Knihovna a archiv

First topic message reminder :

Jakmile vejdete do této místnosti, nos vás okamžitě upozorní, že tahle ta místnost se točí okolo jediného, knih! Knihovna je obrovská místnost, stěny jsou zdobené dřevěným obložením a strop tvoří obrovské lomené oblouky ze dřeva v kombinaci s majestátně vyhlížejícími skleněnými lustry. Levá strana knihovny je tvořena malinkými skříněmi, kaslíky a šuplíky, které obsahují svitky. Tyto svitky obsahují vše, co už se stalo, ať se jedná o minulost více či méně vzdálenou.
Pravou stranu ale tvoří několik desítek uliček tvořené skříněmi knih. Tyto skříně jsou vysoké asi 8 metrů a to je opravdu něco, co se nevidí každý den. Každá ulička je něčím charakterizována, ať je to písmeno či okruh, jehož se knihy týkají. V každé uličce jsou pojízdné schůdky, které pomáhají zvídavým duším vyšplhat se do vyšších míst pro knihu, kterou potřebuji. Ale dejte pozor! Nejednou se stalo, že někdo ze schůdků upadl.
A konečně srdce místnosti je tvořeno několika velkými stoly z dřevěného masivu, které jsou obdélníkového tvaru a u každého je 6 židliček spolu s několika maličkými lampami a šuplíčkem, který obsahuje papír a tužku pro rychlé poznámky.

Kývnul jsem na Ellin návrh.
"Přesně to jsem měl v úmyslu..."
Poté jsem se otočil na Momo, abych zodpověděl její dotaz.
"Pokud vím, tak by měly brány fungovat. Jenom naše brána byla ze začátku nepoužitelná, jelikož se dlouhou dobu nepoužívala..."
Vysvětlil jsem a vzal jsem si kus papírku i se vzkazem do ruky a následně jsem jej schoval do kapsy.
"Není tedy na co čekat, musíme do místnosti se zrcadlem..."
Odvětil jsem rázně a rozešel se směrem ke dveřím.
"Pojďte slečny, budeme opět doufat, že se naše návrhy nesplní..."
Pověděl jsem přes rameno a už jsem zmiznul v zákrutech chodby. (Přesun)

"Aha," povedala som len, keď mi kapitán odpovedal na otázku.
Čo, to tu máme aj miestnosť so zrkadlom? Znova som si spomenula na Pottera a tentokrát aj na zrkadlo z Erisedu. Zahnala som však rýchlo takéto myšlienky a nasledovala kapitána do tej miestnosti, o ktorej aj s Ellou hovorili. Cherryl ma nasledovala.
(presun)

Zdvihla som sa za nimi. Všetko sa mi točilo. Svalová...horúčka? Schopnosť sa aktivovala samovoľne a aj vďaka nej som sa dostala cez dvere. Kráčala som za nimi.
(Presun)

Otevřel jsem dveře do knihovny a dnes již po druhé jsem přišel k dřevěnému stolu a položil papírek na stůl. Vydal jsem se nyní na opačnou stranu knihovny a zabloudil jsem do skříně s název "Pozice a kódy vzducholodí".
Vytáhnul jsem asi 4 knihy po pěti set stranách a stěží jsem je donesl na stůl.
"No to si ze mě děláte srandu... Tohle budu hledat asi roky..."
S opravdovou radostí jsem si sedl za stůl a otevřel jsem první knihu. Vypadalo to, že knihy byly seřazeny jak podle pořadí číslic, neboli souřadnic i podle názvů lodí. Ten jsem ale nevěděl, tudíž jsem musel začít hledat podle souřadnic.
Jel jsem řádek za řádkem, stránku za stránkou a nemělo to konce...
I sekretářka měla proti tomuhle božskou práci...

Už minimálně Hodinu jsem projížděl stránku po stránce a snažil jsem se najít odpovídající kód, ale bylo to vše zapsáno tak chaoticky, že v tom nebyl žádný systém a já musel prostě hledat kód po kódu.
"14.5.87, 27.4.52... Pane Bože, ono to nemá konce..."
Oči už jsem měl ztěžklé a částečně i opuchlé, protože jsem toho i já za dnešek měl dost, tak tak jsem se držel nad knihou, stačilo opravdu málo a já bych usnul....
"16.43.9, 17.8.39, 15.7.98...."
Najednou jsem se zastavil na posledním řádku a zkontroloval popsaný papírek. Byl to on.
"Mám to!"
Zajásal jsem a přečetl jsem si název lodi.
"Loď Aethera..."
Zabrblal jsem si pro sebe. Měl bych to někomu říct, ale... Stejně už asi všichni spali, no co, na chvíli dám odpočinout očím. Položil jsem hlavu na stůl a přikryl si jí rukama. Z malého odpočinku se stal opravdu tvrdý spánek. Usnul jsem v sedě a přímo na stole. Tuhle noc by mě vzbudilo opravdu málo co.

Otvorila som dvere od knižnice a nadýchla som sa. Pivónia... Pomyslím si ale rozhodnem sa nájsť knihu o svojej schopnosti. Cambiamento di forma... Prebehne mi hlavou no knižku nevidím. Možno bude vyššie... Vyskočila som potichu na regál a potom som sa odrazila a vyskočila som vyššie. Všetko som to robila samozrejme potichu. Obzrela som sa a povšimla som si kapitána. Takže to on je Pivónia? Musím si to zapísať... ešte potrebujem zistiť ako vonia Momo, Matt a tá nová... a potom ešte niekto koho Kae spomínal... Hovorím si v mysli a ďalej hľadám knihu. Hneď ako ju nájdem tak zoskočím v tichosti dolu. Vyzujem sa a usadím sa na stoličke, nohy pritiahnem k sebe a začítam sa. Takto ma aspoň nič nebolí...

Čítala som a nachádzala som súvislosti. Celú moju schopnosť teda ovládajú emócie, to je ale dosť zamotané. Hmm, a tie ďalšie zvieratá v ktoré sa môžem premeniť... To boli tie ktoré sa mi zjavili v sne! Prehrábla som si rukou vlasy a kusla som si do pery. Taktiež to ale znamenalo že som mala obmedzený počet zvierat v ktoré som sa mohla zmeniť. Nie žeby ma to mrzelo ale ak by som bola iné zviera možno by som vedela viac pomôcť. Byť taký mamut? Či nejaký dinosaurus? Zasmiala som sa pre seba. Prečítala som si aj zlé veci čo sa stávali keď sa schopnosť používala príliš dlho. Strata reči, bolesti... to prekonám. Dôležité je aby boli v poriadku. Nechcela som sa hrať na hrdinu, nikdy mi to nešlo. Ale títo ľudia ma prijali medzi seba aj napriek mojej povahe. Miernim ich chrániť. Vytiahla som notes a zapisovala som si poznámky.

Sem tam jsem se trošku pohnul a rukou jsem sáhnul po knize.
"Mám to, mám to..."
Zabrblal jsem ze spánku, ale nikomu to nebylo adresováno.
Najednou jsem otevřel oči a zjistil, že jsem pořád v knihovně. Rozostřeným zrakem jsem se podíval po stole a uvědomil jsem si, že ležím na knize.
Vyletěl jsem, doslova jsem vyskočil a pár listů z knihy se mi přilepilo na obličej, protože vazba stála za nic.
"Co co co?! Já to našel!"
Vyletělo ze mě, byly to ještě reakce, které měly proběhnout včera, ale vzhledem k tomu, že jsem usnul, nějak jsem to nezvládnul.
Jakmile jsem zjistil, že je všude světlo, podíval jsem se kolem sebe a uviděl i Ell. Pokusil jsem se vybavit, co se vlastně stalo a v tom se mi promítl celý včerejšek.
"Ell? Aaa... Moje hlava... Už jsi v pořádku?"
Opět jsem si sedl na židli a začal si protírat oči. Tohle bylo jako tvrdé vystřízlivění. Samozřejmě jsem si z obličeje sundal přilepené listy, jelikož to podtrhávalo mou autoritu (xD).

Odtrhla som zrak od knihy a bez slov som sledovala Eseratovu reakciu, umm teda prebudenie. "Eh...umm...dobré ráno? Umm... som už...v poriadku...čo ste našiel? Tú loď?" Spýtam sa zo záujmom a vezmem knihu a notes do náručia, do jednej ruky vezmem tenisky čo som si vyzula a bosá si prisadnem naproti Eserathovi. Otvorím notes a dopíšem na stránku ktorú som nazvala Voňavá ako vonia Eserath.

"Co... Jo loď... Tu jsem hledal."
Začal jsem si uvědomovat, co se vlastně dělo minulý večer.
"Začal jsem to hledat, pak jsem to asi našel a pak jsem asi usnul."
Zrekapituloval jsem si večer a neustále se přehraboval v papírech, protože jsem si v tom udělal menší chaos.
"Ale našel jsem ji, byla někde tady..."
Prohraboval jsem listy dál a dál, až jsem našel ten správný a sjel prstem na správný kód.
"Aethera, to je ta loď, která nám tohle poslala... Ale tím jsem skončil."
Konstatoval jsem výsledek svého hledání.

"Oh! To znamená že teraz máme väčšiu šancu vidieť tú loď! Cez zrkadlo! Nie?" Zaradovala som sa a prezerala som si tie súradnice. Potom som sa zarazila. "Je tam... ale nekonečne veľa lodí...to je nás tak veľa? Tak veľa snílkov?" Pozrela som sa na Eseratha. "Teraz by ste sa ale mal ísť najesť kapitán..." Usmejem sa. Potom som sa zdvihla a vzala som knihu o svojej schopnosti. Schody boli ďaleko tak som sa rozhodla že to preskákam ako obvykle. Vyskočila som na stôl, potom na police z knihami, knihu som odložila a zoskočila som dolu. Nevydala som žiadny zvuk. Mala by som sa tu ale ešte poobzerať, potrebujem nájsť knihu o strachu, musím strach prekonať inak nikdy nebudem kľudne spať... Tušila som že sen ktorý som mala mi upravil Eserath ale nič som nehovorila.

"Nemyslím si, že nám zrcadlo ukáže něco, co vůbec neznáme. Takhle nefunguje, ukazuje jen to, o co nám opravdu jde, proto je schopná nám zobrazit posádku Destiny, ale nezobrazí nám posádku úplně cizí lodě.
Takhle to bohužel nefunguje... Zkusím ještě něco najít v archivu, jestli ta loď nebyla něčím specifická, ale nejdřív se opravdu půjdu najíst..."
Zvedl jsem se pomalu od stolu a zamířil ke dveřím.
"Zatím se měj, Ell."
Letmo jsem ji mávnul a zmizel na chodbě. (Přesun)

Prikývla som a zamávala som mu. Hneď ako som našla knihu o strachu tak som sa začítala. Čím viac som čítala, tím viac som chápala o čo presne ide a ako strach prekonám. Sadla som si na stoličku a pritisla som nohy k sebe. Uvažovala som nad tým či náhodou nepôjdem trénovať, musím predsa prísť nato ako využiť tieto pazúry nie? Knihu som nechala na stole a vzala som si do ruky tenisky, bosá som kráčala do tréningových priestorov.
(Presun)

Maximálnou rýchlosťou som sem dobehla, zavrela som knihu a položila som ju do police. "Auu..." Sykla som bolesťou a sadla som si. Voda z vlasov mi stekala po chrbte a začínala som mať divný pocit. Sadla som si a utierala som si slzy ktoré sa mi v očiach tvorili. Hlavu som si položila na stôl a snažila som sa upokojiť.

Otevřel jsem dveře do knihovny a potichu vešel. Hledat v archivech bylo opravdu za trest, ale někdo to udělat musel. Musel jsem se dostat k výsledku a pak se podle toho zařídit...
Prošel jsem kolem poliček s knihami a uviděl Ell, jak leží na stole a pravděpodobně asi plakala. Když jsem kolem ní procházel, pohladil jsem ji po vlasech a litoval toho, že nemám jiné schopnosti. Vidět ji takhle, jak se trápí...
Jediné, co jsem pro ni mohl udělat, bylo uspat ji a to bylo jen krátkodobé řešení... Nic bych tím nevyřešil, jen bych to oddálil.
Přešel jsem tedy k archivům a začal hledat knihy, které by obsahovaly lodě, názvy lodí, informace o posádce či něco jiného...
Opět jsem našel asi 5 knih a musel jsem hledat. Vše jsem si nastřádal na stůl a sedl si vedle Ell.
"Kdybys něco potřebovala, tak si řekni a nestyď se. Já mezitím budu hledat něco o té lodi."
Usmál jsem se, i když to asi neviděla a otevřel jsem první knihu.

Otočila som hlavu na Eseratha a dala som si vlasy za ucho. Zasa som sa pozrela na červené kĺby na rukách a pohľad mi zablúdil na modriny na nohách. Utrela som si slzy a pousmiala som sa. "Ja som to... len som to asi prehnala pri tréningu...Kae a eM, sú tam veľmi dlho...chýbajú mi..." Potom som sa pozrela na knihy ktoré mal vedľa seba. "Nepotrebujete pomoc...?" Spýtam sa potom a stále sledujem knihy.

Pohledem jsem zabloudil na Elliny ruce a všiml si těch červených skvrn...
"No upřímně... Cením si toho, že i v takových dobách cvičíš..."
Zadíval jsem se na svoje nehty.
"Pokud se správně domnívám, tak i ty jsi měnič podob, že?"
Optal jsem se, jelikož jsem si nebyl jistý odpovědí.
"Mě proměna vždy bolí, ale... Mám proti tomu jedno proti opatření, dračí regeneraci, což způsobuje rychlejší uzdravení poškozené oblasti těla..."
Poznamenal jsem jen tak mimoděk a otočil jsem list v knize.
"Ano, ano... eM a Kaemon, už mi to pomalu začíná dělat starosti, kde pořád tak dlouho jsou. Ale věřím tomu, že kdyby se něco stalo, Kapitánka by mě okamžitě uvědomila."
Podíval jsem se na knihy a poté na Ell.
"Ano, jestli chceš, můžeš taky hledat... Hledám popis lodi Aethera, abychom věděli, o co se vlastně jedná..."
Vysvětlil jsem svou činnost.

"Áno... dokážem sa zmeniť na šesť druhou zvierat...líšku, levicu, vlčicu, tigricu, mačku a psa... žiaľ regeneráciu nemám... a vašu podobu som videla... cez zrkadlo, vtedy keď ste bojovali proti Isabel, tomu tieňu ktorá tvrdila že umm... zbiera ruže, už presne si nepamätám čo povedala..." Poviem potom, rovno sa posadím a potom znova prehovorím. "Keď príliš dlho používam svoju schopnosť tak... buď prestanem rozprávať alebo mám svalovú horúčku... sem tam odpadnem... ale zvládnem to, musím sa naučiť prekonať to keďže chcem pomôcť posádke..." Natiahla som sa ku knihám. "Popis...? Takže chcete zistiť čo najviac o lodi aby sme sa na ňu mohli pozrieť cez zrkadlo? A potom až ich uvidíme... potom im pôjdeme pomôcť?" Spýtam sa.

"Žel bohu je v zrcadle neuvidíme, jak už jsem konstatoval předtím.
Každopádně chci zjistit, co je to za loď. Mohla to být nějaká obchodní loď, možná tady existují i piráti, co já vím. Proto chci mít jistotu, než se do něčeho pustím..."
Vysvětlil jsem Ell, jelikož jsem na tom byl s vědomostmi asi tak jako ona a neměl jsem v plánu ohrozit celou loď jen kvůli nějaké zprávě, která přišla kdo ví odkud.
"Co se týče mé podoby..."
Pokračoval jsem v předešlém tématu.
"Mým zvířetem je drak, pravděpodobně byl některý z nich v mé rodině nebo co. Jsem takzvaný dračí hybrid, spojení draka a člověka... Proto ovládám jejich transformaci a některé schopnosti navíc..."
Ale jaký druh schopností, to jsem si ještě nechal pro sebe. Neuměl jsem je ještě tolik ovládat.

Prikývnem. "To je ale úžasné... draci sú silný... veľký... majestátny... nedivím sa že si vás Insignia vybrala. Nemusíte byť ani premenený a už z vás srší rešpekt..." Potom si kusnem do pery. "Premýšľala som čo spravím až lišiak otvorí oči... bude to trvať síce pár týždňov ešte ale... tá socha v ktorej bol...ona bola malá... čo ak otvorí oči a zmení sa znovu na sochu...? Asi... asi som sa tam nemala ničoho chytať ale... ale ničím som si nebola istá... našla som tam knihu o Insignii, denník kapitána... a mrazilo ma pri každej stránke... dlho som potom premýšľala či sa tu vážne hodím, veď predsa som na obtiaž... a nič nedokážem... ale potom ako ste mi to vysvetlili Vy a Momo tak... tak som mala taký príjemný pocit že som... doma." Hlavu som sklonila a upadala som melanchólie. "A zasa to robím, namiesto toho aby som pomáhala tak sa ľutujem... ach..." Objala som si nohy a na kolená som si položila sklonenú hlavu aby mi nevidel do tváre.

"To co se s ní stane se uvidí, až se to stane... Těžko říct. Ale myslím si, že jsi ji našla z nějakého důvodu. Ať už je ten důvod jakýkoli, ukáže se časem."
Zareagoval jsem na její poznámku o lišce a otočil jsem další list.
"A co se týče bývalého kapitána... Ani to nemusím číst... Mám to vše tady."
Ukázal jsem prstem na hlavu.
"Ani nevíš, jak jsem rád, že už tady nikdo z bývalé posádky není a že mi Insignie nezobrazuje vše, co se tady dělo... Svým způsobem mě toho ušetřila a já jsem za to rád, nemusím vědět vše o krvavé minulosti téhle lodi. Každopádně teď jsem tu kapitán já, a pokud mě nebudete štvát, tak vám dám pokoj."
Zasmál jsem se.
"Ne, to byl jen vtip..."
Trochu jsem se zamračil nad její poslední větou a odvětil jsem ji s úplně klidným hlasem.
"Ale nikomu to nevadí, nejdřív musíš poznat sama sebe, teprve pak můžeš pomáhat druhým. Musíš začít sama u sebe, to jest vše."
Kouknul jsem na ni a mrknul jsem. První kniha už byla téměř za mnou.

(Ok, já už to dneska balím, nějak se mi chce spát XD)

(O-Okay! )
Stisla som si pevnejšie nohy k sebe a počúvala som ho. Samú seba? To je jednoduché, slabá, nudná, divná... Pomyslela som si a horko som sa pousmiala. Svaly ma neprestávali bolieť a ja som mala pocit že mi exploduje snáď celé telo. V póze akú som mala som pomaly zaspávala. Kae...eM...snáď sa vrátia skoro... Z takými myšlienkami som zaspala.

Jakmile Ell odpadla, dočetl jsem první knihu a vrhnul se na další. Viděl jsem to opět na další probdělou noc. Přejel jsem prstem po první stránce a nenašel nic. Otočil jsem tedy list a woala! Našel jsem, co jsem hledal.
Můj lehký úsměv se rozšířil od ucha k uchu a začal jsem číst. Přesně tohle jsem potřeboval.

Aethera:

Dočetl jsem, co jsem potřeboval a potřeboval jsem se spojit s Insignii, ale k tomu jsem potřeboval spánek. Tiše jsem se tedy zvedl, nechal všechny knihy na stole, tak jak jsem dočetl a tiše odešel z knihovny. (Přesun)

Otvorila som oči. Umm...? Nie je tu... našiel to...? Pozrela som sa do kníh. Prečítala som si úsek ktorý mál názov Aethera a pousmiala som sa. Som zvedavá... či tam pôjdeme... Do nosa sa mi ale dostala vôňa. Škorica... eM!? Rýchlo som sa rozbehla za vôňou preč.
(Presun)

Pomalým krokem beze spěchu jsem se došourala do knihovny a tam tiše vplula do jedné z uliček. Zalovila jsem v regále a nahmatala pár lehčích sbírek poesie, jen tak pro potěchu duše. Chvilku jsem přemýšlela, jestli tu někde není nějaký zápis, kam by člověk měl napsat, co si všechno odnesl na pokoj, ale zdálo se, že loď si to prostě bude muset pamatovat. S knížkami v náručí jsem se přesunula do své kajuty.

(přesun)