Ošetřovna

Snad nejstrašidelnější a k životu nejvíce potřebná místnost. Kdo nemá rád lékařské prostředí, ten si tuhle místnost nezamiluje. Podlaha je vykachličkována matnými světle šedými kachličkami. Stěny jsou světle zelené a sem tam se zde objeví i nějaký povzbudivý motiv.
Co se týče vybavení, je zde plno skleněných vitrín, které obsahují léky, injekční stříkačky, tablety, sirupy a mnoho dalšího. Ty jsou až v samotném čele místnosti. Po stranách je asi 15 lůžek, všechny stejné, aby si pacienti navzájem nezáviděli lůžka. Polohovatelná lůžka s barevnými prostěradly a malým nočním stolkem na pravé straně. To vše poskytuje ošetřovna svému pacientovi. Doktora tu ale nikdy nenajdete, Insignia se totiž o své zraněné dokáže postarat sama. K tomu ji pomáhají strašidelně vypadající přístroje, které jsou hned vedle skleněných vitrín s léky.

Nasledovaná Cherryl som vstúpila do ošetrovne. Trocha ma striaslo, pripomínalo mi to nejaký horor, hoc neviem ktorý. Tie prístroje a vitríny, uh. Ale namiesto kresiel, tu boli normálne lôžka, no i tak som bola rozhodnutá natrieť si postihnuté miesto len nejakou mastičkou. Začala som skúmať vitríny, či nejakú vhodnú nenájdem. Keď sa mi zazdalo, že to by mohla byť správna, zmizla mi spred očí. Insignia mi zrejme dávala najavo, že sa o mňa chce postarať sama. Eh, no dobre... podvolila som sa.
Čo sa tak bojíš, veď ti neublíži, práve naopak, povzbudzovala ma Cherryl.
Veď už idem...
Ľahla som si na jedno lôžko a so strachom čakala, čo sa stane. Očakávala som reťaze, putá, ale nič sa nestalo. Len mi oťaželi viečka, zavrela som oči a ihneď som zaspala.

Prebrala som sa, ale neodvažovala som sa pohnúť, lebo čo keď sa ani nemôžem?
No tak, nebuď hlúpa, vstávaj, ruku už máš v poriadku. To Cherryl ma budila svojským spôsobom, oblizovala mi tvár.
Vyzerala som ako mŕtva? zaujímala som sa, lebo som si pamätala, že pri Berenike nás to dosť vydesilo.
Nie, normálne si spala.
Pozrela som si na ruku. Hm, tak to nebolo také strašné.
Vstala som. Ani sa mi netočila hlava. Bola som ako rybička. Skvelé!
Môžme ísť. Čo by si povedala na palubu?
Môže byť.

(presun)

Nejrychleji co dovedu přinesu Ell na ošetřovnu, položím jí na lůžko a loď se o ni okamžitě začne starat.
Kso...doufám že bude v pořádku...vzducholoď se o ni snad postará dobře... pomyslím si a stále stojím u lůžka a čekám až jí bude lépe.

Stále stojím u postele a vzducholoď se stará o Ell, když pak přestane, vím že je v pořádku.
Jsem rád že bude v pořádku, vzducholoď se o nás postará, vidím to dobře...myslím že můžeme být rádi že jsme tu...Když se otočím abych se posadil shodím ze stolku vedle postele vázu. Instinktivně k ní natáhnu ruku jako bych jí chtěl chytit...a pak uvidím jak váza zpomalí...a dopadne na zem aniž by se rozbila...
To co jsem viděl se mi určitě muselo zdát...a nebo je tohle má síla? pomyslím si. Poté se posadím na zem vedle postele a přemýšlím nad dnešním dnem. Během chvíle však usnu.

Prebudila som sa, už ma nič nebolelo ale mala som taký podivný prázdny pocit. Všimla som si že Kae spí, zasmiala som sa a zoskočila som z postele. Pomalým krokom som sa vydala do tréningových priestorov.
(Presun)

Začne mě být trochu zima, zanedlouho se proberu ze spánku. Vyskočím na nohy. Kde to sakra jsem? Kde jsem to usnul? pomyslím si překvapeně a chvíli absolutně netuším co se děje.
Á ošetřovna, odnesl jsem sem Ell asi jsem tu usnul... pomyslím si a kouknu na lůžko. Není tam, asi už odešla. No já se odtud taky klidím, proč tu ztrácet čas že? A ta schopnost? Zdálo se mi to? Nebo se to opravdu stalo? Uvidíme. (přesun)

Tak tohle vážně nebude moje nejoblíbenější místnost, pravila jsem jen tak pro sebe, jakmile jsem dorazila na ošetřovnu. Pomalu jsem procházela uličkou mezi lehátky a znechuceně jsem si prohlížela zdejší lékařské vybavení. Trochu mě štvalo, že si s lodí nemohu popovídat jako s opravdovým lékařem. Měla jsem pochybnosti ohledně svých schopností, trápily mě noční můry a neustálé usínání během dne, štvalo mě, že nic nevím, a ze všeho nejvíc jsem se cítila zralá na pokec u psychiatra nebo aspoň někoho, kdo by mi mohl říct, co se to se mnou kruci děje.

Znaveně a uondaně jsem se vyškrábala na jedno z lůžek a shledala je velice pohodlným. Lůžko se okamžitě přizpůsobilo mému tělu a já jako bych zapadla do jeho měkkého materiálu. Polštář pod mou hlavou byl úžasně načechraný a v nohou lehátka jsem našla složenou měkkou fleecovou přikrývku, kterou jsem si hned přetáhla přes sebe a zavřela jsem oči. Bylo tu příjemné ticho, které něžně rozbíjela jen jakási meditační hudba plná šumění oceánu a listí, která se linula celou místností, bůhví odkud vycházela. Oči se mi zalily, jak se lehátko pod mým tělem začínalo prohřívat jako by mělo nějaký skrytý termomechanismus a za chvilku už jsem tvrdě spala.

Mmmhmmm, protáhla jsem se jako kočka a zachumlala se trochu víc do příjemně měkoučké deky. Musím uznat, že takhle dobře jsem se snad ještě nevyspala. Tvrdý, ničím nerušený spánek, vůbec žádné sny, nebo jsem si je aspoň nepamatovala, a taky mě nebudily žádné zvuky, světla, nepohodlnost postele nebo fyzické potřeby jako třeba hlad nebo potřeba dojít si na záchod, dokonce ani žízeň, kvůli níž jsem se jinak budila docela často. Bylo to nezvyklé a nesmírně příjemné. Říkala jsem si, že kdybych to takhle měla vždycky, byla bych taky o hodně spokojenější člověk. K nevíře, jak moc na tom dobrém spánku záleželo.

Překulila jsem se na druhý bok. Sundala jsem si rukavice a prohlížela si svoje ruce. Po spáleninách ani stopy. Vyhrnula jsem si tričko. Ani tam nic. Loď se zřejmě během mého spánku činila a já se až divila, jak čistou a zdravě vypadající mám kůži po celém těle a jak mě vůbec nic nebolí. Ještě na chvilku jsem zavřela oči a znovu jsem spokojeně usnula.

Druhé probuzení bylo stejně příjemné jako to první, ale tentokrát už se ve mně začal ozývat hlad. Dalo mi dost práce přesvědčit sebe samu ke vstávání z měkkého a vyhřátého lůžka, ale nakonec hlad zvítězil, a tak jsem si jen trochu uhrábla vlasy, abych nevypadala jako že jsem strkala prsty do zásuvky, pak jsem po sobě lehátko upravila a jen velmi nerada jsem se s ním rozloučila. Zdá se, že to tu přece jen není tak zlé. Jestlipak smí na ošetřovně přespávat i zdraví...?

(přesun)

Přiběhnu na ošetřovnu a položím Ell na jednu z postelí. Insignie se o ní začne starat. I když nerad Ell opustím a vrátím se zpět. (přesun)

Otvorila som oči a posadila som sa na posteli. Teplo ma do nej zasa volalo ,ale ja už som si ľahnúť nemohla. Chytila som sa za hlavu. "Ah, zasa... a k tomu som nemohla ísť za Berenikou..." Kusla som si do pery. Vedela som presne prečo ma eM nevzala zo sebou, mením sa a neviem ovládať svoju schopnosť. Ak by ma chytili ,neváhali by a zabili by ma. Postavila som sa na nohy a poprosila som Insigniu o deku. Hneď ako som ju dostala, vydala som sa do knižnice. Chcelo sa mi plakať a nadávať na to aká som neschopná ale... ja už som raz taká. Povzdychla som si a kráčala som kam ma Insignia viedla.
(Presun)

Přišel jsem na ošetřovnu i s Ell v náručí a přešel jsem pomalu k nejbližší posteli. Ell jsem opatrně položil na postel a položil ji hlavu na polštář.
Trochu jsem ji zahýbal s nohama, abych ji mohl přikrýt a upravil jsem jí vlasy.
"Ty se postarej o její tělo, já se postarám o její mysl."
Breptnul jsem k Insignii a přiložil jsem dlaň k čelu Ell.
"Sortie de quiet."
Zašeptal jsem a použil jsem na Ell jednu ze svých novějších schopností. Ta měla mít za příčinu to, že Ell opravdu tvrdě usne. Normálně by ji to navodilo lehčí spánek, ale jelikož byla vyčerpána, pouze to umocnilo sílu spánku a já si tak mohl být jistý, že ji nebudou sužovat bolesti.
Poté jsem si taktéž lehnul na postel a přivřel jsem oči. Musel jsem usnout, ale jen na chvíli a vytvořit tak Ell pěkné sny, pokud by se trápila nočními můrami, mohlo by jí to ještě více uškodit. Zavřel jsem tedy oči a do chvíle jsem usnul lehkým spánkem.

(Tady tě poprosím, napiš tady nějaký kratší sen do kurzívy a já ti ho přetvořím, v co budeš chtít )

( Okay umm ďakujem )
Ocitla som sa na lúke, mala som na sebe biele šaty a smiala som sa. Pri mne stála líška, tigrica, vlčica, levica ba dokonca mačka ba dokonca nejaký pes, ryšavý pes. Usmiala som sa na nich a kráčala som po lúke. Rázom sa ale zmenila na púšť a zvieratá zmizli. Zľakla som sa. Objavilo sa okolo mňa tisíce tvárí, bez očí. Rýchlo som dýchala a snažila som sa pohnúť no nohy ma neposlúchali. Snažila som sa kričať no hlas mi z hrdla nevychádzal. Pozrela som sa za seba, videla som posádku Insignie. Naťahovala som k nim ruku ale... otočili sa a zmizli. Pohltila ma temnota. Z očí sa mi liali slzy a rýchlo som dýchala. Sen nechcel prestať a ja som bola unavená bojovať.

Začal jsem upadat do spánku, ale zároveň jsem pořád měl na paměti, že musím pomoct Ell. Usnul jsem, ale přitom jsem neustále zůstal v ošetřovně. Když jsem se na sebe podíval, byl jsem na lůžku a zároveň stál vedle postele. Podíval jsem se na Ell a ta se začala mračit. Čas začít čarovat. Pomyslel jsem si a dotkl jsem se její ruky.

Stál jsem najednou na louce a viděl Ell, jak si vykračuje a okolo je plno zvířat. Byl to pěkný sen, ale to by nesmělo přijít to, co přišlo. Všechno zmizelo, objevily se podivné tváře, kreatury a kdo ví co. Navíc jsme se objevili i my a odcházeli jsme.
Divil jsem se, že nejsem sám, kdo má takové sny. Já je ale mohu ovlivnit. Jakmile všichni členové posádky zmizli a Ell se rozplakala, představil jsem si v hlavě pokračování a to se nyní stalo. Jakmile to vypadalo, že Ell zůstala sama, opět se objevily ošklivé tváře. Ale najednou, rozhořely obrovské ohně a rozletěly se do všech směrů. Ell chytila do náruče Momo a Matt společně se mnou a ostatními členy posádky jsme se rozběhli proti zbylým kreaturám a prodrali jsme se skrze ně. Jako by za nimi bylo tolik světla, skrze každý škrábanec a ranku se dralo tolik světla.
"Nikdy nebudeš sama, dokud jsi s námi."
Ozval se hlas všech přítomných, byl tak silný, že dodával sílu.
Jakmile zmizly poslední zbytky stínů, objevili se všichni zpět na prvním místě a všude bylo plno zvířat. Momo si hrála s lvicí, eM s liškou a ostatní se jen tak procházeli a sem tam mávli na Ell.
"Tak to bude, dokud budeš jednou z nás..."
Ozval se hlas odnikud a zároveň odevšad. Já se jen usmál a mohl jsem spokojen opustit Ellin sen.

Přivřel jsem oči, a jakmile jsem je otevřel, viděl jsem strop ošetřovny. Probudil jsem se opět ve svém těle a trošku jsem povyskočil, jelikož to i pro mě byl šok.
Rychle jsem se ale utišil, abych Ell nevzbudil a letmo se usmál.
"Dokud budu kapitánem já, budou tady vládnout sny, ne noční můry."
Breptnul jsem si pod vous, než jsem odešel z ošetřovny. (Přesun)

Pootvorila som oči. Pekný... sen... Pomyslela som si a posadila som sa. V hlave mi dunelo a celé telo ma bolelo. Po chvíľke to ale prestalo. "Ďakujem Insignia..." Poviem a zdvihnem sa z postele. Cítila som slabú vôňu pivónie a pousmiala som sa. "No nič... mohla by som dnes konečne dočítať tú knihu..." Poviem si pre seba a zdvihnem sa.
Pomalým krokom kráčam preč.
(Presun)

Rychlostí kterou jsem pomalu ani nechápal jsem doběhl na ošetřovnu. Položil Ell na postel a sám se posadil na zem. Těžce jsem oddychoval a bolela mě hlava a nohy. Cítil jsem se vyčerpaný jako po maratonu. Za chvíli jsem usnul.

Tma...temnota ma obkolesila a ja som sa nemohla pohnúť...počula som kvapkanie vody, cítila som ako mi steká po čele až dolu na krk kde sa z mojou pokožkou oddelí a dopadne...niekam. Nepočula som ju dopadnúť, sama som sa bála otvoriť oči aby som sa pozrela kde dopadla. Cítila som ako je moje telo pripútané o niečo veľké, cítila som studené okovy na rukách a nohách. Avšak po tvári mi začala stekať podivná hmota, prilepilo mi to vlasy o kamennú stenu na ktorej som bola pripútaná. Otvorila som oči a poobzerala som sa okolo seba. Bola som nad obrovskou priepasťou, pripevnená na skale a vedľa mňa tiekol vodopád. Po čele sa mi lial studený pot. Nesmela som sa pohnúť inak by som spadla do temnoty, nechcela som zomrieť. Bála som sa. Keď som sa však pozrela pred seba, videla som aj ostatných členov posádky. Boli na tom rovnako ako ja, a kto vie možno ešte horšie. Zrazu som ucítila okolo krku chápadlo, čiernu hmotu. Ťahalo nás to dolu, na loď... názov som si nevšimla ale potom nastala prudká bolesť a mi sme spadli do temnoty...

Telo som mala v jednom kŕči no vlasy sa pomaly vracali do podoby v ktorej boli, možno boli síce trochu kratšie ale aj tak len o pár milimetrov. Po tom sne už nasledovali krajšie sny. Insignia vedela pacientov upokojiť.

Cestou ze skleníku jsem nakoukla do ošetřovny, protože jsem měla pocit, že odtamtud slyším chrápání. Nespletla jsem se. Patřilo zjevně Kaemu, který zmoženě usnul na podlaze vedle Elly. Bože můj, ty moje chudinko, už zase..., přistoupila jsem k ní a pohladila ji po vlasech, které jsem jí pak urovnala na polštáři. Měla orosené čelo, tak jsem jí ho otřela. Bylo studené. Odtáhla jsem dlaň od Elly a vytvořila v ní menší fireball. Ohřála jsem si jím ruce a ty jsem jí pak teplé přiložila k čelu jako obklad. Napadlo mě, že ovládat své teplotní výkyvy, mohla bych působit já sama jako obklad, ale bohužel tak dobře jsem to neovládala.

Když už jsem se u Elliny postele nastála dost a ubezpečila se, že je v nejlepších rukách - v neviditelných rukách Insignie, přitáhla jsem jí alespoň deku víc k bradě, aby jí bylo teplo. Pak jsem si dřepla ke Kaemonovi. No táák, bude tě z toho všechno bolet..., pomyslela jsem si a přemýšlela, jak ho dostat z té tvrdé země na lůžko.

Zdálo se, že spí tvrdě, a tak jsem k němu přistoupila ze strany, nabrala ho pod ramenem a s pořádnou dávkou námahy jsem ho zvedla a přemístila k nejbližšímu lůžku. Chvilku jsem odpočívala a nechala ho tam ležet jen tak napůl, pak jsem nabrala druhý dech a zvedla mu i nohy. Urovnala jsem ho na lůžku a překryla dekou. Ták, to je lepší..., oddechovala jsem ztěžka. Nezdálo se to, ale byl to pěkný pořízek, jen to přesunutí na lůžko mě pořádně zmohlo. Ale byla jsem spokojená s výsledkem své práce.

Nechala jsem tedy oba pacienty na starost vyšší moci a potichu se vytratila.

(přesun)

Otevřel jsem oči a koukal do bílé zdi. Respektive lépe řečeno stropu. Posadil jsem se a podivil se že mám pod sebou tak měkko. A ku svému udivení jsem seděl na posteli. Sakra...přece jsem včera usnul na zemi...a teď jsem na posteli...to jsem se v noci přesunul? pomyslím si a zkusím slézt z postele. Byl jsem unavený. Nohy mě bolely. Ale poznal jsem další ze svých schopností. Konečně jsem si přišel užitečný. Pak jsem si však vzpomněl na včerejšek. Vyskočil jsem z postele a i přes celkem velké bolesti nohou jsem se dobelhal k Ellinu lůžku. Vypadala že už je celkem v pořádku. Usmál jsem se a otočil. Poté jsem dveřmi opustil místnost.
(přesun)

Pootvorila som oči a posadila som sa na posteli. Kae tu už nebol. Prehrábla som si rukou vlasy a zoskočila som z postele. Pomaly som z bosými nohami kráčala do jedálne.
(Presun)

Vošla som do miestnosti rýchlym krokom. Niečo účinné proti nádche alebo čo to mám, opakovala som si v mysli pre Insigniu a pobehovala od jednej vitríny s liekmi k druhej. Pohľad mi padol na podivnú flaštičku, ktorá sa tam z ničoho nič zjavila. Rýchlo som ju schmatla a obrátila do seba jej obsah. Dúfala som, že to bude mať účinok podobný elixírom madam Pomfreyovej.
Chvíľu som čakala, čo to so mnou spraví a keď sa mi znateľne polepšilo, len som sa spokojne usmiala. Potreba neustále kašľať, siakať a slziť zmizla. Choroba akoby preskočila na stupeň tesne pred vyliečením. Možno keď ešte chvíľu počkám, zmizne úplne.
Opustila som teda ošetrovňu tesne za pätami so Cherryl.

(presun)

Otvorila som pre nás oboch dvere a hneď ako sme vošli tak som ich zavrela. Povšimla som si že malinké kvapôčky krvi dopadli aj na podlahu. Prepáč Insignia... Poviem a pomaly si sadnem na postel. Dám si dole dve mikiny ktoré som na chrbte pekne skrvavila a unavene sa pred seba pozriem. Ľahnem si na bok a potom ucítim že na mňa doľahne spánok.

Insignia mi ranu zašila a utrela všetku krv okolo toho. Obviazala mi popálené ruky a nohy a otočila na na chrbát. Nebude to tak skoro než sa zobudím. Luce sedel na stolíku vedľa a pozeral sa na mňa.

Dorazil som sem. Tých dvoch som mal stále na pleci. Dal som ich na lôžka. Videl som Ell, no mala ona dosť. Chcel som sa o nich postarať, no Insignia mi dala najavo aby som sa do toho neplietol. Len som si pritiahol stoličku k nim a pozeral na nich. Ruky som mal trochu od krvy a ani som nevedel od čoho. Len som sedel a postupne sa mi zatvárali oči.

Myseľ:
Znova som sa objavil vo svojej mysli. No so mnou sa tu začala formovať nejaká čierná diera. Pozrel som a postavil sa bližšie k nej. Zrazu nabrala obrovskú veľkosť. Pomaly ma vťahovala dnu a ja som len kričal. Nevedel som, čo mám robiť a tak som len padal do temnoty.

Prudko som otvoril oči. Stále som sedel tu. Hlasno a rýchlo som dýchal."Bol to sen, bol to iba sen.." hovoril som si pre seba a rozdychaval som tento zlý sen.