Jídelna

Zdálo se, že loď poskytovala svým obyvatelům místnosti přesně podle toho, jak je potřebovali. Proto když měl například snílek hlad, velice snadno ho svými spletitými chodbami navedla přesně tam, kam bylo třeba - do jídelny.

Jídelnou byla nevelká místnost s několika dlouhými stoly vyrovnanými vedle sebe. Zařízena byla velmi prostě, to nejhlavnější v ní bylo veliké magické okno s výhledem, který se měnil podle toho, jaká byla zrovna denní doba. K snídani jste se například mohli dívat na výhled na oceán, nad nímž právě svítá a kde dovádí racci, při večeři vás pak okouzloval pohled na tmou zahalený deštný prales, a byli-li jste dostatečně potichu, mohli jste slyšet i jeho tajemné zvuky, cvrkot cvrčků a pokřikování opic.

Kromě tohoto magického okna tu nebylo moc na co koukat. Bylo tu především hodně zeleně, rostlin v překrásně zdobených květináčích, a na stěnách obrazy, které se často měnily a mnohdy obsahovaly různá vepsaná poučení a rčení.

Na stěně hned vedle okna visel rozměrný, jakýmsi pradávným písmem popsaný pergamen - jídelní lístek. Na něm si snílek mohl zvolit z množství lahodných pokrmů ten, na který měl právě největší chuť, a pro objednávku pak stačilo posadit se ke stolu a pomyslet na svou volbu. Vybraná dobrota se pak objevila přímo před snílkem a ten si mohl dobře pochutnat. Právě tak nádobí se obvykle samo odklízelo poté, co je snílek vyprázdnil. Jen někdy, například chtěla-li vás loď poškádlit nebo potrestat za přestupek proti lodnímu řádu, se nádobí neodklidilo a na stěně se objevil plechový dřez, kde jste se o svůj nepořádek museli postarat klasicky postaru, bez použití magie.

Jídelna často platila za druhou společenskou místnost. Snílci byli sice obvykle natolik zabráni do jídla, že neměli mnoho času u něj mluvit, a židle tu nebyly tak pohodlné, přesto se ale i tady daly řešit různé problémy, občas tu někdo i po jídle zůstal sedět třeba s knihou nebo se omámený postavil k oknu a nechal svou fantazii putovat kdesi po pouštích a oázách nebo po deltách ohromných řek, na jejichž vodopády se právě díval...

Keď som sa dozvedel, že kapitánom je Eserath, celkom ma táto novina potešila. Na Steamovo kývnutie som reagoval súhlasným úsmevom. Avšak celú túto situáciu narušil človek, ktorého som videl vôbec prvý krát, logicky som ho teda nepoznal, no kapitánka k nemu zrovna milá nebola.
A kto je zasa tento muž?!
Cítil som z neho niečo podobné ako z tieňov, avšak tiene, ktoré tu boli nedávno vyžarovali ďaleko silnejší pocit bezmocnosti, ak sa to tak dá nazvať.

-(PRESUN)-

Situáciu som mlčky a pokojne pozoroval. Nepotreboval som tasiť svoj meč vzhľadom na slová kapitána. Čo mi teda zostávalo robiť, bolo uvažovať nad týmito poslednými, podľa mňa nie veľmi dobrými a výhodnými, správami. Ak rozdelia ľudí na skupiny, kde jedna sa bude špecializovať na to, a druhá na to, budeme slabší. A prečo? Jednoduché. Na loď, ktorá sa špecializuje na mentálne schopnosti sa dá zaútočiť niečim odolným voči nim a loď je nahraná. Na loď, ktorá má špecialistov na boj sa pošle niekto, kto je voči mečom a silnému telu odolný, a hoc má slabú myseľ, loď je nahraná. Naopak, kombinácia schopností je to, čo tvorí celok silným. Štát, ktorý rozvíja len poľnohospodárstvo, ale nezbrojí je pre armádu ľahkým cieľom. Štát, ktorý má len armádu, a nestará sa o nič iné, má tak chudobný a hladný ľud, že nemá budúcnosť. Naopak, štát s armádou a poľnohospodárstvom je to, čo by pokorilo oba skôr zmienené. Rozhodnutie, že treba rozdeliť posádku som teda vonkoncom nechápal.

"Ospravedlnte ma, pôjdem ešte na prechádzku po lodi, ak už som tu v podstate naposledy ako doma."
Pousmial som sa, ľavú ruku som položil na rukoväť meča, ktorý som mal po svojej ľavej ruke a mieril k dverám. Tie som pravou rukou otvoril a stratil sa v nich. Ešte som presne nevedel, kam pôjdem, ale snáď ma loď naposledy niekam zavedie.

(presun)

Tento krát rýchlejšie kroky priviedli ma do jedálne, do ktorej keď som otvoril vstupné dvere vošiel som. Môj pohľad znamenal jediné. Posádka už šla, síce tu pár ľudí bolo, no boli to ľudia, ktorí nemuseli odísť na druhú loď.
"Už šli, však?"
Spýtal som sa trošku s obavami.

Poďakoval som za informácie.
"Tak vám prajem príjemný pobyt na tejto lodi, snáď sa ešte uvidíme."
Zamával som mu, keď už opúšťal miestnosť.
"Dobrú noc!"
Prepáč Lea, zrejme to už do toho Archívu nedotiahnem.
Zamrzelo ma v tvári a taktiež som sa vybral preč z jedálne.

(presun)