Paluba Destiny

First topic message reminder :

Paluba a boky lodi přesně v jejím středu.
Jakmile na ní vyjdete zjistíte, že kolem vás je tma. Země není vidět, neblíží-li se vzducholoď k některé z planet, na kterých plánuje zastavit. Celou loď obklopuje jakýsi neviditelný obal, který umožňuje všem na palubě dýchat. Kolem ní se rozprostírá širý vesmír. V dáli jsou vidět hvězdy. Obloha je jimi doslova posetá.

Pokud se loď nachází v atmosféře některé z planet, je to ještě hezčí.
Pak jsou totiž mraky, červánky všude kolem vás. Při dostatku kyslíku štít kolem lodi zmizí a propustí dovnitř většinu slunečního svitu. Ptáky prolétávající kolem a s křikem zdravící známou loď.

(deleted)

(deleted)

Co tu chceš... Jako by tahle loď patřila jemu! Pozdravit to neumí... Ani se na mě nedívá, když se mnou mluví. Skoro jako bych mu ani nestála za pohled... Jestli jsem dřív byla rudá rozpaky, tak teď vzteky.
"Říká ti něco slušný vychování?" zavrčela jsem a popošla blíž k němu.
Zhluboka jsem se nadechla chladného podvečerního vzduchu, abych se uklidnila. Odkdy se dokážu rozčílit tak rychle? Takhle se obvykle nechovám. Ne tak... Sebejistě.
Klid... Hlavně klid.

(deleted)

(deleted)

Tak jsem si to tak procházela touhle lodí a tvářila se docela dost, překvapeně? Ani ne tak vyděšeně, jak bych předpokládala. Byla jsem spíš nadšená z toho, že můžu objevit něco neobyčejného, něco dobrodružného. Jen jsem nevěděla, jestli je to další z mých snů nebo doopravdy bdím?
Zatoulala jsem se až sem, na palubu. Jako normální osoba, bych pravděpodobně měla se jít představit nebo se aspoň pozeptat lidí kolem, ale ne, já místo toho přišla ještě blíž, abych se pokochala tím nádherných výhledem, který mě doslova a do písmene fascinoval. Zůstala jsem na něj zírat s neskrývaným obdivem. Nerozprostíralo se přede mnou nic jiného než holí vesmír a několik set hvězd kolem, dohromady tvořili něco úžasného.. bylo to něco úplně jiného než to vidět ze Země, bylo to.. prostě neuvěřitelné. Byla jsem skoro přesvědčená, že tohle si musím jen představovat, ale nebyla jsem si jistá tak moc, až po chvíli jsem se proto, ačkoliv nerada, rozvzpomněla, že tady na palubě jsou i další lidé, které momentálně využiju jako vhodné oběti pro získání informací. Pokud to není nějaký opravdu špatný sen, mohli by mi mile odpovědět, no ne?
Usmála jsem se a prohlédla si je. Vypadali dosti zajímavě, tedy spíš v zajímavé situaci pro nechtěného vetřelce, nechtěla jsem je nezdvořile rušit, ale moje zvědavost byla prostě v momentlní situaci prostě přednější.
"Ehm.." Hlasitěji jsem si odkašlala, abych na sebe přilákala pozornost. Přátelsky jsem se usmála, jak jsem to dělávala pořád.
"Nechci vás rušit, jen.. Jasně, vím, že jsem na nějaké lodi, ale.. Mám takový přihlouplý dotaz, nejste jen výplodem mojí fantazie?" Zeptala jsem se jich a pozvedla tázavě obočí. Přejela jsem pohledem z jednoho na druhého.

(když už tak popisujete tu atmosféru tady myslím že mám song který to vystihuje - How to train your dragon Score: Forbidden friendship dal bych sem link ale bohužel musím být členem více jak 7 dní)


''ehm ! vypadám snad jako výplod tvé fantazie ?''
podíval jsem se na ní opovrženě a po té jsem se posadil na zábradlí a opřel jsem se opět o
dřevo které ze zábradlí vycházelo

Přeměřila jsem si ho pohledem a pak se ušklíbla.
"Ne, to tedy nevypadáš.. A upřímně? Jsem za to i ráda! Takovýho egoistu bych ve snu mít nechtěla" Říká se, nesu´d knihu podle obalu, že by to pravidlo jednou poruším? Už jen z toho hlasu jsem tedy doopravdy z toho kluka moc dorej pocit neměla. No, to že jsem si musela zase prosadit svou, jsem si teda vůbec nepomohla. Ten člověk nevypadal, že by mi teda chtěl nějak pomoct, tak jsem se obrátila prosebně na tu dívku.
"Hem, tak jen? Když tedy nejste moje představy, je to realita?" Zeptala jsem se maličko, maličko šokovaně, nerada jsem si to přiznávala. Pousmála jsem se a pak si na něco vzpomněla.
"Ej, zapomněla jsem se představit, když už jsem vám sem tak nezdvořile vpadla. Jsem Lea Lyndem" Podotkla jsem, natáhla bych k někomu ruku, ale nevypadalo to, že by se se mnou moc chtěli bavit. Riskla jsem to apsoň k té dívce.

(deleted)

"Těší mě, Amesteo" Podotkla jsem a byla ráda, že se ozval konečně jeden člověk, který nemá ego vyšší než inteligenci.
"A v tom s tebou naprosto souhlasím" Dodala jsem k její další větě a pak ji naslouchala.
Takže je to pravda? Vážně to není sen, že jsem sem nastoupila? No, popravdě, trošku rozhozená jsem z té informace byla, ale víc se ve mě bouřila zvědavost. "Destiny, no to bude ještě zajímavé" Zamrlala jsem si spíš pro sebe, než mě něco, spíš někdo štípl do krku. Otočila jsem se na něj a spražila ho pohledem, abych si pak rukou protřela postižené místo. "Bylo to vážně nutné?" Lehce jsem se zamračila, vždyť štípnout jsem se mohla i sama.
"Hmm, a pokud vaší excelenci vadí naše přítomnost, co v ní tak nepřebývat?" Nadhodila jsem a pousmála se. "A mimochodem, jak se jmenuješ, když už jsme u toho představování?" Zkusíme se s ním dát do řeči, řečnický talent nemám na nule, tak.. přece v každým člověku je něco dobrýho, ne?..Možná..

(deleted)

"Líbala ruce? A nelíbají se náhodou dámám ruce?" Nadhodila jsem, tedy u Gentlemanů jsem to viděla, ale u králů, to už je hodně stará historie, co jsem si aspoň já myslela.
"Hm, no s vytočením už to dost chápu" Podotkla jsem a zakřenila se, abych si ho znovu prohlédla.
"Tak tedy, těší i mě, Ryuuji" Podotkla jsem a pousmála se, načež jsem si zakryla rukou pusu, nezdvořilé zívat tak okázale.
"No, jsem ráda, že jsem vás na téhle lodi potkala a pokud, což tedy určitě, tohle není sen, potkáme se zas. Ale jinak to tu zalomím během vteřiny, když se nerozejdu" Podotkla jsem a znovu se pousmála. Rozhodla jsem se zamířit někam do jídelny, což si žaludek vyžadoval nebo prostě jen prozkoumat tajemná zákoutí téhle lodi a že mě to opravdu lákalo, nějak se spánek zahnat musí ne, ale pod tou oblohou by člověk usnul hned.
"Jsem ráda, že zase znám někoho nového a děkuji za objasnění situace. Mějte se.." Podotkla jsem směrem k nim a pak se z paluby vytratila, šla jsem prostě někam, něka kam mě nohy vedly..
(Přesun.)

(deleted)

(deleted)

(deleted)