Knihovna

First topic message reminder :

Hned po příchodu vás doslova praští do nosu vůně starých knih.
Velice příjemně praští. Tedy nemáte-li alergii na prach, který mnoho z knih pokrývá.
Ty jsou tu naskládány i v několika řadách a regály se pod nimi doslova prohýbají. Najít něco za méně než dvě hodiny se zdá zcela nemožné.

Pokud si však knihovnu projdete lépe, zjistíte, že jsou knihy jako beletrie, poezie a další jsou v pravém rohu, mapy v levém a uprostřed se nalézá Archiv všech schopností.

Loď ráda šprýmuje a často, když už už vidíte název toho, co chcete na hřbetu jedné z knih... Stačí mrknout a je pryč. Můžete vidět, jak se pak přesouvá. Putuje vzduchem někam jinam. Loď tak sice zabraňuje usazování prachu na používaných knihách, ale zároveň nikdy nenajdete jednu věc na tom samém místě.

"Jistěže draci existují," pomyslel jsem si cosi o nevědomosti mládeže. Došel jsem až k němu a položil mu dlaň na srdce.
"Minimálně tady. Koluje v tobě krev bojovníka, kterým draci bezpochyby byli. To proto máš tuto schopnost. Jsou ti blízcí."

"Co se týká tvé druhé otázky, schopnosti jsou jako virová nákaza. Loď je probudí a od té doby už je nedokážeš přestat používat. Skrz ta staletí, která uběhla od prvních schopností se však prokřížily a teď aby se v tom čert vyznal," mluvil jsem zvláštním, hlubokým hlasem. Milým. Bylo na mě znát ale i stáří a únava.
"V knihovně jsem strávil celý svůj život. Mohu ti však říct jen to, že schopnost se projeví sama. Když si prostuduješ knihu, kterou jsem ti dal, najdeš tam od dracích i další informace. Shrnuje to všechny informace o nich do jistého průměru, takže by se alespoň mohly blížit skutečnosti. Je to to nejlepší, co tu mám."

"Není nic víc, co bych věděl," dodal jsem a vyfoukl obláček dýmu z fajfky.
"Své schopnosti a techniky si každý Snílek střeží. Podle této to vypadá, že ty bys mohl být jedním z nejsilnější. Je to velmi užitečná schopnost spíše fyzického rázu. Možná ale půjdou i iluze nebo elementy, které draci ovládali. Vše je zcela individuální a dozvíš se to pouze cvičením."

"Já... Teda... Když si to myslíte..."
Vzal jsem si knihu a přiložil si ji na hruď.
"Vy jste tady odborník... Já jen, co se z toho nakonec vyklube... Mám z toho trochu strach, ale asi máte pravdu. Nezbývá nic jiného než zkoušet...
Děkuji, přečtu si to a snad nikoho nezraním."
Takže to byla pravda, měl jsem dračí předky... No tohle jestli se dozví eM, nebo někdo jiný. Musím si to nechat pro sebe a trénovat tak, aby o tom nikdo nevěděl, protože bych je tím mohl vyděsit. Kapitánka určitě něco tušila a ostatní to vědět nemuseli. Ne dokud to bude nezbytné...
Ještě jednou jsem se zadíval na staříka a kývnutím jsem poděkoval, s knihou v ruce jsem pomalu začal odcházet...
"Když jste tu tak dlouho a tady jsou jen samí snílci, musíte si toho pamatovat asi hodně co?"
Optal jsem se při cestě z knihovny a u dveří jsem se zastavil a pootočil se na něj.

"Pamatuji i nepamatuji," odvětil jsem a zamířil pomalu mezi regály.
"Jsem tu od založení lodi. Jsem její knihovník. Jsem loď," těsně po tom, co zaznělo poslední slovo jsem se prostě rozplynul ve vzduchu.
"Doufám, že jsem pomohl..."
Ta slova už patřila nikomu a zněla odevšad.
Kdo ví. Možná knihovníka, jehož zde viděl, stvořila sama Destiny. Jenom proto, aby mu pomohl. Snad splnil účel... A jakmile se tak stalo, mohl zase chvíli spát.

Jen jsem se pousmál, jelikož jsem tuhle odpověď opravdu čekal.
Všechno tady bylo spojeno s lodí, a co nebylo, to bylo spojeno s něčím jiným, bylo to tu vše propleteno s něčím.
"Děkuji... To se uvidí časem..."
Poté jsem se otočil a jediné, co šlo vidět, byly mé dlouhé vlasy, které pomalu mizely ve dveřích. Zmizely úplně a poté se jen zavřely dveře. (Přesun)

Minutu po svém vpádu do knihovny už jsem se válela po zemi s nosem zabořeným v hromadě knih. Některé byly zajímavé, jiné už méně. Hledala jsem nějaký způsob, jak kontrolovat svou schopnost. Incident z dnešní noci mě vyděsil. Tentokrát to odneslo jen Eserathovo povlečení, ale co když příště někomu ublížím? Taky jsem chtěla vědět, proč mě pořád pronásledují ty noční můry. Co jsem komu udělala, vrčela jsem a obracela stránku za stránkou.

Dorazila jsem do knihovny, na místo, kde jsem zatím ještě nebyla, pravda je, že jsem spoustu místností na lodi ještě nenavštívila, pravá chvíle na to, abych to napravila.
Ani nevím, proč jsem vešla zrovna sem, nechtěla jsem se nic dozvědět, možná taky najít nějakou zajímavou knížku, se kterou bych třeba někdy strávila večery, když nemůžu spát? Jo, to by mohl být důvod.
Zastavila jsem se v jedné uličce, vše to tu bylo pečlivě seřazené, přejížděla jsem prstem po hřbetách knih, četla názvy, aby mě třeba nějaká zaujala už podle toho a jedna to byla. Vytáhla jsem jí, chtěla rozevřít, když v tom mi vyletěla z rukou a vesele si to plula ve výšce, kam jsem teda moc nedosáhla!
Lehce jsem se zamračila, skočila po ní, jo jenže to se mi obratně vyhla a já málem zapadla někam mezi regály!
Pravděpodobně si ze mě Destiny udělala dobrý den, a já se musela hodně snažit, až mi po deseti minutách spadla zpátky do rukou, musela jsem se tomu opravdu zasmát, co mě tady ještě nepřekvapí. Lehce jsem zavrtěla hlavou a chtěla vrátit knížku zpátky na své místo, což by problém nebyl, jenže místo, aby byla celá police přeplněná knihami, nebylo tam nic. Ehe?! Promnula si oči, jestli vidím dobře, jenže ty knížky tam prostě nebyly, ale přísahala bych, že před chvíli jsem je viděla!
Vážně jsem začínala mít strach z toho, že jsem paranoidní, tak jsem do prázdné poličky šáhla, ovšem něco jsem nahmatala, což bylo ještě podivnější.
Radši jsem toho rychle nechala, tu knížku radši nikam nedávala, nechala si jí v rukou a z uličky pěkně ryhcle vycouvala, abych sebou pak plácla na nejbližší křeslo a zadumaně přemýšlela.

Hmmm, tohle je zajímavé..., zastavila jsem se u jedné pasáže z knihy Pyrogeneze - otroci a páni ohně. Stálo v ní, že lidé, ovládající oheň, mohou být na čas zbaveni kontroly nad svým živlem například během spánku. ...v tomto okamžiku mohou nechtěně spustit své schopnosti a zapálit něco ve svém okolí, obvykle to bývá něco poblíž jejich dlaní, neboť tam se schopnosti nejvíc koncentrují.... O dlaních jsem nic nevěděla, ale sežehnutá deka, když jsem nad tím tak přemýšlela, nemusela znamenat, že jsem nutně já hořela. Zřejmě jsem se prostě jen hodně převalovala (což by nebylo poprvé), a proto se zdálo, že to deka odnesla nejvíc tam, kde jsem ležela. Uf, aspoň že tak, oddechla jsem si, když jsem zjistila, že to nebylo moje hořící tělo, co poničilo Eserathův majetek. Byly to prostě jen moje staré dobré schopnosti zapalování věcí, které se vymknuly kontrole. Nic nového pod sluncem.

Ulevilo se mi, protože po tom nočním incidentu jsem začínala mít strach, že nebudu schopná se k někomu přibližovat, že třeba začnu zničehonic hořet nebo tak něco. Na druhou stranu, pořád to znamenalo špatnou zprávu, a sice že mé schopnosti se docela dobře mohou spouštět i bez mého vědomí. Možná to nebude povrchem mého těla, ale pořád jsem mohla někomu hodně ublížit. Rozhodla jsem se, že už nebudu riskovat životy svých přátel a strach nestrach, spát budu odteď raději zase sama.

Zničehonic mě ze čtení a přemítání o schopnostech vytrhl hluk. Zvedla jsem hlavu od knihy. Někdo tam mezi policemi dupal, rachotil a dělal rámus. Neviděla jsem ho.

"Haló? Je tam někdo?", zeptala jsem se nahlas. Klid, hlupáčku. Stíny nedupou.

Kdž jsem se z nenadále události jakž takž vzpamatovala a vydedukovala, že to bude asi to tím, že si ze mě zřejmě Destiny vystřelila podruhé, mohla jsem s přeheldem konstatovat, že jsem naprosto klidná a vyrovnaná. Dobrá, tak zas tak moc ne..
než jsem zase chtěla pokračovat ve složitých dektektivních misích v m halvě, to už jsem zjistila, že někdo volá. Nevím, jestli mě, ale kdo jiný tu dupe jak slon?
Noo, Leo, musíš pokaždé pěkně nahlas dávat všem vědět o své přítomnosti, že? Majgot, si nepoučitelná!
Pustila jsem to z hlavy a vstala. Rozhodla jsem se jít samu sebe ujistit, že díky mé nešikovnosti, jsem snad nikomu nijak výrazně neuškodila.
Vyšla jsem z rohu a spatřila tam eM. Ulevilo semi, že je to někdo známý. no známý bych zrovna neříkala, viděla jsem jí jednou v životě a to zrovna ve chvíli, kdy jsem byla na odchodu z jídelny.
Mile jsem se pousmála.
"Eh, promiň za ten randál, nějak jsem, noo schytala takový hezký sobotní zážitek.." Sama nad sebou jsem v duchu protočila očima, zakecávat jsem nikdy nic neuměla a lhát už vůbec ne.
"Noo, to je stejně jedno, můžu smi přisednout nebo ruším?" Zeptala jsem se znovu a usmála se, jak jse to mívala ve zvyku už od té doby, co jsem se rozhodla mrknout na ten svět venku.

"Ahoj, aha...", pokývala jsem hlavou trochu zaraženě. "Sobotní zážitek?", opáčila jsem, protože jsem si nebyla jistá, o čem teď mluví. "Klidně si přisedni, jen se tu snažím něco zjistit, ale zatím nic moc", povzdychla jsem si a otočila další stránku.

Jistě jsem věděla, že se vyjadřuju nepřesně, ale tak nějak, jsem neměla tušení, jestli mi to bude věřit.
"Jen si ze mě Destiny párkrát vystřelila, občas si říkám, co mě tady ještě nepřekvapí! Jen zmizela celá polička knížek, nic záživného.. " Dodala jsem potom a pokrčila rameny. Nakonec jsem přikývla, abych se posadila na židli poblíž. Já stále v rukou svírala onu knížku, tak jsem jí položila radši na stůl, kdo ví, jestli nezmizí i tahle. V podstatě jsem neměla v úmyslu ji číst. Nechtěla jsem se eM moc vyptávat, ale nebyla by to moje zvědavost..
"Nechceš nějak pomoct?" Zeptala jsem se, neměla jsem toho moc na práci, v podstatě skoro nic.

"Mno, to se může stát", pokrčila jsem rameny. "Ostatně dějou se tady i divnější věci", přemohl mě úsměv. "Ty... jsi tu dlouho? Nevzpomínám si, jestli jsem se už viděly. Mám v tom poslední dobou trochu zmatek, je tu čím dál tím víc lidí a děje se čím dál tím víc šílených věcí... a navíc je fakt, že jsem příšerný sklerotik i bez divných okolností k tomu".

"Pomoct? Nevím přesně jak. Hledám tu něco o svých schopnostech. Poslední dva dny byly fakt na palici a já mám pocit, že jsem strašně pozadu. Taky ty... stíny", nakousla jsem. Nebyla jsem si jistá, jestli o nich vůbec ví. Pokud ne, nechtěla jsem ji děsit. Na druhou stranu, co ji mohlo vyděsit víc než kdyby je najednou spatřila a vůbec to nečekala. "Chci se prostě naučit líp bránit všemu, co nás může potkat", shrnula jsem to.

Zakručelo mi v břiše. Hups, uklouzlo mi. Vlastně jsem ještě nejedla. Jestli ti to nevadí, můžeme v té konverzaci pokračovat někdy jindy. Zaklapla jsem knihu o Pyrogenezi a zanechala knihovnu i s milým děvčetem za sebou. Dokončíme to třeba jindy.

(přesun)

Poslouchala jsem jí, nějak jsem občas nechápala o čem to mluví. Schopnost? Stíny? Nechtěla jsem ji přerušovat, tak jsem mlčela, což bylo vskutku podivuhodné. No, když jsem jí chtěla zasypat všemi možnými otázkami, zvedla se a odešla.
"Jasně, měj se" Houkla jsem ještě za ní a pousmál se.
Paráda, jeden z mála lidí, který by mi spoustu věcí mohl objasnit teď odešel. Hmm, tak to by mě zajímalo, kde najdu někoho dalšího, pokusím se spoléhat na náhodu.
Pohodlněji jsem se usadila v křesle a otevřela knížku, která ležela na stole, tu, která mě předtím zaujala.. Než se stalo no, tamta divná věc. Začátek nevypadal špatně, tak jsem se rozhodla, že tady v tomhle příjemném tichu, ještě chvíli zůstanu.

Knížku jsem zaklapla a protáhla se. Dalo by se tady v klidu usnout, ale to jsem nechtěla. Příběh byl napínavý, ale však já to dočtu později. Vrátila jsem se k oné uličce a zjistila jsem, že knížky jsou zpátky, takže mi nějak došlo, že to zřejmě byl Destiny nebo i to nedokážu vysvětlit. Na prázdné místečko jsem dala onu knížečku a pak se vytratila z knihovny ven. Pročistit si hlavu a pak zase někam vyrazit, napadlo mě krásné místo, kam zajít.
(Přesun.)

Takže, takže...
Cesta na můstek díky prozíravosti Destiny skončila v knihovně.
Podívat se na návod, který pár desetiletí nepoužíváte, je celkem dobrý nápad. Chvíli mi trvalo než jsem požadovaný spis našla, ale nakonec se povedlo. Posadila jsem se a přejela návod očima. Nic víc. Pamatovala jsem si to pořád dobře.
Yosh! Pustíme se do toho!
Vzápětí už jsem ztichlou knihovnu opouštěla.

(Přesun)

Klika cvakla, dveře se otevřely a já vešel do knihovny. Opět mě přivítala charakteristická vůně knih. A opět to vypadalo, že tu nikdo nebyl, kdo by tady ovšem chtěl být, když tady nic nehledá. Bylo to celkem logické.
Pomalu jsem přešel k bludišti regálů a skříní s knihami a uvažoval, co vlastně chci hledat. Týkalo se to snů jako takových. Proto jsem začal hledat v oddělení, kde byly snáře a podobné věci, ale ulovil jsem i nějakou knihu v oddělení schopností, protože jestli jsem měl pravdu, tak se to týkalo i jich.
S několika knihami jsem si šel sednout k nejbližšímu stolu a všechny je před sebe pěkně rozprostřel. V každé jsem si našel kapitolu, o které jsem si myslel, že by se tohoto problému mohla týkat a začal jsem číst jednu za druhou...

S opatrnosťou, akoby som vchádzala do svätyne, som vošla do miestnosti s krásne voňajúcimi knihami. Pre mňa to svätyňa vlastne bola. Väčšiu bázeň ako ku knihám som nechovala snáď k ničomu.

Moje pomalé kroky sa tlmene ozývali miestnosťou. Hľadala som miesto, kde som si naposledy odložila knihy. Počas hľadania som na niekoho natrafila. Jeho meno som však nepoznala. Vyzeral, že je ponorený do čítania a tak som okolo neho potichu prešla a pokračovala v hľadaní. Môj psík šiel verne za mnou.

Konečne som to našla. Knižky boli uložené presne tak, ako som ich tam nechala. To ma celkom prekvapilo, ale i potešilo. Sadla som si do pohodlného kresla a začítala sa do knihy Anima animalis. Cherryl si urobila pohodlie pri mojich nohách.

Odložila som knihu a unavene som si pretrela oči. Mala by som sa ísť najesť, už mi poriadne vyhladlo.
Cherryl, vstávaj, odchádzame.

(presun)

Po asi hodině a půl čtení jsem to konečně našel. Jakmile jsem ten řádek začal číst, mé oči se do knihy zabodly jak dýka do živého masa a četl jsem to písmeno po písmenu.
Našel jsem to, co jsem hledal... Bohužel. Zhluboka jsem se nadechl a zaklapl jsem knížku...
"Super... Takže místo dračích schopností jsou tu i ještě sny. Obojí je nebezpečné... A obojí málo vídané... No není to super?!
Co jsem komu udělal? Nestačí, že mi vyrostly drápy, jak nějaké šelmě?!"
Pozvedl jsem ruku a zadíval se na nehty. Krev byla pryč. Od včerejšího večera prostě nějak zmizla. To bylo ale nějaké divné, aby se to ze dne na den zahojilo... Ale byla to jeho schopnost, takže to nechal plavat a pomalu vstal. Vzal knihy a začal je ukládat zpátky tam, kde je našel.
"Že já se na to nevykašlu..."
Urovnal jsem knihy do poliček a zamířil do jídelny, měl jsem chuť na něco dobrého. (Přesun)

S mlaskáním jsem se dovalil do místnosti zaplněné knihami.
Hmmm super zaraduji se v duchu.
Procházím se mezi regály a zkoumám názvy knih.jestli by mě něco nezaujalo.
Doufám,že je zde technické oddělení pomyslím si,načež neviditelná síla navádí mé kroky.
Zastavil jsem se u regálu a hledám něco co by mě zajímalo,nakonec jsem našel to co by mě zajímalo.
Vytáhl jsem knihu s názvem Krátkovlnné vysílačky.

Našel jsem si židli a začal pročítat knihu Jestli bude čas,tak podle schémat bych mohl nějaké postavit kývám hlavou při pročítání technické dokumentace.

/Poznámka. Sedím v knihovně jen v tričku,trenkách a s pantoflemi na nohou + mám rozpuštěné vlasy,jen tak pro info.

Vše co jsem si chtěl přečíst z knihy jsem právě teď dočetl.Knihu vracím zpět na její místo.
Ještě jednou se rozhlédnu a koukám na to množství knih.

Jedno je jisté,číst bude co poznamenám si pro sebe.
Měl bych se také obléct do něčeho formálnějšího pokývám hlavou nad touto myšlenkou.

Zvednu své tělo a vydám se do pokoje.

(přesun)

Prebudila som sa, nahlas som si zívla. "Ako dlho som spala?" poviem do ticha a potom sa chytím za ústa. Mala by som byť potichu ... Utrela som si zaschnuté slzy a začítala som sa do knihy.
Po chvíľke som skončila, knihu som odložila a usmiala som sa odkráčala som preč. (Presun)

Po včerejší návštěvě společenské místnosti a mého pokusu o hru na klavír uplynul nějaký čas který jsem strávil spánkem,osobní hygienou což zahrnovalo i holení vousů jsem navštívil jídelnu a vychutnal si vydatné jídlo.

Nakonec jsem zaplul do knihovny.
Jestlipak tu mají učebnici hraní na klavír nebo něco takového říkám si pro sebe.
Chvilku bloudím mezi regály přecpanými knihami.
Na jedné polici najdu to po čem toužím Super mají zajásám.
Najdu si klidný kout,rozvalím se na židli a začnu číst onu knížku.

Zavřel jsem knížku a posunu si brýle výš.
Vstanu vrátím knížku na její místo,chvíli se rozhlížím,promnu si obličej a protáhnu se.

Tak něco jsem nastudoval,třeba to jít zkusit poznamenám si pro sebe.
Nějakou dobu ještě chodím mezi regály s knihami,koukám na názvy,hladím hřbety knih která možná nikdo nečetl i desítky let.
Nakonec vyjdu z knihovny a zamířím do společenské knihovny.

(přesun)