Paluba

First topic message reminder :

Paluba a snad nejčarovnější část lodi. Pokud sem zavítáte z podpalubí, přivítá vás letmý vánek a neopakovatelné panorama. Boky lodi jsou opatřeny vysokým dřevěným zábradlím, ale ani to neznamená, že by mohl někdo nechtěně přepadnout. Proto se mějte návštěvníci na pozoru! Příď je o něco menší a je zde pár laviček, které slouží především k relaxaci při sledování vesmírné krajiny. Je zde i pár sudů a smotaných lan. Záď je však mnohem větší a zábradlí zde ještě vyšší. Je zde další vchod do podpalubí a několik menších stěžňů, které jsou opatřeny lany vytvářející spletité pavučiny. Pokud je někdo tak odvážný, může sem vyšplhat a zjistit, že odtud má pohled na vesmír úplně jiný rozměr. Je zde však i plno kladek, které se neustále houpou a můžou někoho zranit, proto se toto nedoporučuje.

Přes noc je na palubě chladno a může se objevit i slabounký opar vycházející z úst. Avšak při svítání či západu slunce je paluba nejkouzelnější. Sluneční paprsky doslova hrají barvami a červánky zabloudí i na palubu. Naopak ráno se zde líně plazí mlha.

"Zdravím, zdravím. No to veru. Krása..." poviem a pozriem na Kaeho. Potom prehodím pohľad na vesmír.

Otočím sa na Kaeho a pousmejem sa. Zavriem oči a jednou rukou sa lana pustím, nechám sa hojdať ako na hojdačke. Premýšľala som snáď nad všetkým nad čím sa dalo, zoskočila som z lán a postavila som sa na zábradlie. Prechádzala som sa po ňom, nebála som sa výšok ani toho že spadnem. Vedela som že to jednoducho nepôjde, nikdy som svoju schopnosť nevypla. Vždy som bola v pohotovosti.

Môj pohľad zamestnala Ella. Sledoval som ju ako sa vôbec nebojí, že spadne. Dosť som ju za to obdivoval. Niekto by už panikáril, že spadne. No ja som len pevne stál a pozeral na ňu. Bolo to dych vyrážajúce. Chcel som aspoň na chvíľu si zatrénovať. Najmä Ruku ochráncu. No nikto by nebol taký, kto by mi do nej mohol udierať okrem eM. A tá bola zjavne mimo takže to nemalo zmysel sa jej niečo pýtať.

Otočila som sa lebo som cítila že na mňa niekto pozerá. Povšimla som si Pietrovičou pohľad a usmiala som sa. Jemne som sa uklonila a otočila som sa. Loď bola veľká a aj z boku lode viseli laná, dokázala by som sa vyštverať hore. Sadla som si na zábradlie a spustila som dolu nohy.

Koukám Ell že si to náležitě užíváš... řeknu Ell s úsměvem tak aby mě slyšela. Poté se posadím na zem a opřu se o zábradlí. A i když není taková zima zapnu si mikinu. A zadívám se do dáli. A když tak vidím Ell, říkám si jestli se někdy dostanu tak daleko se svou schopností jako ona....

Celý čas som ju sledoval. Ale keď som videl, že si sadla, tak som svoj pohľad zmenil na hviezdy a znovu ich obdivoval. Znova nastala trápna chvíľka ticha, ktorú prerušil Kae."Inak Kae, ako si pokročil so schopnosťou?" ozvem sa po dlhšej dobe.

Zasmejem sa a zakrútim chvostom. "Máš pravdu... čerstvý vzduch prospeje každému... a po chodbách cítim vôňu Destiny tak som nechcela aby mi prišlo smutno... preto som tu..." Poviem mu a prehrábnem si vlasy. Vedľa mňa bolo zamotané lano, pevne priviazané o sťažeň. Takéto laná sa využívali vtedy keď námorníci chceli zo strán svojej lode odstrániť nečistoty či pri skúškach odvahy. Rukou som ho zhodila dolu, naplo sa. Chytila som sa ho jednou rukou a otočila som sa na Kaeho. Započúvala som sa do Pietrovičových slov, vycítila som príležitosť toho že sú všetci zamestnaný a konala som.
"Chcem skočiť..." Poviem a zavriem oči. Hodím sa dole. Pevne sa ale držím lana. Bol to strašidelný pohľad ale ja som práve toto potrebovala, potrebovala som skúšku odvahy.

Okamžite som aktivoval Ruku Ochráncu. Vytvoril som jednu bariéru aby ju zastavila. Potom hneď ďalšiu aby ju odrazilo k nám."Toto nerob...Raz budeš toho ľutovať." poviem úplne kľudným tónom. Pozriem na ňu. Mal som šťastie, že som pozeral na hviezdy, kde bola práve ona.

Prestrašene som sa pozerala na to čo sa stalo. "Ľutovať? Chcela som vyskúšať či dokážem vyliezť po tom lane..." Ukázala som rozstrasenou rukou na lano. "Nechcela som nič zlé spraviť..." Sledovala som ho. Stiahla som chvost a sklonila som uši, kusla som si do pery. Rukou som si prehrábla vlasy.

Ách do ****...zase som niečo dos*al. To viem najlepšie... pomyslím si."Aha..tak prepáč. Nechcel som, vieš odtiaľto to vyzeralo inak." poviem a chytím sa za ruku, ktorá zmenila tvar a farbu. Deaktivoval som ju a znova vyzerala ako ľudská. Začala bolesť. Len som prižmúril oko a zostával ticho. Cítil som sa trápne.

Celkem jsem pokročil...dokonce jsem přišel na novou techniku... řeknu když se však otočím od Pietroviče pryč uvidím jak Ell skáče z lodi. V tu chvíli vylítnu a chci se za ní rozběhnout...avšak něco uvnitř mě zadrží...musí se udržet sama...zvládne to... vzpomenu si v duchu na Ellin trénink na lanech. Avšak Pietrovič byl rychlejší a pomocí jakési bariéry jí vrátil zpět...Byl jsem na jednu stranu rád, protože kdyby se Ell neudržela spadla by, na druhou stranu jsem jí věřil, že to zvládne. Pak se však do sebe "pustily" tak jsem se musel zasmát. Ani nevím proč. Prostě mi to přišlo v tu chvíli na místě. Možná abych přerušil to trapné ticho .

Pousmiala som sa. "Ale reagoval si, to je chváli hodné..." Potom sledujem jeho ruku. "Bolí to veľmi...?" Spýtam sa ho. "Oh, prepáč... volám sa Ella, Ella Frell.... ty si?" Spýtam sa ho potom a pousmejem sa.
Potom som sa pozrela na Kaeho a zakňučala som, prehrábla som si vlasy a mačacie uši a chvost sa zmenili la líščie. Chvostom som si zakryla tvár ale oči mi vidno bolo.

"Nie, je to v pohode..." usmejem sa."Ách...prepáč. Ja som Pietrovič. Rád ťa spoznávam..." znova sa usmejem a stále sa držím za ruku. Keď som vytváral bariéry, tak to bolelo viac, než keby som s rukou zastavil vlak alebo lietadlo. Potom sa otočím na Kaeho."Aha...tak mi ju potom ukážeš. Chcem si zatrénovať, ale nie je s kým. Potrebujem, niekoho kto mi bude udierať, škrabať, hádzať plamene do ruky." zasmejem sa a pohľadom som prechádzal po všetkých tých, ktorých schopnosti som vymenoval."Olaf vie supertronicky grgať. Ale to ma skôr zabije, než aby som to mohol zachytiť." zasmejem sa.

/Dobre ľudia. Ja vás opúšťam. Prídem až večer...zatiaľ sa majte a môžete kľudne hýbať s mojou postavou, ak opustíte tieto priestory /

Neschovávej se ťuťa... řeknu Ell s úsměvem a záměrně použiji její výrazivo.
Hej můžeme potrénovat...i když nemyslím že bych si se svou schopností byl ku tréninku nápomocný... řeknu Pietrovičovy. A Olaf krká? To je tvoje schopnost? otočím se na něj.

Zakňučím znovu, div sa neschovám pod zem. "Teší aj mňa..." Poviem smerom k Pietrovičovi. Znie to rusky... Pomyslím si a pozriem sa na Olafa. Vyzerá zamyslene... a celkom srandovná schopnosť... Pomyslím si znova a predstavím si tiene ktoré by pokapali keď by si grgol. Zasmejem sa pre seba. Potom sa zase popozerám po lanách. Škoda že teraz nemôžem liezť, blbá sukňa...

Ummm Ell ty máš v plánu jít na Aetheru co? zeptám se Ell trochu vážně. A zadívám se na nebe.
Doufám že když už tam půjdeme tak někoho zachráníme...že se tam někdo stále drží naživu... dodám. Nebylo to příjemné téma ale musí se to řešit a vyřešit.

"Nekrkám,jen vypouštím oblak plynu z úst" zahučím stále zády otočen ke všem.
"A jediné co to udělalo,že dostal záchvat smíchu" dodám bručivě.
Cosik si pobroukávám,zkouším se soustředit na dech...a vydechnu...a povedlo z úst mi vyšel oranžový mrak plynu,který pomalu vystoupal nad mou hlavu a rozplynul se.

Sledujem obláčik dymu a udivene sa nato pozerám. "Waa... a-a vieš presný názov svojej schopnosti...?" Spýtam sa Olafa. Potom sa otočím na Kaeho. "Áno chcem tam ísť, Luce mi hovoril jednu vec o tieňoch... a myslím že môj nos by sa nato mohol hodiť..." Usmejem sa na Kaeho.

Všimnu si Olafovo "plynu" a pak se zvědavě zeptám...A co to umí? ale nechci aby to vyznělo tak jako že se divím že to vůbec něco může umět.

A pak se otočím na Ell. Umíš je vyčenichat? řeknu překvapeně. Já bych tam klidně taky šel ale nevím jestli bych byl něco platnej...

"Neznám název...a v pravdě mě ani nezajímá" zahučím jako starý mrzutý medvěd.
"Je to jen jméno,stejně bych to zapomněl" dodám opět mrzutě.
"Co...hmm podle účinku to asi nějak ovlivní mozek,aby vyplavil velké množství endorfinu do krevního řečiště...takový super rajský plyn,,asi" odpovím na otázku.

"Je lepšie poznať názov... aspoň vieš čo od toho môžeš očakávať... a kto vie, možno to bude nejaká dokonalá schopnosť ktorá dokáže roztopiť železo či uspať protivníka... či ho omámiť... kto vie čo všetko to môže byť..." Poviem zaujato. "Ovplyvňuje to mozog? Waa...." Sledujem ho potom znova pozriem na Kaeho. "Áno, tiene majú vôňu... a aj keby sa premenili, dokážem ich rozoznať... voňajú ako popol vieš? Luce toho vie strašne veľa!" Usmejem sa.

"Hmmm...nechám se překvapit" odpovím krátce a stručně.
No nechci nic ničit..ani někoho rozpouštět...to není můj styl" říkám si sám pro sebe.
"A název neuhodnu...podle mě existuje spousta schopností při kterých se využívají plyny" dodám a mlčím jako hrob.

Ľahnem si na zem a sledujem oblohu. "Názov vieš, podvedome ho vieš... Určite to bude nejaká užitočná schopnosť..." Poviem potom a pousmejem sa. Chvost a uši mi zmiznú a prídu ku mne kŕče. Kusnem si do pery a zasyčím.

Jako popel jo? A Luce? Vypadá to že tvůj malý přítel nám bude nápomocný... řeknu s úsměvem. Uvidíme co Kapitán vymyslí...myslím že to dopadne dobře...doufám... řeknu a pak se zvednu a musím se trochu protáhnout. Jsem celý ztuhlý z toho věčného sezení na zadku. Chtělo by to nějakou akci.

"Možné je všecko" odpovím.
Sednu si na palubu,protáhnu se,až to křupne v některých mých kloubech.
"Zdřímnu si" oznámím,opřu se o zábradlí,zavřu oči a spím.

*Chrrr* *Chrrr* *Chrrr*

(Tímto konzervuji Olafa než se rozhodne co s ním,takže si jej nevšímejte)