Zrcadlová síň

First topic message reminder :

Velmi malinká a skromná síň, která je charakteristická jedním. Velkým elipsovitým zrcadlem v samotném středu síně. Co se týče výzdoby, na tu zde asi Insignia zapomněla, jelikož jsou zde jen holé zdi, sem tam nějaká ta pavučina a svíčka, která rozhání temnotu.
Ale nebyla by to Insignia, kdyby nevěděla, proč to takhle zařídila. Tohle zrcadlo totiž není obyčejné. Pokud k němu přistoupí snílek a s největší pokorou poprosí loď o pomoc, může se stát, že mu vyhoví. Cestovat na lodi, i když tak velké a krásné jako je Insignia, může někomu působit trápení a tohle zrcadlo je jakousi náplastí na trápení. Dokáže snílkovi ukázat toho, kdo mu nejvíce chybí a podle toho se přizpůsobí i celá místnost. Poprosíte-li tedy o to, aby se vám zjevil váš milovaný, objeví se v zrcadle a místnost se promění přesně v tu, ve které se váš milovaný nachází. Jediný problém je, že o tom sám neví a vše tady je jen jedna velká iluze, která dříve či později stejně zmizí.

Podíval jsme se na Ell.
"Ne že bych ti nevěřil, ale jistota je jistota..."
Odpověděl jsem a přišel jsem před zrcadlo.
"Myslím, že kdyby se něco dělo, byla by u toho okamžitě kapitánka, takže si myslím, že by bylo nejrozumnější zkusit se podívat, jestli je v pořádku..."
Zavřel jsem tedy oči a pokusil jsem si ji v duchu vybavit, poté jsem přiložil dlaň k zrcadlu. Chvíli se nic nedělo, ale poté se začal celý strašidelný pokoj měnit na kajutu, kterých bylo na Destiny plno. Byla to jedna z neobydlených kajut, zformovala se i postel a v ní ležela Kapitánka.
Otevřel jsem oči a najednou jsem se zarazil.
Z postele vyšel jakýsi muž a odešel z pokoje. Vyvalil jsem oči a rychle jsem skočil před zrcadlo a začal šíleně mávat rukama.
Celý vytvořený obraz se rozplanul v kouř, jako jednoduchým lusknutím prstů. Otřesen jsem se otočil na Ell a Momo.
"Tohle jste neviděly... Nikdo z nás..."
Zděsil jsem se toho, jelikož by nás teď mohli někteří nazývat šmíráky, ale tohle byla opravdu hodně pitomá náhoda.

Sledovala som, ako sa miestnosť mení na jednu z neobývaných kajút. V posteli som zbadala Bereniku a... eh, nejakého muža, ako posteľ opúšťa. Obraz zmizol, hneď ako pred zrkadlo skočil kapitán.
"No... tak sú, ehm, v poriadku," povedala som trochu nesvoja. Asi sme si na kontrolu vybrali zlú chvíľu, vlastne, mohli sme si aj horšiu... eh, to je jedno.Pozrela som na Cherryl a prinútila sa myslieť na tú správu, kvôli ktorej sme tu boli.

Chytila som sa za ústa a sčervenala som, radšej som sa pozrela inam. Začala som sa smiať. "Nič som nevidela... nič som nevidela...." Smiala som sa ďalej. Stiahlo sa mi hrdlo a to ma utíšilo. Natiahli sa mi tesáky a nechty. Nemôžem rozprávať...?

"Fain, tak alespoň víme, že Destiny je v pořádku... Avšak vrací nás to zpátky na začátek... Kdo mohl poslat tu zprávu?!"
Optal jsem se sám sebe a už jsem raději před zrcadlo nechodil.
Chodil jsem sem tam po místnosti a snažil se přijít, co teď udělat.
"Nějaký další nápad? Já netuším... Jediný, kdo by mohl něco vědět o jiných lodích je Kapitánka a za tou teď raději nepůjdeme... Ale kdo jiný by mohl něco vědět?!"
Ptal jsem se a v hlase šlo slyšet, že jsem vzteklý z toho, že neznám odpověď.

Pozrela som sa na Eseratha. Potom som sa pozrela na zrkadlo. "E...esencia....duše..." Vydala som zo seba a snažila som sa rozprávať ďalej aj keď to bolo problematické. "S-spýtajme sa...Insignie...ona...pozná predsa...ostatné lode...nie? Nech...nám ukáže....ostatné lode..." Zakňučala som. Moment, líšky nevedia kňučať. Znelo to skôr ako pes. Bolo namáhavé rozprávať keď máte stŕpnutý jazyk. Unavene som sa pozrela do zrkadla. Celé telo ma bolelo. Takže...vážne svalová horúčka...

Když Ell větu dokončila, zastavil jsem se v polovině kroku.
"A pak, že tě tu nikdo nebude chtít... Jestli to tak půjde dál, budeš můj osobní poradce."
Přešel jsem k zrcadlu a opět jsem na něj přiložil dlaň.
"Doufám, že to vyjde. Já a Insignia ještě nejsme natolik sžití jako kapitánka s Destiny..."
I když jednou už se mi zjevila. Vzpomněl jsem si na sen, kde se objevila.
Dlaň jsem doslova přilepil na zrcadlo a zavřel jsem oči.
"Je docela možné, že budu natolik soustředěný, že se budu muset snažit soustředit jen na to, aby se Insignia ukázala, takže kdybych nereagoval, zeptej se jí prosím ty."
Poprosil jsem Ell a poté jsem se začal soustředit na to, abych vyvolal Insignii.
Jsi někde tady? Insignie, jestli mě slyšíš, prosím objev se, potřebujeme tvou pomoc... Tedy jiní ji potřebují. Chceme se na něco zeptat, nenech se prosit...
Znělo mi v hlavě a najednou mé tělo úplně ztuhlo. V zrcadle se zablýsklo a najednou se v něm objevil růžový obrys ženské hlavy.
"Co si přejete?!"
Optala se ženská hlava v zrcadla, já jsem však zůstával stejně strnulý. Ani jsem se nehnul, tak tak jsem dýchal.

Prikývla som a otočila som sa k zrkadlu. Videla som to čo Eresath. Pozerala som sa pred seba. "Um... Pani Insignia...? Ch-chceme vedieť čo sa stalo... na jednej lodi došlo k...k..." Zavrčala som a zaryla som si pazúrmi do ruky. "Došlo k útoku... lenže nevieme aká je to loď....pomôžete...pomôžete nám prosím?" Dokončím vetu a ruku povolím. Boli na nej červené fliačiky ale neporezala som sa. Moje emócie boli ako na kolotoči. Celá miestnosť sa so mnou točila a ja som pomaly upadala do horúčky. Nepáčilo sa mi to, vôbec sa mi to nepáčilo.

Žena pomalu rozevřela velké oči a podívala se na Ell. Vyslechla si, co měla na srdci a poté chvíli mlčela.
"Neměla by ses starat spíše o sebe? Vypadá to, že tvé schopnosti s tebou dělají své..."
Přeměřila si pohledem Ell.
"Nepřekvapuje mně, že se něco takového stalo. Čekala jsem to již dlouho. Ale pokud chcete, abych vám pomohla, musím vědět vše do puntíku.
Zřejmě mluvíte o tom incidentu, kvůli kterému jsem Eserathovi udělala z hlavy místo po výbuchu... Ano, je to přesně tak.
Ale musím vás zklamat, nejdříve proto musíte udělat něco vy. Sice ovládám celou loď, ale to neplatí o všech přístrojích zde. Proto vám něco poradím. Vydejte se zpět do řídící místnosti a u přístroje, ze kterého vyšla zpráva, by měly být souřadnice, ty souřadnice by měly být specifické pro každou loď. Tudíž byste měli podle těchto čísel identifikovat postiženou loď. Získejte tedy ty čísla a poté je zkuste vyhledat v archivu v knihovně."
Vysvětlila hlava v zrcadle a koukla i na Momo.
"Ještě něco?"

Otočím sa na Insigniu. "Moje zdravie teraz nie je dôležité..." Poviem potichu. Sledujem reakciu Eseratha a Momo. Mám návaly tepla a zimy. Veď som ju nepoužívala často, ako to že sa toto deje!? Snažila som sa sústrediť na okolie a upokojiť svoju myseľ. Sklonila som hlavu a snažila sa zastaviť triašku rúk.

Hlava začala najednou mizet a jakoby se vzdalovala dál a dál až nakonec úplně zmizela.
Naopak já začal přicházet k sobě, ruka začala chytat barvu, protože jsem ji tolik netisknul k zrcadlu a najednou jsem otevřel oči a nadechnul se, jako bych se potápěl půl hodinu.
Padl jsem na kolena a začal lapat po dechu. Tohle bylo opravdu nepříjemné...
Ale posloužilo to svému účelu. Věděli jsme, co máme dělat.
Insignia mi to vše sdělila ihned poté, co se vrátila do mé hlavy.
Otočil jsem se na Ell a díval jsem se na její třesoucí se ruce.
"Pro dnešek už to stačilo Ell, zavedu tě na ošetřovnu. Pokud jsou tvé schopnosti natolik nestabilní, mohly by ti dokonce ublížit a to nemůžu dopustit."
Pomalu jsem se zvedl a přešel k Ell.
"Pojď, odvedu tě na ošetřovnu, přivedu ti tam i tvého liščího přítele, ale takhle už to dál nepůjde. Hodně si nám pomohla, ale teď si musíš odpočinout ty."
Opatrně jsem jí položil ruku na rameno a vyzval k odchodu.

Otočila som hlavu na Eseratha a usmiala som sa. "Lišiačik spí, nemôžem ho rušiť... v mojej kajute má teplo... ospravedlňujem sa za to ako som vtedy utiekla... mrzí ma to..." Roztrasiem sa od zimy a následne od návalu tepla. "Vážne som...pomohla? To som...rada..." Potom ale moje telo spadne na zem a ja od neustáleho návalu bolesti zo svalov omdliem.

"Neboj, tak já ho teda nebudu obtěžovat, ale ty si musíš odpočinout..."
Najednou začala padat k zemi, takže jsem ji rychle chytil kolem pasu a vzal ji do náruče.
"Momo, ty už si taky běž dneska odpočinout, já zjistím, o koho to vlastně šlo, zítra vám vše povím. Dneska už toho máš asi taky dost a ostatně Cherryl taky.
Všem vám moc děkuji za pomoc."
Usmál jsem se na ni, pomalu šel ke dveřím a letmo jsem do nich kopl, abych se dostal z místnosti pryč. Zamířil jsem i s Ell na ošetřovnu. (Přesun)

Ako omámená som sledovala, čo sa dialo. Keď Insignia zmizla, zrazu som sa prebrala. Čo to so mnou bolo? Pozrela som na kapitána, ako podišiel k Elle. Čo je však dôležitejšie... Čo je s Ellou? Moje obavy sa ešte znásobili, keď omdlela. Bola som rada, že bol kapitán pri nej a zachytil ju, keď padala.
"Nie je začo, rada som pomohla," povedala som ešte, než kapitán zmizol v dverách.
Pozrela som na Cherryl na znamenie odchodu a opustila som spolu s ňou miestnosť.

(presun)

Rýchlo som vošla do prázdnej siene, v ktorej trónilo zrkadlo. Nebyť Cherryl asi ju len tak ľahko nenájdem.
Podišla som k zrkadlu a zadívala sa doň. V duchu som si predstavovala každého člena výpravy a prosila, aby sa mi zjavili v zrkadle.
Miestnosť sa začala meniť na dosť ponuré miesto, ako som usúdila, zrejme stroskotanú Aetheru. V zrkadle som zbadala všetkých, ktorých som chcela. Ale čo to? Bojujú? Zamrazilo ma. Kapitán premenený a tak, ako som ho ešte nevidela, eM udržiavala ohnivú bariéru... Potom som zbadala aj tých, proti ktorým bojujú. Skoro som nedýchala, ako som napäto sledovala dianie v zrkadle. Môjbožemôjbožemôjbože... Od nervozity som si začala hrýzť spodnú peru. Sakra...

Lišiak pomaly kráčal do siene a prezeral si zrkadlo. Videl v ňom Ellu a ak by mohol tak sa zachichotá. Presne ako som tušil, nezvláda chuť krvi... ako tí pred ňou... Povie si pre seba a posadí sa pred zrkadlo.

Skoro som nadskočila od ľaku, keď sa pred zrkadlo posadil lišiak. Bola som nervózna a nečakaná spoločnosť ma sprvu vyľakala, ale keď som usúdila, že je to zrejme ten Ellin lišiak - veď koľko by sa po lodi potulovalo líšok? - znova som stočila pohľad k zrkadlu a napäto pozorovala, čo sa tam deje. No i tak som občas jedným očkom sledovala lišiaka.
Cherryl bola plne zaujatá len ním, vedela som, že by si ho chcela ísť oňuchať, ale neodvažovala sa.

Pozrel som sa na nich jedným očkom a povedal som. Ty si tá ktorá vie čítať zvieratám myšlienky? Momo že? A toto je Cherryl že? Spýtal som sa slušne a otočil som k nim hlavu. Ellisa mi o Vás hovorila. Patríte medzi ľudí ktorých chce chrániť. Preto splní všetko čo jej poviem. Povedal som hrdým hlasom akoby som hovoril o majetku.

Trocha prekvapene som zachytila jeho myšlienky smerované ku mne.
Presne tak, umm, teší nás. Keď začal hovoriť o Ell, už som si bola úplne istá, že je to on, tak som sa nemusela pýtať.
Pomáhaš jej so schopnosťami? spýtala som sa zvedavo. Tak som si totižto vyložila to jeho "splní všetko, čo jej poviem". Zamyslene som pohladila Cherryl a pohľadom skontrolovala obraz v zrkadle. Ach, nech už sú späť a v poriadku!

Povedal by som že jej ich skôr viac otváram. Vyvíjam. Vylepšujem. Iste vieš že je v nej 6 zvierat z toho sú všetky mäsožravé. Ellisa si musí zvyknúť nato že aj u nej bude chuť na mäso prevládať... Preto som jej rozkázal aby pila krv. A ona to urobí lebo Vám nechce ublížiť. Dokončil som a pozrel som sa do zrkadla. Urobí to čo urobili aj ľudia pred ňou. Uzavrie sa do seba a bude hovoriť len so mnou pretože inak by Vám bola schopná ublížiť. Presvedčím ju aby si to myslela. Berie Vás ako rodinu preto je to pre ňu ešte ťažšie ale postupom času si zvykne na samotu. Je ťažký oriešok ale ja ju dokážem zlomiť a pokiaľ sa neovládne... vie čo sa môže stať. Poviem, kontrolujem zrkadlo. Prezradil som svoje plány, zanadával som si v duchu.

Buď som idiot a nechápem, čo tým chcel povedať, alebo som to pochopila správne a chcel ju presvedčiť, že keď sa od nás nebude držať ďalej, tak nám môže ublížiť. Zamračila som sa.
Prečo ju od nás chceš odtrhnúť? Prečo by si ju o niečom takom presviedčal? spýtala som sa ho trocha útočne.
Dúfala som, že som to len zle pochopila. Veď prečo by nejaký lišiak chcel ublížiť tak dobrému dievčaťu?

Pozrel sa na ňu a olízol si packu. Pretože môžem.... a pretože mi verí... Pozrie na zrkadlo. Uvidíme ako sa veci vyvinú.... ale ver mi že to urobím... Povie jej ľadovo pokojne.

To teda nie, pretože ti v tom zabránim, oznámila som mu, ale ani sa naňho nepozrela, lebo som sledovala zrkadlo. Potom som naňho obrátila zlostný pohľad. To sa proste nerobí, niekomu ubližovať, a ešte preto, že môžeš. Naštval ma, nikto nebude ubližovať mojim priateľom!

Zasyčal som a zdvihol som sa. A čo zmôžeš hm? Neuverí ti pretože ju o tom presvedčím!? HM!? Nepriateľsky sa na ňu pozrel a odhopsal preč.

Keď to bude potreba, tak sa ťa aj zbavím! odseknem nahnevane. Malý drzý lišiak!
Vedela som, že toho nebudem schopná. Ale niečo budem musieť spraviť, uh, niečo už vymyslím.
Znova som sa pohrúžila do sledovania zrkadla. Bože, keby som im len nejako mohla pomôcť.

Nie, nie, nie, opakovala som si stále dookola, no i tak sa obraz v zrkadle nezmenil. S hrôzou som sledovala, ako jedno knieža dostalo kapitána a Matta.
Sedela som pred zrkadlom ako prikovaná, zabudla som dýchať. To sa mám prizerať, ako ich po jednom likvidujú? Musí tu byť niečo, čo môžem spraviť. Horúčkovito som premýšľala. Nejako skontaktovať Bereniku či tú organizáciu? Príliš zdĺhavé.
Zvieratá, zvieratá... niečo tam predsa musí žiť. Ale pomohlo by im to, ak by som to poprosila? Zavrela som oči a začala prehľadávať blízke vody okolo stroskotanej lode. Pátrala som po veľkom a dostatočne inteligentom živočíchovi, ktorý by mohol porozumieť mojej prosbe.