Knihovna a archiv

First topic message reminder :

Jakmile vejdete do této místnosti, nos vás okamžitě upozorní, že tahle ta místnost se točí okolo jediného, knih! Knihovna je obrovská místnost, stěny jsou zdobené dřevěným obložením a strop tvoří obrovské lomené oblouky ze dřeva v kombinaci s majestátně vyhlížejícími skleněnými lustry. Levá strana knihovny je tvořena malinkými skříněmi, kaslíky a šuplíky, které obsahují svitky. Tyto svitky obsahují vše, co už se stalo, ať se jedná o minulost více či méně vzdálenou.
Pravou stranu ale tvoří několik desítek uliček tvořené skříněmi knih. Tyto skříně jsou vysoké asi 8 metrů a to je opravdu něco, co se nevidí každý den. Každá ulička je něčím charakterizována, ať je to písmeno či okruh, jehož se knihy týkají. V každé uličce jsou pojízdné schůdky, které pomáhají zvídavým duším vyšplhat se do vyšších míst pro knihu, kterou potřebuji. Ale dejte pozor! Nejednou se stalo, že někdo ze schůdků upadl.
A konečně srdce místnosti je tvořeno několika velkými stoly z dřevěného masivu, které jsou obdélníkového tvaru a u každého je 6 židliček spolu s několika maličkými lampami a šuplíčkem, který obsahuje papír a tužku pro rychlé poznámky.

Uf, to je nepříjemná myšlenka..., otřepala jsem se. Jestli jo, tak doufám, že to nejsou stíny, dodala jsem. Přemýšlela jsem o té pojistce, o níž jsme se bavili s Mattem. To zrcadlo přeci muselo být nějak chráněné proti zneužití. Nebo k němu opravdu mohl přijít kdokoli a koukat se třeba jak se ostatní sprchují? Hmm, lákavá myšlenka

Prikývnem a ďalej sa začítam do knihy. Vycerím tesáky a znovu ich stiahnem. "Ach, zasa to začína .... " Povzdychnem si a opatrne prevrátim stránku v knihe tak aby som ju pazúrmi neroztrhala.

A u tebe to funguje jak? Totiž... já to třeba mívám když se rozčílím nebo moc rozruším, což je prakticky pořád... tobě se to děje taky tak nebo úplně náhodně...?, zajímala jsem se o Ellinu schopnost. A kam až to zatím došlo? Rostou ti jen zuby a drápy nebo... máš i ocas?, usmála jsem se ve snaze odlehčit situaci.

"Umm, ak sa bojím tak ma všetko bolí či prestanem rozprávať. A schopnosť? Ukáže sa vtedy keď sa jej chce... grr..." Zavrčala som, neúmyselne. "A k tomu vrčím... som zvedavá čo bude nasledovať ďalej. Možno mi narastú uši či chvost... " Uškrniem sa. "Hnevá ma to že to nemôžem ovládať, ale zároveň je zábava šplhať sa hocikam a mať silu..." Zamyslím sa potom. "Umm, eM. Zatiaľ dokážeš vyvolať len fireball že? Čo myslíš ako to bude pokračovať?" Spýtam sa jej zvedavo.

Mno, přemýšlela jsem. Umím toho víc, doteď jsem uměla ovládat oheň na svíčce nebo v krbu, hýbat s ním ze strany na stranu... pak to začalo bláznit a třeba když jsem šla chodbou, světlo svíček se za mnou naklánělo nebo prskalo podle toho, jakou jsem měla náladu, zasmála jsem se. Takhle s odstupem mi to přišlo docela zábavné, i když pokud se mi to zrovna dělo, dost mě vytáčelo, že je na každém pitomém plameni vidět, jak se zrovna cítím.

Jak se mi to začalo vymykat, občas ve spánku něco spálím. Nejsou to zrovna příjemná probuzení... Teď jsem zjistila, že umím vytvářet ty ohnivé koule, zdá se, že půjdou i docela dobře ovládat. Z jedné jsem udělala i jakousi stěnu, dalo to teda zabrat a dlouho nevydržela, ale myslím, že by se to v boji mohlo hodit. Když se naučím líp ty koule ovládat, třeba s nimi půjde i házet. Jenže to bych se ještě musela naučit mířit, povzdechla jsem si nad svou nemotorností. Já doufám, že dál se mi hlavně bude dařit líp to ovládat. Vážně nepotřebuju, aby mi hořely kapsy pokaždé když se mi někdo trochu líbí, vzpomněla jsem si na polonahého Akiho na ošetřovně Destiny a do tváří se mi už zase vlila krev. .

Jinak se zdá, podle té knihy, že zrovna procházím jakousi pubertou nebo co. Jako by nestačilo, že ji člověk zažije jednou... zdá se, že to, jak mě polévá horečka, není jen můj pocit, moje tělo má s tou přeměnou asi trochu problém a nejspíš mi vážně stoupá teplota. Z toho mám teď dost strach, bojím se, abych někoho nepopálila. Znovu jsem se objala rukama. Nemohla jsem vědět jistě, jak moc ta teplota může vyletět. Mohla jsem být jen teplá na dotek, ale mohla jsem i vzplát? Kdo to mohl vědět?

Pozorne som ju počúvala. "Hmm..." Zamumlala som a natiahla som sa aby som sa jej dotkla ramena. "Ty to zvládneš eM! Si prvý človek z ktorým môžem o niečom otvorene rozprávať, verím ti že to zvládneš..." Pomaly som si sadala keď mi znovu zuby presiahli peru. "Hmm, vyzerám ako šabľozubý tiger..." zasmiala som sa a prešla som si prstami po zuboch. "Nepopálila, určite nie... Ovládneš to a budeš ten najsilnejší fénix na svete..." Usmejem sa na eM.

Já vážně nechápu, kde bereš tu jistotu..., usmála jsem se na Ellu žalostně. Její víra v mou osobu mě nicméně nabíjela jistou dávkou optimismu. Skoro jako bych jí to opravdu věřila. Jako bych věřila sobě.

Nejsilnější fénix, tak to jasně, rozesmála jsem se. To ovšem přineslo na světlo zajímavou otázku... Myslíš, že je nás na tom světě víc?, zeptala jsem se. Vůbec jsme vlastně nevěděli, jsou tu jen dvě snílkovské lodě? Berenika sama zmínila, že o existenci Insignie nic nevěděla, dokud nás loď sama nezkontaktovala. Mohly tak tímto světem plout desítky, stovky lodí plných lidí jako my? Mohli tam být lidé se stejnými schopnostmi? Mohl tam někde být můj "ohnivý princ"?

Já nevím, vypadáš docela... roztomile, zasmála jsem se Ellině rostoucím tesákům. Muselo jí to hrozně štvát, ale fakt byl, že to působilo značně komicky a jako vždy, zvedalo mi náladu, že v tom nejsem sama.

"Roztomilo? Nie nie, malinké šteniatka či králici sú roztomilý. Dievča z 15 centimetrovými zubami? Nie to roztomilé nie je..." Zasmiala som sa. "Viac? Myslím že áno! Nebolo by to úžasné? Spoznať ďalších ako my? Vidieť ďalšie lode? Mať ďalšie možnosti? Alebo stretnúť niekoho z rovnakou schopnosťou?" Sypala som na ňu otázku za otázkou. "Istota je základ života eM! Mať v niekoho istotu je povzbudzujúce pre obe strany... ja mám istotu nie len v tebe ale aj v celej posádke..." Usmejem sa, tesáky sa mi stiahnu no po chvíľke mi pre zmenu začnú rásť pazúry. "Ach, niekedy pochybujem že som len líška. Líška predsa takéto niečo v puse nemá..." Povedala som a smerovala som tým k svojim zubom.

Mně by pro začátek stačilo mít možnost kontaktovat lidi z Destiny. Někteří mi už vážně chybí..., povzdechla jsem si. A je tu nuda. Nic proti tobě a Kájovi, ale přijde mi prostě, že tam vážně byla větší sranda, jak tam bylo víc lidí. A pořád jsme potkávali někoho nového. To mi chybí.

Pak jsem si ty její tesáky začala líp prohlížet. Odsunula jsem trochu hlavu a přimhouřila oči. No já nevím, vypadáš rozhodně jako nějaká šelma. Ale vážně to spíš připomíná tygra nebo nějakou podobnou kočkovitou potvoru než lišku. Třeba je to prostě jen tím, jak je to v začátcích. Že je to nestálé. Třeba se to časem uklidní. A nebo se budeš moct měnit ve víc zvířat. Ostatně kdo řekl, že to musí být právě liška. Třeba budeš normální shapeshifter, napadlo mě a vzápětí jsem se vynasnažila, abych pro to našla český výraz. Achjo... to zas ten můj anglofilní mozek... no, měnič tvarů...? , zkusila jsem.

"Cambiamento di forma ... ?" Riekla som po taliansky a doslova som vyletela zo stoličky. Začala som sa prehrabávať medzi knihami a hľadať niečo čo by aspoň pripomínalo to čo chcem. Našla som to! "Mám to! Moja schopnosť!" Aj keď bola úplne hore na polici nerobilo mi to problém. Vyskočila som na stôl a potom som sa zo stola odrazila na policu. Vytiahla som knihu a vyšvihla som sa z police na zábradlie hore. Potom som pomaly šla dolu schodmi z gigantickou knihou v rukách. "Menič tvaru! To je moja schopnosť! Ďakujem ti eM!" Usmiala som sa na eM vďačne a otvorila som knihu.

Hergot ženská, ujelo mi, když jsem viděla, jak obratně si Ella počíná při skákání po policích. Nejsi si taky něco jako opice?, rýpla jsem si a představila si Ellu, jak obalená listím skáče z liány na liánu a řve jako pavián...

Co jsem řekla? Vždyť jsem nic neřekla, tvářila jsem se trochu nechápavě. Měla jsem zato, že tady už všichni vědí, co dělají, teď to vypadalo, že tomu tak není. Moje pocity zmatenosti zřejmě nebyly zase tolik unikátní.

"Povedala si menič podôb! Aj na Destiny som túto knihu videla! Waah som zvedavá čo všetko môžem byť!" Prevracala som stránku za stránkou a akoby som zhromažďovala informácie o všetkom čo tam bolo. "To je divné..." Okomentovala som poslednú stránku. "Moje príznaky tu nie sú..." Narástli mi tesáky ale už som to ani nevnímala. "Žeby som bola niečo iné? Ale čo? Toto je dokonca aj taliansky pochybujem žeby tu bola aj nejaká iná kniha..." Zamyslím sa.

Aha, já na to. Já jen že jsem měla za to, že už svou schopnost znáš, usmála jsem se. Tak to by mohlo být ještě zajímavé... doufám, že se nebudeš měnit na kusy nábytku a strašit všechny na lodi. Nerada bych si do tebe někdy sedla nebo tak něco, představila jsem si Ellu jako křeslo.

"Na nábytok? Hmm... ale to nie je zlý nápad." Zasmejem sa potom. "Aj ja som si myslela že ju poznám ale ako vidíš tak umm... asi nie... ach jaj." Povzdychnem si, potom sa roztrasiem. Čo ak sa budem môcť zmeniť na krysu? Nie, to určite nie...

No, tak uvidíme, asi se budeme muset nechat překvapit, shrnula jsem. Poslyš, asi půjdu trochu potrénovat. Zajímalo by mě, co s tím ještě dokážu dělat, naznačila jsem prsty pohyb plamínků. Kdyby mě někdo hledal... , nedokončila jsem. Ostatně proč by to někdo dělal. Usmála jsem se na Ellu. Tak zatím a knihu nadepsanou zdobným Phoenix jsem si odnesla sebou. Snad to lodi nebude vadit.

(přesun)

"You cannot pass! I am a servant of the Secret Fire, wielder of the Flame of Anor. The dark fire will not avail you, Flame of Udun! Go back to the shadow. You shall not pass! " přečtu tuto památnou větu a zvednu hlavu.
Asi jsem se trochu zabral do čtení... pomyslím si. eM už v knihovně nebyla...pak se otočím na Ell...Omlouvám se...asi jsem se do toho fakt zabral...ten Tolkien byl génius...

"Oh? To nevadí..." Usmejem sa na Kaemona. "Tolkien... máš pravdu on bol, mám doma všetky jeho knihy..." zasmejem sa. "Našla som svoju schopnosť Kae..." Ukážem na hrubú knihu zabalenú v kožušine, myslím že to bol asi nejaký tiger alebo niečo.

Umm opravdu? zeptám se a položím Pána Prstenů na stůl vedle. Já mám Tolkiena také rád...když jsem našel čas tak jsem si ho rád přečetl...
A co jsi zjistila? Nenapínej mě... zeptám se Ell s úsměvem.

"Podľa tohto... sa dokážem premeniť na mačkovité a psovité šelmy..." Povzdychnem si. "Pred chvíľkou som bola ale ako opica..." Povzdychla som si, natiahli sa mi tesáky a znova som si povzdychla. "Nechápem čo sa na tomto..." ukážem na tesáky. "eM môže zdať roztomilé. Viem že to povedala ironicky ale... aaah bože." Znovu si povzdychnem.

To je fantastický... řeknu vesele...A já můžu zpomalit vázu...chjo...musím zesílit...zlepšit se...abych mohl pomáhat... pomyslím si trochu sklesle ale nedám to na sobě znát...
Náhodou...má to něco do sebe... řeknu s úšklebkem...ale pak si uvědomím že to mohlo znít blbě...Gomene...tedy promiň nechtěl jsem aby to vyznělo nějak výsměšně takhle jsem to vůbec nemyslel... řeknu sklesle.

Zasmejem sa. "Nič sa nestalo..." Potom sa naňho pozriem. "Ty máš dokonalú schopnosť, je to akoby si si umm... otočil čas na vlastnú stranu." Poviem mu a prehrábnem si vlasy. "Ja sa ani poriadne nezmením, narastú mi zuby a pazúry no nič viac... a mám z toho strach..."

Oddechnu si...v tomhle nejsem fakt dobrý...málem jsem kompliment obrátil...ale co to bylo za kompliment...fakt to neumím... pomyslel jsem si.
Moje schopnost dokonalá? Zatím umím jen zpomalit vázu co padá...zatím jsem naprosto k ničemu...a ty pokud budeš trénovat určitě to dokážeš, navíc se nemáš čeho bát...vždycky tu někdo z nás bude s tebou a dohromady zvítězíme... řeknu jí povzbudivě.

Zasmejem sa. "Ja? Dokážem maximálne vrčať a ceriť zuby. Nezmohla by som sama proti Isabel nič. Som... nie som jednoducho až tak dobrá na boj..." Poviem potom a zahľadím sa do knihy. "A ani neviem či sa dokážem premeniť do viacerých šeliem, veď... to ani nejde..." povzdychnem si.

Proto sama nikdy nebudeš...zvládneme to společnými silami... řeknu jí s úsměvem. A postupem času třeba přijdeš na to jak se měnit v jiné zvíře...třeba v tygra...nebo vlka...nebo kočku...umm...pardon nechal jsem se unést... řeknu se smíchem.

Tak co vy, hrdličky, vybafla jsem na Ellu a Kaemona, když jsem je - jak jsem předpokládala - našla stále ještě ponořené do čtení v knihovně. Něco nového?, zeptala jsem se se smíchem, když jsem se přidala ke kroužku cukrujících knihomolů, opřela se do židle a kolena vytáhla k bradě, abych nemusela mít nohy na zemi. Boty jsem pro jistotu shodila, nebyla jsem si jistá, že by se Insignii líbily pošlapapné židle.