Jídelna a kavárna

First topic message reminder :

Snad nejoblíbenější místnost všech hladovců. Tato místnost slouží jako jídelna, ale zároveň i jako cukrárna, kavárna a mnoho dalšího v jednom. Děli se na dvě pomyslné části. První je samotná jídelna, ta se skládá ze dvou velkých stolů, které jsou hned vedle sebe a oba jsou obklíčeny šesti židlemi.
Na každém stole je vždy nějaká dekorace ať už ve formě mísy s ovocem či zeleninou, nebo nějakou květinou. Pokud si někdo přisedne k tomuto stolu a pomyslí na to, co si přeje k jídlu, Insignia mu to s největší pravděpodobností splní. Ani o zbytky a nádobí se není třeba starat. Ty zmiznou stejně tak, jak se jídlo objeví.
Druhou pomyslnou částí je jakási odpočívárna na druhém konci pokoji. Ta se skládá z velkého koženého gauče, pár sedaček a kupu pohodlných polštářku. Ve středu toho všeho je konferenční stolek, který je prosklený. Pokud nemáte hlad, ale chcete jen něco dobrého zakousnout, či si dát lahodný nápoj, nenajdete lepší místo. Navíc je jedna stěna jídelny prosklená, takže se můžete kochat krásami vesmíru.

Zasmejem sa a pustím sa do druhej pizze, hneď ako zmizne v mojom žalúdku tak sa pustím do ramenu. Pri poznámke že by to tam dlhšie nevydržal som sa zastavila. "Ako to...? Niečo sa tam stalo?" Spýtam sa ho a zahľadím sa naňho.

Není to vůbec příjemné být odloučený o vás, ale hlavně od Insignie, celou dobu mě "volala" zpátky, nelíbí se jí když je od ní odloučena posádka, první dny to bylo dobré, pak jsem se začal zhoršovat, nesoustředil jsem se, buď jsem prospal hrozně dlouho nebo předposlední noc jsem pomalu ani nespal... ale když už jsem tu je to v pořádku... řeknu Ell s úsměvem.

Vydýchla som si. Potom som musela položiť ruky na stôl a počkať kým sa prestanú triasť. Previnilo som sa na ne pozerala a kusla som si do pery. "Aspoň že tak... že už to prešlo..." Poviem potom.

Hai, teď už jsem doma... řeknu Ell s úsměvem a přede mnou se objeví velký šálek s bílým čajem, už vylouhovaným a té nejlepší teploty. Dám si pořádný doušek...

Ruka ktorú využívam pri jedení sa mi upokojila a tak som rámen dojedla a vývar som vypila. Miska zmizla a ja som si položila hlavu na stôl. Privrela som oči. "Ani nevieš aká som rada že ste sa vrátili..." Poviem potom.

A co tady? Co se tu stalo vlastně nového když jsme tu s eM nebyli? zeptám se Ell s úsměvem a upíjím dále čaj.

"Tiene... zaútočili na jednu z lodí...mi sme ju potom hľadali...a našiel ju kapitán, dnes či možno včera...ani neviem omdlela som..." Pozriem sa naňho a uškrniem sa smutne. Zasa sa na mňa dostáva depka... Skloním hlavu.

Stíny? A takže je další loď? A přežil to někdo? vyhrknu na Ell ale pak se zastavím...Omdlela? Jsi v pořádku? zeptám se starostlivě.

"Lodí je viac než len mi, podľa toho čo som videla v knihách sú ich tisíce... a nevieme či prežili... asi tam pôjdeme... možno... neviem nevidím kapitánovi do hlavy..." Uškrniem sa znova. "Nič... som v poriadku...mňa vždy všetko prešlo Kae..." Poviem potom, nezdvíham sklonenú hlavu.

Více lodí, doufám že jsou některé z nich v pořádku...i s posádkou... řeknu zamyšleně doufajíc že to tak bude.
A jsem rád že jsi v pořádku...a hlavu vzhůru... řeknu Ell s úsměvem...

Zdvihla som hlavu a ukázala som tesáky. "Prečítala som si celú knihu o svojej schopnosti Kae... a mám strach... mám znej strach..." Pozriem sa naňho a potom si kusnem do pery. "Nie som len líška, som aj lev, vlk, tiger, mačka ba aj pes... ja sa bojím že stratím samú seba..." Skloním hlavu znova.

Neboj se...svou schopnost zvládneš jsi silná... řeknu jí v klidu s úsměvem. Více zvířat? Paráda...a neboj se, budu tu pro tebe, a nejenom já, eM, kapitán, Momo, Matt a ostatní...neztratíš sama sebe...to se nestane... řeknu Ell abych jí dodal důvěru v sebe sama.

Zadívala som sa naňho, v tom som ale ucítila niečo zvláštne. Predĺžili sa mi vlasy a na hlave som mala niečo veľmi podivné. Chytila som sa za podivné miesto a zbledla som. "Povedz mi že to nie sú uši..." Zúfalo som sa pozrela na Kaeho. Pocítila som podivný tlak a z pod sukne mi vykukol hustý ryšavý chvost.
Vyskočila som zo stoličky a prezrela som sa, mala som vlasy dlhé snáď po zem a ak by som chcela, mohla by som sa chvostom zakryť. Zúfalo som sa pozrela na Kaemona.

Zvedl jsem se a překvapeně pohlédl na Ell. Nevěděl jsem co říct, jedné co mi přišlo na jazyk bylo Kawaii ale radši jsem to spolkl...Opravdu měla uši, a ocas...začínala být opravdu liška...
Umm je to úžasné... vypadne ze mě a rychle se však začnu omlouvat...Omlouvám se, omlouvám, musí to být šok...ale vypadáš...umm.... kawaii...

"Kawaii? Čo je to kawaii? Je to niečo zlé?" Zahľadím sa naňho a začnem mávať chvostom a kývať ušami. "Auummm..." Zakňučím a skloním hlavu, spolu s ňou sa ale sklonia aj uši a prestanem kývať chvostom. Potom si rukou prejdem vo vlasoch. "Sú až po zem...." Okomentujem ich.

Kawaii znamená roztomilé... řeknu s úsměvem a trochu zčervenám. A hlavu vzhůru... jsi fantastická...zvládneš to... řeknu jí povzbudivě.

Eh?! Sčervenala som a pozrela som sa na Kaemona. "R-Roztomilá...? F-Fantastická...?" Prstami som si zavŕtala do vlasov a zastrihala som ušami. Mávala som chvostom okolo seba.

Hai... řeknu s úšklebkem (jako mám na profilovce ) a pak dodám. A jak se cítíš? Jsi v pořádku? zeptám se protože před tím to pokaždé nebylo ideální.

Uši a chvost mi zmizli a ja som padala na zem, vlasy sa nevrátili do svojej dĺžky. Cítila som sa akoby mi na hlave tancovali slony a o svaloch ani nehovorím. Tušila som že budem mať problém aj z rozprávaním pretože mi stŕpol jazyk.

Když jsem viděl že Ell padá rozběhnu se abych jí stihl zachytit. Soustředil jsem se a během pár vteřin k ní doběhl a stačil jí chytit. Pak jsem Ell vzal na ruce a vydal se na ošetřovnu. Ani jsem si pomalu neuvědomil že jsem použil další schopnost. (přesun já + Ell)

Muselo už být pozdě v noci, protože celou lodí se linulo nesmírné ticho a všechny pochodně a svíce planuly velice tlumeně nebo vůbec. Dostala jsem nicméně příšernou chuť na kakao, a chuti neporučíš. Vplížila jsem se proto do jídelny a doufala, že nemá něco jako otevírací hodiny.

Naštěstí neměla. Insignia mě i přes tu pozdní hodinu pohostila hrnkem výborného teplého kakaa, doslazeného medem a posypaného skořicí. Byla to podivná kombinace, ale působila na mě jako spací prášky, okamžitě se mi začaly klížit oči. Nojo, vždyť už jdu..., pomyslela jsem si. Hmm... můžu si to vzít sebou?, zeptala jsem se v mysli a upřela pohled kamsi ke stropu. Odpověď nepřicházela. Opatrně jsem se tedy i s hrnkem přesunula ke dveřím a zkusmo vyšla. Nic se nestalo, nic mi nebránilo a ostatně žádný z obrazů na stěnách nehlásal nic jako "zákaz vynášení nádobí", takže proč taky. Spokojeně a dokonale uondaně jsem se tedy vydala zpátky do kajuty, pokračovat v tom, co jsem nakousla odpoledne.

(přesun)

Došel jsem do jídelny. A posadil se do jedné z židlí. Poprosil jsem Insignii o šálek čaje a něco malého k jídlu. Dostal jsem polévku. Kuřecí s nudlemi. Za chvíli jsem to snědl a ještě poprosil Insignii o láhev vody které se stejně tak jako vždy objevila přede mnou. Vzal jsem jí a opustil jídelnu.
(přesun)

Tjadam... tam... tadadam..., prozpěvovala jsem si, když jsem se došourala do jídelny. Pohodlně jsem se usadila ke stolu, schroustala jedno jablko z mísy a pak jsem chvilku klátila nohama a přemýšlela, co bych si tak dala. Nakonec to vyhrál pomerančový fresh džus a přírodní kuřecí plátek s kaší a okurčičkou. Baštaaa..., pustila jsem se s chutí do jídla.

Po jídle jsem se zvedla a šla si zase po svých. Kde jsou všichni?, dumala jsem.

(přesun)

Zase jednou jsem naklusala do jídelny a čapla si ke stolečku v její zadní části. Pohodlně jsem se rozvalila v jednom z křesílek a za pár vteřin jsem si už pochutnávala na výtečné kávičce. Áchh... that's what I'm talkin' about..., vydechla jsem spokojeně a znovu si přihnula z velkého hnědého hrnku.