Knihovna a archiv

First topic message reminder :

Jakmile vejdete do této místnosti, nos vás okamžitě upozorní, že tahle ta místnost se točí okolo jediného, knih! Knihovna je obrovská místnost, stěny jsou zdobené dřevěným obložením a strop tvoří obrovské lomené oblouky ze dřeva v kombinaci s majestátně vyhlížejícími skleněnými lustry. Levá strana knihovny je tvořena malinkými skříněmi, kaslíky a šuplíky, které obsahují svitky. Tyto svitky obsahují vše, co už se stalo, ať se jedná o minulost více či méně vzdálenou.
Pravou stranu ale tvoří několik desítek uliček tvořené skříněmi knih. Tyto skříně jsou vysoké asi 8 metrů a to je opravdu něco, co se nevidí každý den. Každá ulička je něčím charakterizována, ať je to písmeno či okruh, jehož se knihy týkají. V každé uličce jsou pojízdné schůdky, které pomáhají zvídavým duším vyšplhat se do vyšších míst pro knihu, kterou potřebuji. Ale dejte pozor! Nejednou se stalo, že někdo ze schůdků upadl.
A konečně srdce místnosti je tvořeno několika velkými stoly z dřevěného masivu, které jsou obdélníkového tvaru a u každého je 6 židliček spolu s několika maličkými lampami a šuplíčkem, který obsahuje papír a tužku pro rychlé poznámky.

"Alebo na leva... zrevem na tiene a rozpadnú sa... " Usmejem sa a prejdem si rukou vo vlasoch. "Sama... vieš ono, 9 rokov som bola sama a tak je teraz celkom problematické zvyknúť si na to že... mám niekoho kto sa stará o to ako mi je...Ďakujem." Usmejem sa. Potom som sa pozrela na eM. "Hr-hrdličky!?" Vybafla som a sčervenala som až ku korienkom vlasov.

No jen se nedělejte..., chtěla jsem si z ní začít utahovat, ale vtom jsem ucítila něco opravdu divného a zarazila jsem se uprostřed věty. Hele... necítili jste to taky?, zeptala jsem se udiveně. Nedokázala jsem to vysvětlit, ale v tu ránu jsem si vzpomněla na Bereniku, Eseratha a ostatní a měla jsem velice živý pocit, že jsou tady. Já myslím... teda... nerada bych se pletla... , zvedla jsem se ze židle. Ale bylo to silné. Silnější než aby se mi to jen zdálo. Nějaká intuice nebo co...? Já myslím, že se vracejí, usmála jsem se.

Zdvihnem sa zo stoličky, nával emócií. "Myslím že mi... strelí hlava..." Precedím cez zuby. "Insignia ich cíti a volá ich k sebe, myslím..." Prejdem si prstami po spánkoch a znovu si sadnem.

Tak co cítí Insignia, tím si nejsem jistá, ale já rozhodně cítím, že se vracejí, vyhrkla jsem plná euforie, nazula se spěšně do bot a rozeběhla se ke dveřím, odkud jsem smykem zabočila k místnosti s bránou. Já jim dám... já jim dám, cedila jsem vesele skrz zuby.

(přesun)

Není zač... odvětím a pak uvidím že přišla eM...
HRDLIČKY? zopakuji si v mysli a zrudnu až na záda možná i trochu níže. Avšak když to eM zamluví příchodem ostatních zvedne mi to náladu...Tak na co tady čekám..
Uff to bylo hodně trapné... pomyslím si a vyrazím. (přesun)

Zdvihla som sa teda zo stoličky a pomaly som ich nasledovala, točila sa mi hlava. (Presun)

Vletěl jsem do knihovny jako namydlený blesk a v těsném závěsu za mnou Momo. Tedy to jsem si alespoň myslel. Přiskočil jsem ke dřevěnému stolu a položil papírek se zprávou na stůl a ohlédnul jsem se za Momo.
"Ty se zatím vyzbroj papírem a tužkou, já jdu hledat potřebné materiály..."
Řekl jsem a šel jsem směrem k poličkám, jelikož jsem potřeboval najít tu správnou. Bylo jich tady hodně, já ale hledal uličku s písmenem M.
Tu jsem našel, to byla ale ta lehčí část, teď jsem musel začít hledat určitou knihu a v takovémhle množství to bylo jako hledat jehlu v kupce sena.
Proto jsem přiskočil k pojízdnému žebříku a přisunul jsem si ho k sobě. Pomalu jsem vylezl až do vrchní části polic s knihami a začal jsem hledat potřebnou knihu...

Vbehla som do knižnice tesne za Eserathom. Prišli sme k stolu. Eserath naň položil správu a už s vybral hladať materiály potrebné k jej rozlúšteniu.
"Jasné, papier a pero, budú..." hundrala som si pre seba. Pohľad mi padol na zásuvku v stole. Otvorila som ju a zbadala presne to, čo som hľadala. "Tu," zamrmlala som potešene.
Pozrela som na Cherryl, vyzerala, že je tiež zvedavá, čo obsahuje tá správa.
Eserath sa stratil v jednej z uličiek medzi policami. Čakala som, kedy sa vráti naspäť. Ak by mu to dlho trvalo,bola som pripravená mu pomôcť v hľadaní, predsa len to tu nebolo najmenšie.

Z úsmevom som vošla do knižnice no keď som si všimla kto všetko tam je, zabočila som za regál z knihami. Potom som spoza neho zvedavo vykukla. Kto vie čo robia... hmm, žeby som sa pozrela? Pomalým krokom som potom prišla bližšie. "Umm, ahojte...?" Poviem, aj keď to znelo viac ako otázka. Lišiačik v mojom vrecku zívol a potom hlasno kýchol. Usmiala som sa a pohladkala som ho po ňufáku. Potom som ale zdvihla pohľad na regály kníh, vytiahla som tú o svojej schopnosti a sadla som si neďaleko Momo.

Slezl jsem přibližně do poloviny žebříku a jel po poličce.
"Tohle ne, Masakry... Magické karty... Ne potřebuju Mo!"
Slezl jsem ještě o pár schodů níž a začal hledat.
"Modlitby, Motorky... Co to je? No to je jedno."
Brblal jsem si pod nos a jel jsem prstem dál a dál, až najednou jsem asi najel prstem na vazbu té správné knihy, stálo tam to, co jsme hledali.
Chytl jsem ji za vazbu a opatrně vytáhnul, zapřel jsem se nohou na žebříku, abych náhodou nespadl a otevřel jsem knihu, hned první stránka obsahovala seznam všech písmen. Zajásal jsem, div že jsem nespadl an zem a pomalu jsem slezl ze žebříku a vydal jsem se za Momo.
"Tak tady je."
Otevřenou knihu jsem položil na stůl a začal si číst vzkaz.
"Je to třeba trochu dešifrovat, ať víme co je co... Takže..."
Zadíval jsem se do papírku a prohlížel si značku po značce.
"Předpokládám, že pomlčky budou čárky a že hvězdičky budou tečky... Ale ty lomené čáry... To budou... Mohly by to být mezery?"
Optal jsem se spíš sám sebe nad touhle úvahou.
Lehce jsem sebou trhnul, když se zde přikradla Ell. Lehce jsem ji mávnul, sice jsem si nebyl jist, jestli by tohle měla vidět, ale každopádně jsem na ni musel dávat pozor. Protože dnešní sen byl šílený...

Kusla som si do pery. Niečo som pokazila? Očkom som sledovala čo robia. "Morzeovka?" Otočila som na nich pohľad ale potom som sa chytila za ústa. V duchu som si nadávala. Zamyslela som sa ale. Stalo sa niečo? Prečo by sa teraz zaoberali morzeovkou? Knihu o svojej schopnosti som zavrela a zapozerala som sa čo robia. Potom som si ale povedala žeby bolo lepšie keby som odniesla lišiaka do svojej kajuty. Aktivovala som teda svoje schopnosti a rýchlo som bežala preč.
(Presun)

"Jé, ahoj, Ell," pozdravila som. Nestihla som sa jej veľmi venovať, lebo medzitým prišiel kapitán aj s knihou a Ella sa niekam vyparila.
"Vyzerá to tak," pritakala som kapitánovi, ktorý uvažoval nahlas.
Nazerala som súčasne do knihy a do správy.

Veľkou rýchlosťou som sa vrútila naspäť do knižnice no zakopla som o schod a spadla som na zem. Udýchane som sa zdvihla a sadla som si k nim. Držala som sa za nos a zadržiavala som slzy. "Prosím..." Hovorila som a snažila som sa aby to bolo zrozumiteľne. "...môžem vám pomôcť?" Nebola som rada sama. Bála som sa. Bolo pochopiteľné že som sa bála. Pripadalo mi to ako na mojej základnej škole, každý sa mi vyhýbal. "Ja už... už nechcem byť na obtiaž..." Vyhŕknem potom zo seba. "Chcem pomôcť pri boji proti tieňom... chcem sa niečo naučiť ale... ale tiež chcem byť vaša kamarátka... nechcem byť už sama..." Triasla sa mi pera. "Ja, rozmýšľala som že... že by som sa vrátila na Destiny... ale toto je môj domov... tu, tu cítim teplo... tu chcem byť... môžem tu byť?" Vedela som že hovorím nezmysli ale, ale bolo mi už tak ťažko že som to potrebovala niekomu povedať.

Jakmile Ell odešla, trochu jsem se podivil, ale bral jsem to.
"Fain, takže se dáme do překladu, bude to jen o tom, najít všechny ty písmenka podle kombinací čárek a teček..."
Dovětil jsem, ale to už byla Ell zpátky a spustila na nás svůj proslov.
Nejdříve mně to trochu zaskočilo, ale jakmile skončila... Nemohla to říci lépe.
Pomalu jsem přešel od stolu a s opravdu zvláštním pohledem jsem šel přímo k Ell.
"Jak se opovažuješ? Jak se opovažuješ?!"
Procedil jsem skrze zuby. Už jsem byl téměř u ní a roztáhnul jsem ruce.
"Jak vůbec můžeš uvažovat o tom, že bys tady nemohla být a nemohla být naší kamarádkou?"
Optal jsem se, nyní již s milejším tónem hlasu a mé ruce najednou obmotaly Ell a já ji objal.
"My jsme tady pro tebe, jestli tady chceš být i ty pro nás, to záleží jen na tobě samotné."
Vysvětlil jsem a položil jsem svou bradu na její temeno.

Prikývla som a porovnávala som kombinácie v knihe a v správe.
"Hm, mejdej?" dala som dokopy prvé písmenká.
Vtom sem zasa vtrhla Ella. Ako to robí, tak rýchlo sa premiestňovať? To asi jej schopnosť, hmm. Počúvala som jej slová a pozorovala, ako ju kapitán objal.
"Moja kamarátka určite si a stavím sa, že aj ostatní ťa tak berú. Len sa s tebou nestíham baviť, vždy sa tak z ničoho nič objavíš aj zmizneš," zasmiala som sa.

Keď som počula ako Eresath reagoval, stisla som viečka k sebe. Avšak keď začal hovoriť ďalej a objal ma tak som oči prudko otvorila. "M-Môžem...?" Zopakovala som potom som si kusla do pery a chytila som sa ho, rozplakala som sa. Nemohla som nič povedať len som plakala. Potom som počula Momo a zasmiala som sa. "M-myslela som že... že ma nemáte radi kvôli tomu aká som..." Povedala som potom. Odtiahla som sa od Eseratha. "Prepáčte mi... už taká nebudem, budem sa snažiť byť... byť viac otvorená..." Utierala som si slzy. V tom sa prikradla bolesť hlavy a ja som sa za ňu musela chytiť. Bolelo ma všetko. Vedľajšie účinky schopnosti... Snažila som sa bolesť zahnať.

"Ale to vůbec nevadí, že jsi taková. Každý z nás je nějaký, jen se nesmíme bát se otevřít druhým."
Vysvětlil jsem.
"Momo má pravdu, mluvím z vlastní zkušenosti, než jsem ti cokoliv kdy stačil říct, zmizela jsi. To se týká i toho tvého liščího přítele, chtěl jsem mu najít nějaké místo na lodi, než jsem to ale stačil navrhnout, už jsi byla zase pryč.
Takže nám tolik neutíkej a bude to vyřešené, jo?"
Optal jsem se a lehce jsem se na ni usmál.
"A když už jsi tady, tak nám klidně můžeš pomoct s překládáním. Dostali jsme podivnou zprávu napsanou v morseovce, ale vůbec netušíme, o co se jedná. A podle toho prvního slova se obávám nejhoršího."
Pomalu jsem přešel zpět ke stolu a začal louskat další znaky.

Usmiala som sa na Ellu a potom sa ďalej venovala správe. Preglgla som, keď som si dala dokopy ďalšie slová.
"Napadli nás," vydýchla som. Čo? Koho? Kedy? Pokračovala som v lúštení. Dosť som sa do toho zabrala.

Pozrela som sa na správu. To čo som počula od Momo ma znepokojilo. "Napadli...? Napadli druhú loď?" Poviem potom, lepšie som si sadla a sústredila som sa. Triasli sa mi ruky. Boleli ma svaly, sledovala som tých dvoch.

Mé oči neustále sjížděly z knihy zpět na zprávu. Bylo to trochu nepřehledné, ale nemohl jsem si pomoct, oči to nějakým podivným způsobem stíhaly.
"Mejdej nepadli nás je jich moc..."
Zamračil jsem se, protože to mi ještě chybělo poslední slovo, raději jsem nechtěl vědět, co z toho ještě vylezel.

"Pomoc," dokončila som, "Ale koho napadli?" otočila som sa na kapitána.
"Ell, si v poriadku?" spýtala som sa jej, keď som videla, ako sa jej trasú ruky.

Emócie. Cítila som emócie všetkých v miestnosti, cítila som. Bola som ticho, čakala som čo povie Eserath. Ježili sa mi vlasy, cítila som to akoby sa mi pri každej novej emócií predĺžili. Nechala som to však tak. Skoro som ani nedýchala. Bála som sa toho čo povie Eserath. Zdvihla som hlavu od správy a poobzerala som sa po knižnici. Podivné ticho... až ma... ťaží hruď... Dám ruky v päsť. Ak by som mala líščie uši tak by som ich mala od strachu možno až pri zemi. Nechty sa mi sťahovali a naťahovali, rovnako tak tesáky. Nepáčilo sa mi to. Otočila som sa na Momo. "Som... som v poriadku..." Poviem jej, cítim ako mi tŕpne jazyk. Odháňam najhoršie. Radšej nech ma všetko bolí, než aby som mala prestať hovoriť.

Jakmile Momo celou zprávu dočetla, jakoby mi někdo hodil kámen přímo do obličeje. Musel jsem si sednout a vypadalo to, že Ell toho teď taky prožívala hodně. Pročísl jsem si vlasy a zadíval se na vzkaz.
"Tohoto jsem se bál nejvíc... Doufám, že to není z Destiny, jelikož možná tam je Em a Kaemon... Každopádně to vypadá tak, že stíny si nedají pokoj..."
Schoval jsem svou tvář do dlaní a v hlavě jsem šrotoval, co bych měl dělat.
Tohle nebylo ani varování, tohle byla žádost o pomoc, ale když nevím, kdo mi tu zprávu poslal, přece jim nemůžu pomoct.
Navíc jsem si jedním očkem všiml, že u Ell se pravděpodobně začaly projevovat schopnosti.
"Ell jestli chceš, můžu ti pomoct."
Řekl jsem skrze dlaně na obličeji a uvažoval jsem, co udělat dál...
"No... Co se týče téhle zprávy, musíme se ujistit o jednom a to o tom, jestli není náhodou z Destiny, podle mě by spíše utekli bránou k nám, ale jisté to není. Souhlasíte se mnou?"
Optal jsem se ostatních.

Po očku som sledovala Ell a počúvala, čo kapitán hovorí.
"Súhlasím, brána nie vždy funguje, nie?" Dúfala som však, že správa nie je z Destiny. Ale odkiaľ potom? Kto potrebuje našu pomoc?

Zdvihnem pohľad na Eseratha a pokrútim hlavou. "Ono...to prejde..." Vysypem zo seba ťažko. Vo vrecku ale nahmatám notes a mám ho v pohotovosti. "Mohli by sme... mohli by sme sa ísť pozrieť cez zrkadlo... zrkadlo nám ich ukáže..." Usmejem sa na Momo a Eseratha.