Kajuta Eseratha

Oheň. Prudce stoupající horko po celém těle. Přímo před sebou jsem viděla šlehající plameny, které jako by mě před něčím bránily. Neviděla jsem za ně, ale cítila jsem tam obrovské nebezpečí. Srdce mi bušilo. Plameny se ode mě vzdalovaly. Chtěla jsem k nim běžet, ale nohy jako by mi těžkly a těžkly a já se nemohla pohnout z místa. Slyšela jsem něčí křík. Na druhé straně ohnivé stěny někdo byl a potřeboval mou pomoc a já se nemohla pohnout. Křičela jsem nazpět. Snažila jsem se vyprostit ze sevření. Podívala jsem se dolů, abych zjistila, co mě to drží, a tam mi srdce málem explodovalo. Moje nohy byly po kotníky zabřednuté v jakési černé hmotě připomínající stín. Uprostřed té kaluže temnoty mě nějaká děsivě ledová ruka škrábala do kotníku, až mi krvácel. Zaječela jsem bolestí. Cítila jsem, jak mnou stoupá děs a vztek ze zoufalství. Kde jste kdo? Chtěla jsem křičet, ale mé rty byly jako slepené, nevyšla ze mě ani hláska. Cukla jsem sebou. Pusťte mě ven! Pusťte mě ven! Křičela jsem v mysli. Z kaluže se přímo přede mnou začala zvedat jakási bytost, z níž mi tuhle krev v žilách. Škubala jsem sebou jako zvíře chycené v pasti a ona se smála tak zvonivým smíchem, jako když přetřásáte pytel plný rozbitého skla. Nebraň sseeee... zasyčela medovým hláskem. N... ne. Ne. NE!

Trhla jsem sebou, až jsem se praštila o pelest postele. Bylo mi příšerné horko, byla jsem úplně zpocená. V místnosti byla černočerná tma, nevěděla jsem, jestli je ráno nebo ještě noc. Otřásla jsem se hrůzou, když jsem si vzpomněla na svůj sen. Splašeně jsem dýchala. Sahala jsem kolem sebe, nejdřív mi nedocházelo, kde jsem. Pak jsem si uvědomila, že nejsem ve své kajutě. Cítila jsem spáleninu. Hledala jsem lampičku. Když jsem ji našla a zatáhla za šňůrku, jako by mě opařili. "C... co!", vyjekla jsem nahlas. Z temně modrého sametového povlečení se kouřilo a jeho povrch byl silně ožehnutý přesně v tom místě, kde jsem ležela. Rychle jsem se zvedla a vstala z postele. Nevěřícně jsem se dívala na spálený obrys ve tvaru mé postavy a snažila se uklidnit svůj dech. Otřela jsem si orosené čelo. Začínala jsem přicházet k sobě. Byl to jen sen. Pitomá noční můra. Sjela jsem pohledem ke spícímu Eserathovi, pohodlně rozvalenému na lenošce, a zpátky ke zničenému povlečení. Bože, Eserath mě zabije

Tiše jsem se procházel po kajutě. Bylo to jako normální den. Až s tím rozdílem, že tohle byl sen. Normálně jsem si to štrádoval na palubu a díval jsem se přes zábradlí do hlubin vesmíru. Takhle jsem vydržel asi dlouhou dobu, protože si detaily nepamatuju. Jediné, co si pamatuji je, že mě to přestalo bavit a tudíž jsem se chtěl projít po podpalubí, a tak jsem tedy učinil. Sešel jsem schody a chodil po chodbách sem a tam... Najednou se mi zdálo, že se za mnou něco mihlo. Otočil jsem se a najednou! Byla přede mnou ohnivá stěna, srdce jsem měl až v krku a nohy jsem téměř necítil, byly jako z kamene. Vyvalil jsem oči a jakmile jsem mrknul, stál jsem v potemnělé chodbě a nikde nic... Ten žár, ten strach?! Co to bylo? Ještě jednou jsem se otočil, ale nic podobného se už nestalo. Pomalu jsem tedy zaplul do jídelny. Bylo to zvláštní, nikdy tady nebyl... Tady byl někdo vždy, ale asi jsem si vybral dobrý okamžik. Sedl jsem si ke stolu a začal se pouštět do špenátové palačinky. Mrknul jsem a bylo to zase tady!
Stál jsem na místě, hleděl na své ruce, všude okolo šlehal plamen, teplota byla nesnesitelná! Něco mě drželo, byl to takový zmatek, rozhlížel jsem se okolo, ale nic jsem neviděl, srdce mi z normálního stavu skočilo na sto šedesát za minutu a myslel jsem, že se mi rozskočí hlava. Chtěl jsem být volný, najednou se přede mnou vytvořila jakási postava, která byla neuvěřitelně podobná stínu, s kterým jsme se setkali a začala něco mumlat...

Trochu jsem se mračil a začal se převalovat, jakmile jsem se však dostal k poslední části mého snu, najednou jsem sebou škubnul a kopl do vzduchu. Otevřel jsem oči a začal lapat po dechu!
Co to sakra bylo!
Rychle jsem přišel na to, že to byl jen sen a podíval jsem se po pokoji. Najednou jsem zaznamenal něco jako spáleninu. Uviděl jsem, že eM už je vzhůru. Pokusil jsem se vzpamatovat a zachovat si nějakou tu úctu. Rychle jsem si odhodil vlasy z obličeje a podíval se na eM.
"Aho..." V tom okamžiku mi pohled sjel na zvláštní objekt v mé posteli, tedy spíš obrys někoho, kdo měl zřejmě divoké sny.
"To ty? Co se ti proboha zdálo?"
Přešel jsem k posteli a podíval se na postel. Tohle bylo hodně drsné...
"No... Tomuhle Angličané říkají být HOT..."
Poznamenal jsem uznale a začal mít z eM respekt.

"Promiň", špitla jsem provinile. Nakrčila jsem ramena, přivinula si župan těsněji k tělu a zastčila si neposedný pramen vlasů za ucho. "Já... já nevím, co se stalo. Zdál se mi příšerný sen - ne že by to bylo poprvé - ale teď jsem si poprvé zapamatovala. Každopádně to bylo něco o stínech", otřásla jsem se. "Byla tam nějaká stěna a já se nemohla pohnout a vím, že mě to příšerně rozčílilo", plácala jsem páte přes deváté. Začala jsem stahovat spálené povlečení z postele. Vztekala jsem se sama na sebe. Vždyť jsem mohla někomu ublížit!

"Dobrý, nechej to tak... Snad se to pak nějak vyřeší. Raději půjdeme za tou kapitánkou, jak jsme večer říkali."
Položil jsem ji ruku na rameno, jelikož jsem chtěl, aby tu pokrývku nechala tak, že se o ni poté postarám. Ani mi přitom nedošlo, že bych se o ni mohl popálit, když se takhle nevědomky vypořádala se zákeřnou peřinou. Jakmile mi to došlo, rychle jsem sjel rukou z jejího ramene a poté přišel šok.
Když ve zkratce sdělila obsah svého snu, ztuhnul jsem. Jemně vyvalil oči, ale zřejmě si toho ani nemohla všimnout, jelikož byla v rozpacích z té pokrývky.
Stěna! Stín? Nemohla se hnout?! Ty záblesky... To jako, to že se nám zdálo to samé? Nebo to se nám nějak snaží dostat do hlavy, když jsme ji odrazili?! Ale mi se zdálo něco jiného a najednou jsem tam byl... Co? Co to sakra znamená?! To je jedno, vyřeším to pak, teď je důležitá kapitánka.
Rychle jsem si šel ještě umýt zuby a učesat vlasy. Předpokládal jsem, že eM si zajde do pokoje pro nové oblečení, já se tedy rychle převlékl v koupelně a byl připraven vyrazit.

Pohlédla jsem na Eseratha, když jeho ruka ucukla z mého ramene, kam ji položil. V první chvíli mě napadlo, jestli jsem mu něco neudělala, ale nevypadal popáleně, spíš opatrně. Great. Teď se mě všichni budou bát. A mají vlastně proč, hodila jsem rozmrzele přikrývku zpátky na postel.

"Dobře", povzdechla jsem si. Bylo mi to tak líto, lomcoval mnou vztek a pocit neschopnosti. "Víš co? Co kdybychom se sešli na ošetřovně? Chtěla bych se převléknout", ukázala jsem omluvně na svou róbu. Už jsem v tom pyžamu byla příliš dlouho a necítila jsem se dobře, když jsem tak oblečená měla chodit po lodi. Krom toho jsem se už svého pokoje nebála. Kdyby něco, prostě se rozhořím a bude to. Nejspíš přitom spálím celou loď, ale co jako, hlavně že bude po můrách, běželo mi hlavou rozmrzele.

Bez dalších slov jsem prošla dveřmi a vydala se vstříc své kajutě. Hulváte, napadlo mě. Nabídne ti přístřešek a ty mu ani pořádně nepoděkuješ a ještě mu to tam spálíš. Fakt paráda.

(přesun)

eM vystřelila z pokoje přesně tak, jak jsem čekal. Jen jsem ji prozatím zamával a přikyvoval. Jakmile nemohl jsem se ubránit úsměvu nad propálenou dekou.
"Dalo by se říci, že to byla celkem žhavá noc..."
Zasmál jsem se svému nejapnému vtipu a dále si toho už nevšímal. Zkontroloval jsem, zdali je vše na svém místě a všiml si, že 2 talíře ze včerejšího večera zmizely, loď si je asi vzala zpět.
Neustále jsem však měl na mysli to s těmi sny... Nedalo mi to chvilku klidu, nakonec jsem se nad tím jen trochu zachmuřil a odešel na ošetřovnu.(Přesun)

Na chvíli jsem se vrátil do pokoje, chtěl jsem vyřešit ten problém s propálenou pokrývkou, jelikož eM už jsem zanechal o samotě, takže jsem to mohl nějak pořešit. Šel jsem tedy k posteli a ... Pokrývka byla jako vyměněná.
"Pěkné. Takhle tady za chvíli nebudeme muset nic řešit. Budeme kynou a kynout. Moc nás rozmazluješ Destiny."
Chtěl jsem se opět narovnat, ale stalo se něco divného. Jako by mě někdo přetáhnul pytlem, ozvala se taková dřímota, že to až možné nebylo. Víčka mi začaly padat a oči mě začaly pálit.
Ale co... Nikoho nezabije, když si na chvilku zdřímnu.
Ani jsem se tomu moc nebránil a rozplácnul jsem se na posteli a do chvíle usnul.

O hodinu a něco později jsem se vzbudil. Otevřel jsem oči a vyletěl z postele, jakoby pode mnou opět chytla.
Už zase! Ale tohle... Zdálo se mi o něčem a do toho se najednou vložilo něco úplně jiného. Ale tentokrát tam nebyly žádné stíny... Může to být?! Může to být schopnost? Ale vždyť u mě se už projevily dračí schopnosti. To jako... To je zas něco jiného?! Bože, proč to musí být tak moc komplikované?!"
Okamžitě jsem se sebral, vletěl do koupelny, opláchnul jsem si obličej a vyrazil do knihovny. (Přesun)