ellu na lôžko. Dúfala som, že Insignia jej pomôže. Sadla som si do kresla vedľa Elly a zobrala si Cherryl na kolená.

Insignia mi ranu vyčistila a prelepila mi ju náplasťou, dala mi nové-čisté obväzy a náplasti na ruky a nohy. Utrela som si oči a potom som sa pozrela na Momo a eM. "Umm... myslím že viete o tom že Pietrovič niekam pomocou čiernej diery vzal Eseratha... že?" Snažila som sa nadhodiť inú tému.

Cože? hrklo ve mně. Začala jsem přemýšlet. Dávalo to smysl. Bože, to je takovej... vyhrkla jsem začala rozrušeně přecházet po místnosti. On šel na Aetheru. On ho tam vzal. Bože, to je kokot. Co teď? Jak se tam dostanu? Musím za nimi? Ježiš, to je pako! vztekala jsem se a tělo mi vzplálo. Ani jsem si toho nevšimla a dál vztekle procházela po místnoti, přičemž mě plameny všude následovaly.

"eM... umm upokoj sa..." Povedala som do ticha. "On... on to zvládne, určite ho tam nebral len tak... myslím že to bola asi jediná šanca ako dostať jeho myseľ späť do tela... ale... počkať... tiene tam už nebudú..." Zamyslela som sa. "Jedine ak... nie to by nešlo." Kusla som si do pery. Ten tieň čo tam bol určite zmizol preč.

To nemůžeme vědět, my... moment, zarazila jsem se, když mě něco napadlo. Vlastně tu byla docela jednoduchá možnost, jak si to ověřit. Koukej ležet a uzdravovat se, nakázala jsem přísně Elle a vyběhla z místnosti.

(přesun)

"O-okay?" Trošku rozklepane som jej odpovedala a otočila som sa na Momo. "Momo... umm... hovorila si že si sa rozprávala z Lucem... o čom?" Spýtam sa jej a pozriem sa jej do očí.

Otevřel jsem dveře od ošetřovny. Nevím proč jsem sem šel ale Insignie to ví určitě protože jinak by sem nevedla mé vratké kroky. Uviděl jsem tam Momo a Ell. Přišel jsem blíže k nim. Dobré... nakousl jsem větu ale pak jsem si uvědomil že vlastně nevím co je, tak jsem trochu přehodnotil to co jsem měl v plánu říci. Ahoj...lidičky...jak se máme? řeknu i když na ošetřovně to vyznělo trochu divně. A neruším? dodám. Nerad bych byl nevítaný host.

Otočila som sa na Kaeho a rýchlosťou blesku som si zakryla pohryznuté rameno. "Eh um... nerušíš... poď kľudne ďalej..." Usmejem sa naňho. Oceán... to mi tu chýbalo... vôňa slanej vody... Usmejem sa potom pre seba.

Co se stalo Ell? zeptám se jí. Sice byla rychlá ale ošetřené rameno bylo vidět a navíc to nebylo moc nenápadné. Lidičky nevíte kdy jsme se vrátily z Aethery? Já byl od té doby mimo, nějak to na mě dopadlo všechno... řeknu trochu unaveně. Ale jsem rád že tu mohu být s nimi a že jsou v rámci možností v pořádku.

"Luce.. ma pohrýzol a umm... zmenil sa na kameň... na sochu teda..." Poviem potichu a rameno si odkryjem. "Pietrovič vzal Eseratha späť na Aetheru... eM sa šla asi pozrieť do Zrkadlovej siene pokiaľ typujem správne... a umm... Momo a Cherryl mi robia spoločnosť pretože umm... som zasa robila scény..." Prehrábnem si vlasy a skloním hlavu.

Hlavně aby jsi byla v pořádku...a koukám že jsem tu přišel o hodně...doufám že Pietrovič i kapitán budou v pořádku... začal jsem se do své řeči trochu zamotávat. Umm ťuťo... použil jsem její výraz. Hlavu vzhůru, bude to v pohodě...a to jak jsi to zvládla na té lodi bylo parádní...kdyby ses nezačala angažovat ty tak bych se asi k ničemu bohužel nedokopal...

"Angažovať? Snažila som sa sťažňom rozbiť vodu... a dokázala som tým len to že som si spálila ruky..." Poviem a skloním hlavu. "Nedokázala som nič... absolútne nič..." Poviem potichu.