Jídelna

First topic message reminder :

Zdálo se, že loď poskytovala svým obyvatelům místnosti přesně podle toho, jak je potřebovali. Proto když měl například snílek hlad, velice snadno ho svými spletitými chodbami navedla přesně tam, kam bylo třeba - do jídelny.

Jídelnou byla nevelká místnost s několika dlouhými stoly vyrovnanými vedle sebe. Zařízena byla velmi prostě, to nejhlavnější v ní bylo veliké magické okno s výhledem, který se měnil podle toho, jaká byla zrovna denní doba. K snídani jste se například mohli dívat na výhled na oceán, nad nímž právě svítá a kde dovádí racci, při večeři vás pak okouzloval pohled na tmou zahalený deštný prales, a byli-li jste dostatečně potichu, mohli jste slyšet i jeho tajemné zvuky, cvrkot cvrčků a pokřikování opic.

Kromě tohoto magického okna tu nebylo moc na co koukat. Bylo tu především hodně zeleně, rostlin v překrásně zdobených květináčích, a na stěnách obrazy, které se často měnily a mnohdy obsahovaly různá vepsaná poučení a rčení.

Na stěně hned vedle okna visel rozměrný, jakýmsi pradávným písmem popsaný pergamen - jídelní lístek. Na něm si snílek mohl zvolit z množství lahodných pokrmů ten, na který měl právě největší chuť, a pro objednávku pak stačilo posadit se ke stolu a pomyslet na svou volbu. Vybraná dobrota se pak objevila přímo před snílkem a ten si mohl dobře pochutnat. Právě tak nádobí se obvykle samo odklízelo poté, co je snílek vyprázdnil. Jen někdy, například chtěla-li vás loď poškádlit nebo potrestat za přestupek proti lodnímu řádu, se nádobí neodklidilo a na stěně se objevil plechový dřez, kde jste se o svůj nepořádek museli postarat klasicky postaru, bez použití magie.

Jídelna často platila za druhou společenskou místnost. Snílci byli sice obvykle natolik zabráni do jídla, že neměli mnoho času u něj mluvit, a židle tu nebyly tak pohodlné, přesto se ale i tady daly řešit různé problémy, občas tu někdo i po jídle zůstal sedět třeba s knihou nebo se omámený postavil k oknu a nechal svou fantazii putovat kdesi po pouštích a oázách nebo po deltách ohromných řek, na jejichž vodopády se právě díval...

Ale jako na potvoru se ti před obličejem objevila právě kotleta.
"No tak před Destiny jak tak koukám svoje myšlenky neukryješ." usměju se a zabořím lžičku do svého poháru s krevetami a rajčaty a vychutnávám si první sousto

Faito

No...moc dobrá telepatka tahle loď není. Říkal jsem si, že zrovna nemám hlad, na kotletu si zajdu později...ale budiž... popadl jsem nůž a vidličku a začal jsem ujídat kotletu. Nebyla tak dobrá, jako když ji dělám já, ale ušla...Jak dlouho jsi tady?

"Já ani nevím. Nevím jak tady plyne čas. Možná krátce? Opravdu nevím." vzala jsem si další krevetu, dnes se Destiny opravdu povedli.
"Pamatuješ si co jsi dělal, než ses dostal sem?"

Faito

Zachraňoval jsem si život... pomyslel jsem si, ale jen jsem odvětil: Ani ne. Naposledy jsem šel spát a pak jsem potřeboval jít do krámu...ty?

"Já byla předtím na plese. Pamatuju si jen že jsem nemohla usnout, protože mě budila odkapávající voda a pokaždý když ukápla kapka tak jako by praskla na tom místě podlaha. Byl to takový divný pocit už jen proto že já v pokoji žádnou vodu neměla. Pak jsem usnula a místo aby se mi zdál sen tak jsem se objevila tady. Je to bláznivý co?" podívala jsem se na něj a dojedla poslední krevetu

Faito

Ne víc, než cokoli jiného, co se dnes stalo. řekl jsem rozjařeně a ukrojil si další kus kotlety. A kdo je tady na lodi s vámi?

"Kromě kapitánky, toho kluka co leží na ošetřovně a jedné dívky a tebe jsem tu nikoho neviděla." odvětila jsem. Pohár zmizel a já se podívala na knihu a na Faita. Nechtělo se mi odejít, ale já tak nějak potřebovala být na chvíli sama.
"Faito....nebude ti vadit, když si odskočím?" nezdělila jsem mu raději důvod a už vstávala.
"Jsi příjemný, doufám, že se ještě na Destiny srazíme." mrkla jsem na něj, lehce se mu položila ruku na rameno a s knihou v ruce jsem odcházela ke své kajutě (přesun)