Jídelna a kavárna

First topic message reminder :

Snad nejoblíbenější místnost všech hladovců. Tato místnost slouží jako jídelna, ale zároveň i jako cukrárna, kavárna a mnoho dalšího v jednom. Děli se na dvě pomyslné části. První je samotná jídelna, ta se skládá ze dvou velkých stolů, které jsou hned vedle sebe a oba jsou obklíčeny šesti židlemi.
Na každém stole je vždy nějaká dekorace ať už ve formě mísy s ovocem či zeleninou, nebo nějakou květinou. Pokud si někdo přisedne k tomuto stolu a pomyslí na to, co si přeje k jídlu, Insignia mu to s největší pravděpodobností splní. Ani o zbytky a nádobí se není třeba starat. Ty zmiznou stejně tak, jak se jídlo objeví.
Druhou pomyslnou částí je jakási odpočívárna na druhém konci pokoji. Ta se skládá z velkého koženého gauče, pár sedaček a kupu pohodlných polštářku. Ve středu toho všeho je konferenční stolek, který je prosklený. Pokud nemáte hlad, ale chcete jen něco dobrého zakousnout, či si dát lahodný nápoj, nenajdete lepší místo. Navíc je jedna stěna jídelny prosklená, takže se můžete kochat krásami vesmíru.

Olíznem sa. Uši sa mi znovu zväčšia a chvost je teraz béžový, leví. Vlasy mám teraz viac huňaté. "P-pardón..." Skloním hlavu a všetko zmizne. "N-neviem to ešte ovládnuť...." Chytala ma chuť na mäso. "Mám chuť na gigantický hamburger...." Poviem potom nahlas a Insignia ma vyslyší. Pustím sa do jedla.

(xDDD )

Ty máš apetit Ell... řeknu se smíchem. Teď je lev koukám...sakra kolika podobama nás Ell ještě překvapí... zamyslím se a zakousnu se do další kremrole. A zapíjím jí čajem.

(pěkné pěkné :DDD)

Holka, jestli se budeš stravovat tímhle tempem, tak za chvilku budeš gigantická ty, začala jsem se smát. Ale jen bašti. Jestli ti chutná, je to znamení toho, že jsi zdravá, usmála jsem se na ni a opatrně jí poklepala po rameni. Opatrně, aby mě náhodou nechtěla kousnout.

Pootočila som hlavu. "Ja to ani neviem zastaviť..." Poviem zúfalo ale telo akoby ma ani neposlúchalo. Až som dojedla hamburger tak som sa oprela eM o rameno. Uši a chvost sa mi stratili a ja som mala pocit akoby ma udupali slony. Privrela som oči a povedala som. "Mám... mám zo svojej schopnosti divný pocit..."

Ujišťuju tě, že to nejsi jediná, opřela jsem si tvář o její hlavu. Někdy mám pocit, že vybouchnu a všechno zapálím. Podívej, ty alespoň jen měníš podobu. Ale já už několikrát zapálila kajutu nebo věci kolem sebe. Děje se to obzvlášť ve spánku. Představ si, že se vzbudíš, všechno tě pálí a tlačí a všude kolem tebe hoří. Hoří ti postel, hoří ti polštáře, hoří ti boty a nábytek... mám hrůzu z toho, že to někdy bouchne jen tak samo o sobě a někomu z vás že ublížím. Představ si žít s takovou nejistotou, snažila jsem se vysvětlit Elle, že i já mám ze svých schopností hrůzu a že "neovládám" je slabé slovo. Teda jako já jsem vždycky byla vznětlivá povaha, ale tohle? To už neni moc vtipný..., uchechtnu se nad tou doslovností.

Pousmiala som sa. "Ale... ale ty máš rada svoju schopnosť nie? Oheň... ten ťa fascinuje nie? A-a... si šťastná keď sa ti niečo podarí nie...? Pokiaľ áno, tak ver mi... budeš najsilnejší fénix... najsilnejší z najsilnejších..." Usmejem sa a zavriem oči. "Až sa mi podarí zmeniť... čo ja viem napríklad na leva... bojím sa že zvieracia duša ktorá vo mne je... sa otočí proti mne a budem vám chcieť niečo spraviť... nechcem... nechcem..." Nedopovedala som ďalej. Kusla som si do pery. "Robím len starosti pretože si... neviem zvyknúť..." Dodám potichu.

To máš pravdu, vrátil se mi úsměv. Ono mě to ničí a spaluje, ale zároveň mě to nabíjí. Nevím, asi si to protiřečí, a právě o to jde, že mě to trhá na kusy, ale tak nějak... krásně, zasnila jsem se. Ty protichůdné emoce mě ničily, ale právě tím, jak jsem měla pocit, že shořím zaživa, jako bych se znovu rodila a obnovovala. Nevěděla jsem, jestli to dává smysl, ale tak jsem to prostě cítila. City nemusí mít smysl.

Neboj, jestli budeš kousat, dáme tě do klece, mrkla jsem na Ellu.

Matte! Taky tě ráda vidím. Už jsem skoro zapomněla, jak vypadáš, zakřenila jsem se na něj. Tak co, Velký stínovrahu, jak to jde? Co nového ve tvém královském světě?, rozesmála jsem se a v legraci ho pošťuchovala, přičemž jsem opět pocítila nesmírný respekt z jeho vítězného boje s Isabel.

Neboj se Ell...ty to zvládneš...uvidíš... řeknu Ell s úsměvem, snažíc se jí přidat sebedůvěru. A k tobě eM, Ell má pravdu až se do toho dostaneš určitě budeš nejlepší....
Poté se znovu napiji čaje a rozhlédnu se po místnosti. Pak si všimnu že přišel Matt. Usměji se a mávnu jeho směrem. Zdravíčko Matte, vůbec nechápu jak jste mohly být tak dlouho mimo Insignii a navíc ještě bojovat... vychrlím na něj když si vzpomenu jak jsem se cítil na Destiny.

Zasmiala som sa. "Skúsiť to môžete..." Povedala som potom. Pozrela som sa na Matta a usmiala som sa. Jazmín...? Nie počkať... niečo sa mi tam motá, to nie je len jazmín... hmm Zamyslela som sa a znovu som sa sústredila na jeho charakteristickú vôňu. Konvalinka? Dosť neobvyklé... Zamyslela som sa znova. Znovu mi vykukli uši, tigrie uši. Po chvíľke sa ukázal aj chvost. Len som zavrela oči a počúvala som o čom sa rozprávajú.

Já nevím, ke komu jinému by se měla hodit než k týpkovi, co jedním seknutím zmáknul Isabel, podotkla jsem. Skromnost není na místě, Matt je náš bůh, pokývala jsem hlavou a zvedla ruce v metalistický pozdrav, abych naznačila, že "Matt rulez".

To je fakt, taky mám pocit, že tu snad nikdo není. Nikdo kromě nás, tedy. A vůbec, slyšela jsem něco o nějaké ztroskotané lodi. Může mi k tomu někdo něco říct? Trpím absťákem po informacích, dožadovala jsem se.

Sledovala som ich. Do nosa sa mi dostala nová vôňa. Zdvihla som hlavu od eM. Potiahla som vôňu do nosa. "Divné..." Poznamenám potom. "Umm... sorry, musím sa ísť na niečo... pozrieť... ahojte...." Zdvihnem sa a rýchlym krokom kráčam preč.
(Presun)

Blá blá... , zakvákala jsem prsty. Samozřejmě jsem věděla, že v tom nebyl Matt sám. Ale jeho styl boje mě prostě uchvátil nejvíc, to mi nemohl vymluvit. Říkej si co chceš, u mě jsi prostě... shadow killer, napadl mě vhodný výraz.

Záchranný tým? A to jak vyslat? Portálem? A je to dobrý nápad?, nadnesla jsem. Přece jenom, neměli jsme ponětí, co tu loď napadlo. Co když to tam pořád je a čeká to na nás?

Jasně, já jen že... co my víme, kdo tu zprávu vyslal. Nemáme ponětí, čeho jsou schopné stíny. Mohla by to být dost dobře past. Oni vyšlou signál jako že jde z nějaké lodi, a my, protože jsme good guys, se hned přiřítíme s pomocnou rukou. Neříkám, že nechci pomoct, ale nejsem si jistá, že jsme v situaci, abychom ji dokázali nabídnout. Abychom přitom sami nezařvali..., zabořila jsem nos do svého kafe. Byla by bábovka, Íni?, zkusila jsem to a bábovka se přede mnou skutečně zjevila, na skleněném talířku a nakrájená na několik kousků, aby si každý mohl nabídnout.

Njn..., pokrčila jsem rameny a objednala si další, už třetí hrnek kapučína za sebou. Dneska neusnu, tyjo, povzdechla jsem si. Ale co naplat, chuti neporučíš.

Jinak, mluvili jsme tu o schopnostech. Co že to přesně děláš ty? Nějak jsem to nepochopila z toho, co jsme viděli. Něco s gravitací?, zajímala jsem se.

Jen tak. Zajímá mě to. Snažím se udělat si přehled o tom, kdo co umí. Mám za to, že by neškodilo trochu se sehrát, trénovat spolu a tak. Přijít na to, co ty schopnosti dokážou v kombinaci. Nebo tak něco. Až pak budeme v boji, abychom věděli, co od sebe čekat, a mohli bychom třeba spolupracovat... nevím, nejsem nejlepší organizátor. Jen mě napadlo, kdybychom pracovali jako tým, jako jednotka, byli bychom o x procent účinnější jako zbraň proti stínům. Máme-li je vyhladit, nebylo by asi na škodu se o něco takového pokusit. Jenže to by chtělo nějakého leadra, vyložila jsem Mattovi svůj nápad.

Ummm...omlouvám se...není mi nějak dobře...musím si jít lehnout.... řeknu když mě najednou zalije horký pot. Zvednu se a ucítím trochu závrať. Pomalu se dopajdám ke dveřím. A zmizím jim z dohledu.
(přesun)

Ajé, další..., řekla jsem kysele, když se Kae zvedl k odchodu, držíc se za břicho. To se tak strašně nehodí, abychom tu všichni padali jak figurky po útoku, povzdechla jsem si a doufala, že to byla jen chvilková záležitost.

No, na mně v akci není co vidět. Kaemon by mohl být dobrý, ale zatím s tou schopností taky dost bojuje. Umí se zrychlit nebo měnit rychlost věcí kolem sebe, ale nezdá se mi, že by moc trénoval. Podle mě by se mohl trochu víc snažit. Obávám se, že nemáme času nazbyt. Eserath je kapitán, ale právě proto má asi dost jiných povinností - ostatně přiznejme si, zase tak často ho nevídáme. Už na Destiny jsem chtěla založit něco jako soubojnický klub, abychom mohli trénovat společně. Měla jsem na mysli spíš tebe, Willa a tak, usmála jsem se. Přece jenom z nás nekapitánů jsi rozhodně nejlepší bojovník. A myslím, že víš leccos o disciplíně. To bys nás mohl učit především. My jsme lenoši, zavrtala jsem se hlouběji do křesla a usrkla kávy.

Ta gravitace, působí to na všechno? Třeba - uměl bys nějak "ztížit" oheň?, zamyslela jsem se. Kdybych vysílala ohnivé koule a Matt jim mohl dodat na váze, mohla by z toho být opravdu zajímavá zbraň. Doslova dělo na nepřátele.