Jídelna a kavárna

First topic message reminder :

Snad nejoblíbenější místnost všech hladovců. Tato místnost slouží jako jídelna, ale zároveň i jako cukrárna, kavárna a mnoho dalšího v jednom. Děli se na dvě pomyslné části. První je samotná jídelna, ta se skládá ze dvou velkých stolů, které jsou hned vedle sebe a oba jsou obklíčeny šesti židlemi.
Na každém stole je vždy nějaká dekorace ať už ve formě mísy s ovocem či zeleninou, nebo nějakou květinou. Pokud si někdo přisedne k tomuto stolu a pomyslí na to, co si přeje k jídlu, Insignia mu to s největší pravděpodobností splní. Ani o zbytky a nádobí se není třeba starat. Ty zmiznou stejně tak, jak se jídlo objeví.
Druhou pomyslnou částí je jakási odpočívárna na druhém konci pokoji. Ta se skládá z velkého koženého gauče, pár sedaček a kupu pohodlných polštářku. Ve středu toho všeho je konferenční stolek, který je prosklený. Pokud nemáte hlad, ale chcete jen něco dobrého zakousnout, či si dát lahodný nápoj, nenajdete lepší místo. Navíc je jedna stěna jídelny prosklená, takže se můžete kochat krásami vesmíru.

Ako som vošla do jedálne, povšimla som si veľké okno. Pomaly som docupitala k nemu a pozerala som sa von. Usmiala som sa. Sadla som si za stôl ktorý bol k oknu najbližšie a vysnívala som si kakao. Nohy som si vyložila k sebe a pomaly som kakao pila, pozerala som sa von.

Prekvapene som sa pozrela na Matthieua. "A-ahoj!" zakričala som než odišiel. Prečo odišiel? Spravila som niečo? Povzdychla som si. Kto vie kde je eM a kapitánka Berenika, Eserath to možno bude vedieť... Ako by som ho mala oslovovať? Kapitán Eserath? Zamyslela som sa potom a pila som svoje Kakao.

Vstúpila som do miestnosti aj so svojím psíčkom.
Zbadala som za stolom Ellu.
"Ahoj," pozdravila som ju s úsmevom a prisadla som si. Predo mnou sa zhmotnil grécky šalát bez olív a k nemu biele víno. Pustila som sa s chuťou do jedla.

Otočila som sa na Momoniku. Usmiala som sa. "A-ahoj ... " Poviem trochu zakoktane. "Som ... Ella a ty?" Spýtam sa Momoniky z úsmevom.

"Ja som Momo a tamto psíča je Cherryl, teší nás," predstavím sa energicky s úsmevom.
"Čo hovoríš na Insigniu?" nadhodila som, "A kedy si vlastne prišla? Ehm, teda, teda nechcem byť otravná." Zasmiala som sa. "Dnes som nejaká ukecaná," dodala som. Radšej som si vložila do úst šalát, aby som ich aspoň na chvíľu zavrela.

"Oh! Teší ma!" Usmiala som sa, nebola som zvyknutá len tak sa rozprávať z ľuďmi, nemali ma radi. "Kedy som prišla? Umm, včera večer ... a je tu pekne aj keď trochu pusto. Si vlastne tretí človek ktorého som tu videla ... " Poviem jej po pravde a dopijem svoje kakao, avšak objaví sa ďalšie. "Kto vie prečo nás tak rozdelili ... " poviem do ticha.

Naozaj je tu pusto. "No, ja som tu spolu s tebou videla piatich ľudí, hoci dvoch len tak zbežne..." povedala som zamyslene. Ktovie, kde sa skrýva Ryuuji.
"Podľa toho, čo viem, tak Insignia stratila posádku, preto nás rozdelili podľa charakteru našich schopností..." nechala som vetu nedopovedanú. Stále mám kdesi vo vnútri pocit, že to rozdelenie nebol dobrý nápad, ale s tým už nič nenarobím, nemala by som sa tým zaoberať.
"Bola si už v parku? Je tam krásne," spýtala som sa už veselšie.

"V parku ... ? Umm, nie zatiaľ ... !" Usmiala som sa na ňu. "Chýba mi Destiny ... ale kapitán tejto lode nie je zlý ... ani táto loď len ... mám trochu viac strach ... " Poviem jej a potom sa spýtam. "Umm, a akú máš schopnosť? Ak sa môžem spýtať ... "

"Z čoho strach?" spýtam sa jej. Teda nie že by tu nebolo nič z čoho mať strach. Možno by som sa aj ja mala báť, predsa len tie potvory sa tu môžu kedykoľvek zjaviť a ja neviem, čo s nimi.
"Rozprávam sa so zvieratami," usmiala som sa, "A ty?"

"Z ... ľudí ... " Poviem trochu zahanbene. "Ja som ... jednoducho ... nemám šťastie na ľudí. Nemali ma radi ... " Poviem smutne, po chvíľke sa môj hlas ale zmení. "Zo zvieratami? Ah, to musí byť úžasné! Ja ... dokážem sa zmeniť na líšku ... " Usmejem sa na ňu.

"No, ani ja sa necítim moc dobre medzi ľuďmi, ale tu sú všetci milí, tak sa, myslím, nemusíš ničoho báť," usmiala som sa na ňu povzbudivo, "Aj tak nechápem, ako ťa nemohli mať radi, veď si zlatá a sympatická, teda aspoň na mňa tak pôsobíš."
Dojedla som šalát a upila si trocha z vína.
"Áno? Hm, tak to ti budem rozumieť, teda ak nerozprávaš ľudskou rečou, to ti budú rozumieť aj ostatní," zasmiala som sa.

"Umm ... ono ja to ešte presne neviem, ale verím že sa na líšku premením ... aj keď mi to bude dlho trvať ... " Poviem jej a usmejem sa. "A ... ďakujem, nie každý mi to povie ... " Poďakovala som keď ma pochválila. Odpila som si z kakaa. "Krásna noc ... že?"

"Hmm... Podľa toho, čo som čítala o svojej schopnosti, ak ju budem plne vedieť ovládať, mala by som byť schopná požičať si nejaké schopnosti od zvierat či vylepšiť svoje zmysly tými zvieracími," povedala som zamyslene, ale potom mi došlo, že to mohlo vyznieť nejako vystatovačne, "Ehm, teda, nie že by som sa chcela chváliť... len som to potrebovala niekomu povedať..." Rýchlo som si odpila z vína.
"Nemáš za čo," usmiala som sa.
Prikývla som, "Krásna..." Ktovie ako teraz vyzerá park. Musí byť ešte krajší.

"Vôbec to neznelo ako chvála ... " Povedala som jej milo. "Skôr ... prišlo mi to také celkom pekné, úžasné. Veď nie je to len tak ... požičať si schopnosť ... " Hovorila som zamotane. "Umm, čítala si Malého princa ... ? Alebo, počula si o tej knihe?" Spýtala som sa jej.
"Ten park ... nejdeme tam? Teraz tam musí byť pekne ... " Poznamenala som do ticha.

Pri zmienke o Malom princovi sa mi rozžiarili oči. "Čítala a to viackrát," odvetila som so širokým úsmevom, "Prečo?" Potom mi však vyvstala na myseľ líška... Že by mala niečo spoločné jej schopnosť s tou knihou?
"Poďme," prikývla som nadšene. Pomaly som vstala od stola a privolala Cherryl.
"Nasleduj ma," povedala som Elle s úsmevom a vyšla z jedálne.

(presun)

Odcupitala som sa Momonikou a usmievala som sa. "Vieš ja som ... ako tá líška ... "
(Presun)

Vešla jsem do jídelny. Nikde nikdo. Začínala jsem si na tu prázdnotu zvykat, ale že bych z ní měla nějak přehnanou radost, to se říct nedalo. Pořád jsem před sebou měla živou představu všech mých bývalých přátel, jak se vesele baví u večeře. A já? Já si tu bloudím po neznámé lodi, už třetí den sama, potkajíc jen jediného člověka. Přestávalo mě to bavit. Kde jsou všichni? A kde vězí Eserath?

Černý čaj mi udělal dobře. Horký, v pořádném hrnku a oslazený medem. Loď se asi rozhodla dbát o mé zdraví, protože kdyby to bylo na mně, nasypala bych si do něj tunu cukru. Jak jsem jinak sladkosti nemusela, tak když čaj, tak přeslazený. Totéž pro mě platilo o kafi.

Tousty byly. Ale jaké! Tekl z nich sýr, byly plněné vynikajícím čatným a bylo v nich tak akorát kečupu, aby nebyl otravný. Pomlaskávala jsem si a prohlížela si mísu s ovocem, co stála na stole přímo přede mnou. Přemýšlela jsem, jestli to má být nějaké vybízení. Ovoce mi nikdy moc nejelo.

Po dobrém jídle jsem dostala chuť na procházku, a tak jsem se vydala zkoumat prostředí nového domova dál. Zvedla jsem se od stolu, zasunula po sobě židli a protáhla se. Cítila jsem se dnes obzvlášť ladně, jako by se mi chtělo tančit. Přemítala jsem, čím to může být. Asi jsem se dobře vyspala.

(přesun)

Spokojne som sa usadila za stôl. Predo mnou sa zjavil grécky šalát a víno, tak ako včera. Rýchlo som to do seba nahádzala, zapila vínom a vstala. Chcela som sa čo najskôr dostať do parku.

(presun)

Vtrhla jsem do jídelny jako velká voda. Začínala jsem mít dojem, že v téhle místnosti trávím život. Bleskurychle jsem si objednala pořádné kafe a k tomu, bude-li to možné, kus bábovky. Naštěstí to možné bylo. Hmm, kakaová, zakousla jsem se s chutí a zapila to pořádným douškem kávy, která byla naprosto výborná a teplá tak akorát na pití. Zadumaně jsem přežvykovala a čekala, jestli za mnou dorazí i ostatní.

Objavila som sa v jedálni a pricupitala som k eM. Sadla som si vedľa a hneď sa predo mnou objavilo kakao a perníky. Nič iné tu nejem ... hmm ... Napila som sa z kakaa ale rýchlo som ho položila na stôl lebo som si kýchla. "Ahh ... mňa bolí hlava ... " Povzdychla som si len tak pre seba a otočila som sa na eM. "eM, čo myslíš, čo tu budeme robiť? Budeme chodiť aj po iných svetoch ... ?" spýtam sa jej zo záujmom.

Abych řekla pravdu, nemám nejmenší ponětí, co se teď bude dít, řekla jsem právě příchozí Elle. To poslední, co mi bylo řečeno, bylo, ať pracuju na svých schopnostech. Tak se o to snažím. Ale znervózňuje mě, že nevíme víc. Nevíme, kdy se ty potvory vrátí a co se bude dít. Nevíme, jak to bude vypadat, když jsme teď rozděleni na dvě posádky. Mě ovšem ze všeho nejvíc zajímá ten "člověk", co mluvil s Berenikou a Eserathem. Myslím, že až se vysvětí tohle, budeme vědět víc. Pak jsem se na ni otočila. Můžu něco zkusit? Kdysi dávno mi to někdo udělal, když mě bolela hlava, a pomohlo mi to. Pak jsem jí přiložila prsty k hlavě. Jeden vepředu mezi obočí a druhý na opačné straně hlavy. Jemně jsem stiskla. Zavři oči a volně dýchej