Zrcadlová síň

Velmi malinká a skromná síň, která je charakteristická jedním. Velkým elipsovitým zrcadlem v samotném středu síně. Co se týče výzdoby, na tu zde asi Insignia zapomněla, jelikož jsou zde jen holé zdi, sem tam nějaká ta pavučina a svíčka, která rozhání temnotu.
Ale nebyla by to Insignia, kdyby nevěděla, proč to takhle zařídila. Tohle zrcadlo totiž není obyčejné. Pokud k němu přistoupí snílek a s největší pokorou poprosí loď o pomoc, může se stát, že mu vyhoví. Cestovat na lodi, i když tak velké a krásné jako je Insignia, může někomu působit trápení a tohle zrcadlo je jakousi náplastí na trápení. Dokáže snílkovi ukázat toho, kdo mu nejvíce chybí a podle toho se přizpůsobí i celá místnost. Poprosíte-li tedy o to, aby se vám zjevil váš milovaný, objeví se v zrcadle a místnost se promění přesně v tu, ve které se váš milovaný nachází. Jediný problém je, že o tom sám neví a vše tady je jen jedna velká iluze, která dříve či později stejně zmizí.

Po dlhom hľadaní som vzdala to že nájdem skleník, ocitla som sa v bezduchej sieni. Nadýchla som sa, storočný prach ale ... niečo sladké mi tu vonia. Pomaly som kráčala do stredu miestnosti kde som videla zrkadlo. Oh ... ? Niečo sa tam mihlo! Sadla som si pred zrkadlo a sledovala som ho. Bolo čierne, neukazovalo odraz. Zosmutnela som a povzdychla som si. Prstami som prešla po zrkadle no ďalej som sa už nehýbala, len som prázdno pozerala dopredu.

Po chvíľke som sa zdvihla a odišla som. Cítila som sa už lepšie.
(Presun)

Najít místnost s kouzelným zrcadlem nebylo tak namáhavé, jak jsem probíhala lodí, postupně jsem otvírala všechny dveře, na něž jsem narazila, a jen v jedněch se skrývala malá místnůstka s oválným zrcadlem. Vypadalo dost obyčejně, ale podle Eserathových slov mělo mít velice zvláštní schopnosti. Rozhodla jsem se je prubnout.

Nebylo to ovšem lehké. Notnou chvíli jsem do něj zírala a viděla jen sebe. Zkoušela jsem prosit, rozkazovat, žádat, znovu prosit, škemrat, a pak jsem se vztekla. Opřela jsem se proti jeho rámu. "Co ty jsi sakra zač? Co po mně chceš? Mí přátelé jsou v nebezpečí a já je potřebuju vidět, chápeš? Potřebuju vědět, co se děje!" Myslela jsem přitom na bezelstného Matta. Na milou, nevinnou Momoniku. Na Bereniku. Na Eseratha, který teď byl mým kapitánem a na jehož životě tak moc záleželo. Proč, proč jen tam museli být oba... kapitáni. Jediní, kdo věděli, co si s loděmi počít. Co kdyby... otřásla jsem se nad tou představou a rychle jsem ji zahnala, dřív než se dokázala plně zformovat.

V tom se v zrcadle začalo něco dít. Viděla jsem obrysy, které se shlukovaly do tvarů postav. Lidí a ještě něčeho dalšího, co mohly být stíny nebo... členové té podivné organizace? Nebyla jsem si jistá. Pak jsem spatřila Eseratha a Bereniku. Viděla jsem i Matta, ale ten s nimi nebyl. Obraz jako by se rozdělil na dvě poloviny. Proč jsou sakra rozdělení?!, projela mnou vlna lehkého zoufalství. To nemohlo být dobré.

Pokusila jsem se usadit pohodlněji, ale vůbec mi to nešlo. Byla jsem příliš nervózní. Světlo svíčky, která rozháněla temnotu ve zdejších prostorách, se třepalo.

eM som vďaka jej vôni našla rýchlo, sledovala som ju ako sa pozerá do zrkadla, ja som v ňom nič nevidela. "eM ... ? Čo to robíš .... ?" Spýtala som sa jej opatrne a pristúpila som k zrkadlu, zahľadela som sa doň. Zakryla som si ústa inak by som vykríkla, spadla som na kolená. K-krysi ... myši ... Prečo mi to ukazuješ!? Prečo je tam taká tma!? Čo sa deje!? Kričala som v mysli. Roztriasla som sa a preglgla som. "K-kapitánka Berenika ... Kapitán ... E-Eserath ... " Priblížila som sa bližšie k zrkadlu no znova sa na mňa pozerali tisíce krýs. "N-nočná mora ... prečo mi ukazuješ môj strach o nich!?" Zakričala som.

Dorazil jsem rychle chvíli po Ell které jsem viděl celou dobu na záda takže jsem našel cestu k zrcadlu díky tomu že se tam dostala ona. Postavím se za obě dvě a zadívám se do zrcadla. Viděl jsem Kapitána a pravděpodobně Kapitánku kterou Ell nazvala Berenika...také Momo...a Matta ale byl jinde...vypadalo to že bojuje....Sakra...vždycky se musí něco podělat...ale nic jsem neříkal protože mé pocity vyjádřila Ell naprosto přesně.

Cože? Co?, vytrhla jsem se ze sledování děje, když Ella začala vyvádět. Nechápala jsem to. Jaká můra? Jaký strach? Ty... ty tam vidíš můru? To ne, tam jsou jen "lidé" z té organizace, pravděpodobně. Chci se divat, jak se jim vede na jednání, víš? Nemůžu tu jen sedět a nic nedělat. Skutečnost, že kdyby se něco zvrtlo, neměla jsem vůbec žádný plán, jsem se rozhodla ignorovat.

Držala som si ústa a triasla som sa ďalej. "Oni ... sú tam krysy ... je ich veľa ... je to ... je to blízko ... u nás bolo tiež veľa krýs ... žeby to bolo niekde v Taliansku? Sú v Taliansku?!" Začala som hovoriť k zrkadlu. Prešla som rukou po skle ale obraz nezmizol, našťastie. "Sú ... v podzemí ... a-a je ich veľa ... a-a ... " Kusnem si do pery. "Hovoria ... hovoria o kapitánovi Insignie ale nie o Eserathovi ... vidím ... vidím obrazy ... " Hovorila som ticho, stále som sa bála že na mňa môže niečo vybehnúť zo zrkadla.

To jsou jen obrazy, Ellie, ty ti neublíží, usmála jsem se chlácholivě. Já se spíš bojím o ně. Sledujete Matta? To je šílené, co ten kluk dokáže, nikdy jsem nevěděla, že umí tak bojovat. Ani že umí létat!. Představila jsem si sebe sama v jeho situaci. Nemožné. Nejsem bojovník. Neuměla bych se bránit. Nevěděla jsem ani co mám dělat s pitomou Isabel. Čelo mi polil studený pot.

Stoupl jsem si k Ell a chytil jí za rameno...Neboj se..jsou tam oba kapitáni, a Momo a Matt, zvládnou to...uvidíš...musíme jim věřit... řeknu jí abych jí uklidnil. Ale přitom mám sám dost pochybností...A ten Matt...nikdy jsem nic tak neuvěřitelného neviděl... řeknu velice překvapeně.

Vycerila som zuby a snažila som sa im čítať z pier, musela som sa to naučiť pretože keď som zabudla rozprávať tak som sa z inými dorozumievala otváraním úst a znakovou rečou. "Berenika chce ... neutralitu ... nechce aby sa tí zlý objavili na lodi ... aby nás zničili ... Chce obnoviť nejakú ... zmluvu, hovorí niečo o nedostatku jedla ... a-a chce aby bol jeden človek z nich u niekoho z nás ... ako záruka ... " Vedela som že hovorím nezmysli ale takto som to čítala z jej pier. Zuby sa mi sťahovali a vyťahovali rovnako ako aj tesáky. Emocionálny kolotoč hmm? Pomyslela som si keď som sa to snažila zastaviť.

Ty odezíráš?, vyvalila jsem oči na Ellu, jak bleskově odříkává, co se zdálo být textem k našemu obrazu. Do mysli se mi vkradl respekt. Tohle bylo jednou z věcí, které mě vždycky fascinovaly a měla jsem zato, že něco takového musí být neskutečně těžké. Surprise, surprise, šeptla jsem s úsměvem na znamení toho, že mě příjemně překvapila.

Prikývla som. "Eserath ... hovorí niečo o tom že nechce aby sa dohadovali o nás ... keď tam nie sme mi ... potom ... niečo že chceme skutočne informácie a nie ... nie prefiltrované ... kto sú tiene eM? A vraj ... nechce oznámenie o našom zničení či iné ... " Povedala som rýchlo a otočila som sa na eM. Tesáky sa mi znovu natiahli, o chvíľku prestanem hovoriť.

Ona odezírá ze rtů...paráda...nikdy předtím jsem to neviděl ale muselo to být těžké...je v ní víc než si myslí... pomyslím si s úsměvem když vidím a hlavně slyším, jen díky Ell co se tam děje...Ale mám blbý pocit že musím stát tady když oni mají problémy...Ale teď bych tam nic nesvedl...maximálně bych překážel....Dál se dívám na zrcadlo a čekám co Ell zjistí.

Stíny jsou potvory, se kterými jsme už párkrát měli problém na Destiny. Promiň, mám zmatek v tom, kdo co ví, tak možná někdy zapomenu nastínit problém a přímo do toho skočím. Kdyžtak se ptej, omlouvala jsem se Elle. Je to krajně nepříjemná cháska, pohybují se v místech, kde se stíny obvykle tvoří, ale poznáš, že jde o něco víc než jen obyčejný stín..., vzpomněla jsem si na tu krvavou barvu a pocit nepopsatelné hrůzy. Pocit, že něco je vážně špatně.

Co tak vím, nejsou to právě mozky, někdo je musí řídit, aby jejich útok za něco stál, i tak jsou ale silně nebezpečné. Bránit se jim dá buď pomocí dokonalé tmy nebo naopak totálního světla, to nemají rádi. Víc způsobů zatím neznám. V knihovně jsem onehdá narazila na nějakou zmínku o nich. Zdá se, že to původně byli lidé, snílci jako my. Jen nějak sešli z cesty... Zachmuřila jsem se. Mohlo se to stejné stát i nám? Ostatně jak by ne. Snít v tak děsivém prostředí? To může někoho pěkně omrzet.

Nevedomky som zavrčala, "Takže idú po nás preč-... " Otvorila som ústa na prázdno. Výpadok reči... Sklonila som hlavu, potom ma ale niečo napadlo. Vytiahla som notes a naškrabala som naň, ale čitateľne, to čo som sa chcela spýtať. "Ale prečo idú po nás? Pomstiť sa? A myslíš že sa to isté stalo aj kapitánovi tejto lode?" Pozrela som sa na eM.

Nejspíš to bude věc pudů. Nemyslí jim to, ale nějak nás cítí, chtějí nás dostat. Nejsem odborník na stíny, ale setkali jsme se i s nějakou jejich vyšší formou, Isabel, vypadala docela jako člověk, ale v mnohem děsivějším vydání, no a ta mluvila o tom, že jí náš strach poskytuje rozkoš. Taky jsme jí to pak nandali právě tím, že jsme se jí přestali bát, dodala jsem trochu nafoukaně. Bodejť by taky ne. Kolik z nás mohlo říct, že se doslova vysmálo svému strachu? Mnoho ne. Byla jsem ráda, že k těm několika patřím.

Co se stalo na Insignii, to totálně netuším. Berenika říkala, že přestali snít. Ale detaily jsem z ní nestihla dostat, když jsme museli hned odejít. Snad bude... totiž chci říct, bude příležitost promluvit si o tom až se vrátí. Měla jsem chuť se kopnout za ten svůj škarohlídismus. Ale nedokázala jsem si pomoct, jakkoli jsem doufala v nejlepší výsledky, vždycky jsem si chtě nechtě musela představovat všechny nejhorší.

Vyhrál... on to dal, vydechla jsem, když jsem viděla Mattův výsledek. Woohoo!, zavýskla jsem a zvedla ruce do vzduchu jako na podařeném fotbalovém zápase. Ten chlap má u mě panáka...

Pořád jsem ale byla napnutá, co bude s celou dohodou.

Věděl jsem že je Matt borec...zvládl to...teď ještě aby to zvládly naši kapitáni... řeknu radostně, i když jsem neměl v plánu to říct nahlas...Dál jsem čekal jen jak to vyřeší kapitáni.

Isabel? Prehrávala som si jej meno v mysli a zavrčala som. Do notesu som znovu niečo písala, "Prestali snívať? To muselo byť ťažké ... " Otočila som notes k nej a znovu som sa obzrela k zrkadlu. To čo som prečítala z pier nepriateľa mi vyrazilo dych. "On k nám posiela niekoho ... svoju sestru ... možno to bude špeh." Naškrabala som do notesa.

Špeh? Co by tady jako měla špehovat? Jak se sprchujeme?, vyvalila jsem oči. Znělo to vysloveně komicky. Nebyli jsme přeci žádní bojovníci, dobyvatelé, nebyli jsme na žádné misi. Co by tady tak mohl zvěd vyzvědět? V kolik hodin chodíme spát a co má kdo nejradši k jídlu?

A ta má být na Insignii nebo na Destiny?, zajímalo mě.

To by mě taky zajímalo ale podle toho co bylo řečeno o předchozí posádce...možná si budou chtít pohlídat aby se zde nestalo něco podobného... řeknu nahlas zamyšleně.
Sakra...hlavně že to dopadlo dobře...snad budou v pořádku... pomyslím si...
Doufám že bude kapitán i ostatní brzy zpět. Nemám dobrý pocit z toho že tu nejsou... dodám po chvíli...

Pozrela som sa na eM. Napísala som do notesa, "To nepovedali zatiaľ... a myslím že to bude tak ako to povedal Kae. Možno chcú zabrániť aby sa stalo niečo podobné čo vtedy... " Zabolí ma hlava a kusnem si do pery. Pustila som ceruzku a chytila som sa jednou rukou za hlavu, pozrela som sa do zrkadla. Znova krysy, nenávidím jaskyne... Pomyslím si a odvrátim pohľad.

Já ale stejně nechápu, co je jim do toho. Co mají ono společného s bývalou posádkou Insignie? Co mají za problém s námi? Vždyť nic neděláme, jen tu prostě jsme., otočila jsem se na Kaemona, jako bych snad čekala, že ví víc, než já.

Je ti něco?, podívala jsem se starostlivě na Ellu. A pak zase na Kaemona. A vůbec, proč Ella nemluví, herdek? Tady je všechno úplně naruby...

Plamen svíce na stěně se nejistě klepal. Nojo, pořád, střelila jsem po něm pohledem. Přestávalo mě bavit, jak oheň v mé blízkosti v jednom kuse napodoboval všechny mé emoce. Bylo to jako nějaká parodie na mě. Možná se tím bavil.

Trasúcou rukou som do notesa napísala:"Neviem, to som prečítať nestihla ... ale zdá sa že nás považujú za nepriateľov ... " Prešla som si rukou po spánkoch a kusla som si do pery. Hlava ma bolela, myslela som si že ak by to bolo možné tak mi praskne. Veľa informácií na jeden deň...