Paluba

First topic message reminder :

Paluba a snad nejčarovnější část lodi. Pokud sem zavítáte z podpalubí, přivítá vás letmý vánek a neopakovatelné panorama. Boky lodi jsou opatřeny vysokým dřevěným zábradlím, ale ani to neznamená, že by mohl někdo nechtěně přepadnout. Proto se mějte návštěvníci na pozoru! Příď je o něco menší a je zde pár laviček, které slouží především k relaxaci při sledování vesmírné krajiny. Je zde i pár sudů a smotaných lan. Záď je však mnohem větší a zábradlí zde ještě vyšší. Je zde další vchod do podpalubí a několik menších stěžňů, které jsou opatřeny lany vytvářející spletité pavučiny. Pokud je někdo tak odvážný, může sem vyšplhat a zjistit, že odtud má pohled na vesmír úplně jiný rozměr. Je zde však i plno kladek, které se neustále houpou a můžou někoho zranit, proto se toto nedoporučuje.

Přes noc je na palubě chladno a může se objevit i slabounký opar vycházející z úst. Avšak při svítání či západu slunce je paluba nejkouzelnější. Sluneční paprsky doslova hrají barvami a červánky zabloudí i na palubu. Naopak ráno se zde líně plazí mlha.

Usmejem sa. "Luce... Luce nemá veľa času..." Otočím sa na bok a skrútim sa do kĺbka. "Chcem tam ísť... chcem pomôcť..." Povzdychnem si. Kusnem si do pery.

Neboj...budeš nápomocná...pomůžeme jim jestli tam někdo je... řeknu Ell povzbudivě a pak dodám Nemá moc času? Co se děje Ell? zeptám se trochu překvapeně.

"Zmení sa na sochu.... a neviem či sa mi podarí ho oživiť...." Skloním hlavu a rukami si chytím nohy a pritiahnem ich k sebe. Zakňučím a nechám nech mi na hlave vyrastú biele uši, vlčie uši. Chvost mám rovnako biely. Vlasy sa mi predĺžia a zakryjú ma.

Proč se změní? A ty to určitě zvládneš...jsi přeci liška jako on ne? Určitě to zvládnete...společně.... povzbudím Ell.
A hlavu vzhůru...máš úžasnou schopnost...a ty jsi taky super...nemáš proč sklánět hlavu...

"Povedal mi to... a neviem... možno sa mi to podarí, možno nie... ja už neviem...." Ešte viac sa schovám do kĺbka. Zakňučím a stiahnu sa mi uši aj chvost. Telo sa mi dostane do kŕča a začínam mať horúčku.

Rychle přiběhnu k Ell. Jsi v pořádku? řeknu jí. Poté přes ní hodím svou mikinu aby jí nebyla zima, posadím se vedle ní a dávám na ní pozor.

"No môžeme to skúsiť." poviem Kaemu."Na ten rajský plyn si dobre pamätám." poviem a zasmejem sa. To ja som bol prvý pokusný králik. Zostával som ticho, nechcel som ich rušiť.

Když jsem to tak všechno odposlouchala, svezla jsem se zachmuřeně na zem a opřela se zády o zábradlí. Paráda. My jsme vážně jednotka. Elita národa, fakt že jo. Ella, která svou schopnosti totálně neovládá a každou chvíli je jí špatně, Kae, který by mohl být fajn bojovník, ale podle mého nebere věci dost vážně, Olaf, který krká, Petr, no ten by ještě docela šel, a já, věčný smolař, který určitě něco podělá, ostatně jako posledně. Prostě pohádka. Seděla jsem tam zachmuřeně a snažila se z toho vytřískat nějaká pozitiva, ale nějak mi to nešlo. Celé mi to přišlo jako totální bláznovství a nedokázala jsem odhadovat, jak tohle může dopadnout.

Házet plameny, to bude asi na mě, pokusila jsem se chabě pousmát na Petra. Jestli chceš, proti tréninku nic nemám, pokrčila jsem rameny. Třeba mě trocha ohně zase povzbudí na duchu. Ostatně vždycky to tak fungovalo. Nervózně jsem si okusovala prsty, až jsem si na ukazováčku udělala záděru. Au, damnit..., sykla jsem a vztekle si prst ocucávala, aby to přestalo štípat.

Sadnem si vedľa nej."Môžeme to skúsiť." usmejem sa. Keď si všimnem, čo sa eM stalo. Vytiahol som obväz z vrecka. Správny medik musel mať obväz vždy pri sebe. Začal som jej obväzovať prst."Buď opatrnejšia. Nemôžeme si dopustiť aby sa práve tebe niečo stalo. Inak, čo sa týka tej lode. Dajte tam mňa. Ja tam rád pôjdem." usmejem sa na eM.

Vždyť je to jen záděra, rozesmála jsem se, když mi Petr začal ovazovat prst, ale držela jsem. A neboj, až se půjde, budu osobně bojovat za to, abys šel. Ty jsi tu asi jediný, o koho se nemusím bát, usmála jsem na něj. Půjdem do trénovací místnosti? Necítím se dneska úplně stoprocentně, radši bych byla někde, kde nevadí, když minu

"Počkaj chvíľu a pôjdem aj ja. Musím si trochu oddýchnuť. Vôbec som sa nevyspal. Som celý stuhnutý. Chce to masáž." usmejem sa a vzdychnem si. Doobväzujem jej prst.

Noo, tak to nevím od koho, protože já jsem příšerně smrtelně zraněná, zasmála jsem se a pozvedla svůj ovázaný prst jako důkaz. Ne, dělám si srandu. Ukaž. Jako malí kluci, herdek, proč jste nešli do kajuty?, hubovala jsem naoko, když jsem si sedla za Petra a znovu mu začala masírovat ztuhlý krk.

"Čakali sme, že nás niekto, niekde zoberie. Inak asi nás budú vypočúvať. Och...chcem vám pomôcť s tou loďou. Myslím, že sa budem hodiť." hovorím sekavo a užívam si masáž.

Šmarja vždyť jste nic tak zlého neprovedli, tak co. Hlavně že se vám nic nestalo. A kdyby to byl nějaký velký průšvih, domnívám se, že by to kapitáni řešili už mnohem dřív, uklidňovala jsem Petra. Přemýšlela jsem přitom o té své stoupající teplotě. Jestlipak by se to dalo ovlivnit silou vůle? Jistě nejsem odsouzená k tomu, abych do konce života podpalovala postele ve spánku. Třeba když se budu soustředit, dokážu se rozehřát i bez pomoci citového rozrušení...

Přemýšlela jsem a hnětla Petrův krk, ale nic se nedělo. Zdálo se, že na to, aby to fungovalo, bych se prostě musela nějak rozrušit. Alespoň prozatím. Trochu mě to zklamalo.

Já si taky myslím, že tam budeš užitečný. Černý bodyguard, usmála jsem se. Černý Petr, napadlo mě.

"A to ako vieš ako sa volá moja schopnosť? Inak začínaš byť žhavá. Ďakujem za podporu." poviem a začnem sa smiať. No aj tak som si užíval masáž.

Cože? , vyhrkla jsem nechápavě. To přeci nemohlo fungovat, vždyť jsem úplně v klidu, hodnotila jsem. Neměla jsem ovšem čas to zkoumat, protože se stalo něco zcela nevídaného - Insignia začala brzdit, až nakonec zastavila. Z té nenadálé změny se mi roztřásly nohy a zatočila se mi hlava. Naštěstí jsem už seděla na zemi, odkud nebylo kam spadnout. Trochu napjatě jsem se rozhlížela po ostatních. Co teď bude?

A ty tomu tak fakt říkáš?, zeptala jsem se Petra, když jsem si uvědomila, že mluvil o své schopnosti. Tak to je trefa, následoval úsměv.

"No, je to tak. Čo to? Prečo stojíme?" poviem a nechápavo som začal sa obzerať okolo seba.


/tak ja idem preč od mobilu. Vrátim sa o 30min. Tak skúste na mňa počkať ak sa bude dať a ťahajte ma so mnou/

Vyběhl jsem na palubu a bezmyšlenkovitě a ignorujíc všechno jsem přiběhl k jednomu ze stěžni, na kterých byly sítě z lan. Rychle jsem vylezl do nejvyšší možné výšky a mezitím se odstín mých očí změnil na jasně modré.
Opatrně jsem se otočil, abych měl výhled na veškeré okolí a díval jsem se kolem sebe.

"Pokud je nenajdu tady, znamená to, že jsou na planetě. Jak velká může být odchylka souřadnic?"
"Asi 100 metrů, snažila jsem se zastavit přesně, ale na to nepotřebuješ svůj zrak, tak velkou loď bys viděl i ve tmě..."
"Já vím, já vím, chci jen mít absolutní jistotu...."

Mé panenky neustále měnily velikost a snažil jsem se v nejbližším i vzdálenějším okolí uvidět Aetheru.

Zdá se, že jsme na místě..., prohlásila jsem trochu zbytečně. Ať už to "na místě" bylo kdekoli, loď by jinak zcela jistě nestavěla. I tak to ale bylo podivné. Jelikož jsme ji vždy opouštěli portálem, proč stavět? Opřela jsem se znovu o zábradlí, zhluboka dýchala a připravovala se na všechno, co mohlo přijít. Zároveň jsem čekala na příchod kapitána a rozdání instrukcí.

Ten se záhy přiřítil, ale byl zaměstnán příliš než aby se zdržoval s banalitami. Bleskově vyšplhal na nejbližší stěžeň a rozhlížel se, zjevně hledal Aetheru. Koukala jsem tam nahoru s otevřenou pusou, než jsem si to uvědomila. Bylo poněkud nezvyklé, vidět lidi takhle šplhat.

Po asi 5 minutách bezvýsledného hledání se mé oči přeměnily opět na mé vlastní a já pomalu slezl dolů. Všiml jsem si, že je zde eM. Tudíž jsem okamžitě zavítal za ní.
"eM, předpokládám, že ty se asi výpravy budeš účastnit... Prosím tě, pokud někoho potkáš cestou, vzkaž jim, že do hodiny se sejdeme před bránou na palubě lodi. Poputujeme tam."
Ukázal jsem na planetu, která byla odtud velká asi jako terč od šipek.
"Poputujeme na odvrácenou stranu planety a budeme hledat Aetheru, určitě ti tedy dojde, proč tě tam chci..."
Vysvětlil jsem a poté jsem se ještě zakoukal na planetu.
"Do hodiny se uvidíme."
Kývnul jsem na ni a poté jsem opět zmizel.

Mno, chtít je silné slovo, ale jak jsem řekla, jdu za tebou, zvedla jsem se ze země a oprášila si zadek. Njn, follow me, já jsem ta s živou pochodní, potřásla jsem hlavou napůl kysele, napůl pobaveně, zvedla jsem dlaň k nebi a obalila ji fireballem, který jsem hned zase zhasla. Netřeba plýtvat energií. Tak já se na to jdu připravit, kývla jsem hlavou, rozhlédla se po ostatních a vnořila se do podpalubí, směřujíc ke své kajutě.

(přesun)

Po chvíli som sa podvihol a šiel ku bráne. Opýtať sa aspoň, či by som bol užitočný. Tak som sa pomalým krokom vydal k bráne s nádejou.

/presun/

Po prehliadke paluby som sa rozhodol to tu zabaliť, a ísť späť do podpalubia. Dnes sa už zrejme nič neudeje, takže mi ostával len sprcha, no a potom posteľ. Prešiel som k zábradliu a povedľa neho pomalým krokom som smeroval ku schodom vedúcim do podpalubia.
Keď som sa k nim dostal, zišiel som nimi a už ma nebolo.
(presun)