Jídelna

Zdálo se, že loď poskytovala svým obyvatelům místnosti přesně podle toho, jak je potřebovali. Proto když měl například snílek hlad, velice snadno ho svými spletitými chodbami navedla přesně tam, kam bylo třeba - do jídelny.

Jídelnou byla nevelká místnost s několika dlouhými stoly vyrovnanými vedle sebe. Zařízena byla velmi prostě, to nejhlavnější v ní bylo veliké magické okno s výhledem, který se měnil podle toho, jaká byla zrovna denní doba. K snídani jste se například mohli dívat na výhled na oceán, nad nímž právě svítá a kde dovádí racci, při večeři vás pak okouzloval pohled na tmou zahalený deštný prales, a byli-li jste dostatečně potichu, mohli jste slyšet i jeho tajemné zvuky, cvrkot cvrčků a pokřikování opic.

Kromě tohoto magického okna tu nebylo moc na co koukat. Bylo tu především hodně zeleně, rostlin v překrásně zdobených květináčích, a na stěnách obrazy, které se často měnily a mnohdy obsahovaly různá vepsaná poučení a rčení.

Na stěně hned vedle okna visel rozměrný, jakýmsi pradávným písmem popsaný pergamen - jídelní lístek. Na něm si snílek mohl zvolit z množství lahodných pokrmů ten, na který měl právě největší chuť, a pro objednávku pak stačilo posadit se ke stolu a pomyslet na svou volbu. Vybraná dobrota se pak objevila přímo před snílkem a ten si mohl dobře pochutnat. Právě tak nádobí se obvykle samo odklízelo poté, co je snílek vyprázdnil. Jen někdy, například chtěla-li vás loď poškádlit nebo potrestat za přestupek proti lodnímu řádu, se nádobí neodklidilo a na stěně se objevil plechový dřez, kde jste se o svůj nepořádek museli postarat klasicky postaru, bez použití magie.

Jídelna často platila za druhou společenskou místnost. Snílci byli sice obvykle natolik zabráni do jídla, že neměli mnoho času u něj mluvit, a židle tu nebyly tak pohodlné, přesto se ale i tady daly řešit různé problémy, občas tu někdo i po jídle zůstal sedět třeba s knihou nebo se omámený postavil k oknu a nechal svou fantazii putovat kdesi po pouštích a oázách nebo po deltách ohromných řek, na jejichž vodopády se právě díval...

Nie som rytier.
Pomyslel som si pre seba, pretože som nechcel hrotiť situáciu. Povaha mi to nepovoľovala.
"A taktiež nemám záujem sa hádať o tom, kto je tu aký dobrý vo svojom obore. Myslím, že každý je niečoho schopný, ale najschopnejší budeme spolu."
Poznamenal som pričom som si prezeral každého účastníka konverzácie. Ja ako nekonfliktná a tolerantná osoba som už považoval isté časti tejto konverzácie sa dosť vyostrené. Našťastie Will odľahčil situáciu.
"Čo je to šport, to je zaujímavá otázka. Ale áno, v podstate sú to hry. Môžu byť bojové, ale nemusia."
Moja definícia bola asi tak kvalitná akože by som popísal psa ako tvora, ktorý má štyri nohy a chvost. V čase keď prišla Berenika, osoba, ktorá mi bola povedomá, no nevedel som kto to je som sa mierne nad jej poznámkou zarazil.
"Prepáčte, ale nechápem vás."

Teraz som bol dosť zmätený. Na začiatok som sa dostal sem, a keď som sa o tejto lodi vôbec niečo dozvedel, zrejme sa budem musieť sťahovať. Lenže kto vie? Ja vlastne ešte stále neviem na 100% čo je moja schopnosť a kam patrím. eM odišla a ja som ju pozoroval až do momentu, než zmizla z môjho zorného pola.
"Prepáčte... kapitánka, ale bol by som rád, ak by ste mi umožnila ešte predtým, ako sa rozhodne kto kam patrí, aby som sa s vami súkromne porozprával. Snáď chápete, že som teraz dosť zmätený z tohoto všetkého."
V tom mi napadlo, že ma vlastne ani nepozná.
"A prepáčte mi moju drzosť. Volám sa Matthieu Jack Dubois, známy aj ako Bushido Brown."
Mierne som sa uklonil.