Ošetřovna

First topic message reminder :

Tato místnost se zdá být stejně prostorná jako společenská.
A není divu, leží hned vedle ní, ale nalevo, aby bylo dovnitř vidět i bez svíček.
Sluneční světlo ozařuje všechny možné přístroje. Mnohé z nich nikdo nezná.
Není-li na lodi doktor, sama loď ošetří většinu zranění.
Jak? Uvede pacienta do spánku na tepaném křesle, kterých je tu víc než dvacet.
Je jich plná místnost. Jen bůh ví, co se může stát. Někteří z křesel, která mají léčit, nikdy nevstali.
Pouze pravý Snílek se po spánku probudí. Pouze pravý Snílek bude vyléčen.

"Já vím!" Zazubil jsem se a měl chuť si dát ruce za hlavu, ale jaksi to nešlo. Tohle mě už vážně štvalo.

"Ale zajímalo... pošíííím!!" Zase ten smutný face.
Naštěstí jsem ani se nemusel moc snažit... Odpověděla my totiž...
"Já tě vytrhávám z koncentrace? Čím?" Zeptal jsem se tak nechápavě a zase takovým nevinným tónem jako bych měl nějaké tušení, ale prostě znovu si trochu zahrál... Zas taková lež to nebyla...

Ešte chvíľu a začnem sa smiechom zvíjať na zemi. "Ty si teda číslo." Som zvedavá, čo bude vyvádzať, keď ho kreslo pustí. Preženie sa loďou ako tornádo, veľmi pozitívne tornádo, napadlo mi.

(Jsi-tak-sexy-až-mi-z-tebe-hoří-ehm-kapsa xDDDDD nemôžem z toho xDD)

(No povídej mi o tom. Všichni spí a já se tu válím smíchy po zemi xDDDD To se nedá psát! xD)

Znova jsem se otočil na Momo. Vždycky to bylo malé vysvobození pro Em, ale jen opravdu malé. Naštěstí byla teď také v křesle, takže Happy!
"Noooo... co už. Jsem už takový... tedy někdy... hehe. Zkrátka... poč nevtipkovat, když to jde. Říká se, že smích léčí ne?" Znovu jsem se zazubil a pohodil hlavou, abych ty neposedné vlasy zase přesunul jinam... Samozřejmě jako vždy beznadějně..."Ach jo...." Povzdechl jsem si...

Asi těma svýma pitomýma řečičkama, odsekla jsem napůl hravě, napůl už otráveně.

Pravdou bylo, že začínat tady o schopnostech mi přišlo zhola nemožné. Vážná konverzace s tímhle trdlem? Nemožné. Silně mi připomínal jednoho mého někdejšího kamaráda.

Co to?, vypadlo ze mě, když mě křeslo bez jakéhokoli předchozího varování pustilo. Ha!, dodala jsem vítězoslavně a vyskočila. Noha mě nebolela, kůže na původně popáleném místě se bělostně skvěla, jen ty kalhoty mi Destiny nespravila, ale co bych po ní taky nechtěla, že ano.

Vypadá to, že alespoň někteří z nás jsou dostatečně zdraví na to, aby mohli odejít po svých a strávit noc ve své milované kajutce..., spustila jsem novou vlnu rýpání do Akihira, když mi teď otrnulo. Nicméně mě trochu zamrzelo, že nestrávím noc v jeho přítomnosti. Byl to fajn kluk.

"To áno. Sama sa najradšej smejem a všetko sa snažím obrátiť na vtip." Musela som sa zasmiať nad tým, ako sa snažil neúspešne dostať si vlasy z tváre.
"Potrebuješ pomoc?" nadvihla som obočie a škodoradostne sa uškrnula.

Jen jsem se tak smutně otočil na Em."Pitomýma... fňuk... Aki nece být pitomý... fňuk..." Nevěděl jsem přesně, jestli to bylo legračně nebo trochu už znuděně, takže jsem jen zahrál svou roli malého chlapečka. No a myslím, že docela s přehledem...

Najednou ji křeslo pustilo a ona zase mohla chodit. Jen jsem si povzdechl, když jsem to viděl. U mě to vypadalo ještě na hodně dlouho, což to mě docela děsilo a zároveň i trápilo... Ale co už Aki... nadělal sis nepřátele, tak teď pikej. I když si to vlastně nebyl ty...

Její další rýpnutí jsem vzal jen s mírným úšklebkem..."Náhodou... není to tu tak špatný víš? Alespoň mám svůj klid... pff..." Odvětil jsem nakonec jakoby na oko uraženě... Ještě jsem však dodal..."Mě z tebe alespoň nehoří kalhoty..." V tu chvíli bych si nejraději zakraůl pusu, protože jsem vlastně řekl něco víc na plnou hubu, než jsem chtěl a moc dobře si to uvědomoval. Takhle jsem to nemyslel, ale to bylo asi pozdě. Teď by se mě náramně hodilo, aby mě Destiny pustila..."Ehm... tak jsem to nemyslel... to bylo jen malé uklouznutí... ehm... vážně..." Začal jsem se rychle bránit a obhajovat. Kdybych měl volné ruce, tak před sebou mávám na svou obranu...

Záchranou my byla Momo, která mě aspoň na chvíli vytrhla z té ne moc dobré situace. Jen jsem jemně přikývl..."Ehm.. jo... pomoc by se hodila..." A nemohl ji ani uniknout ten mírný dvojsmysl a pohození hlavou k Em. Znamenalo to jakoby něco, že my mohla pomoci s vlasy, ale i z této situace, do které jsem se nechtěně uvrtal...

"Jako by u mě v pokoji nebyl klid", chtěla jsem namítnout, ale pak mě rýpla do žeber jeho poznámka o hořících kalhotách. "Z tebe?" To jako že mu to došlo? Dammit

Zase tolik si nefandi, odsekla jsem a snažila se uklidnit. Stává se mi to docela často, zalhala jsem. Bylo to tak jednodušší. Ještě mu dávat zbraně do rukou, to tak. Už jsem zase měla chuť strhnout z něj tu deku a podívat se, jak se bude tvářit potom.

"Myslíš, že by som ti mohla spraviť malý copík? Je to praktickejšie," podpichovala som ho ďalej a tvárila sa, že druhý zmysel som nepostrehla.
Čo si si navaril, to si aj zjedz, hehe.

Pohled my lítal mezi těmi dvěma sem a tam. Teď jsem vážně nevěděl, jak už dál..."Jaj... tak jo tak jo... vzdávám se. Vyhráli jste..." Povzdechl jsem si a nahodil kapitulační obličej.
Byli dvě a zdálo se, že takhle je zrovna neobehraji. Navíc na mě stříleli jednu narážku za druhou, takže jsem to dost nezvládal..."A já si nefandil!" VYplázl jsme ještě na Em jazyk, ale pak toho už nechal. Tušil jsem, že asi lže, ale... zkrátka jsem asi prohrál...

Pak jsem se zase otočil na Momo."No... tak... jestli se ti chce. Já se ti bránit nějak nemůžu, ale když to tedy pomůže a tebe to potěší...." Odvětil jsem a jen tak si znovu povzdechl.

Nakonec jsem však zvedl hlavu a usmál se."Ale... já neskončil... počkejte, až se budu moct hýbat. To už nebudete to mít tak snadný..." Znovu jsem vyplázl jazyk a zasmál se.
Potom už jako vždy jen takový ten nevinný Face jakoby nic... tádytádytádydáááá.... (xD)

Do té doby je ale ještě daleko, přivřela jsem oči a znovu uchopila do prstů horní cíp jeho deky. Trochu jsem ho nadzvedla a obnažila tak jeho dobře vypracovanou hruď. Znovu se mi rozbušilo srdce a koutky mi cukaly. Tohle mě nesmírně bavilo.

(((mwahahaha, in your face, Aki XD)))

"To vieš, že sa mi chce!" podišla som k nemu so zlovestným pohľadom v očiach. Stiahla som si rezervnú gumičku zo zápästia a dala sa do krotenia jeho tmavej hrivy. "No aký si rozkošný!" skonštatovala som potom, čo som dokončila svoju prácu. Vlasy, ktoré mu spadali do čele, boli teraz uväznené v gumičke a tvorili peknú "fontánku".
"Čo hovoríš Em na jeho nový účes?"

(Tse xDDD Tohle není fér, víte to? xD)

Zase uchopila cíp mé deky a trochu ji pozvedla. Jen jsem suše polknul a snažil se tvářit nepřítomně. Já tady nejsem.. já nic... já neviditelný....
Podíval jsem se do stropu a jako bych to vůbec nevnímal, i když to byl pravý opak. Raději jsem se jí do tváře nedíval a hlavně ne do očí. Nechtěl jsem se jí podvolit. Dávalo mi to však nehoráznou práci dělat, jako že se nic neděje... ale fakt! I tak se mi pomalu na tváři zase začala usazovat červeň...

Momo samozřejmě si nenechala mezitím ujít příležitost, aby si trochu pohrála s mými vlasy.
Když pak řekla to o rozkošnosti, když dokončila své dílo, jen jsem nabral ještě více červeně...Ach... jsem v obležení!
Ty vlasy, co mě spadali do obličeje, byli teď sepnuté do takové fontánky...No super... jdeme do GAy baru! Jooooo!!!! Pf Povzdechl jsem si...

(No xD Bere měla ruky xD Aki byl domlácený xD Obličej rozbitý, ruku zlomenou, žebra také a byl vše varevný xD Ale možná, když Destiny pěkně poprosíte xDDDD - Takže nevím no xDDDD)

(((prosit bys měl ty XD)))

V očích mi hrály zlobivé plamínky, když jsem viděla jeho bezmocnost a počínající zoufalství. Teď jsi nááášššš, protáhla jsem a rozesmála se při pohledu na jeho fontánku. Bože, tohle jsi jednou hrozně odneseme.

Bane, nebudu tě už trápit, mrkla jsem na něj a deku vrátila na její původní místo. Pak jsem mu položila ruku na břicho a naklonila se nad něj, až byl můj vysmátý obličej těsně u toho jeho. Pak jsem zašeptala Možná až zas zítra.

Dobrou noc všem, zvolala jsem na pozdrav a pak jsem se vydala do své kajuty, přesvědčená, že dneska se mi bude hodně dobře spát.

(přesun)

"Dobrú noc," pozdravila som ju.
"Poberiem sa tiež už do svojej kajuty, myslím, že ti to nebude vadiť, že?" sladko som sa usmiala, "Ale zajtra ťa určite prídem navštíviť."
"Dobrú noc, Aki-chan." Ponaprávala som mu deku a vtisla mu letmý bozk na čelo, tak ako to robievajú matky svojim deťom. Snažila som sa zachovať si vážnu tvár, ale nešlo to a zas som sa rozosmiala.
"Poď, Cherryl. Necháme Akihira spať." Cherryl ma hneď nasledovala a spoločne sme opustili ošetrovňu.

(presun)

Stále jsem hlavu nedával dolů a jen se díval do stropu, i když řekl to o tom, že jsem jejich. Jen jsem doufal, že skončí jen u fontánky, která fakt byla hoooodně stylová. Fakt blbá ironie....

Když jsem uslyšel, že mě nebude už trápit, spokojeně jsme se jen pousmál a dlouze si vydýchl... Ach... dnes asi nejlepší zpráva... No a nebo do, kam jsem se dostal a ještě s kým? No to je jedno... Byl jsem hlavně rád, že by to mohlo pro dnešek skončit. Alespoň dokud nebudu volný...
Najednou jsem však ucítil něčí ruku na svém břichu. To mě donutilo halvu vrátit zpátky a podívat se, co to je. To jsem však měl už Em rozesmátý obličej těsně od mého obličeje. Znovu jsem zrudl jako rajče,...
Cítil jsem její horký dech i vůni, která se zní linula. Suše jsem polnul a jen čekal, co bude dál.
Nakonec však zašeptal něco o zítřku a zase se narovnala....

Teprve, až potom jsem konečně vydechl, protože jsem si až teď uvědomil, že jsem celou dobu zadržoval dech.
Jen jsem se tedy ještě na ni znova zářivě usmál a odpověděl..."Dobrou noc..." A jen sledoval, jak mizí ve dveřích...

Když potom se rozloučila i Momo, jen jsem se nani také zářivě usmál...
"Jasně... už je pozdě... musíš se přeci také vyspat..." Mrkl jsem na ni a ten úsměv mě samozřejmě zůstal...
"Jop... budu se těšit a tak dobrou... Momo-chan...." Udělal jsem zase takový ten face sluníčka a to stejný i na její fenku Cherryl...
Když mě pak ještě poupravila deku a vtiskla na čelo takový letmý polibek, překvapivě jsem zamrkal. Bylo to jakoby to udělala moje mamka...
"Ehm... díky..." Dodal jsem s červení na líčkách a s takovým nejistým, ale tentokrát upřímně nevinným, obličejem...
Chtěla si asi uchovat vážnou tvář, ale stejně se nakonec rozesmála. Já se na ni jen ušklíbl a ještě naposledy vyplázl jazyk. Věděl jsem, že je to kvůli té palmičce...
Ještě naposledy jsem jí věnoval příjemný úsměv, než také zmizela...

Zůstal jsem v místnosti sám jen zase s Berenikou, která už asi také odpočívala. Tak slastně jsem si povzdechl a zadíval se na strop... Jsou to fajn holky a navíc pěkné... hehe. Umí si hrát... tady bude zábava a myslím, že s nimi ještě tak a pořádná! Líbí se mi tu a to jsem zatím jen v jedné místnosti. Jak asi vypadá zbytek hm? A ten vesmír? Jaj... tolik věcí tu je, co nevím... stíny, jak to funguje, schopnosti, co vlastně bych měl dělat nebo proč tu jsem, ale... byl to tak pěkný den... S těmi dívkami všeobecně bude sranda, ale... ať počkají, až mě Destiny pustí... už jim to nenechám tak snadno vyhrát... Jen jsem s úsměvem protočil oči do vrchu, abych zhodnotil palmičku, která šla docela vidět takhle... Ach... velmi důstojné...
Teď už jsem byl fakt unavený a potřeboval jsem se vyspat... Proto jsem zavřel oči a už se nechal unášet , jen tou sladkou snovou realitou a pomalu upadal do své vysněné říše fantazie, kdee teď přibilo pár nových postav... Em, Momo a poslední... naše Kapitánka... Berenika.
Na tváři se mi usadil jemný a spokojený úsměv, který značil dobré snění...
Hlava klesla a dech se zase zklidnil. Palmička se naposledy zhoupla a... a bylo to...

Pootevřela jsem oči.
Hmm.... Sedím... Nejsem připoutaná... Je mi skvěle!
Okamžitě jsem vyskočila na nohy.
Musím změnit Destiny kurz, slíbila jsem jí to...
Okamžitě jsem zamířila pryč odtud. Byla jsem rozhodnutá se sem vrátit co nejdřív. A koneckonců Destiny už by ho mohla pustit. Ale po cestě jsem mu ještě musela přinést nějaké oblečení.
A hřeben, pro jistotu.

(Přesun)

Pomalu jsem otevřel oči a rozhlédl se. Zavrněl jsem přitom jako kocour a měl chuť se pořádně dlouze protáhnou, což se také stalo...
Překvapivě jsem zamrkal a podíval se na své ruce... Byli volné!!
Rychle jsem odtáhl i deku a podíval se, jestli jsou i ostatní pouta pryč... TAké byli! Best! Jo! Jsme volný!! Měl jsem chuť začíst skákat radostí.
Ještě jednou jsem se pořádně protáhl a teprve se jal zjišťovat, jestli tu ještě někdo není.
Naštěstí jsem tu byl doopravdy sám, takže to bylo v klidu. Opravdu jsem byl rád, že se konečně můžu hýbat.
Navíc jsem se tak úžasně vyspal. Takových pěkných snů jsem neměl fakt dlouho, i když někdy byli dosti... až moc divoké a to když jsem utíkal před těmi třemi - Kapitánkou, Em a Momo... Brrr... já se snad ještě budu bát holek ne? To by mě tak scházelo. Navíc... byla to docela sranda... Zazubil jsem se sám pro sebe a natáhl ke stropu ruku s dalším happy výrazem! "Arigato gozeimasu, Destiny-cháááááán!!!! Zakřičel jsem a seskočil z křesla. Cítil jsem se úplně sugoii!!!! Ale úplně!!
Znovu jsem se jen zazubil a protáhl. Obě deky spadli samozřejmě na zem, ale to mě zase tak netrápilo, když tu zatím dívky nebyli.
Hned jsem je však pro jistotu zvedl a tu menší, co jsem měl předtím, si obmotal kolem pasu stejně, jako by to byl ručník.
Pak už jsem se jal poskládat tu druhou a vrátit jí na její původní místo.
Nad svou prací jsem se musel pousmát...Jsem volný!! jéééhááá!!
Teprve teď jsem si začal prohlížet pořádně celou místnost. Byla opravdu velká a já si ji začal jen tak z nudy procházet."Jož! Sjůůůprr!! Hehe..." Přitom jsem se neustále protahoval. To už jsme potřeboval, ale opravdu hodně!!

Vešla jsem do místnosti a oblečení mi vypadlo na zem.
Pravé obočí cuklo vzhůru, zorničky se trochu rozšířily a já zůstala zírat na to, co tam vyváděl. Vypadalo to trochu jako srandovní tanec. Procházel zcela nadšeně po místnosti a u toho se protahoval. Druhé obočí vylétlo vzhůru než jsem se nadála. A pak jsem se jednoduše svíjela smíchy.
Byl to vskutku zabijácký pohled.

Hej..., vyhrkla jsem, jak jsem narazila do kapitánky, která se svíjela ve dveřích smíchy. Co to má... aha, dodala jsem, když jsem spatřila, čemu se směje. Ehm... dobré ráno, paciente, snažila jsem se nevyprsknout smíchy a zároveň jsem se projistotu schovávala za kapitánkou, kdyby po mně chtěl náhodou vyskočit a uškrtit mě tou dekou, co měl kolem pasu. Hmmm, to by nemuselo být špatné...

Sebrala jsem oblečení.
"Hmm... Měla jsem pocit, že kravata ti bude slušet," blesklo mi v očích.
(Viz. jedna z mých oblíbených fotek, víme? xDDD )
"A ano, dobré ráno." dodala jsem spěšně.

Jen jsem se otočil k nově příchozím a na místě se zastavil. Byl jsem trochu překvapený, ale pak jsem se jenom zase celý rozzářil."Dobré ranko. Hééééj.... jako čemu se smějete! Víte jak je to super být volný? Jako.... už bych tam nevydržel ani den! To je strašnýýý! Musím se vybít! Zazubil jsem se a naposledy se protáhl.
Potom jsem se už jen pomalinku rozešel k nim. Nějak jsem alespoň pro tuto chvíli zapomněl nebo dá se říct i neřešil, že ještě nejsem oblečení, ale... byl jsem fakt happy, že jsem volný! Není se teda čemu divit! (xDD)
Palmičku jsem vůbec neřešil!
"Jasně... díky. To se hodí..." Odvětil jsem na to, že mi donesla věci, i když jsem ještě přesně nevěděl, co to je, ale už se trochu začervenal, protože jsem si začal uvědomovat svou přítomnost mezi nimi, ale trochu... nalehko!

(Budu muset jít něco udělat xD Bohužel holky a asi o půl jedné někam pojedu, ale stačím ještě napsat. To se nebojte xD - Bude to tak víc jak půl hodina, ale myslím, že víc ne xD)

(Ty sis to neodpustila že? xD)

Udýchaně jsem za nimi doběhla, říkám vám stíhat někoho po tak velké lodi je nadlidský úkol. Dorazila jsem k ošetřovně a vydýchávala se, divila jsem se, proč tam stojí jak přimražené, tak jsem se nějak procpala dovnitř, když v tom jsem uviděla, proč se obě tak smějí a musela jsem uznat, že ta situace byla komická, rozesmálo mě to stejně tak, jako když včera Bushidovi tím omylem spadly kalhoty. Překvapením jsem na sebe málem vykloipila obsah kelímku, který jsem se snažila udržet po celou dobu běhu v klidu. A musím uznat, že útok alá velká skrvna, jsem přežila ve zdraví a má mikina byla bez úhony.
"Eh, tohle mi nedělejte, stíhat vás po celé palubě je teda o život!" Dodala jsem, no vysoukala jsem to ze sebe až po opravdu velké dávce smíchu, ono, když vidíte někoho, jak se tam jen tak protahuje a něco si mumlá, evidentně nevěděl, že ho někdo pozoruje, jo to bylo komické.
"Víte, ani se nedivím, že na téhle posádce se pojem normální vylučuje" Zakřenila jsem se a opřela se o rám dveří.

Tedy... na tebe je vážně děsivý pohled, podotkla jsem. Možná byses chtěl převléct, nadnesla jsem nevinně a poukázala na oblečení v Bereničiných rukách. My se nebudeme dívat, slíbujeme, nakroutila jsem si pramen vlasů na prst a druhou rukou za zády zkřížila prsty.

Svíjela jsem se smíchy.
"Máme tu i taneční sál, kdybys měl zájem," odvětila jsem.
Zároveň to ale ve mě vřelo. Přece jen komu by bylo jinak kdyby se před ním procházel polonahý, atraktivní chlapec jeho věku.
"Nechceš se opravdu.... Obléct?" polkla jsem.
eM začíná hořet, já zase měním myšlenky. Co by se stalo, kdybych si trochu pohrála s jeho?
"Ano, ano," jen jsem kývla k nově příchozí Lee.
"Pojem normálnost jako kdyby tu ani neexistoval. Dnes už ne. Ehmm.... Vzala jsem ti i hřeben." poslední věta patřila zase Akihirovi.

Jen jsem se na holky ušklíbl a vyplázl jazyk."Hahaha... moc vtipný. Taky by se vám nelíbilo trčet, tak dlouho na jednom místě, takže by jste pak taky byli happy! No a když ta společnost, kterou máte u sebe vás... ehm... nenechá v klidu, tak... nooo... to je jedno..." Chtěl jsem střelit ještě nějakou obranu, ale trochu jsem se do toho zamotal...Sakra, co jsem si představoval pod pojmem v klidu? Ach... raději se zaměříme na něco jiného... Zakroutil jsem hlavou a pak se na holky zase jen zářivě usmál.
Doteď jsem měl totiž takový jakoby velice uražený výraz, div k prasknutí...

Otočil jsem se na Em a jen si ji změřil pohledem..."To zrovna tobě mám věřit jo? Pfe..." Vyplázl jsem na ni jazyk, ale dál už ji raději neprovokoval. Ne teď!

Potom jsem se vrátil k Berenice. To už jsem byl jen kousek od nich a viděl, co mi donesla..."Ehm... hm... to si vybírala sama? Pěkný..." Řekl jsem tak... nejistě. Byla pravda, že to nebylo špatné oblečení, ale zdálo se mi, že toto mi udělala naschvál... To mi připomíná to oblečení s časopisu Fashion... ehm... ale to nosili modelové... jaj...
Její poznámku o tanečním sálu jsem odbil dalším vypláznutím jazyka..."Vy jste se na mě vážně spikly co? Ach... ale asi nemám na výběr..." Odpověděl jsem, jak na její rýpnutí, tak otázku o oblékání. Byl bych docela vděčný za nějakou větší skříň nebo tak, ale... to jsem asi chtěl moct. Destiny? Nešlo by to nějak? Nic se ale nestalo....
Destiny! To děláš naschvál! Kapitánce pomáháš a mě ne? Nemám tě rád! Přimhouřil jsem oči a povzdechl si. Čekal jsem, že se něco stane, ale nestalo....Alespoň tak...
Vůbec jsem si však neuvědomoval, že teď mám halvu zakloněnou a hledím do stropu a to už nějakou chvíli, co jsem vedl myšlenkovou bitku s lodí a ta mě naprosto ignorovala....
Konečně jsem se vzpamatoval a jen se znovu usmál."Jo... díky..." Uvědomil jsem si, že mám totiž na hlavě stále tu palmičku...
Tádytádytádydáááá... to je konec... přátelé....
Pomalu jsem si od ní vzal oblečení a s dalším povzdechnutím jsem se otočil k nim zády."Nezvykejte si na to jasný?" Prohodil jsem ještě, ale pak jsem jen shodil deku a co nejrychleji si obléknul spodní část šatstva a až potom jsem se k nim zase zpátky otočil.
Byl jsem samozřejmě rudý, až po uši, takže jsem raději nechal pohled zapíchnutý v zemi a dělal jakože nic....Co já tu ještě nezažiji...

Mezitím, co jsem se oblékal, jsem si všiml i nové příchozí, kterou jsem neznal. Na malý moment jsem zvedl pohled k ní a zářivě se usmál."Jo a ahoj... já jsem, když tak Akihiro. Ten, co je ve všem nevinně! Těšíme..." Zazubil jsme se a opravdu nahodil takový nevinný face s psíma očkama, že by snad na to skočil každý. Pokud tedy už holky něco nevyprávěli...