Knihovna a archiv

First topic message reminder :

Jakmile vejdete do této místnosti, nos vás okamžitě upozorní, že tahle ta místnost se točí okolo jediného, knih! Knihovna je obrovská místnost, stěny jsou zdobené dřevěným obložením a strop tvoří obrovské lomené oblouky ze dřeva v kombinaci s majestátně vyhlížejícími skleněnými lustry. Levá strana knihovny je tvořena malinkými skříněmi, kaslíky a šuplíky, které obsahují svitky. Tyto svitky obsahují vše, co už se stalo, ať se jedná o minulost více či méně vzdálenou.
Pravou stranu ale tvoří několik desítek uliček tvořené skříněmi knih. Tyto skříně jsou vysoké asi 8 metrů a to je opravdu něco, co se nevidí každý den. Každá ulička je něčím charakterizována, ať je to písmeno či okruh, jehož se knihy týkají. V každé uličce jsou pojízdné schůdky, které pomáhají zvídavým duším vyšplhat se do vyšších míst pro knihu, kterou potřebuji. Ale dejte pozor! Nejednou se stalo, že někdo ze schůdků upadl.
A konečně srdce místnosti je tvořeno několika velkými stoly z dřevěného masivu, které jsou obdélníkového tvaru a u každého je 6 židliček spolu s několika maličkými lampami a šuplíčkem, který obsahuje papír a tužku pro rychlé poznámky.

Přišel jsem do knihovny a začal projíždět knihy. Snad tu bude něco o mé schopnosti. Začal jsem projíždět knihovnou sem a tam protože jsem absolutně netušil kde hledat. A však poté jsem si uvědomil že knihu o mé schopnosti má Ell. Až se vzbudí musím jí o ní poprosit. No nic tady už nic potřebovat nebudu a teď i když vlastně nevím kam chci jít vyrazím. Však ona mě Insignie někam zavede.
(přesun)

Pátravě hledím na knihy uspořádané v regálech a přemýšlím, co chci vědět nejvíc. Nakonec se rozhodnu, že si očekuju, jestli lodička nemá ještě nějaké tajemství. "Insignie, je tady ještě nějaká místnost, kterou neznám," poprosím ducha lodi. Už vím, že to on/ona/ono byla ta přítomnost, jež jsem cítila a která mě vedla na různá místa.

Potom, co tohle řeknu nahlas se mi oči skoro automaticky stočí na jeden tlustší svazek skoro u podlahy. Sednu si a bezmyšlenkovitě nalistuji kapitolu s názvem 'Zrcadlová místnost'. To bude něco, když si to Insignie nechávala na konec, usměju se a dám se do čtení.



Zajímavé, hodně zajímavé. Tak mě napadá, dalo by se to zrcadlo použít i ke sledování někoho? Už v dětství jsem snila o kouzelných zrcadlech, co nechválí jenom krásu, ale dalo by se například jejich prostřednictvím s někým komunikovat.

ANO.

"Co to bylo? Někdo...něco mi promluvilo v hlavě! A proč mě u všechvšudy tak strašně bolí hlava?!"

Pořád jsem nechápala, co to bylo. „To si na mě promluvila ty, Insignie?“ Tak nějak jsem o tom pochybovala, kdyby to byla loď, proč nepromluvila dřív? Je tu snad ještě jiný duch? Na okamžik jsem zavřela oči, abych se uklidnila. Bolest hlavy se rychle utišila a mé myšlenky se trochu projasnily. Vstala jsem. Mám otázky a jsem v knihovně, takže co budu dělat? Samozřejmě hledat odpovědi a šáhla jsem pro další knihu.

Zaklapla jsem publikaci a zahleděla se do dálky. Je to možné? Opravdu se to stane každému? Pak tedy zbývá zjistit, jestli ten hlas předtím nebyla předzvěst toho, co dokážu.

Co říkal? Nebylo to ‚ano‘? To znamená, že mi odněkud přišla odpověď. A předtím jsem myslela na to zrcadlo. Ať to patří k mé schopnosti nebo ne, zdá se, že mi to chce naznačit, že moje dohady ohledně použití zrcadla jsou správné.

Než jsem stačila cokoliv udělat, usnula jsem.

Po probuzení jsem si promnula oči. Už jsem si stačila všimnout, že na vzducholodi toho naspím víc, než obvykle a že já si i předtím ráda přispala.

Tak jo, co budu dělat? Říkala jsem si, když mi zakručelo břicho. Tak jo, jdu se najíst. Vypravila jsem se do jídelny a cestou myslela na to, že bych si měla obstarat budík a kalendář, protože nemám žádné ponětí o čas.
(Přesun)

Ellie? houkla jsem polohlasem, ale brzy jsem viděla, že tady není. Nebyl tu nikdo. Normálně bych se šla projít uličkami, abych si to ověřila, knihovna byla velká a dalo se tu vcelku dobře schovat, ale moje instinkty mi napovídaly, že je to zbytečná námaha. Byla jsem čím dál tím nervóznější.

(přesun)

Hm, tak co tady... zapřemýšlela jsem nahlas a založila ruce v bok, když jsme dorazili do knihovny. Jak tomu vlastně říkáš? Černá díra? Přesun? Abychom věděli, pod jakým písmenem to hledat, dotázala jsem se.

"Skratka.." povedal som jediné slovo, keď sme dorazili. Akoby ma osvietila Insignia, presne som videl tú knihu. Zobral som ju do ruky, keď som sa objavil pri nej. Vyzerala nádherne, mala vzhľad ako diera, ktorá zostávala po mne. Priehľadná a zároveň viditeľná. Na obale bolo napísané azbukou "skratka".

Tak to bylo rychlé, pokývala jsem hlavou uznale. Sesunula jsem se na nejbližší židli, jednu nohu jsem si založila pod sebe a opřela jsem se o lokty. Co tam píšou? byla jsem zvědavá.

Otvoril ju. Bol to neopisateľný pocit, akoby sa vo mne niečo zlomilo."Známy uživatelia Peter Nemec známy pod menom Pietrovič, David Rice, Griffin." povedal som a okamžite som ju zatvoril."Bože...je tam o mne všetko napísané.." povedal som a podišiel ku eM. Začal som sa báť tej knižky. Podal som jej knižku a ruka sa mi začala triasť.

V pohodě, to ti nic neudělá. Je to o tobě. Tvoje kniha. To je dobrá věc utvrzovala jsem Petra a vzala si od něj tu zvláštní průsvitnou knihu. Hmm... to je zajímavé. V té mojí nejsou žádní "známí uživatelé" popsáni. Přitom by mě hrozně zajímalo, jestli na světě existuje někdo jako já... povzdechla jsem si a listovala. Sny, sny... někde by tu mělo být něco o snech. Pokud tedy souvisí s tvou schopností a já myslím, že ano, přemýšlela jsem nahlas. Zdá se ti pořád to samé nebo se to proměňuje? A o čem to je? zajímala jsem se, ačkoli jsem si byla vědoma toho, že mi nemusí odpovědět. Na druhou stranu když nebudu vědět, o co jde, těžko mu mohu pomoci.

Kniha zrazu pri strete s eM stratila všetky písmená a zostali len prázdne strany. Okamžite zmizla z jej rúk a objavila sa u tých mojích. Len som na ňu nelogicky pozeral. Bolo to divné. Otvoril som ju a všetko tam bolo popísané. A vtedy ma to začalo zaujímať."Počúvaj...Užívatelia neboli nikdy nájdený. Zosnulý David Rice, Griffin a mnoho ďalších...." vtedy som skamenel a na sucho prehltol."Schopnosť spočíta v tom, že daný užívateľ je schopný vytvárať diery cez ktoré dokáže prechádzať. Nech už je kdekoľvek, užívateľ sa dokáže objaviť, kdekoľvek a kedykoľvek na nejakom mieste, kde bol alebo vie presnú polohu. Toto miesto sa nazýva doskočisko. Užívateľ je schopný vytvoriť si hlavné doskočisko, kde sa cíti najlepšie..." povedal som a pozrel na eM."Tieto diery sa z väčšiny nazývajú červie, pretože sa prirovnávajú k dieram, ktoré vytvára červík. Je to schopnosť, ktorá je schopná vytvoriť skratku cez priestor a čas..." povedal som...

Potom som zostával ticho a ďalej čítal."Tu to je..Hlavné nevýhody pre užívateľa schopnosti je elektrina. Kompletná paralýza tela. Medzi ďalšie nevýhody patrí prenášanie obrovských objektov. Pri presune dokážu užívateľa dokonca aj zabiť. Pri smrti užívateľa jeho telo okamžite zmizne v časopriestore aby sa nedokázalo odhaliť tajomstvo schopnosti.." povedal som. Celý čas som presne citoval knihu."No medzi fyzické neschopnosti alebo nevýhody patria najmä bolesti hlavy, brucha, či svalov. Nespavosť, nevoľnosť pri presunov. Rozmazanie obrazu..Iné nevýhody tvoria užívatelia sami. " povedal som. Pozrel znova na eM a onemel. Bolo tam všetko! Všetko o mne! Ak by túto knihu niekto dostal mohol by ma bezproblémovo dostať...

No tak to vidíš. Nespavost. Je to normální projev. Každá ta schopnost má něco, přešla jsem fakt, že kniha se mi zřejmě nechtěla ukázat. Trochu se mě to dotklo, ale zase to bylo lepší. Aspoň ty informace zůstanou tam, kde mají být, mezi svými. Pokud někdo nebude tak bláhový, aby je nahlas citoval dalším lidem...

Elektřina. To je zajímavé. Ale nepíše se tam něco o tom omdlívání? O špatných snech? Nespavost, to je široký pojem. Pokud vím, u mě v kajutě žádná elektřina nebyla, snažila jsem se přijít na to, co se s ním děje. Ale možná je to prostě proto, že to moc používáš. Víš, ta moje schopnost, někdy cítím, že je dost jako sval. Že když ji moc přepínám, tak to začne bolet nebo to dokonce úplně přestane pracovat. Třeba to máš taky tak. Třeba bysis měl dát chvilku pauzu a chodit normálně po svých a ono se to spraví. Nevěřím tomu, že by to bylo něco opravdu vážného, kroutila jsem hlavou.

"Alebo obrovské objekty? Tie som myslím neprenášal..." začal uvažovať. Bolo to celkom poučné ale vedel som, že to chce čas."Ja si myslím, že som odpadol...čakať ja som odpadol?" nešlo mi to nejako do hlavy. Nepamätal som si to."Tesne pred tým sa mi rozmazával obraz, začali nejaké tie bolesti. Myslím, že som sa trošku viac presíl a používal to nerozumne..." bol som zo seba dosť sklamaný. Cítil som sa dosť trápne. Ucítil som ako sa mi kniha hýbe v ruke. Pustil som ju z rúk a ona sa vznášala. Potom okamžite zmizla tak ako ja."Pozri sa..ešte aj kniha môže používať schopnosť..." poviem a snažil som sa zistiť, kde zmizla. No beznádejne...

To je parádní, rozesmála jsem se, když jsem viděla, co ta kniha dokáže. Že by se ta moje taky zapálila sama? napadlo mě, což mi ubralo na náladě. Znamenalo by to konec mým nadějím, že to udělal někdo další jako já. Že byl někdo další jako já...

No jo, odpadl jsi. Přál jsi mi dobrou noc a najednou jsi ležel. Tak prostě odteď konec přenosům pro zábavu, zavelela jsem. Na sen jsem se už neptala. Když mi to nechtěl říct, páčit to z něj nebudu.

A nekoukej tak zděšeně, vždyť to jsou dobré zprávy, usmála jsem se na něj. Kdyby nic jiného, dozvěděli jsme se, že se budeš moct přesouvat i na velké dálky. Třeba mezi loděmi, podotkla jsem. Pomyšlení, že až odejde, bude mě mocii navštěvovat, mě naplňovalo nadějí.

"Ja nie som zdesený ale sklamaný..ale vedieť to, že môžeš mať pod palcom všetko. Byť všade a nemôžeš je dosť nefér..." povedal som. Pozrel na strop. Snažil som sa na niečo prísť, no nevedel som na čo."Tak to bolo drsné, čudujem sa, že ma nebolí hlava. Ách...koniec presunom...pf.." bolo to zdrcujúce ponaučenie pre mňa. Nejako som tomu nechcel veriť ale keď to bolo lepšie pre mňa..tak som to jednoducho musel urobiť.

Třeba ne teď, ale časem určitě. Člověk nemůže mít všechno hned. Jestli ty schopnosti fungují aspoň trochu na stejném principu, tak se k tomu dopracuješ. Chce to jen trénink a nepřepínat se. Jako se svaly. Vždycky když na mě přijde nějaký záchvat, vím, že je to proto, že netrénuju. A tak se většinou zavřu na pár hodinek do trénovací místnosti a nechám to prostě vybublat. A pak je mi líp a druhý den většinou cítím, že dokážu víc. Nevím, jak by mohl fungovat trénink u tebe, ale ty něco vymyslíš. Člověk má vždycky tu schopnost, kterou dokáže zvládnout. Já tomu věřím. Je to jen o tvé vůli, o tom, jak budeš následovat svoje instinkty. Myslím, že ti to samo ukáže cestu, uzavřela jsem to. A neřekla bych, že musíš totálně přestat. Jen si mezitím dávat nějaké přestáky. Odpočívat. Dávkovat si to, dodala jsem.

"No tak fajn..." povedal som a trochu sa pousmial."Máš pravdu, no..ale príde mi to ako vyhasnutá schopnosť...ale to už nechajme tak." pozrel na eM."Kde pôjdeme teraz? Alebo, čo chceš robiť?" dodal som a uškrnul som sa.

Když vyhasne, tak si pořídíš novou, zakřenila jsem se. Ostatně pořád nechápu, jak jsi mohl přijít o tamtu a získat novou. To mi budeš muset nějak vysvětlit, to mi fakt nejde na mozek. Hmm, šla bych docela do zahrady. Trochu sluníčka by neškodilo, potřásla jsem hlavou. Když jsem se tak prohlédla, byla jsem dost bledá. Nachytat nějaký ten bronz by nebylo na škodu, nemluvě o tom, že jsem zbožňovala jen tak se natáhnout na trávu a nechat si prohřívat kosti. Takže jestli nemáš nic proti... otočila jsem se ke dveřím, pohlédla na něj a vyšla.

(přesun)

Po poslednej vete som vôbec nechápal, či mám ísť s ňou alebo nie.. Tak som sa pomaly vybral preč, ale nie za ňou. Mal som namierené niekde inde. No zrazu ma niečo zastavilo a ja som radšej išiel za eM.

/presun/

Zachmuřeně jsem vešla do knihovny. Shodila jsem batůžek ze zad a vyložila z něj všechny knížky. Zapřemýšlela jsem, nakonec jsem se rozhodla rozdělit je podle písmene, protože už jsem si nepamatovala, kde přesně jsem kterou z nich našla. Doufala jsem, že to Insignii nebude vadit. Když jsem všechny knížky umístila, založila jsem si ruce v bok. Co teď?

(přesun)